Brněnský priorát Kněžského bratrstva svatého Pia X. dnes zveřejnil text Informačního letáku číslo 127, oficiální tiskoviny apoštolátu FSSPX v České republice. Tento výjimečně obsáhlý leták je z větší části zaměřen na reflexi situace, která v současné době panuje mezi představiteli FSSPX a pokoncilním modernismem zdecimovaným Římem. Institut svatého Josefa doporučuje všem svým příznivcům tyto texty k pozornému studiu.
Kompletní obsah letáku naleznete na webu Kněžského bratrstva sv. Pia X. v ČR v sekci Letáky 2012 (součástí letáku je též pořad bohoslužeb rozmístěný do příslušných sekcí stránek).
Jedná se o tyto texty:
- Informační leták č. 127 – srpen / září 2012 (přímý odkaz >)
- Kázání Jeho Excelence arcibiskupa Marcela Lefebvra dne 30. června 1988 v Ecône (přímý odkaz >)
- Biskup Tissier de Mallerais: „Víra má přednost před oficializací“ (přímý odkaz >)
- II. vatikánský koncil – katastrofální rozchod s tradicí (přímý odkaz >)
- Kázání biskupa Bernarda Tissiera de Mallerais při udílení biřmování v St.-Nicolas-du-Chardonnet v Paříži (3.6. 2012) (přímý odkaz >)
Jak je všeobecně známo, mezi představiteli Svatého stolce a vybranými představiteli FSSPX probíhaly delší dobu naukové rozhovory, které vedly k rozporuplným výsledkům. V současné době je mezi katolíky hojně diskutovaným tématem „normalizace“ FSSPX v rámci „oficiálních“ struktur Církve. Kroky jednotlivých představitelů na obou stranách jsou doprovázeny řadou dezinformací a spekulací mezi znepokojenými věřícími. V brzké době se uskuteční Generální kapitula FSSPX, jejíž průběh bude mít dozajista zásadní vliv na další vývoj situace.
Členové Kněžského bratrstva sv. Pia X. se budou modlit z rozhodnutí Generálního představeného Msgr. Bernarda Fellaye novénu za zdárný průběh Generální kapituly. Chceme k této modlitbě přizvat i všechny naše věřící.
Novéna se koná od 30. června do 8. července a skládá se z následujících modliteb: Veni Creator Spiritus (lze nahradit modlitbou Přijď ó Duše přesvatý), následuje třikrát invokace Neposkvrněné Srdce Panny Marie budiž naší spásou, jednou Sv. Pie X. oroduj za nás, a nakonec Modlitba za svatořečení našeho zakladatele Msgr. Marcela Lefebvra (naleznete na úvodní stránce fsspx.cz).
S kněžským požehnáním P. Tomáš Stritzko FSSPX
(s vědomím představeného distriktu P. H. Trutta FSSPX)
S ohledem na závažnost situace žádáme všechny věřící, aby se k této novéně připojili.
K.I.Š.
Aktuálně >
Děkuji za tyto texty. Jsou pravdivé a velmi užitečné.
Ale jistě se teď najdou oponenti, kteří je ihned zavrhnou jako „jednostranné“, „nevyvážené“. Proto je vhodné dát prostor i druhé straně jednání. Co o „normalizaci“ tradičních společenství řekl papež?
