Karel I. Šimek
20. října l. P. 2012 proběhl v Praze další ročník společensko-vzdělávacího cyklu Institutu svatého Josefa nazvaného Škola svatého Josefa. Tak, jako ročníky předchozí, i tento se velice vydařil, přestože se časově překrýval s některými dalšími akcemi (například jednou slavnou jihočeskou svatbou), což některým pravidelným účastníkům mnohdy přivodilo větší či menší dilema. Na druhou stranu tento fakt umožnil využití omezených kapacit dějiště tohoto podniku těm, kteří delší dobu otáleli s přihlášením, přičemž za obvyklých okolností by se na ně bylo bývalo třeba nedostalo.
Sobotní škola sv. Josefa byla zahájena mší svatou slouženou P. Jaromírem Kučírkem FSSPX, jinak představeným priorátu Kněžského bratrstva sv. Pia X. v tyrolském Innsbrucku. Přestože někteří opozdilci, zejména ze vzdálenějších koutů Čech, Moravy a Slezska, nezvládli v těchto časných hodinách dorazit již na mši svatou, bylo i tak přítomno tolik věřících, že se do největší místnosti, která byla v rámci budovy k dispozici, nevešli a postávali za otevřenými dveřmi na chodbě. To však nikomu nezkalilo radost z účasti na Nejsvětější Oběti, ani mu tato skutečnost nebránila v soustředěné modlitbě a usebrání.
V rámci této mše svaté pronesl P. Kučírek kázání obsahující nesmírně závažná poselství pro katolické věřící dnešní doby. Záznam tohoto kázání si můžete poslechnout zde. Doporučujeme!
Pozn.: Omlouváme se za nižší kvalitu záznamu. Byl pořízen amatérsky mezi řadami věřících, proto obsahuje i mnoho ruchů. Srozumitelný je však dostatečně.
Po mši svaté se účastníci občerstvili, opozdilci přestrojili, děti byly rozděleny do skupinek na další program. V rámci programu pro dospělé, v první řadě hlavy rodin a jejich drahé manželky, dále též katolickou mládež, katechumeny či moudré solitéry v letech, následovala přednáška Petra Hájka, vicekancléře prezidenta České republiky, zejména však katolíka a muže velmi zkušeného a znalého poměrů na politické a mediální scéně posledních desetiletí.
Osobnost Petra Hájka je širokou veřejností v poslední době vnímána přinejmenším jako kontroverzní. Jeho kritici a oponenti – někdy víceméně sofistikovaní, druhdy však naivní, zaujatí, vulgární, povrchní až debilní (druhá skupina má výsadu většiny) – však pro svoje stanoviska navzájem sdílejí zcela mylná východiska, a to právě ta, která jsou Petrem Hájkem usvědčena ze lži, totiž jakési veřejné povědomí formované tzv. médii (v této souvislosti odkazujeme na jeho knihu Smrt ve středu). Dnešní společensko – politické zřízení nazývá Hájek „mediokracií“ a dokládá to celou řadou příkladů z praxe. Kritika namířená proti němu proto povětšinou není věcná a konstruktivní, protože je pomýlená již v samém východisku a chytá se jednotlivostí, detailů a z kontextu vytržených frází; proto převládají osobní útoky, často dokonce poukazující na údajnou duševní nekompetentnost nositele těchto myšlenek, což je poměrně účinný a populární nástroj k umlčení oponentů dnes i v minulosti.
Všech těchto témat se Petr Hájek ve své přednášce dotkl, a to především ve vazbě na tvorbu vlastních názorů a následné formování dětí, které jsou proti nebezpečí těchto deformací bezbranné. Jedním z jeho poselství bylo jasné doporučení čelit těmto útokům a neuzavírat se před světem do vlastních skansenů či ulit, kteréžto jednání vždy vede k oslabení, stagnaci a rozkladu.
