Několik postřehů k Mariánskému sloupu a smyslu českých dějin.
Petr Bahník
Již před několika měsíci vyrazil Miloslav Bednář (Prof. Miloslav Bednář je filosof a politik, zastávající masarykovské pojetí českých duchovních a politických dějin. Je zaměstnancem Akademii věd a učí na několika vysokých školách. Je místopředsedou Strany svobodných občanů, za níž kandiduje do Senátu. – Pozn. ISJ) na stránkách tisku do publicistického tažení proti snahám o obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Pro mnohé to bylo překvapivé. Ne snad, že by nebyly dostatečně známy Bednářovy názory a politický vkus, předpokládalo by se však, že nepřehlédnutelný rozpad civilizačních hodnot, tísnivá ekonomická situace, trvalý pokles české populace, (kdy počty obyvatel vedle Romů pozvedají jen katolíci) a stále agresivnější tlak eurokracie (stejným dílem pruské jako neomarxistické), povede vzdělaného, politicky aktivního člověka ke hledání konsenzu všech konstruktivních sil, při kterém se obloukem vyhne rozdmychávání něčeho tak zbytečného a zároveň nebezpečného, jako je medializace náboženských sporů. Bohužel, u Miloslava Bednáře zmíněný předpoklad evidentně neplatí.
A tak, ačkoli si mohl povšimnout, že na jeho první výpad takřka nikdo nereagoval, nebo možná právě proto, pokračuje ve svém tažení dále. Poslední srpnový den zveřejnil na svém internetovém blogu text Mariánský sloup v Praze a smysl českých dějin, který prezentuje jako příspěvek do nového kola dávného akademického sporu o smysl naší historie. Text je to z mnoha ohledů úsměvný. Předně už chybným předpokladem svého autora, že skrze něj vede nějakou „debatu“ s „katolickými aktivisty“. Žádná relevantní debata o této věci neprobíhá. Odborníci, historikové či filosofové se k otázce obnovy Mariánského sloupu dosud vyjadřovali minimálně. Hlasy osobností typu Piťhy, Hledíkové či Sousedíka neslyšíme. Takové osobnosti totiž vědí, že jemné, duchovního života se dotýkající a tudíž i pro mnohé bolestné otázky se nepatří protahovat špínou médií, dokud o nich neproběhla skutečná a konsensuální diskuse na fóru odborném. Bednáře naopak tento detail nikterak neznepokojuje a chybějící debatu alespoň simuluje, když reaguje na přípisy různých mediálně známých, ve skutečnosti však okrajových postav, které nejsou ani v katolickém prostředí přijímány bez výhrad.
Ve svém blogerském textu Bednář aktuálně kritizuje článek Jana Jandourka Zbouraná historie (MfD 14.8.2012). Budiž, nesouhlas s Jandourkem lze akceptovat, mnohem těžší už je pochopit, proč tohoto zběhlého kněze, který je názorově značně vzdálen církevní nauce, Bednář obdařuje titulem „katolický žurnalista“. Máme věřit, že o postojích a názorech zmíněného autora nic neví? Anebo se mu prostě hodí potýkat se ve zdánlivé diskusi právě s takovými oponenty, kteří mu nebudou argumentačně stačit už proto, že žádnými „katolickými žurnalisty“ či „aktivisty“ ve skutečnosti nejsou?
Skoro, jako by si jejich texty Bednář někde objednával coby nahrávky na své snadné smeče. Koho pasuje na „katolického aktivistu“ příště? Levicového exkněze Bublana? Indiskrétního neomarxistického zednáře Štampacha? Lidoveckou arcifeministku Kmentovou? Excentrického rusistu Putnu, který sám sebe definuje jako „katolickou buznu“? Nebo konečně Bednáře potěší a něco ke sloupu napíše i nezpochybnitelný (černo)kněz Tomáš Halík? Není žádným tajemstvím, že tyto a jim podobné známé postavy nejsou autentickými mluvčími českých katolíků. Pokud by se, ať už z nějakého politického kalkulu, nebo z důvodů estetických, snad vyslovily pro obnovu sloupu, rozhodně by jej přece nechtěly interpretovat v katolickém duchu, ale spíše podle vkusu postmoderních chaotů jako instalaci neoliticko-pohanského „ženského principu“ nebo alespoň jako „sloup smíření“ odkazující na formalistní verbální ekumenismus zatěžující západní náboženské myšlení posledního půlstoletí. Tohle všechno Bednář neví, nebo vědět nechce?
Podobně nevědomým se Bednář staví také ve svých oblíbených, do článků vetkávaných, historických exkursech do časů třicetileté války a pozdějších. Protestantská strana je mu nezpochybnitelně kladnou a pro existenci českého státu pozitivní silou, zatímco stranu katolickou líčí v duchu historicky neudržitelné černé legendy. Švédské žoldnéřské vojsko, které v posledních dnech třicetileté války napadlo Prahu, v níž nebyla žádná vojenská posádka, Bednář charakterizuje až komicky idealizovaně jako osvoboditele, zatímco pražské civilní obyvatelstvo zoufale bránící své domovy a životy paušálně dehonestuje jako „ jesuity zfanatizované studenty“. Jako by nic nevěděl o pravé povaze švédské vojenské „mise“ v Čechách, o vyrabování rudolfinských sbírek Pražského hradu či laxnosti švédských diplomatů vůči české otázce při vestfálských mírových jednáních. A samosebou neví nic ani o nadšení a hrdosti pražanů, řemeslníků, kupců (a ano i studentů), kteří dokázali vzdorovat profesionálním vojákům, na což dodnes upomíná ozbrojená paže ve znaku Prahy či romantický dioramatický obraz v budově petřínského bludiště. (Mimochodem, neměl by Bednář rozpoutat debatu o odstranění obého?)
A přehlídka Bednářovy nevědomosti (?) pokračuje. Nic neví o projektu na konfederaci středoevropských protestantských zemí, který by znamenal faktickou i právní likvidaci státního celku Koruny české. Není mu nic známo o zákoně na ochranu češtiny, který roku 1615 prosadili čeští katolíci. Neví nic o trvalé existenci české katolické opozice vůči vídeňským centralizačním snahám. O Balbínovi, Pěšinovi, Štejerovi či Beckovském, bez nichž by byla po českém národě v habsburském soustátí stejná veta jako po ochranovské češtině v Sasku. Neví o věcech, které nebyl s to ve svých románech zamlčovat ani Jirásek, jehož snad nelze podezřívat z nějakých zvláštních sympatií ke katolicismu, totiž o podstatném podílu českého katolického kléru na prvé fázi národního obrození či o bojích na obranu jazyka, které tito „tmáři“ sváděli s byrokracií osvíceného germanizátora Josefa II.
