V minulém týdnu jsme se konečně dočkali vydání třetího letošního čísla časopisu, který přes všechny úklady nepřátel katolické tradice přináší již sedmým rokem českým a slovenským čtenářům mimořádně zajímavé texty na téma víry, rodiny, kultury, politiky, historie, lidí, doby a spirituality. Zamýšleným termínem vydání tohoto čísla byl, dle slov šéfredaktora Martina R. Čejky obsažených v úvodní stati, začátek července. Celé zdržení vzniklo vinou přesunu redakce z pražských Vinohrad do východočeských Bohuňovic. To s sebou přineslo řadu technických problémů, které nešlo vyřešit ze dne na den. Na podobě, okruhu přispěvatelů ani tematickém zaměření časopisu se však samozřejmě nic nemění, po přečtení letošní „trojky TD-čka“ se proto můžeme ihned začít těšit na další číslo.
Každé číslo Te Deum je zaměřeno na dvě hlavní témata. To neznamená, že by se v něm nemohly objevit příspěvky na témata, která se těmto hlavním vymykají (to se týká zejména aktualit), značná část odborných článků však obvykle na hlavní témata zaměřena je a za tímto účelem bývá seskupena do celků v rámci časopisu.
Tedy těmito hlavními tématy letošního třetího čísla dvouměsíčníku je Duch Svatý a volný čas. V úvodu čísla nechybí upoutávky na CD přednášek Michala Semína na téma „Průvodce sociální naukou ve světle víry“ vydané sdružením Monos, jakož ani na CD „Karel Schulz – Legendy“ od Studia Vox. Oba tyto disky si dovolujeme znovu doporučit. Další nedílnou součástí každého čísla je rubrika aktualit, která je v tomto případě mimořádně rozsáhlá, což jen dokládá dramatičnost situace, ve které se současná Církev a křesťanstvo obecně v současném světě nachází.
Následuje reportáž z letošního „Setkání duší spřízněných„, která byla také před časem zveřejněna na stránkách Institutu svatého Josefa. Program i celková atmosféra setkání dopadla nad očekávání skvěle, reportáž je tedy tou nejlepší pozvánkou na další ročníky této akce tradičních katolíků a jejich rodin. Dalším článkem, který byl rovněž vyvěšen na našich stránkách, je pojednání „Nechybí modernímu Římu nadpřirozená láska k židům?“ od Michala Semína. Tento článek se zabývá eklesiologicky krajně problematickým přístupem modernismem zmítané Církve k vyznavačům učení, které je přímo založeno (sic!) na odmítnutí našeho spasitele Ježíše Krista.
Po nadčasovém textu P. Cloriviéra z doby zkázonosné Francouzské revoluce („Naše povinnosti v době tichého pronásledování„), který jsme jakožto ukázkový rovněž vyvěsili na těchto stránkách, následuje pojednání o tom, co je nám, Čechů, Moravanům i Slezanům, velice blízké – o pivu. Článek je velmi milým zpestřením tohoto čísla. Pro Te Deum jej nesepsal nikdo jiný, než velký znalec piva, tajemník prezidenta České republiky Ladislav Jakl. Abychom se přeci jen přidrželi tematického záběru časopisu, pojednává tento text speciálně o pivech klášterních, přičemž čtenářům dokazuje – některým více, některým méně – známý fakt, že pivo bylo v klášterech vždy doma. Zároveň může napomoci rozšířit obzory českému milovníkovi piva, který je mnohdy stále ještě zatížen fixací na svůj světlý ležák a (možná i vlivem globálně distribuovaných a vnucovaných značek) odmítá poznávat kouzla a kvality jiných druhů piv, které například trapisté v Belgii stále opravdu umí (v této věci autor tohoto textu s panem Jaklem horlivě souhlasí).