Následovala již zmíněná diskuse, během níž padaly dotazy k nejrůznějším tématům nedávné minulosti, současné politické situace, zájmů globálních mediálních hráčů, vlastnické struktury českých (rozuměj psaných či mluvených v češtině) médií a v neposlední řadě i k epizodám z Hájkova osobního života. Na většinu otázek Petr Hájek odpovídal otevřeně, patrná byla však i snaha kompletně nerozkrýt některé informace shromážděné v jeho nové knize Smrt v sametu, které by takto, vytržené z kontextu samotné knihy, mohly vyznít jinak, než by si pisatel přál. Smyslem přednášky, alespoň jak ji vnímal pisatel těchto řádek, nebylo bezvýhradně přijmout všechny Hájkovy teze, nýbrž zamyslet se nad jeho pohledy a přijmout je jako podnět pro formování svých postojů vůči okolí. V tomto ohledu přednáška s diskusí jistě splnila očekávání všech přítomných.
Po této takřka dvouhodinové přednášce následovala krátká přestávka.
Během celého dne byl také úspořádán program pro děti, kterých na Školu sv. Josefa dorazilo nepočítaně. Díky tomu se nejen utužily láskyplné vztahy mezi nimi, přispělo se k rozvoji jejich pohybových schopností a výtvarného talentu, ale zejména tak bylo umožněno jejich rodičům nerušeně se účastnit přednášek a diskusí, což je přínos, který se zpětně zúročí právě na dětech.
Větší děti, především kluci překypující energií, trávily většinu času venku v rámci nejrůznějších pohybových aktivit pod vedením trenéra a jeho příležitostných asistentů. Oproti tomu se většina děvčat odebrala na výtvarný kurz, kde zhotovila mnoho hezkých věcí, například dušičkových věnců. Nejmenší děti měly k dispozici hernu, ve které panovala natolik čilá zábava, že nebýt přítomnosti dospělého dozoru, změnila by se místnost natrvalo k nepoznání. Takto dopadlo všechno dobře, děti byly na závěr utahané a šťastné.
Druhou dopolední přednášku měl P. J. Kučírek FSSPX. Jestliže v případě první přednášky není možné její obsah uspokojivým způsobem shrnout do několika řádků této reportáže, u druhé to platí dvojnásob. Naštěstí, jak vidno na následujícím snímku, byla přítomna nahrávací technika, záznam přednášky tak bude během několika týdnů vyvěšen na těchto stránkách.
Alespoň rámcově lze prozradit, že byla tato přednáška zaměřena na prospěšnost duchovní četby pro jednotlivce i v rámci rodiny. Jak již je to u přednášek P. Kučírka zvykem, byla pojmuta velice komplexně, pečlivě a s důrazem na uchovávání a předávání neporušené katolické víry na straně posluchačů. Okruhy přednášky zahrnovaly zdůraznění nutnosti duchovní četby, kdy se tato postupně proměňuje v ryzí zbožnost – tak, jako po potravě roste tělo, tak po duchovní četbě roste naše duše. Královnou duchovní četby je pak samozřejmě Písmo svaté, které je knihou Církve – naší knihou, na kterou jsme právem hrdí, přičemž je smutným paradoxem skutečnost, že ji protestanté kradou, mrzačí a nezřídka pak i ďábelsky zvráceným způsobem užívají proti (sic!) Církvi Kristově.
P. Kučírek zdůraznil, že Písmo svaté je bezomylné, že je nutné číst jej pomalu, pozorně a pravidelně. Zároveň upozornil na to, že nezralost čtenářova může vyústit k nepochopení a v závažné omyly, které si dotyčný z četby vyvodí. (Nejen) k četbě Písma svatého je proto nutné přistupovat s pokorou a střízlivostí k sobě samému. Je nutné vše konfrontovat s učením Církve, případně si nechat poradit od katolického kněze, dále je nutné znát biblickou dějepravu a především katechismus, a to ještě před pohroužením se do studia komplikovanější duchovní literatury. I objektivně dobré knihy nejsou vhodné pro každého v každý čas – mnohdy se stává, že čtenář neznalý katechismu rozebírá kdejaké mysterium a přichází pak na zcestí. Dobrý kněz vždy poradí, co číst a co nečíst; jeho doporučení je třeba brát vážně. V opačném případě dochází k subjektivním uchopením, svévůli a nekonečnému množství variant výkladu kdejakého více či méně podstatného detailu. Jak tragické jsou důsledky tohoto nekompetentního přístupu, dobře ukázala historie.
P. Kučírek dále poutavě hovořil o biblické inspiraci a celé řadě souvisejících témat.
Po této přednášce následovala přestávka na oběd, individuální setkání, pobyt venku na vzduchu, dílčí diskuse, přebalování dětí a podobně.