Bednář ale jako by nic nevěděl ani o faktech podstatně mladších, například o významné finanční podpoře, kterou Masarykově zahraniční akci během 1. světové války poskytly české a slovenské katolické spolky v USA, či o katolických příslušnících československých legií, kteří ve službě budoucímu samostatnému státu prodělali po boku svých spolubojovníků celou legionářskou válečnou anabázi, aby byli po návratu do vlasti konfrontováni s hrubostí protikatolických výpadů v kulturním boji dvacátých let. Neví o vytlačování katolických legionářů z prvorepublikové Československé obce legionářské a jejich přechodu do méně oficiální Nezávislé legionářské jednoty kolem generála Medka či k pokusům o ustavení vlastní Jednoty legionářů-katolíků. Neví nic o statečnosti, politicky nelehké pozici a ryzím vlastenectví těchto lidí? Vážně ne?
Připomínka uvedených skutečností je pokusem o korekci Bednářova nesmyslně jednostranného a, s ohledem na dávné datum oněch událostí, i zbytečně vyhraněného výkladu, ale rozhodně se nesnaží jeho text nějak přepólovat zamlčením jiných, veřejnosti nepochybně známějších, faktů, jako je tvrdost pobělohorské rekatolizace, demontáž české suverenity skrze vydání Obnovených zřízení zemských z let 1627-8, likvidace zbytků české státnosti za tereziánského absolutizmu, závislost Rakousko-Uherska na politice Vilémovského Německa po roce1868 apodobně. To vše jsou skutečnosti, které nelze zpochybňovat. K tomu v neposlední řadě patří i tradičně kritizované sepětí trůnu a oltáře, které, ač bylo vždy neskonale volnější, než třeba sepětí anglikánství s trůnem britským, přece po roce 1918 komplikovalo poměr mnohých katolíků k republice. Jenže! Daleko více než jakýkoli sentiment či jakákoli rakousko-uherská propaganda kalily vztah katolíků k republice ony odpudivé, bolševismu se blížící útoky na jejich víru, kulturní statky a občanskou čest, ať již k nim docházelo v podobě nenávistných novinových článků či rozbíjení svatojánských soch. A vrcholem těchto neodpovědných, hloupých a zmatenými emocemi vedených činů bylo právě svržení Mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí. Není náhodou, že v čele bořitelů tehdy stál anarchokomunista Sauer.
Byl to skutek nešťastný, v důsledku posilující politickou opozici vůči vznikajícímu Československu. A to úplně zbytečně. Na onom sloupě věru nestála statue císařpánova, ale socha pokorné dívky z Nazareta, jenž mravní čistotou, dobrotou srdce a oddaností Bohu přemáhá ďábla. To ta socha věcně zobrazovala, a tak jí rozuměli a rozumějí čeští katolíci. Že ji Habsburkové barokních dob využívali také jako symbol politický je pravda, ale takto používali za 300 let své vlády u nás kde co. Odvrhneme snad náš starobylý znak se lvem jen proto, že jej do svého dynastického erbu komponovali také habsburští císařové? Katolická mariánská úcta a její projevy v českých zemích jsou neskonale starší než léta habsburské vlády či pobělohorské rekatolizace. Stačí si připomenout památky a místa spjatá s touto úctou již od dob gotických, Roudnice, Svatá Hora u Příbrami, Hostýn na Moravě, Stará Boleslav…
Svržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí je zkrátka skutkem, s nímž se nelze ztotožnit. Nelze s ním ovšem také, naštěstí, ztotožňovat vznik a bytí Československa. Se svržením sloupu ostře kontrastuje způsob odstranění jiného pražského pomníku, totiž sochy maršála Václava Radeckého z Malostranského náměstí. Jistě lze vést akademické diskuse o tom, zda je správné „přepisovat historii“ odstraňováním pomníků obecně, pokud však souhlasíme, že nechceme mít v českých městech bronzové Leniny, Hitlerovy busty a Stalina s doprovodem na Letné, pak je třeba uznat, že socha maršála Radeckého, jinak vynikajícího vojevůdce a úctyhodného českého hraběte, byla nepochybným politickým symbolem, který bylo ve stále ještě zjitřené atmosféře jara 1919 patrně na místě přesunout z náměstí do muzea, jak se také řádně a bez vandalizmu stalo. Člověk by očekával, že se lidé jako pan Bednář budou ztotožňovat spíše s takovým přístupem, než s manýry sauerovského davu. Že se protestantsky orientovaný intelektuál a pravicový politik bude, řečeno historickou analogií, hlásit spíše k postojům Jana Rokycany či krále Jiřího, než k činům a heslům adamitských blouznivců. Ti totiž přinášejí vždy jen nekonečné hádky a rozvrat a, ať již úmyslně či nevědomky, slouží nepřátelům všeho českého.
Kamenný reformátor a kamenná Panna by se totiž na náměstí nepochybně snesli. Lidé dobré vůle také, a to zcela bez šestákové ekumeny kastrátů, v poklidné a reálné ekumeně tolerance a historického nadhledu.
Aktuálně >
Článek je to zajímavý a s podstatou lze jen souhlasit. Přesto mi některé věci unikají. Nerozumím slovům o symbolu Panny Marie, jakožto symbolu politického užívaného za vlády habsburské dynastie. Tím se, Petře, myslí co? Že její obraz zdobil vojenské standarty císařské armády? Je snad za zneužití mariánské úcty vnímáno, že na oltářním obraze u Pražského Jezulátka (vlastně je v chóru) je zobrazen dole v rohu císař Ferdinand II.? Rád se nechám poučit.
Prostě je třeba vzít na vědomí, že Habsburgové a Lothringenové uškodili Církvi víc než komunisti tím, že zneužívali Církev ke svým mocenským a germanizačním snahám a to navzdory těm kněžím, které Bahník jmenuje. Tomu se říkalo austrokatolicismus.
Rozhodně tito kolonizátoři nedodržovali závazek, který přijal Ferdinand při vstupu na trůn. Z jednoho bl. Karla nelze vyvozovat blahodárnost celé rodiny, který to po 300 let úspěšně škodila. Ačkoliv Český král je toliko dědicem Václavovým a v jeho intencích má vládnout k dobru země a zemského národa a to i je-li cizinec (jako Jagellonci), tak u Habsburgů a Lothringenů toto říci rozhodně nelze.