„Sám jsem v letech následujících po roce 1988 viděl, jak návrat od Říma oddělených společenství změnil jejich vnitřní postoje; viděl jsem, jak jim návrat do větší a širší Církve umožnil překonat jejich jednostranné postoje a narušil jejich rigiditu (zásadovost, neústupnost).“ (Z dopisu Benedikta XVI. všem biskupům u příležitosti tzv. zrušení tzv. exkomunikací biskupů FSSPX, 2009)
Z úst (či pera) Josepha Ratzingera slovní spojení „jednostranná pozice“ (které zde ovšem nese jednoznačně negativní podtext) nevychází poprvé. Stejná slova použil již v roce 1987 u příležitosti, kdy odsoudil Syllabus omylů bl. Pia IX. a Gaudium et Spes nazval anti-Syllabem. I tehdy napsal: „… jednostranné postoje přijaté v Církvi za Pia IX. a Pia X. …“
Nemůže být nejmenších pochyb, že se jednostrannost (jednoznačnost, neochota přijmout jako pravdu opak toho, co považujeme za pravdivé) učení jak bl. Pia IX. a sv. Pia X., tak Bratrstva sv. Pia X. (které žádné své učení nemá, prostě se drží tradičního neměnného učení Církve) Benediktu XVI. nelíbí a považuje ji za něco, co je třeba překonat. Kde tento postoj ještě můžeme vidět? No jistě, u všech modernistů a moderních „filosofů“, hlasatelů plurarity a relativity. Ti se každé jednoznačnosti štítí. Naopak Církev se vždy snažila o co nejjednoznačnější formulace svého učení.
Takže buďme vděční Benediktu XVI. za toto jeho svědectví, z něhož plyne, že FSSPX má sentire cum Ecclesia a že jsou mu vlastní principy, kterých se Církev držela za Pia IX. a X. (ale nejen tehdy, nýbrž vždy, až do II. vat. koncilu). Což se, Bohu žel, nedá tvrdit o současném papeži, který v duchu moderní filosofie jednostrannost (neslučitelnost teze a antiteze, pravdy a omylu) považuje za nepřijatelný koncept, jenž je třeba překonat.
Papež ve výše citovaném úryvku neskrývá svoje přání, aby FSSPX „změnilo vnitřní postoje“, a přestalo „rigidně“ lpět na (tradiční) katolické víře v její plnosti a jednostrannosti. Přiznává, že „normalizace“ tradičních společenství má vést k oslabení jejich jednoznačných katolických postojů a k přijetí relativizujícího a rozkladného ducha II. VK.
Já bych jen rád dopřesnil – čtenáři prominou – do té doby, než jsem se začal více zajímat o dokumenty DVK, jsem měl tentýž pohled o „rozkladném duchu DVK“. Nutno přiznat, že DVK sám o sobě rozkladného ducha neměl, ale že se objevili tací, kteří vytáhli snad všechny výjimky, které se daly vytáhnout a mnoho článků vysvětlili proti ŘKC, takže nikoli „duch DVK“ ale zloduch těchto (ne)zodpovědných lidí způsobil zlo. Buďme, prosím, pravdiví. Tím nepopírám DVKza možný prostředek k odstartování těchto útoků na církev, ale duch samotného koncilu to z mého pohledu nemohl zapříčinit.
Kdo byl zodpovědný za tyto neblahé změny, dobře víme – Mons. Bunini, sekretář Rady pro aplikaci koncilní konstituce o posvátné liturgii. A když vezmu „jenom“ latinu v církvi, je jasné, jak DVK hovoří:
II. Vatikánský koncil – Konstituce o liturgii – čl. 54
Je třeba dbát na to, aby věřící dovedli spolu recitovat nebo zpívat také latinsky části mešního řádu, které jim přísluší.
SC 36: „Užívání latinského jazyka ať je zachováno v latinských obřadech“
Odborníkem na latinu byl na II. Vatikánském koncilu kardinál Stickler, který v Aigen, 26. 8. 1997 při setkání kněží sděloval své vzpomínky a zkušenosti koncilního poradce liturgické komise takto:
„V této souvislosti je třeba uvést i další důležitý prvek, kdy došlo nejen k mylnému pochopení ustanovení koncilu, ale i k jeho úplnému popření: kultovní jazyk. Mohu v této záležitosti argumentovat, protože jsem na základě svých osobních zkušeností s tímto tématem důvěrně obeznámen. Byl jsem jako expert komise pro semináře pověřen relací o latinském jazyce. Byla vytvořena stručně a krátce, a po zralé diskusi byla uvedena do formy, která odpovídala přáním všech členů a byla připravena k předložení v koncilní aule. A tu došlo k neočekávané události: papež Jan XXIII. slavnostně na svatopetrském oltáři podepsal apoštolský list Veterum Sapientia, který, podle názoru komise, učinil prohlášení o latinském jazyce v církvi nadbytečným. V tomto listu, byl vyjádřen nejen význam latiny v liturgii, ale i ve všech oblastech života církve.