Druhá přednáška přímo navázala na tu první. Také zde se omezím pouze na stručný nástin obsahu přednášky, přičemž odkážu její audiozáznam, který je nyní teprve zpracováván.
Tedy, přednesena byla rovněž P. Kučírkem a pojednávala především o konkrétních zdrojích duchovní četby, především o Písmu svatém a jeho překladech. Pater nejprve znovu zdůraznil nutnost znalostí Katechismu katolické církve předtím, než se vůbec pustíme do další literatury. Pro dnešního čtenáře vyzdvihl jako nejvhodnější tzv. Tomáškův katechismus, vydaný roku 1955 (k dispozici online). Alespoň v tomto rozsahu musí učení Církve svaté znát každý dospělý katolík.
Následoval rozbor všech dostupných překladů Písma svatého, které jsou katolickou církví více či méně akceptovány (tedy včetně těch moderních, krajně problematických), plus doporučení další biblické literatury potřebné pro hlubší studium a pochopení knih Starého a Nového zákona (dějeprava, slovníky, lexikony, obrazové publikace, rozbory atp.). P. Kučírek dokonce spoustu svazků dovezl přímo na ukázku, posluchači si tak mohli jednotlivé tituly prohlédnout a poznamenat si informace z tiráží nutné pro další shánění. Pochopitelně se, s ohledem na současnou hlubokou církevní krizi, jednalo v drtivé většině o předkoncilní výtisky.
Z verzí samotného Písma svatého P. Kučírek vyzdvihl zejména překladatelsko-editorskou linii „Sýkora-Hejčl-Col“, což pro většinu čtenářů není jistě žádným překvapením. Pojednal též o silných i slabých stránkách jiných verzí, než se dostal k těm nejnovějším, které by se, nebýt výše zmíněné církevní krize, modernistické devastace a celkového rozkladu, ještě donedávna řadily mezi nejpřísněji zapovězenou, nebezpečnou literaturu. Dokládal to různými pasážemi z tzv. ekumenického překladu i z nově vydané Jeruzalémské bible, které by i sebeshovívavějšímu posluchači s nepatrnými zbytky logického a kritického myšlení, respektive rozumu obecně, a s minimem povědomí o tom, co je to katolická víra, otevřely oči a donutily jej zahodit tyto výtisky tam, kam patří (do krbu či popelnice). Rozčarování z těchto informací panovalo mezi všemi posluchači.
I po druhé, více než dvouhodinové, přednášce následovala diskuse, načež se venku již počalo smrákat a bylo tak jasné, že se letošní Škola sv. Josefa blíží ke konci.
Zážitky a vědomí duchovního přínosu z této akce jsou nesmírné a – do značné míry – nepředatelné. Někteří účastníci se ještě sešli druhý den na nedělní mši svaté na Vinohradech, kde si poté dále vyměňovali své dojmy z akce a shodli se na tom, že se těší na tu příští. I samotní organizátoři se shodli, a to v tom, že tentokrát probíhala celá akce bez nejmenších zmatků či stresových situací. Poděkování patří nejen přednášejícím, ale i všem ostatním, kdo se na organizaci celé akce podíleli. Těšíme se na příští Školu svatého Josefa a zveme všechny Tradici věrné katolíky k účasti.
Další fotografie z akce:
Mezi jednotlivými snímky můžete listovat levým/pravým kurzorem.
Skvělá akce, kdo tam nebyl, o mnoho přišel.
Už jenom kvůli tomu kázání P. Kučírka bych tam jel i z Moravy. Naštěstí je nyní zveřejněno. Je to skutečně perla. Jako celek, i každá jednotlivá věta má svůj smysl a veliký význam.
Nutno však pro svou hutnost a důležitost poslechnout minimálně 2x. Není to žádné bezobsažné modernistické blábolení.
Ale i ostatní části programu byly výtečné. Pán Bůh zaplať organisátorům!
Také se těším na přepis kázání P.Kučírka.
Mluvené slovo se tak snadno nezapamatuje.
Proč nemáme takové kněze ve farnostech, chtělo by to vyházet modernisty, co se drží zuby nehty.