Např. Litoměřice byly ještě v 17. stol. Českým městem, za 200 let byly dokonale i s okolím germanizovány.
Jako vždy dvojí metr. Takže nepřáteli národa jsou i potomci sv. Václava, vždyť česká král Václav I. do země pozval kolonisty ze Svaté říše římské, by kolonizovali neobydlené pohraničí (nebýt jich, tak by ani mé město neexistovalo). Přeci jeden dobrý přemyslovec (sv. Václav) nedělá dobrý rod. Já nepopírám, že germanizační snahy neexistovaly, ale pokud je mi známo, tak tento atak reálně nastupuje až v dobách osvícenství, kdy byl Církví zrušen řád Jezuitů, kterýžto v našich zemích v období rekatolizace udržoval české písemnictví a jazyk. Inu z vaší řeči cítím nespravedlnost a zaujatost, což není pro mě vlastenectví, ale omezená hloupost.
Článek je to velmi krásný, mající prospět znovuumístění sloupu a suše předvádějící pana Bednáře jakožto masarykovského hlupáka (za kterého jsem jej vždy považoval – proto jsem ho vždy považoval i za nevyzmizíkovatelnou skvrnu na SSO). Vcelku souhlasím i s tím, co uvedl zde pan Contras, ovšem navzdory tomu bych znovuumístil pomních našeho maršála na své původní místo – a ještě před znovuumístěním Mariánského sloupu bych beze stopy nechal odstranit a zlikvidovat pomník „reformátora“ – symbolu jednoho ze dvou největších zel v dějinách českého národa, totiž husitismu, přičemž druhým tím zlem je právě masarykismus. Tím ovšem nechci tvrdit, že se tu v posledních letech nerodí zlo ještě větší než obě tato.
Mimochodem, v našem městě nebyli germanizátory ani tak katoličtí Němci, ale především liberální Židé, kteří naše město de facto zcizili Církvi (během revolučních let 1848) a svými následnými podnikatelskými aktivitami terorizovali všechny ostatní národnosti (Rothschild, Guttmann a spol.). Navíc je legrační vás číst, s vědomím, že jedním z největších českých vlastenců tady u nás ve Slezsku byl farář Böhm, který byl na faře v Hrabyni, přičemž zde byl farářem ustanoven Řádem německých rytířů.
Každý jste slepý na jedno oko.
Ahoj Davide,
nenapsal jsem, že Habsburkové v baroku symboliku sloupu zneužívali, ale využívali, a to je fakt. Například při děkovných procesích z Bílé hory. Nakolik přitom šlo o projev upřímné víry a vděčnosti a nakolik o propagandistický tah nejsem s to rozlišit, do svědomí druhých, v tomto případě dávno zemřelých lidí, nahlížet nemůžeme. Chtěl jsem jen objasnit, nesmyslnost Bednářovo zdůvodňování odporu proti sloupu tím, že jej využívali k legitimizaci své moci Habsburkové, je nesmyslný. In Christo P.B.
Tak Libuše zase mluví o místě, kde jsem vyrostl já:
„Vrch vidím Krupnatý a v jeho hloubi
olova, cínu kalný lesk.
Však při mezích je, a tu stráže mějte
vždy bedlivé na každý krok.
Kde jenom na píď sami povolíte,
tam ztratíte vždy celý lán“.
Ano, i mnozí Přemyslovci kolabrovoali s těmi, jejichž předkové již sv. Metoda věznili a mučili. Němci jsou již tisíce let stejní, jednotlivci nemusí být nepřáteli, ale jako celek představují nebezpečí vždy. Hitlerové přicházejí a odcházejí, ale snaha Německa tady vládnout tu trvá už 1000 let a bude trvat dál.
Co se týče židovstva, to je konkurentem němectva ve snahách o hraní prvních houslí a ano, jak židovstvo tak protestanti mějí podíl na poněmčování.
Jinak lidi nehodnotím podle toho, čí jsou potomci,ale podle toho co dělají a že k tomu, aby někdo byl krále je třeba nejen dědický titul, ale také uznání stavů, jsme řešili jinde.
Tatéž cítím potřebu se ohradit proti dřívějšímu obvinění z republikánství. Nejsem republikán a nemám rád nálepky, ale při vší kritičnosti pořád lepší Klaus než Juan Carlos a podobní kousci. Až budete vědět o slušném pretendentovi trůnu, třeba někdo jako byli Rožmberkové, dejte vědět, podpořím snahy o jeho dosazení.
Petr Josef: Já tomu Petře rozumím, ale právě proto se tato poznámka jeví jako zbytečná až uštěpačná. Sám píšeš, že nevíme, jak vnímali lidé ve zprotestantizovaných Čechách vítězství katolické ligy na Bílé hoře, přesto se ale napíše, že tuto záležitost využili politicky Habsburkové a de facto zneužili politicky mariánskou úctu. Proč? Neumím si to jinak vysvětlit než tím, že je prostě vždy nutné na Habsburcích něco najít, což se vždy podaří, když se chce. Já jsem hrdý na vítězství na Bílé hoře, vždyť to byla komedie nikoliv bitva a díky těm kalvinistům máme zničený interiér sv. Víta. Původně císařští ani Prahu dobývat nechtěli, protože bylo před zimou a chtěli odtáhnout a zazimovat se. Když však dorazili k branám města, tak tam nebyla ani noha a byly otevřené. Pokud je mi známo, tak i tato událost byla vnímána jako přispění Panny Marie, aby byly Čechy vytrženy z bludů, které v německých zemích později vedly k naprostému zpohanštění Němců. Já prostě nemám rád paušalizace, protože to je pak už jen politika, nikoliv hledání pravdy.
Výtečný článek, pan Bahník mne vždy svým náhledem potěší. Ale co nechápu: proč se autor
politicky tedy spojuje s přesně takovými libertiány a pseudokonzervativci typu Bednáře a ano, odpusťte mi, i V. Klause, kteří z husitsko-protestantského odkazu vycházejí. Už msgre. Šrámek se s nimi kdysi nechal svázat v osobě E. Beneše a víme, jak toho na sklonku života trpce litoval. Katolický proud by měl jít jinudy…
Contras: Úsměvné, asi budu muset taky někde vyhrabat a citovat nějaké průpovídky Odina či Thora o velkém národně Germánů, kteří si podrobí Slovany. Když už tedy citujete mytickou Libunu z času slovanského matriarchátu. Raději toho nechme. :-)
… nezáleží, kdo napsal jízdní řád, důležité je , že podle něj jednou vlaky. Navíc nevěří na historickou kritické šílenství nejen při čtení bible, ale ani při četbě jiných pramenů.
