Dnes slavíme svátek svatého Štěpána.
Pocházel z Ostřihomi (Esztergom) v Panonii (v Maďarsku), kde se narodil kolem roku 973 jako syn velkoknížete Gejzy a jeho ženy, která byla sestrou polského Mečislava I. Původně se jmenoval Vajk (toto jméno pochází snad z Vjaceslav, Václav) a při biřmování od pražského světce Vojtěcha dostal jméno Štěpán kolem roku 993. Tehdy jejich rodina, hlásící se po matce k řeckoslovanskému obřadu, přijala obřad latinský. Vládl v letech 997-1038, od roku 1000 jako král Štěpán I. Po otcově smrti roku 997 se oženil s Giselou, křesťanskou princeznou z Bavorska, sestrou pozdějšího císaře Jindřicha II., měli syna Emmericha (Imre) a všichni tři se stali svatými.
Štěpán (maďar. Isztván), s manželkou zakládal kláštery, kostely a školy. Vedle maďarštiny si osvojil znalost slovanského a latinského jazyka, byl vychovaný ke spravedlnosti a propojil náboženskou organizaci s politickou. Zaváděl v zemi pevný křesťanský řád, přičemž musel potlačovat vzpoury kmenových náčelníků, kteří nechtěli odvyknout loupeživému životu. V čelo nespokojenců se postavil šomodský náčelník Kupa a usiloval o potlačení křesťanství v Uhrách a svrhnutí Štěpána z knížecího stolce. Štěpán s menším počtem bojovníků porazil vzbouřence u Veszprému, potrestal je, zrušil moc kmenových dědičných pohlavárů a zavedl v zemi po slovanském vzoru župní zřízení. V boji padl i Kupa a zisk z jeho pozemků připadl klášteru sv. Martina, na Panonské hoře, který Štěpán podle daného slibu dostavěl a bohatě nadal. Prvním opatem kláštera byl Anastasius, dříve opat břevnovský, jehož Maďaři nazývali Astrik. Štěpán poslal Anastasia-Astrika do Říma se žádostí, aby papež schválil vše, co Štěpán pro křesťanské náboženství vykonal nebo zamýšlel vykonat, a aby jej prohlásil králem. Anastasius pořídil v Římě dobře – papež Silvestr II. poznav apoštolskou horlivost knížete Štěpána, přijal Uhry ve vlastnictví sv. Petra a v ochranu církve římské, potvrdil biskupství, která Štěpán zamýšlel zřídit, a poslal Štěpánovi drahocennou královskou korunu, kterou měl původně připravenou pro polského knížete Boleslava Chrabrého. Také dal Štěpánovi a jeho nástupcům zvláštní výsadu, aby se před nimi nosil kříž a aby jako papežští zástupcovi zřizovali biskupství a jmenovali biskupy.
Nábožná královna Gisela nebyla svému manželovi nedůstojným přívěskem: závodila s ním v ušlechtilé horlivosti – pořizovala drahá roucha, vyšívala, zdobila je zlatem a stříbrem a darovala je chrámům.
Pravděpodobně o vánocích v roce 1000 byl pak Štěpán slavnostně korunován (někdy je udáván den mariánské slavnosti). Originál Štěpánovy koruny ve tvaru Diadému se prý roku 1074 navždy ztratil v Rakousku. Přesto Svatoštěpánská koruna stále patří v Uhrách k nejvýznamnějším relikviím. Jedná se o dílo z 11. – 13. století, zasvěcené sv. Štěpánovi a na tuto posvátnou korunu od roku 1267 byla skládána přísaha věrnosti uherských králů.
V roce 1007 se mu narodil syn Emmerich, k jehož pozdější svatosti přispěla i výchova rodičů. Zemřel však brzy, ve svých 24 letech, 6 dnů před sňatkem plánovaným na 8. 9., na následky zranění při lovu.
Ještě sedm let po smrti svého syna žil Štěpán bohumile. Postižen delší nemocí, rozstonal se. Někteří šlechtici, nespokojeni s jeho křesťanskou vládou a nemohouce se dočkat jeho smrti, najali vraha, aby krále zabil. Král ležel nemocen na lůžku; v tom se vysmekl vrahu vcházejícímu meč schovaný pod pláštěm a pádem na zemi způsobil lomoz. Král spatřiv nenadále člověka tázal se, proč přichází, a ten s hrůzou klesl k zemi a vyznal, co měl v úmyslu. Král mu odpustil, ale spiklenci byli podle zákona popraveni.
Po zhoršení nemoci se Štěpán připravil na smrt a modlil se: „Královno nebe, do tvé ochrany odporoučím život církve, její vedení i celé Uherské království, jeho duchovenstvo, panstvo i všechen lid a především s důvěrou do tvých mateřských rukou odevzdávám svou duši.“
Štěpán Uherský zemřel 15.8.1038 a byl pohřben v basilice Panny Marie v Székesfehérváru (Stoličném Bělehradu). Svatým byl prohlášen jako první král v roce 1083 i se svým synem Emmerichem. V roce svatořečení byly jeho ostatky vyzvednuty a rozděleny. Lebka je uchovávána v Székesfehérváru, pravé zachovalé rameno je v relikviáři jemu zasvěcené basiliky v Budapešti, jeho meč se dostal do pokladnice svatovítské katedrály v Praze s částí jeho ostatků, získaných Karlem IV. od Uherského Ludvíka I. v.r. 1352. Z ustanovení Inocence XI. bývala slavena Štěpánova památka 2. září, protože toho dne r. 1686, za pomoci přímluvy světce, osvobodilo vojsko Leopolda I. pevnost Budín z moci Turků.
Po sv. Štěpánu Uherském se také dochoval list, který psal svému synovi Emmerichovi:
„Můj milovaný synu, potěšení mého srdce, naděje na potomstvo. Modlím se…..štít víry bude ti spásou; s ním ozbrojen budeš moci bezpečně bojovat proti všem viditelným i neviditelným nepřátelům. Udržuj a rozmnožuj vážnost svaté Církve jako Těla Kristova…..vládni mírně a pokorně s vědomím, že člověka nic neponižuje tolik, jako pýcha a závist. Pamatuj, že zárukou spásy je modlitba. Ustavičná modlitba přemáhá hříchy. Jako Šalamoun se modli o moudrost. Buď milosrdný…. buď trpělivý nejen k významným, ale i k prostým lidem. Buď pokorný, aby tě Bůh povýšil. Buď mírný, abys nikdy netrestal přes míru. Buď tichý, abys neporušil spravedlnost. Buď stydlivý a chraň se chlípnosti. Příchozí vítej a pohosti, bez rady moudrých nic nepodnikej, dobrých příkladů předků následuj, zlých se varuj!“
Patron: Maďarska, obzvlášť Budapeště; králů, zedníků, kameníků, vzýván při úmrtí dětí
Atributy: koruna, patriarchální kříž (dvojitý), uherský znak
Zpracoval Štefan Šmahovský pomocí zdrojů Životopisy svatých a Naše světla.
Aktuálně >