Když později se v koncilní aule po několik dní diskutovalo o funkci latiny, sledoval jsem pozorně tuto diskusi a také jak se odrazila v konečných formulacích Konstituce o liturgii. Dobře si pamatuji, jak po několika radikálních návrzích, jeden sicilský biskup povstal a otce zapřísahal, aby v tomto bodě zachovali obezřetnost a rozumnost, protože jinak by se nakonec dospělo i k tomu, že by se celá mše sloužila v lidovém jazyce. Po tomto varování propukl v koncilní aule bujarý smích. Proto nemohu pochopit, jak Mons. Bugnini mohl později tvrdit, ve svých r. 1983 uveřejněných pamětech, že radikální a celkový přechod od zavedeného latinského kultovního jazyka k lidovému jazyku, byl koncilem prakticky potvrzen jako pastorační nezbytnost /cituji z italského orig. Str. 108 – 121/. Mohu naopak dosvědčit, že formulace koncilní konstituce, týkající se této otázky, jak ve všeobecné části /čl. 36/, jak v ustanoveních týkajících se mše /čl. 54/ byla v konečné diskusi koncilních otců téměř jednohlasně přijata a to 2152 hlasy pro a pouhým 4 hlasy proti. Při zpracování tradice, která se tohoto tématu týkala, jsem si uvědomil, že zde byl vždy jednomyslný souhlas, a to až do doby Jana XXIII..“
Zkusme naopak využít dokumentů DVK ve prospěch ŘKC nikoli proti ní, jako to dělají tito lidé, rozkládající církev zevnitř. Nepřipojujme se k obecně užívaným klišé, že „za všecko může duch DVK“. Dnes mi to často připadá jako poukazován na „třídního nepřítele“ v dobách socialismu. Buďme v rámci svých možnotí maximálně vzdělaní a vzdělávejme se nebo mějte alespoň základní přehled o faktech, která používáme. A nevěřme v nesprávně vykládanou pravdu „nevěomost hříchu nečiní“. Je totiž veliký rozdíl mezi nevědomostí přirozenou a cílenou.
Omlouvám se, že jsem použil více místa, než je obvykle běžné.
Pokoj Vám.
P.S.
Aby můj komentář nebyl chápán nějak nevhodně nebo snad (nedej Bůh) extrémisticky a nevyvolal zbytečnou flame – nebylo jím řečeno, že nemohu časem dojít k pohledu nebo postoji, který se slučuje s FSSPX. Tohoto Bratrstva si velmi hluboce vážím a jsem Bohu vděčný, že existuje.
No jo, pane Navrátile, když vy jste tam toho rozkladného ducha nenašel, prostě tam není, viďte?
Fakt, že stovky kněží a několik biskupů (dříve dokonce i jeden arcibiskup) si myslí něco jiného, to už jaksi jen tak mimochodem.
Jo, možná k tomu skutečně dojdete. Pokud si sám toto myslíte, nechápu, proč své polovičaté soudy zveřejňujete.
Možná, že moje otázka je hloupá, ale přesto se zeptám : Pokud by došlo k znovuzačlenění FSSPX do církevních struktur, byla by situace pro FSSPX stejná jako před údajnou exkomunikací v osmaosmdesátém roce, nebo horší, nebo lepší?
K novéně se připojím.