Contras a David Hibsch: rozlišujme prosím mezi univerzalistickým katolickým němectvím a na druhé straně protestantsko-osvíceneckým germanizačním tlakem, rozlišujme mezi Svatou říší římskou národa německého, mostem to mezi Západem a Východem, a bismarkovským liberálně nacionálním Německem /o Třetí říši se socialistickým pohanským režimem nemluvě /, mezi protikrálovskou rebelií legitimně potlačenou na Bílé hoře a snahou kalvinistů rozpustit náš národ i stát v protestantském moři zfanatozované Evropy – podobnost s dneškem čistě náhodná :-)
Zbavme se už konečně těch falešných obrozeneckých mýtů, pohádek o zlých Habsburcích a hodných prezidentech Osvoboditeli a Budovateli, kteří nás popravdě akorát tak přivedli k bídě protektorátu, komunismu i dnešního amorálního nihilismu!
Germanizační tlak je germanizační tlak, ať už ve jménu kříže či hákového kříže.
Neshledávám proto velkých rozdílů mezi ODS, Kalouskem a údajně katolickým monarchismem.
Svůj hlas jsem již dal: http://www.narmyslenka.cz/view.....2012090006
Filip: Moje řeč, o nic jiného mi nejde, než o klasické „padni komu padni“. Nejsem adorátorem ani Němců, ani Čechů, ani Židů tím měně jakékoliv nacionální ideologie. Všichni to byli a jsou jen lidé, jejichž žovot a konkrétní činy vyvěraly z nějaké víry, a ta byla buď vírou pravou (katolickou) nebo falešnou. Zatím se v tradičně-katolických kruzích setkávám jen s tím, že když se hrdě hlásím ke Slezsku, tak jsem vlastně „němčour“, když nejsme shledán nesmlouvavým k čemukoliv co jen „němectvím“ zavání (např. Řád Panny Marie od německého domu v Jerusalémě). Přitom žiji v kraji ve kterém po odchodu „zlých Němců“ zavládala duchovní i materiální bída, protože ty „naplaveniny“ jsou takřka neschopné jakékoliv duchovní či sociální soudržnosti a mentálního povznesení.
Ahoj Davide,
máš pravdu, ta poznámka o tom, že „Habsburkové využívali“…byla uštěpačná, já však nejsem jejím původním autorem. Do článku, na který reaguji, ji dal pan Bednář. Já se k ní ve svém textu vrátil, stejně jako k otázce švédského obléhání Prahy, jen proto, abych se, bod za bodem, vyjádřil k jednotlivým otázkám, které Bednář nastolil.
Článek mě velice zaujal, jen nevím, co si myslet o „katolických legionářích“, mám pochybnosti o slučitelnosti katolického učení s činy legionářů. Myslím, že se k tomu vztahují některé věty ze Syllabu.
„63. Je dovoleno vypověděti poslušnost zákonitým vládcům dokonce se i vzbouřiti.
64. Porušení každé, i nejsvětější přísahy jakož i jakékoli jednání zločinné hanebné, odporující věčnému zákonu nejen není hodno zavržení odsouzení, nýbrž je naprosto dovolené a chvalitebné, děje-li se z lásky k vlasti a národu.“ (http://vendee.cz/texty/syllabus_p12.html)
15. Mně se tady hrubě nelíbí věta „Nejsem adorátorem ani Němců, ani Čechů, ani Židů“ – jistě ne adorátorem, ale můj národ je má velká rodina a není dobře to házet takhle do jednoho pytle. Jinak ta celá debata se týká dvou oborů: nadpřirozeného, katolictví, které je universální, a přirozeného, národního. Je jisté, že katolictví se velice rozmanitě promítá i v přirozené rovině a národ příp. zase různě do nadpřirozena – a to jak v mnoha konkrétnostech, v tom vidím ten spor. A pak se mi nelíbí, že tu kdosi hodil taky to jednoho jiného pytle Klause a Bednáře. Jak jsem psal, Bednář je skvrnou na SSO, zatímco třeba Petra Macha, předsedu SSO, si vážím, v mnohém si s ním rozumím, přestože je libertariánem, názoru mi protivného.
Vtipec by si měl přečíst, co o přísaze říká právo:
Dle can. 1202 odst. Závazek plynoucí z přísahy zaniká podstatnou změnou předmětu přísahy nebo stane-li se předmět přísahy následkem změny okolností špatným nebo zcela lhostejným, nebo překáží-li vyššímu dobru.
Taktéž platí, že přísaha ke škodě jiné osobě či veřejnému prospěchu nezavazuje (can.1201 §2).
Tato ustanovení vycházejí z přirozeného práva a obsahuje je i CIC 1917.
Nikdo nemůže být ani přísahou vázán ke spolupráci na vedení dobyvačné nespravedlivé války Rakouskem v letech 1914-18
Ještě si dovolím doplnit, má-li protestantsví v sobě co nadpřirozeného? V opačném případě je pak možné jen hledisko přirozené a je jedno, zda jde o Němce protestanta, nebo prostě každého Němce – je krátce a dobře z jiné rodiny než Čech; nemá smyslu pak mluvit o víře a nadpřirozenu.
19. … byť byla vyvolána podvodem na mocnáři.
Felix: takže lepší Čech – komunista, Čech – kacíř, než Němec – katolík? Nevím, jestli by nám jistě všem velmi drazí sv. Pius X., padre Pio či msgre. Lefebvre tohle schválili… Edvard Beneš a jeho Národní fronta ale určitě :-)
To máte jako v rodině, která je nešťastná, ať je katolická nebo ne, z toho, že někdo z ní spáchal zločin – a někde přes ulici žije katolík. Blízkost prvního je přirozená (pořád to je např. náš Jarda), blízkost druhého, je-li rodina katolická, (a neřeknou „náš Kája“) plyne z toho, že nadpřirozené, katolictví, působí, stejně jako katolictví souseda Káji, do přirozeného oboru.
