Dnes slavíme svátek sv. Petra Damiána.
Petr se narodil v Ravenně váženým rodičům. Matka, která ho dosud kojila, ho – přetížena množstvím potomků – odvhrla, ale jedna ze služebných žen se dítěte ujala a nakojila je. Pak byl vrácen rodičce, v níž se obnovil lidský cit. Po smrti obou rodičů připadl bratru, pod jehož přísným dozorem zakoušel tvrdé otroctví. Dal krásný příklad víry v Boha a lásky k otci; když totiž nalezl větší obnos peněz, nepoužil ho, aby ulehčil vlastní chodobě, ale dal je knězi, aby sloužil mši za jeho rodiče. (Jiný) bratr Damián, od nějž později přijal jméno, ho vlídně přijal a postaral se o to, aby se (Petr) vzdělal ve vědách. Petr v nich za krátký čas udělal takový pokrok, že to jeho učitele ohromilo. Když si získal i slavné jméno, začal sám výborně vyučovat. Mezitím, aby ovládl tělo, pod měkkými šaty nosil žínici; trval na postech, bděních a modlitbách. Když ho v mládí pokoušel osten tělesné žádostivosti, vrhl se v noci do řeky, aby tento oheň uhasil. Měl také ve zvyku navštěvovat svatyně a přeříkat celý Žaltář. Ulehčoval práci chudým, kterým často pomáhal vlastníma rukama.
V touze po dokonalém živtě se odebral do konventu Font-Avellano v diecézi Gubbio, v řádu mnichů svatého Kříže, který byl založen od sv. Ludolfa, žáka svatého Romualda. Zanedlouho poté byl poslán do kláštěra v Pomposii a následně do kláštera sv. Vincenta v Pietra Petrusa. Oběma klášterům mnoho prospěl svými svatými slovy a přísnými mravy.
Byl povolán zpět po smrti představeného, aby se stal převorem. Založil mnoho nových pousteven a řád pod jeho svatou vládou tak rozkvetl, že byl pokládán za druhého otce zakladatele. Jeho práce byla požehnáním i pro jiné řády. Mnoho prospěl také diecézi Urbino: biskupu Theuzovi pomáhal rozsuzovat závažné věci a svou radou a pomocí mu pomáhal dobře spravovat jeho biskupství. Vynikal v rozjímání Božích věcí, přísnosti k vlastnímu tělu a v další skutcích zbožnosti. Tím pohnut ho Štěpán Devátý, i přes jeho neochotu a odmítání, jmenoval kardinálem Římské Církve a biskupem v Ostii. Tento důstojný úřad Petr vykonával se skvělými ctnostmi a se stálým nasazením.
V těžkých časech Římské Církve byl svým učením, poselstvími a dalšími činnostmi zázračně ku pomoci Papežům. Až na smrt bojoval proti bludům nikoalitů a simoniaků. Tím že zahubil tato zla, smířil milánskou a římskou Církev. Tvrdě odporoval falešným papežům Benediktovi a Honoriovi; odradil Jindřicha čtvrtého krále německého od hříšného rozvodu s manželkou; obyvatele Ravenny přivedl zpět k poslušnosti Papeži; reformoval kanovníky ve Velletri ke světějšímu životu. V Urbinské provincii sotva byla obec, o kterou se Petr dobře nezasloužil. V Gubbiu, které měl jednu dobu na starost, odstranil mnoho zlého; i na jiných místech, která mu byla svěřena. Když se vzdal kardinálské a biskupské důstojnosti, nic neupustil od původní pilné pomoci bližním. Šířil páteční půst k poctě svatému kříži Ježíše Krista, hodinky k Boží Rodičce a její sobotní úctu. Na odpuštění spáchaných hříchů se bil. Nakonec oslaven svatostí, vzdělaností, zázraky a skvělými skutky, na cestě z Ravenny, zemřel ve Faenze 22. února (1072). Jeho tělo se u cisterciáků často uctívalo lidem, a je oslaveno mnoha zázraky. Proto si ho obyvatelé Faenzy, kterým nejednou pomohl, vyvolili za patrona před Bohem. Papež Lev Dvanáctý pak po poradě s kongregací svatých Ritů rozšířil na celou Církev officium a mši, které se k jeho poctě slavily v některých diecézích a v kamaldulském řádu a přidal mu titul Učitele Církve.
Z breviáře Editio XIII přeložila Nea Marie Kuchařová
Aktuálně >