Pane rehek, nezlobte se na mne, ale obhajujete neobhajitelné. Duch koncilu je právě ten duch těch modernistů, kteří potřebují dvojí výklad i ten, který se hodí jim. Právě proto to tak bylo koncipováno na DVK, takže je to právě ten duch, který ten koncil udělal takovým jakým je.
Ono ten pes je zakopán v těch dvojznačných, nekonktrétních domunentech dvk…latina má být zachována…v latinských obřadech, SC je také dvojznačné, vyložili si jej po svém , odstartoval se NOM.
Lukáš – zkušenosti různých tradičních společenství, které se nechaly začlenit, hovoří jasně = horší. Postupné vykastrování a tlak ze strany Vatikánu – přestat kritizovat NOM, koncil, výstřelky, etc.
Nebudu se opakovat, už jsem to tu psal. Názor mám shodný se třemi biskupy, ne už tam s bp. Fellay.
Nebudu se pouštět do obehraných a vždy znovu propukajících diskusí o (možná rádoby) naukových textech, ale mám něco praktického. Čtenáři těchto stránek nejsou jen kovaní návštěvníci liturgie FSSPX, ale často i jiní. A ty možná zarazí slova „Veni Creator Spiritus (lze nahradit modlitbou Přijď ó Duše přesvatý)“. Myslím si, že by zde měl být přímo odkaz na text těchto modliteb. Běžně se totiž setkávám s mnoha katolíky, kteří by považovali za urážku, kdyby je někdo nezařadil mezi konservativně, dokonce mezi tradicionalisty, ale slýchávám je recitovat modlitby, jejichž stáří není větší, než i něklik let, a které obměňují podle vždy posledního vydání třeba chrlené produkce KNA. Čili tak jak tu paní Nea u jiného článku správně cituje správny překlad Písma svatého, měly by zde být uvedeny texty těchto modliteb opět vždy s uvedením správného zdroje.
No jo, ale co se stane, když Bratrstvo bude dál kritizovat poslední koncil a tak, co mu můžou, maximálně nastane situace jako je nyní.
David: Za upevnění tohoto pohledu na DVK děkuji P. Jaroslavu Janovi, se kterým jsme o tomto opakovaně diskutovali. Také netvrdím, že jde o obecný, ale pouze o nůj osobní pohled, který může být třeba za rok jiný a který může třeba pomoci někomu dalšímu na odstartován poctivého hledání – pokud jste tedy můj komentář četl dobře (ostatně i želva se zachránila u praotce Noeho a Ježíš Kristus nehasí doutnající knoty). Spíš mám obavy z řad jistých extrémistů pohybujících se okolo webu +T+, kteří často vystupují hodně silně arogantně. Ostatně si neumím představit kněze FSSPX, který by tuto aroganci na +T+ schvaloval.
Renda – jistě, máš pravdu naprosto bez diskuze. Ale šlo mi o uvědomnění si skutečnosti zneužití pastoračního DVK jako ustanovujícího. A to i přes to že v něm není obsaženo jediné rabování oltářů a varhan z kostelů. A nejednoznačnost DVK je třeba vysvětlovat v duchu Tradice. Nikoli proti ní.
sv. Tomáš Aquinský, Summa theologiae online: http://www.summa.online.cz
II-II q. 100 a. 1 s. c.
Sed contra est quod Gregorius dicit, in registro, altare et decimas et spiritum sanctum emere vel vendere simoniacam haeresim esse nullus fidelium ignorat.
Avšak proti jest, co praví Řehoř v Registru: „Každý věřící ví, že je kacířské svatokupectví, kupovati nebo prodávati oltář, desátky a Ducha Svatého.“
II-II q. 100 a. 1 co.