Ale plést do toho sv. Pia X. a nesvatého Beneše – to mi připomíná logika Bednáře, o němž zde jinde.
Máte rodinu? A pokud ano, není to rodina katolicko- hinduistická, jak ji před časem velebili na Proglasu?
Prostě národ = velká moje rodina. A nemám rád, když mi do rodiny přijde nějaký hinduista nebo Arab – ani kdyby to byl katolík. Neřku-li Němec; doplňte si smajlíka, já je neužívám.
Pane Hibschi, ačkoliv s tím, co píšete, jinak souhlasím, nerozumím tomu, jak lze podnikatelskými aktivitami terorizovat národnosti (viz č. 5)?
K tomu národovectví: chápu vztah k lidem, kteří mluví stejným jazykem, chápu vztah k místu, kde člověk žije, ke kultuře s tím vším spojené, ale národ mi připadá jako umělý a dost zpolitizovaný pojem, ne-li přímo vytvořený za politickým účelem. Řekl bych, že nacionalismus a internacionalismus mají leccos společného.
Romano: souhlas. Mou rodinou je v prvé řadě Církev / i přes současnou krizi /, tedy rodina nadnárodní, univerzální, rodina sv. Pavla a Pána Ježíše, který nás nežidovské pohany taky nedělil na zàkladě umělého, z francouzské revoluce, tedy vzpoury proti Bohu, vzniklého nacionalismu. Až potom jsme Čechy, Němci či Araby. Ale v pozitivním smyslu slova na základě patriotismu a vlastenectví, ne na základě primitivního nacionalismu. Asi se s Felixem neshodneme, můj pohled je řekl bych austroslavistický a barokní. Plody svinské revoluce či 19. století v mém srdci místo nemají…
A za toho Klause se Felixovi omlouvám, přes vše negativní je pro mě nejdůstojnějším českým politikem, byť se s ním v mnohém neshoduji a je pro mě oním jednookým mezi slepými.
Pan Contras: Vedení dobyvačné a nespravedlivé války 1914-1918….. No pokud dobře čtu, tak R-U vyhlásilo válku Srbsku a ne celému světu, dále válka měla být vedena jako výstraha Srbsku za nedodržení požadavků jí předložených a za zavraždění následníka trůnu, počítalo se max. 3 měsíční tažení. R-U s delším vedením války nepočítalo a dalo by se říci, že válka byla dle průběhu vedena spíše jako obranná a to díky nedostatku potravin, které se začalo projevovat již v půli roku 1916. Otázkou zůstává co je pro koho vyšší dobro?
Romano: Možná jsem se nepřesně vyjádřil. Lze terorizovat lidi či skupiny lidí, a to prostřednictvím sociální politiky, kterou dělá zaměsntavatel. Konkrétně mluvím o podnikatelských aktivitách pana Rothschilda a Guttmana v ostravském regionu. Tito pánové zde pěstovali zajímavý sport (takový zkušební ústav), který lze shrnout do úsloví „rozděl a panuj“. Natahali na relativní zaměstnanecké bonusy do reginonu různé skupiny lidí. Ti naivové jim uvěřili, tudíž opustili své většinou poměrně malé zemědělské usedlosti a pod vidinou zabezpečeného života v sociálním organismus podniku pana Rothschilda (VHHT – Vítkovické Horní a Hutní Těžířstvo) se stali „dobrovolně“ jeho vazaly. Rothschild a Guttman tady již tehdy pěstovali multu-kulti. Region se stal mixem česky, německy a polsky hovořících obyvatel. K tomu ještě dorazili Židé z Haliče, přičemž tito měli nevýsadnější postavení (ti pak zde dělali 70 % byznysu – hospody (alkoholismus), bordely (rozvraty rodin a syfilis), k tomu lichva (cos vydělal, tos propil a pak sis u Žida půjčil) a samozřejmě i nějaké ty počestnější živnosti provozovali). Důsledkem toho zde byla kolem roku 1900 neuvěřitelná kriminalita. Rothschildové, však cíleně pěstovali národní nesnášenlivost v regionu, byť si vždy dávali pozor, aby to tak nevypalo. Podporovali, prý ze záliby k „filantropii“, všechny nacionální spolky, a to na všech stranách (v důsledku toho zde vládli neměctví oslavující Židé a ostatní byli tlačeni k zemi). To bylo ono „rozděl a panuj“. Věděli, že udržovat řízenou řevnivost mezi skupinami se jim vyplatí, neb se „gojímové“ nikdy nedají dohormady, aby nahlédli příčinu svého postupně se zhoršujícího sociálního postavení (bonusy došly :-) ). Stali se naprosto závislými a neschopnými se kamkoliv vrátit (půdu již neměli, na nový začátek si vydělat nemohli, takže si mohli zase jen půjčit – inu jako dnes). Navíc soudruzi podnikatelé podporovali všechny revoluční partaje od liberálů a socialistů německých až po ty české. Oni totiž pánové rudoštítonoši hráli vysokou hru již v 19. století. Vždyť ovládali bankovní sektor a průmyslovou výrobu celého mocnářství a po roce 1918 se to nezlepšilo ba právě naopak, přece i TGM a Beneš jim byli zavázáni (pomohli jim přeci založit republiku a rozbít „staré struktury“ – pro ně již nevýhodné). Politiku ani tehdy primárně nedělali poslanci říšškého sněmu či císař, ale banksteři a podnikatelé, protože kapitál je moc. Své město i kraj a jeho historii skutečně znám.
Ad Martin: Podmínky dané Srbsku byly natolik ponižující, že byly nesplnitelné podobně jako Henleinův Karlovarský program. Zahájení Blitzu v roce 1914 bylo jednoznačně nespravedlivé.
Atentát byl jen záminka, navíc pro militaristické kruhy byl nesmírně vítanou záminkou a na základě spojeneských vztahů mueslo být zřejmé (a těm kdo to financovali na všech stranách jistě bylo) k jaké katastrofě to povede.
Pane Contras a co vojíni křesťané v římském vojsku? Málokdy v pozdější historii vedlo impérium spravedlivou válku. Ti také sloužili dobyvačným válkám.
V každé válce je některá strana v neprávu.