Prepis kazani se aktualne nechysta, ackoliv by byl skutecne cenny – nejsou na to personalni kapacity. Pokud by se jej chtel nejaky dobrovolnik zhostit, bylo by to jiste chvalyhodne.
Zatím jsem si poslechl jen to kázání. Týká se jen jednoho tématu, narozdíl od jeho minule zveřejněěné přednášky, která zahrnovala celkový popis dnešní situace. K té dnes zveřejněné mám dvě poznámky:
1. Dnešní svět je velice jiný, než dříve a časem se od dřívějšího stále více odchyluje. Myslím si, že zachování Tradice je kvůli těm změnám ve světě stále obrížnější, často vyžaduje až heroičnost, kterou ale Pán obecně nepožaduje. Proto jsem přesvědčen, že byť má P. Kučírek pravdu, odlišuje-li „folklór“ od Tradice. přece en cesta zpět v občanském životě (zvyky, odívání, způsob života aj. aj.) mocně k zachování Tradice může přispět, dokonce se mi zdá, že he k tomu podmínku quasi sine qua non. Komplexní, nejen věroučný tradicionalismus pak ztrácí ten nutný znak heroičnosti, vše je usnadněno.
2. P. Kučírek se jasně vvymezuje proti netradičním novotám dnes doslova vulgárním (= běžným) pokud jde o věčnou spásu. Ovšem je třeba mít na paměti, že mnozí, i ti do kterých by to nikdo neřekl, se naopak – opět pokud jde o věčnou spásu – ostře vymezují proti „lefebvritům“. Za příklad může sloužit Monitor RC, kde bylo orištěno nekolikeré varování nějakého pana Smrčiny, bez komentáře redakce. A tato redakce, jistě podle obecného mínění, je povařována ua hnízdo konservativců. Přitom právě od některých členů té redakce jsem osobně a opakovaně slyšel vážné varování před „levébvristy, pokud jde o jejich věčnou spásu. Jistě, tento odpor se do RC Monitoru dostal od pana Jocha a jeho věrné služebnice paní Freiové. Paní Freiová už RC Monitor nevede, ale její duch odporu tam stále je. Krátce: velmi vážné varování pokud jde o věčnou spásu je oboustranné, vzájemné. V „dialogu“, v publikační činnosti doporušuji oběma stranám toto zvýslocnit a mít to atále na paměti. Opět to vidím jako podmínku quasi sine qua non.
Ještě pod dojmem z kázání P. Kučirka chci napsat něco o tradicionalistech. Jsou jednou ze tří skupin, dalšími dvěma jsou konservativci (zálibou, ne metafysičtí = tradicionalisté), sem patří např. zmíněná redakce RC Monitoru, a liberálové různého stupně přecházející až do protestantismu. A vlastně každého si můžeme nějak zařadit, současným Svatým otcem počínaje. Ten fandí liberálům a rád se ukazuje jako konservativec. Nový prefekt jím jmenovaný tuto touhu nemá. Ale proč to píšu? Sleduji zprávy RVD o probíhajícím synodu „nové evangelizace NE“. Jednak tam všichni cítí potřebu jakési NE (což svědčí o tom, že vidí jakousi poruchu), jednak ale – a v tom jsme se shodli s vícero duchovními, že nikde není ani stopy po tom hledat PŘÍČINU poruchy. Hledají jen NE, metody NE apod. Při veškeré úctě k účastníkům synodu i jeho svolavatelům jsou v tom SMĚŠNÍ. Podobají se totiž opraváři, ktarý vidí poruchu, chce ji opravit, ale nehledá její příčinu. Prostě bláhový opravář. A teď k těm třem skupinám, které jsem vyjmenoval na začátku. Tradicionalisté mají o příčině jasno. Liberálové také – je málo změn, je málo reforem. Např. Svatý otec vyhlašuje reformu reformy, vymýšlí různá nádvoří pohanů, Roky všeho možného. Ale co prostřední skupina – konservativci? Ta je nejpodivnější. Ta příčinu nehledá, hledání si dokonce zakazuje a ráda vidí to, když se někdo tváří taky jako konservativec, reformy vnímá jako útoky liberálů. Takže závěrem: tradicionalisté vidí příčinu jako útěk od tradice, liberálové vidí příčinu jako setrvání v tradici a konservativci si uložili nevědět. Jak to dopadne? Nevím. Jen vím, že synoda o NE (které se zúčastňují jen dvojí, a to konservativci a liberálové) se zmítá mezi nevěděním a potřebou dalších změn. To nevěští nic dobrého.