Respondeo dicendum quod, sicut supra dictum est, actus aliquis est malus ex genere ex eo quod cadit super materiam indebitam. Emptionis autem et venditionis est materia indebita res spiritualis, triplici ratione. Primo quidem, quia res spiritualis non potest aliquo terreno pretio compensari, sicut de sapientia dicitur Prov. III, pretiosior est cunctis opibus, et omnia quae desiderantur huic non valent comparari. Et ideo Petrus, in ipsa sui radice Simonis pravitatem condemnans, dixit, pecunia tua tecum sit in perditionem, quoniam donum Dei existimasti pecunia possidere. Secundo, quia illud potest esse debita venditionis materia cuius venditor est dominus, ut patet in auctoritate supra inducta. Praelatus autem Ecclesiae non est dominus spiritualium rerum, sed dispensator, secundum illud I ad Cor. IV. Sic nos existimet homo ut ministros Christi, et dispensatores ministeriorum Dei. Tertio, quia venditio repugnat spiritualium origini, quae ex gratuita Dei voluntate proveniunt. Unde et dominus dicit, Matth. X, gratis accepistis, gratis date. Et ideo aliquis, vendendo vel emendo rem spiritualem, irreverentiam exhibet Deo et rebus divinis. Propter quod, peccat peccato irreligiositatis.
Odpovídám: Musí se říci, že, jak bylo shora řečeno nějaký skutek je špatný z rodu tím, že se obírá nenáležitou látkou. Duchovní věc však je nenáležitá látka kupu a prodeje z trojího důvodu. A to, nejprve, protože duchovní věc nemůže býti nějakou pozemskou cenou vyvážena, jak se praví o moudrosti Přísl. 3. „Cennější je všeho bohatství, a vše, po čem se touží, nelze s ní srovnávati.“ A proto Petr, zavrhuje nepravost Šimonovu v samém jejím kořenu, pravil: „Tvé peníze buďte s tebou zahubeny, proto žes zamýšlel nabýti daru Božího penězi.“ Za druhé, protože to může býti náležitou látkou prodeje, čeho je prodavatel pánem, jak je patrné z výroku shora uvedeného. Představený Církve však není pánem duchovních věcí, nýbrž rozdělovatelem, podle onoho I. Kor. 4: „Tak nás považuj každý za služebníky Kristovy a rozdělovatele tajemství Božích.“ – Za třetí protože prodávání odporuje původu duchovních, která pocházejí darmo z vůle Boží. Pročež i Pán praví, Mat. 10: „Zdarma jste přijali, zdarma dávejte.“
A proto každý prodejem nebo koupí duchovní věci projevuje neúctu Bohu a božským věcem. Pročež hřeší hříchem bezbožnosti.
Extremisté :)
Pane Navrátile, vy jste rok od roku vtipnější. Díky!
Buďte si však jist, že v aroganci Vám ani ten nejextrémější extrémista pohybující se okolo webu +T+ nesahá po kotníky.
Nechápu, co toho motáte kněze Bratrstva. Ti do chodu našeho fóra rozhodně nezasahují, ač takové snahy byly.
K vašim zcestným myšlenkám, v nichž chcete koncil vysvětlovat v duchu Tradice (inspirace Ratzingerem evidentní) snad není třeba ničehož dodávat. Snad jen tolik, že koncil ve světle Tradice nevysvětlíte, ani kdybyste se na hlavu stavěl a ráčil poskakovat.
K doktoru Angelicovi:
Povinností věřících je postarat se o časné vydržování duchovních /Luk 10,7; 1 Kor 9,13; 1 Tim 5,18/. Děje se placením církevních daní /kde je zavedena/, placením štolových poplatků, mešními stipendiemi. Tyto příspěvky nelze chápat jako mzdu /merces/ , ani jako cenu úkonu /pretium/ ale jako příspěvek, dar při příležitosti úkonu /stipendium/. Výše příspěvku je určena vyhlášením církevní autority, místními zvyky, má zahrnovat i odměnu za vnější námahu a výlohy.
ad Doctor Angelicus: Pane Contrasi, vkládáním komentářů pod různými identitami (Pan Contras, Dada, Ten který byl vynechán, Ten co neumí použít vidličku a nůž, Doctor Angelicus) porušujete pravidla těchto diskusí (bod 8). S tím souvisí také používání zjevně falešných mailových adres při vkládání komentářů, což bude do pravidel doplněno. Přestaňte laskavě s těmito praktikami. Děkuji.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Mešní_stipendium
Pan Contras není autorem onoho textu, je jím Doctor Angelicus.