Ad 27. Díky za objasnění, nicméně s vyzněním nemůžu zcela souhlasit. Je možné, že tehdejší uhlobaroni nepatřili zrovna k morální elitě, ale k „teroru“ to má daleko. Nemluvíte o tom, že by někoho nutili, dokonce říkáte, že svoje sliby alespoň zpočátku plnili. Co je na tom za „vazalství“? Úlohou podnikatele je podnikat, ne dělat sociální politiku. Pokud vyloženě nepodvádí, nevím, co by se mu dalo vyčítat. Pokud je široko daleko jediným zaměstnavatelem, tak prostě má vyjednávací výhodu. Ta je ale vždy jen dočasná, protože většinou dlouho jediným nezůstane.
Nechci zlehčovat sociální postavení tehdejších lidí, ale jejich rozhodnutí bylo dobrovolné. Po průmyslové revoluci spousta lidí odešla do měst. Dělali to snad, aby se stali otroky? Ne, chtěli vyšší výdělky a lepší živobytí a je faktem, že toho se jim přes všechna negativa dostávalo. Prostě idylka venkovských panství a gruntů asi zas tak idylická nebyla. Je taky faktem, že s „divokou“ urbanizací rostla zločinnost a další negativa, ale to byl jenom dočasný efekt, než se podařilo nový fenomén urbanizace zvládnout (je možné, že tady církev trochu zaspala a marxističtí agitátoři ji u vznikajících městských mas prostě předběhli). Ačkoliv k tomu nedošlo přes noc a nešlo o hladký a bezbolestný proces, faktem zůstává, že životní úroveň pomalu rostla, a to i díky Rothschildům a Guttmanům.
Ovlivňování politiky je jiná věc a symbióza bank a státu je určitě jednou z nejhorších věcí ke které dochází, ale musím zdůraznit slovo symbióza. Politici nejsou nevinnými oběťmi zlotřilých bankéřů a velkotovárníků. Je to oboustranně výhodná spolupráce. Jedna strana dodává prostředky, druhá mocenské nástroje. Tato forma korupce je vlastní všem systémům vlády, byť ne ve stejné míře.
Ad 28. Mě spíš připadá celá akce ze strany Rakouské monarchie jako akt zoufalství. Poté, co se Srbové přiklonili k Rusku, které myslím mělo v té době největší armádu, se muselo (nejen) mocnářství cítit v pasti. Nejsem si jist, zda věděli o dohodě mezi Ruskem a Francií. Každopádně se zdá, že verze o zlém a agresívním císařském Německu a Rakousku už není příliš věrohodná. Revizionističtí historici viní obě strany konfliktu víceméně stejně.
Pan romano je koukám přítel Rotschildů a buržoust. Nelze než připomenout slova sv. Evangelia 14. neděle po sv. Duchu: Nemůžete sloužit Bohu a mamonu. Buď budete milovat mamon a Boha nenávidět, nebo Boha milovat a na mamon hledět s despektem. Jinak to nejde.
Vyjednávací monopolní výhoda vedoucí k tomu, že buržousti a velkostatkáři platili (a platí!) za práci to, čemu komunističtí bachaři říkali záchovná dávka, je katechismem vedle sodomie, vraždy a útisku chudých sirotků a vdov hodnoceno jako do nebe volající hřích a je trestáno už zde na zemi.
Tanec brzo začne.
Contras: Musím Vám poděkovat. Byť se rozcházíme v některých hodnoceních minulosti, tak z vaši reakce vidím, že problému rozumíte mnohem lepé než „Romano“. Romano skutečně nechápe souvislosti a bohužel jen mudruje. Dál to netřeba rozebírat, protože jsou věci, které nelze předat, jestliže protějšek nenahlédl realitu a nepochopil motivy mocných, kterým už nejde o prachy. Mimochodem nikde netvrdím, že politici té doby či té naší jsou pouhými oběťmi. To rozhodně nejsou. Jsou spoluviníky, zvlášť pokud setrvávají ve funkcích a oligarchům usnadňují uplatňovat a politicky posvěcovat reálnou moc nad ostaními. Rothschildi zlepšovali životní úroveň? Ježkovy oči :-). Asi nechápete, že krystalické zlo, se vždy prezentuje jako dobro a jeho podstata se odkrývá postupně v čase. Ďábel je pokušitel a svůdce, není to blbec, ale zvrácený genius….a to byl a je případ Rothschild a spol. To byl a taky stále je případ „ocelového srdce republiky“. :-)
No to zvyšování životní úrovně je také pochybné. Ještě v začátku 20. století byli např. rakouské hospodářské usedlosti soběstačné až na pár specifik. Tudíž nezávislé a těžko ovladatelné. Dnes si bez státu a jeho diktátu ani neuprdnou a tak je to všude. Ano lidé měli dříve méně věcí, ale byli svobodnější, ikdyž dřeli nouzi z bídou. Dnes máme každý doma takový aparát (a to mnohdy ani nejdou z života vyloučit) věcí a zařízení, že jeho živení plus všesvazující levičácké zákony o všem možném rozhodně nevypovídají o naší svobodě, která je vykoupena tou domělou vyšší životní úrovní.
A to si já myslím, že byl přesně ten úmysl těch rotchildů a podobných, přesně jak píše pan Hibsch – prezentují tu domělou vyšší životní úroveň jako dobro.
No pane Contras ad 30. tak potom si myslím, že služba vlasti RU vázala vojáky pod přísahou, poněvadž asi těžko věděli co víme dnes my, rozhodně více než účast v legiích, kdy stát jako ČR neexistoval a osobně bych já sám dost pochyboval o regulérnosti založení takového vojenského útvaru a potom co víme, že osvobození republiky vedlo přes sibiř s jistým získem, který jsme pak nechtěli vrátit.
Je to prostě nesrovnatelné, služba v armádě RU zavazovala, byla to naše vlast, služba v legiích nikoliv.
Mimochodem je jisté, že „katolické“ rakousko nás zachránilo i přes jeho pozdější germanzační snahy před úplným poněmčením od protestantských němců.
A ano ten jediný bl. Karel je právě důkazem, že dynastie byla, je a bude lepší, jelikož za celou dobu trvání této zednářské republiky jsme neměli ani jednoho kvalitního prezidenta, snad s vyjímkou Háchy, ale to se nedá posuzovat jako obvyklé prezidenstké období.
Mimochodem stačí si porovnat co udělal např. proti potratům vládce Monaka a co zmůže např. proti EU Klaus
Obyvatelstvo Českého království nikdy nemělo za vlast Rakousko.
Vy jste možná oddaný Rakušan, já jsem Čech, narodil jsem se v Českých zemích a mým zemským jazykem je jazyk Český.