Brilantní filosofický text Jiřího Fuchse na ožehavé téma multikulturalismu vzápětí následuje zevrubné pojednání o bl. G. Toniolovi z pera Pavla Zahradníka, načež se dostáváme do tematického celku věnovanému Duchu Svatému. Ten je tvořen šesti články špičkové myšlenkové kvality, z nichž těžko některý vyzvednout na úkor jiného. Články od sv. J. S. Pelczara, P. S. M. Braita OP, P. F. Schmidbergera, M. R. Čejky a E. Kindlera pojednávají moudrost, sílu a milosti Ducha Svatého, zabývají se též úctou a neúctou k Duchu Sv., snahami o výtvarné zobrazení Ducha Sv. i jeho vzývání v liturgické hudbě. Téma uzavírá zamyšlení o básni Svatý Duch od Jakuba Demla (autorem zamyšlení je L. Rösner).
Tímto se ocitáme již na straně 46 a dostáváme se k tématu volného času, které byste z hlediska katolické tradice takto uceleně pojednané jinde hledali skutečně marně. Jedná se o texty P. B. de Chivré OP, L. Rösnera, D. Zalewského, P. E. Wesolka, M. Šimkové a P. D. Buksika. Téma se pohybuje okolo uchopení času jako takového, poměru práce a odpočinku, zábavy, dětských her, ale i nudy či lenosti.
Poslední třetina časopisu se nám opět rozebíhá do stran, tedy k větší tematické pestrosti. Dozvíme se zde, mimo jiné, co se odehrálo v hostinci U zlatého anděla (P. W. Hünnerman), dále málo známou skutečnost pevné katolické víry Julese Verna a náznaky téhož v jeho díle (B. Michalka). Nechybí recenze výše zmíněného CD „Legendy“ (M. R. Čejka), rencenze knihy „Lvi přicházejí“ od I. Pospíšila a rozbor osobnosti Giordana Bruna od historika R. Malého se zásadně odlišným vyzněním, než které známe od soudružky učitelky ze ZDŠ. Samotný závěr čísla je jako vždy věnován tématům na pokračování, tzn. těm článkům, které pro svůj rozsah nemohly vyjít v jednom čísle celé. Je to čtvrtý díl pojednání o vývoji zpěvu při římské liturgii od profesora Kindlera, „Ve škole kříže“ od P. K. Stehlina, a nakonec „Živ buď Ježíš Král!“ z pera P. R. Mädera. V této chvíli je již čtenářova mysl a zprvu zdánlivě neukojitelná zvědavost plně saturována.
Málokdo bude se mnou ve sporu o tvrzení, že se na třetí letošní číslo časopisu Te Deum vyplatilo počkat delší dobu, než jsme byli doposud zvyklí. Redakce a její spolupracovníci nám přinesli osmdesát stran hutného textu; textu, do kterého když se s chutí pustíte, tak vám v něm „stojí lžíce“.
Institut svatého Josefa všem svým příznivcům a čtenářům VŘELE DOPORUČUJE předplatit si časopis Te Deum, přičemž zároveň na každého z nich apeluje, aby jej doporučil svým přátelům či se vynasnažil o prosazení jeho distribuce na všech místech k tomu vhodných. Znáte-li ve svém okolí někoho, kdo by mohl mít zájem o Te Deum, sdělte jeho adresu redakci, která mu zašle ukázkové číslo zdarma. Předplatné může být též milým dárkem pro Vaše blízké. Obracíme se též na katolické kněze, aby své farníky záměrně (v některých případech dokonce zlovolně) neochuzovali o tak výjimečný zdroj poznání a oporu ve víře. Příprava každého čísla je spojena s nemalým úsilím a náklady. Pokud si časopis předplatíte, pomůžete katolické tradici najít cestu zpět mezi věřící. Jen málokterý úmysl může být šlechetnější.
Nevěřím, že ještě váháte!
Více na WWW.TEDEUM.CZ
Karel Ivan Šimek
Aktuálně >
Nelze než s celým článkem souhlasit! Vždycky se nesmírně těším na další číslo Te Deum, stejně jako na „Milujte se“. Bohužel, i přičiněním redakce Te Deum, se mi nepodařilo, a tudíž ani nevím jak dál, sehnat další čtenáře, či předplatitele.