Ale no tak, nehrajme si na Spejbla a Hurvínka. V pravidlech se jasně hovoří o vystupování v diskusi (tedy vkládání komentářů), nikoli o autorství citovaných textů.
Renda – ještě tolik; jistě znáš vynikající blog Liturgické otázky P. Jaroslava Jana http://liturgickeotazky.blogspot.cz/, takže ho zkus alespoň částečně prostudovat. Určitě pochopíš lépe, jak to bylo myšleno. Jinak jsem rád, že jsme nedávno měli tu čest s o. Juchelkou. Velice pěkně hovořil i o souvislostech a dění okolo DVK. Já to tak dobře podat nedovedu, ale Deo gratias za takové kněze, kteří dovedou učit s pastoračním citem, láskou a pokorou. Takových potřebujeme jak soli.
Vědí, když denno denně přicházíte do styku s výstřelky kléru které duše zavádějí na scestí k peklu, tak o něčem můžou kecat do omrzení a nic to nepomůže. Protože příklady táhnou.
Veni, creátor Spíritus,
mentes tuórum vísita,
imple supérna grátia,
quæ tu creásti péctora.
Qui díceris Paráclitus,
altíssimi donum Dei,
fons vivus, ignis, cáritas,
et spiritális únctio.
Tu septifórmis múnere,
dígitus patérnæ déxteræ,
tu rite promíssum Patris,
sermóne ditans gúttura.
Accénde lumen sénsibus,
infúnde amórem córdibus,
infírma nostri córporis
virtúte firmans pérpeti.
Hostem repéllas lóngius
pacémque dones prótinus;
ductóre sic te prǽvio
vitémus omne nóxium.
Per Te sciámus da Patrem
noscámus atque Fílium,
teque utriúsque Spíritum
credámus omni témpore.
Deo Patri sit glória,
et Fílio, qui a mórtuis
surréxit, ac Paráclito,
in sæculórum sǽcula.
Přijď, ó Duše přesvatý,
rač paprsek bohatý,
světla svého v nás vylít.
Přijdiž, Otče nebohých,
dárce darů přemnohých,
rač nám mysli osvítit.
Božský utěšiteli,
sladký duší příteli,
rač nás mile zotavit.
V práci libý pokoji,
smiřiteli v rozbroji,
rač nás v pláči ukojit.
Ó Ty světlo blažící,
srdce v Tebe věřící,
rač milostně naplnit.
Člověk bez tvé pomoci,
slábne a je bez moci,
vše mu může uškodit.
Skvrny z duší našich smaž,
a vyprahlá srdce svlaž,
raněné rač vyhojit.
Srovnej, co je zkřiveno,
ohřej, co je studeno,
a nedej nám zabloudit.
Rač nás, v Tebe věřící,
a Tě vroucně prosící,
dary sedmi podělit.
Uděl v ctnosti prospěchu,
v smrti blahou útěchu
a dej v radost věčnou vjít.
Neposkvrněné Srdce Panny Marie budiž naší spásou,
Neposkvrněné Srdce Panny Marie budiž naší spásou,
Neposkvrněné Srdce Panny Marie budiž naší spásou,
Sv. Pie X. oroduj za nás.