Zatímco je možné skrze personální unii být spojen s jinou zemí, nikdy to v civilizovaném středověku nemohlo vést k vytvoření unitárního státu s likvidací zemského jazyka a národa, jako tomu bylo za Habsburgů a zejména pak Lothringenů v časech absolutismu a pak liberalismu, kdy se vše dostalo do vleku bezuzdného Německého! nacionalismu, který zplodil Hitlera.
Mnozí vojáci tehdy věděli dost na to, aby věděli, že nejsou přísahou vázáni a proto založili legie, jejichž oprávněnost hájí i mons. Podlaha.
Tak vidím, že se tu rozjela debata o mnoha věcech, obvykle do diskusí moc nepřispívám, ale nedá mi to, abych nepřipoměl oč mi v článku šlo: 1) Předně jsem chtěl pana Bednáře (a jemu podobné osobnosti) upozornit, že nejsou svou identitou zavázání hájit činy bolševicko-atheistické lůzy, že by východiskem pro ně mohlo být konzervativnější pojetí protestantismu (taková ta „panská jednota“), které je schopné kooperovat s katolíky. A katolíky zase mimoděk upozornit, že kdyby vznikla možnost takové spolupráce, neměli by jí opovrhovat. (Angažuji se v hnutí D.O.S.T., kde se nám něco takového trochu daří). 2) Dále jsem chtěl připomenout, že Ti, kteří se dosud v médiích prezentovali jako obhájci „sloupu“ žádní katolíci nejsou (Jandourek, Komárek a spol.) a nepatří se s nimi vůbec vést diskusi (oni si jen dělají u katolíků „dobré oko“, ale jejich cíle už známe – mimochodem, dění kolem obnovy sloupu je plné otazníků a přítomnost spousty „havlistů“ na straně příznivců obnovy ve mně budí rozpaky, ne-li obavy, k čemu hodlají věc využít). 3) A konečně jsem chtěl otázku Mariánského sloupu odlišit od otázky „Rakousko-uherské“, (což se mi, jak pozoruji, úplně nepovedlo ani v táboře tradičně katolickém). Přesto je to věc, o níž není pochyb. To jen „pokrokáři“ sauerovského ražení tvrdí, že katolicismus (potažmo mariánská úcta)= Rakousko-Uhersko. Pravda to není. Všichni katolíci (a mariánští ctitelé) nejsou nijak zavázáni ctít dualistický rakousko-uherský stát a nelze je v žádném případě činit kolektivně odpovědnými za jeho chyby a nedostatky! Jinak k diskusi zde bych rád podotkl, že plete dohromady minimálně tři velmi složité problémy, které spolu sice nějak souvisí, ale rozklučit je by si žádalo mnohem hlubší ponor, než jaký je ve webových diskusích možný. Míchá se tu filosofická otázka po kvalitách monarchického a republikánského zřízení, sociologické úvahy o pojmu národa, státoprávní otázka legitimity, otázky z morální teologie i církevního práva a otázky historické. Přitom je v každém příspěvku od druhé věty jasné,kam diskutér míří. Rád bych vyzýval ke smíru všech katolických diskutérů, ale vím, že by to bylo marné. Do dalších diskusí se proto již zapojovat nebudu, neodpustím si však jednu jedinou připomínku: tezi, že „národ“ je umělý konstrukt vypustil do světa levicový sociolog Ernst Gellner a papouškují to po něm jak marxisté, tak bohužel i mnozí konzervativci. Nadnárodní nemusí, ba nesmí znamenat nenárodní. Psal jsem o tom kdysi v časopise Distance v článku Kořeny národní kultury. (Tam jsem také objasnil rozdíl v pojetí „národa“ v anglosaském, francouzském, německém a českém prostředí, který je pro pochopení věci dost zásadní). Nechci se ale vnucovat, ani nějak chytrolínsky poučovat (omlouvám se, jestli to tak působí), ale šíření některých omylů mě trápí a jelikož vím, že mi čas nedovolí zde kontinuálně diskutovat, odkazuji zájemce na ten svůj článek. In Christo Petr Bahník
Já bych snad jen podotknul, že odpor protestantů a ateistů proti sloupu je poměrně pochopitelný, když jsou sochy na něm symbolem boje proti kacířství. A kacíři z katolického pohledu jistě jsou jistě i protestanti. Nikomu z Vás by se určitě nelíbila obnova oslavného sloupu, kde by byli zabíjeni katolíci.
ad 39. Hned vedle (zatím nestojícího) mariánského sloupu je pomník Jana Husa se skupinou husitských bojovníků, kteří nejsou pouhými symboly boje proti katolictví, ale kteří nikoli symbolicky, ale zcela fyzicky katolíky pobíjeli, a to v poměrně značném množství. Navíc nechápu ten „odpor ateistů“ proti sloupu, na němž jsou symbolicky) pobíjeni bludaři – to by jim měli stejně vadit ti husité pobíjejíci katolíky, ne?
Pane Contras, jestli považujete podsouvání názoru druhému za rozumné polemizování, tak má cenu se dále bavit? Kde jste přišel na to, že jsem rakušan? Pokud chcete být přesný tak bych spíše měl být rakouskouheran ne?
Oni ti křesťané v římském vojsku také nebyli vždy římané a přesto sloužili.
Ano neměli jsme tu rovnoprávnost, to je velká křivda s tím souhlasím a osvícenci s námi nakládali všelijak. Nicméně nesouhlasíms tím, že jsme jako součást RU neměli povinnost
vojenskou.
Bílá hora pro nás nedopadla dobře, ale lépe než kdyby vyhráli němci protestanti.
Nelíbí se mi jen to zbošťování republiky a jejího vzniku, RU mělo mnoho nedostatků, ale republika podle mého mnohem víc.
Jinak na prvním místě pokud převezmu vaši dikci, jsem katolíkem a pak čechem.
Panu Bahníkovi se omlouvám, jestli se dopouštím historických přehmatů.
Není mi známo, že bych zbožšťoval republiku, to mi jen podsouvají jisté kruhy přátel starého mocnářství.
Vojenská povinnost se nemůže vztahovat na to, co je v rozporu s Božím zákonem. Jestli válka vedená R-U byla nespravedlivou agresí, nikdo nemohl být vázán přísahou v této válce na straně Rakouska bojovat. Jiná věc byla, přejít na stranu obránců proti té agresi.
Dobrá, tak pak mi prosím vysvětlete první křesťany ve službě římského vojska? Nepopřete snad, že tam vše bylo v pořádku?