Ještě jedna sada fotografií ze Školy sv. Josefa:
http://pavelfsspx.rajce.idnes......sefa_2012/
Bylo to opravdu skvělé, veliký dík a klobouk dolů organizátorům. Mše Svatá, kázání i přednáška P. Kučírka byly samy o sobě nezapomenutelné, setkání s přáteli zahřálo na srdci. Nejmladší generace měla opět vzácnou příležitost navázat a utužit přátelské vztahy, což sice probíhalo chvílemi poměrně bouřlivě, ale překvapivě téměř bez násilí. Více takových setkání!
6-7 Tomu rád věřím. Na fotečkách vidím i známé tvářičky (-: Nedá mi to, abych se nezeptal – bude nebo je k dostání to skvělé Písmo Svaté v obrazech?
http://pavelfsspx.rajce.idnes......206339.jpg
Tady došlo k vymazání jednoho komentáře (měl č. 6), tím se to posunulo a nynější moje 6. reagující „čeká na schválení.“
Ale poslechl jsem si první část přednášky o četbe duchovní zejm. Písma sv. a o inspiraci. Velice mě překvapila fundovanost a hloubka. Maličkou připomínku mám jen k tomu, že nauka stojí na třech pilířích a i když byla správně a velmi zdůrazněna potřeba předběžného studia katechísmuu a dějepravy před četoou Písma sv., přece jen myslím byly málo zdůrazněny ty dva pilíře, Tradice a Magisterium, pro duchovní četbu. A na základě přednášky bych prosil, zda někdo víte, a v češtině, o seznamu vynechaných slov ba vět z NZ při moderní liturgii, bylo by dobré ten seznam zveřejnit. Sám už dlouho na to poukazuji a k tomu jsem navíc napsal o překroucení moderních překladu na dvou místech o homosexuálech. Jako by ti, kdo moderní překlady schvalovali, předběhli přejícně dobu. Také ta dvě místa bych do seznamu zařadil. Opravdu mě velice překvapila a potěšila vysoká úroveň této přednášky, a navíc to, jak pěkně popisovala způsob této četby. Otci je nutno poděkovat. Přednášku si dovolím doporučit všem, „lefébvristům i nelefébvritům“. Bylo by dobře, kdyby otec příště stejně rozebral i mešní orace v nové liturgii. Jakmile bude zvěřejněna druhá část o Písmu sv., určitě, dá-li Pán, nevynechám.
Dod. 8 S nemalým potěšením jsem zjistil, že Písmo Svaté v obrazech je k mání v Levných knihách za překvapivě dostupnou cenu.
Popsal jsem tu tři skupiny: tradicionalisté vidí příčinu „poruchy“ jako útěk od tradice, liberálové vidí příčinu jako setrvání v tradici a konservativci si uložili nevědět, dávají to za vinu liberálům, mez které počítají i „lefébvristy“. Dnes mi jeden konservativec řekl: „Však počkejte, až Svatého otce donutí k demisi!“ Já jsem mu na to nic neřekl, ale rozuměl jsem, že „liberálové“. Můžeme si na tom ilustrovat ty tři skupiny, že ani taková věc by jejich spor nevyřešila: Tradicionalisté by řekli: „Co se od něho dalo čekat, byl to liberál.“ Liberálové: „Navenek vypadal jako konservativec, ale tuto věc udělal správně.“ A konservativci, jak uvedeno výše: „Liberálové ho vykousali“ – jak známo, konservativci mají teorii „vatikánského vězně“. Tyro posice by tedy měl mít na pěměti ten, kdo by chtěl nějak vychvalovat nebo se naopak opovažoval krititozovat Svatého otce. A kdo by se o jedno nebo druhé pokoušel, pak ten více než nějakého „sdílení se“ (moderní termín) v Assisi by si měl všimat konkrétních rozhodnutí v kurii. Je nesmyslné, že by v těchto každodenních krocích „fungoval“ Svatý otec jako hodinový stroj. Tak bych odpověděl na ono dnešní zvolání toho konservativce.