Pane Ježíši, věčný veleknězi,
ve své dobrotě jsi povolal svého věrného služebníka Marcela Lefebvra k biskupskému úřadu a udělil mu milost být neohroženým obhájcem oběti Mše svaté, katolického kněžství, Tvé svaté Církve a Apoštolského stolce, odvážným apoštolem Tvého království na zemi, ve víře horlivým služebníkem Tvé nejsvětější Matky a zářným příkladem lásky, pokory a všech ctností. Proto tě prosíme, uděl nám s ohledem na jeho zásluhy milosti, které si vyprošujeme, abychom jej pro jeho mocnou přímluvu spatřili jednoho dne povýšeného k úctě oltáře.
Amen.
Kdyby texty dvk byly konktrétní, jednoznačné, nemohlo by dojít k přkroucení, zfalšování. Jeden z výmluv naivních neokatolických konzerv.
To jejich výmluva..koncil byl ok, jen byl zneužit..NOM je ok, jen ty opičárny nejsou ok. Papež nic nemůže, brání mu ve vykonávání úřadu..papež tyto osoby ovšem jmenuje. Vážím si kněží, kteří přicházejí k tradici, ale oni jsou přeci jen tím duchem dvk ovlivněni, bohužel..
Armin.Cordianus: Takhle přesně jsem to nemyslel. Trochu jinak: A sice, že by zde měla být rubrika těch textů. Dále u českého textu by měl být uveden zdroj. Tak jak jej uvedla paní Nea u citací. A taky není akurát to dávat do komentářů. Bylo to spíš adresováno na pana Admin, jako námět. Když tak se pane Armin.Cordianus pokuste prosím, doplnit jen ten zdroj u toho hezkého „budiž“ apod. V každém případě Vám děkuji.
—
Ta hádky o tzv. DVK a NOM se stejně nemůžou vyřešit takto. A myslím, že všechno už bylo v tomto smyslu za ta léta řečeno. Ale ten návrh modlení se mi líbí.
Renda – obávám se, že černobílý pohled a nálepkování kněží věrných tradici (což oba jmenovaní rozhodně jsou) není to pravé ořechové nebo správný způsob, jak osvětlit Tradici tak, aby ji pochopil maximální počet katolíků. Ale neberu Ti tvůj osobní pohled.
P.S. (vylít mi nějak text) – Renda:
Ani od jednoho z jmenovaných jsem neslyšel ani nečetl, že je NOM ok.
Rehek : Msgr. Lefebvre v roce 1990 při přednášce v Écône řekl následující: „Čím více člověk analyzuje dokumenty II. vatikánského koncilu a jejich interpretaci autoritami Církve, tím více je si vědom toho, že se nejedná o povrchní bludy, ani o speciální bludy jako ekumenismus, náboženská svoboda a kolegialita, nýbrž o totální perverzi ducha, o novou filosofii, která je postavena na subjektivismu… To je velmi závažné! Totální perverze! To je skutečně hrozné.“ Nejde tedy pouze o jednotlivé pravdy víry nebo o praktická rozhodnutí, nýbrž o celý způsob zvráceného myšlení, na němž stojí současná vatikánská politika i věroučná rozhodnutí. citace z letáku http://www.fsspx.cz/px007g.html#127
To je onen kýžený duch koncilu.
Snad mi bude prominuto, že se k posuzování věrouky zásadně nevyjadřuji, ale dovolím si upozornit na jeden ze zásadních rysů nového breviáře: Spočítejte si, kolik druhých čtení je z období patristiky v porovnání se čteními z období (vrcholné) scholastiky. Ten nepoměr je do očí bijící, ze scholastiky tam poměrně vzato není téměř nic, a co tam z jejího období je, nemá se scholastickou metodou téměř nic společného. Bonmotem řečeno: období scholastiky je co do vlastních scholastických textů černá díra. A modlitbu s těmito čteními se modlí řeholnící a řeholnice po celém světě, ti kteří jsou nebo mají být v předvoji církve bojující, dnes putjící. Tolik k metodě myšlení.