Pane Borovský, mohl byste, prosím, alespoň nějak krátce objasnit katolicky pozitivní dopad časopisu „Milujte se“? Přiznám se, že se mi už několikrát dostal do rukou a já mám s podobnými novotami dost potíže do nich třeba jen nahlédnout, zvláště když s někým hovořím a on mi potvrdí, že dělám dobře, když tento časopis nečtu. (Naopak chci rodinné radě navrhnout odbírání Te Deum ke Světlu.) Jestli Vás to tedy příliš neobtíží, aspoň těch několik slov. Předem Vám moc děkuji za rozšíření obzoru.
Osobně bych hodnotil „Milujte se“ na tu dnešní mizérii pozitivně. Beru tento časopis od prvopočátku, je určen mládeži. Hlásá katolickou nauku, nenalezl jsem tam žádné bludy, velmi si cením, že propaguje sexuální čistotu před manželstvím. Šéfredaktor P. Marek Dunda je přívržencem tradiční liturgie a také ji slouží. V posledním čísle mi přišla přibalená brožurka, jejímž autorem je právě P. Dunda. Jmenuje se „Příprava na svátost smíření dnes“. Nevwěřil jsem vlastním očím, Tak krásné zpovědní zrcadlo bych okamžitě doporučil i v prostředí Tradice. Stačí jen jeden citát: „Neúčastnil jsem se ze zvědavosti duchovních obřadů nekatolického vyznání?“ To snad mluví za vše, jaké orientace je toto zpovědní zrcadlo, nehledě na výpočet hříchu reiki, orientální spirituality atd.
Podepisuji 3. Mně osobně tam nekonvenuje ten barvotisk, ale to jsem já. Myslím, že pro mládež je to velmi vhodný časopis, tak aby snad i ona postupně ubírala toho barvotisku ze svého života. Když v rodině už od počátku není k tomu životnímu barvotisku vedena, tím lépe, ale kolik je dnes takových? Pan doktor to pěkně napsal.
Na „Milujte se“ jsem se jen několikrát zběžně (na internetu)podíval, ale opravdu mě odpuzuje ta strašlivá, kříklavá, vulgární grafická úprava (amerikánská, mládežnická nebo nevím, jak ji nazvat). Z druhé strany si myslím, že třeba sv. Maxmiliánovi by takováto úprava nevadila, řekl by, že se chce přiblížit těm, kterým se takováto nevkusná úprava zamlouvá a že chce hlásat víru, ne vkus. Jinak se mi časopis zdál na poměry po koncilu jako jeden z relativně lepších, ale teď mě popravdě znepokojil právě ten citát ze zpovědního zrcadla (ad 3): “Neúčastnil jsem se ze zvědavosti duchovních obřadů nekatolického vyznání?” Proč je tam (oproti starším zpovědním zrcadlům) přidáno to omezení „ze zvědavosti“? To znamená, že účastní-li se dotyčný penitent heretických duchovních obřadů coby vyznavač ekumenismu, chtějící manifestovat, že katolík a heretik jedno jsou, je to v pořádku? Obávám se, že právě takováto účast z „ideových“ důvodů je obzvlášť nebezpečná.
5. Tomu se říká, víc lidí víc ví. Mě to „ze zvědavosti“ nenapadlo, svatá pravda. Jinak si ještě vzpomínám, že dřívější čísla byla lepší, byly tam věroučné a mravoučné poučky, dokonce s klasifikací, pak jim to asi někdo zatrhl.