Jinak by asi nebylo od věci si poslechnout přednášku p.T.Stritzka o válce s ohledem na katolickou morálku. Dá se to skouknout i na youtube.
Po přečtení 39 zástupce Občanského sdružení ateistů mne napadla otázka: Kdo to vlastně jsou ti ateisté, kteří se takto sdružují?
Jen namátkově ze stanov:
– reprezentace ateistických pohledů na svět
@ Co ateista, to jiný pohled – to jde nějak sjednotit?
– podpora ateistů v zemích, kde jsou pronásledováni
@ Tomu nerozumím jinak než snad jako málo dobrému vtipu. Něco jako skrytá obava, že za pronásledování křesťanů jejich předky jim někde hrozí snad pronásledování od křesťanů v duchu „Oko za oko, zub za zub“. (Nevím, jak kdo, ale já tedy pomstami nežiji.)
Tím se nechci tohoto sdružení nijak dotknout, nechci nikoho urazit, ale z pohledu této pozice posuzovat katolický mariánský sloup a ignorovat ono sousoší s Janem Husem zmíněné v komentáři 40 mi přijde opravdu hodně, hodně podivné, ba až velice silně podujaté. Ostatně si nedovedu představit život položený na zcela negativních hodnotách. (Pokud popírání Boží existence není negativní hodnotou, byl bych rád, kdyby pan Černý objasnil pozitiva této hodnoty. Třeba co dobrého přináší pro praktický život ateisty, který se rozhodne sdružovat se.)
Ad 33. Mamon a zisk nejsou jedna a tatáž věc. Pokud by byla, tak Boha asi nenávidíme všichni, protože o zisk usiluje každý z nás. Všichni totiž potřebujeme vytvářet přebytky, abychom byli schopni čelit životním nejistotám, i když ne všichni jsme toho stejně schopni. Kromě toho mi přijde minimálně jako protimluv kázat chudobu od stolu s počítačem a internetem, který máte právě díky tomu, že jste vy a spousta dalších lidí takové přebytky vytvořili.
Komunistické bachaře lze těžko brát vážně. Pokud někdo bere své zaměstnance na hůl, je to problém jeho vlastní morálky, ale těžko z jednotlivých excesů vyvozovat obecné závěry. Jak se podle vás pozná „záchovná dávka“ od „spravedlivé mzdy“? Na to znám odpověď pouze ekonomickou a ta říká, že cena práce je určována nabídkou a poptávkou, stejně jako cena jakéhokoliv jiného produktu na trhu.
Můžete samozřejmě direktivně určit vyšší mzdu. Výsledkem bude, že určitý počet lidí nebude podnikateli zaměstnán a ti, co zaměstnaní budou, budou nuceni za svoje vyšší platy odvádět víc práce. A dnes navíc v rámci tzv. solidarity i živit ty, co zaměstnaní nejsou.
Nebo můžete rovnou přikázat jak výši vzdy, tak povinnost zaměstnávat. Výsledek takové politiky známe. Říkalo se tomu reálný socialismus.
Ad 34. Pane Hibschi, myslím, že to chápu, ale nevidím moc možností, jak zabránit prorůstání velkého byznysu a státu. Jinými slovy jak obejít ekonomické zákonitosti, o kterých hovoří třeba ekonomická škola veřejné volby. Narozdíl od vás si ale nemyslím, že hlavní problém jsou velké korporace. Jejich velikost je závislá na státních zásazích, a proto je větším problémem příliš velká moc státu vytvářet legislativu a zdaňovat. Zabránit podnikatelům, aby přesouvali konkureční boj na politickou půdu, je podle mě boj s větrnými mlýni. Účinější by bylo omezit moc státu, zejména jeho legislativní pravomoce, snížit daně a zbavit ho majetku. Tím se stane pro podnikatele méně zajímavým, protože jeho prostřednictvím nebudou moci „dobývat rentu“.
Nevím, jaký byl nebo nebyl Rothschild lump, ale i on přispěl k produkci a akumulaci kapitálu v této zemi a tím pádem i k jejímu bohatství.
Ad 35. Soběstačnost hospodářských usedlostí je podle mého soudu iluze. Proč by ti lidé odcházeli do měst? Proč by se nechali zaměstnávat u „zlých vykořisťovatelů“? Byli snad všichni tak hloupí a naivní? Nebyli. Skutečnost je taková, že autarkie (ekonomická soběstačnost) nefunguje. Skutečný hospodářský růst, který je schopen uživit rostoucí počet obyvatel, je možný jen díky směně, což u komplexních ekonomik znamená mezinárodní obchod a dělbu práce. Na tom jsme dneska existenciálně závislí a jakýkoliv návrat k něčemu jinému by byl katastrofa. Zmíněný Klaus jako zastánce Hayeka nekritizuje Evropu kvůli mezinárodnímu obchodu, ale kvůli snaze o politické sjednocení.
Záchovná dávka od spravedlivé mzdy se pozná pro člověka se srdcem a koulema poměrně snadno a kdo je duševně indisponován, nechť si nastuduje sociální encykliky, když to nevidí ve svědomí sám.
Mezi potřebou vydělávat a rozumně hromadit a mamonem je podstatný rozdíl v úmyslu.
Jeden tak činí, aby zajistil rozumně sebe, svou dámu, děti a měl případně prostředky pro pomoc bližnímu nikoliv za účelem budování imperií a vazalství, ale lidsky slušných vztahů postavených na skutečném přátelství, které přinesl Kristus, to vše jedině k větší cti a slávé Boží.
Mamon naproti tomu je to co, sv. Pavel nazývá láskou k penězům a říká, že to je kořen všeho zla. Píše to v pastorální epištole a tedy především klerikům (ó jak aktuální), ale platí to pro všechny.
Není to o výši konta ale o srdci.
Nikdo nemůže být ani přísahou vázán ke spolupráci na vedení dobyvačné nespravedlivé války Rakouskem v letech 1914-18…?
opravdu byla dobyvacna a nespravedliva?
Žižka & Švejk – společnost s ručením velmi omezeným„
Jeroným Pražský, upálený v Kostnici roku 1416, rovnou vyhlašuje, že Čechové jsou „svatosvatý národ“ a bezprostřední potomci Řeků. V době české reformace, takzvaného husitství, tak již můžeme plně mluvit o českém mesianismu…”
Petr Hlaváček
http://www.blisty.cz/art/62997.html