Osobně si myslím, že zlepšení a pozitivum je už v tom, že tam vůbec upozornění, že účast na nekatolických obřadech je hříšná,existuje. Ve zpovědních zrcadlech vydaných po koncilu – a mám jich celou řadu – něco takového zcela chybí, jako by bylo v pořádku, když mladí jdou v neděli na mši sv, a potom ještě k evangelíkům, neboť tam se brnká na kytaru, zpívá, je tam „radostná atmosféra“ atd. To ze „zvědavosti“ má podle mne svůj význam, protože i před koncilem bylo dovoleno účastnit se pohřebních obřadů nekatolíků, pokud zesnulým byl někdo z rodiny nebo známý, připomínalo se samozřejmě, že je třeba chovat se tam pasivně. A účast na „ekumenických bohoslužbách“ tam samozřejmě nemůže být uvedena jako hříšná, neboť to by brožurka nedostala imprimatur,nicméně chytrému napověz! Kdo chce jít na „ekumenickou“ bohoslužbu do evangelického chrámu, tak to není ani z povinnosti, ani ze zbožnosti, nýbrž ze zvědavosti. Tu „zvědavost“ tady neodpáře ani fakt, že to farář nebo i biskup doporučí. Pravověrný zpovědník má tak možnost interpretovat i tento výraz „ze zvědavosti“ ve smyslu autentické nauky Církve.
Tak jste to rozebral, meritum je v tom „napověz“, prostě: jak to zaonačit? Pozoruji námluvy ruských pravoslavných a polských latiníků, dnes zrovna ukrajinští řeckokatolíci taky s ruskými pravoslavnými ( http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=16947 ). Ty námluvy budou zajímavé, protože pravoslavní vyznávají, že ekumenismus je nejsprostší blud,; že by se kvůli „jednotě“ taky rozplizli ve světě?
Časopis Milujte se! je, jak jeho autoři sami píší, zaměřen na novou evangelizaci, což je dnes dost zamlžený pojem. Nejlepší články, které se v něm objevily, byly životopisy světců (sv. Jan Maria Vianney, bl. Karel Habsburský) a vyvracení historických lží šířených pohany jako vymyšlená evangelia, papežka Jana, kolaborace Pia XII., mučednictví Galilea. Na druhé straně obsahuje velké množství článků adorujících Jana Pavla II., charismatiky všeho druhu, Medžugorji a další. To zpovědní zrcadlo, které jsem také dostal, je sice lepší než většina jiných, ale dost věcí je tam zavádějících. Některé hříchy jsou špatně zařazeny mezi lehké a obsahuje několik moderních lehkých hříchů (možná raději v uvozovkách): Odmítal jsem se seznámit s metodami přirozeného plánování rodičovství?, Neznečišťoval a nepoškozoval jsem životní prostředí?, Nedopouštěl jsem se internetového pirátství? Třetí číslo časopisu Te Deum mně potěšilo, Branislav Michalka si u mě částečně vyžehlil neznalost příběhů Sherlocka Holmese dobrým článkem o Julesu Verneovi.
Felix, tzv. pravoslavni urobia najlepsie ked sa vratia do jednoty s Cirkvou, to je pravy ekumenizmus a ten neni blud, ale prospesna snaha, na rozdiel od falosneho ekumenizmu.
Kusok z kazne otca biskupa Fellaya v Brne, tyka sa aj dnesneho ekumenizmu, aj povinnoti svedcit o Pravde (s ceskym prekladom):
http://www.youtube.com/watch?v=h_i4kaKkP7E
Za to video mozete zahlasovat i sem- hned vedla nadpisu je moznost hlasovat:
http://vybrali.sme.sk/c/Predst.....ay-v-Brne/
5. No, o nevkusu kontra hlásání víry bych dovedl asi dost razantně a dost odmítavě polemizovat, protože kdybych souhlasil s nevkusem, který má propagovat katolicitu, to bych už byl určitě bez uší, neřku-li odřených – až pži těch komentářích mi došlo, že opravdu v té mé nechuti hraje roli už ta „krásná“ obálka. Tak třeba časem najdu i trochu odvahy. (Ale napadá mne; když je nevkus opak vkusu, jestli to potom není ta „účast ze zvědavosti“ na platformě „nekatolického vyznání“, jak cituje pan doktor Malý ze zpovědního zrcadla.) (((o:
Pater Dunda a příznivec tradiční liturgie? Že by ji sloužil?
Vím jen o jednom případu, kdy ji sloužil. Toť vše.
13. Třeba ho ty veřejné pochvaly pohnou vpřed. ;)