Dnes slavíme svátek sv. Pavla, poustevníka.
Pavel, zakladatel a učitel poustevnictví, se narodil nedaleko Egyptských Théb. Ve věku patnácti let přišel o oba rodiče. Aby unikl Deciovu a Valeriánovu pronásledování a mohl svobodně sloužit Bohu, uchýlil se do pouštní jeskyně. Tam mu potravu i oděv zajišťovala jedna palma a tak žil až do svých sto třinácti let, kdy ho z Božího vnuknutí navštívil devadesátiletý Antonín. Tito dva se potkali, aniž by znali navzájem svá jména, pozdravili se, načež rozpředli dlouhý rozhovor o království Božím. Havran, který po dlouhou dobu Pavlovi nosil polovinu bochníku chleba, dnes, když tito dva spolu hovořili, přinesl bochník celý.
Když havran odletěl, prohlásil Pavel: „Pán nám poslal večeři. Je skutečně milostivý a milosrdný. Po šedesát let jsem denně dostával polovinu chleba, ale nyní, když jsi přišel, Kristus dává svým vojákům dvojitou porci.“ Poté s díkuvzdáním spolu pojedli u pramene, a pak strávili celou noc chválami Boha. Za úsvitu Pavel pocítil dotek smrti a požádal Antonína, aby mu přinesl plášť, darovaný Atanášem, aby ho použil jako přikrývku. Když se Antonín vrátil z cesty, viděl Pavlovu duši vznášet se do nebes, mezi andělské kůry, mezi sbory proroků a Apoštolů.
Když Antonín došel k Pavlově cele, našel mrtvé tělo světce v klečící poloze se zakloněnou hlavou a rukama nataženýma směrem k nebi. Když zabalil tělo do Atanášova pláště, dal se do zpěvu žalmů a hymnů křesťanské tradice. Neměl rýč, kterým by vykopal hrob, ale z pouště přišli dva lvi a vyhloubili svými tlapami jámu dostatečně velkou na pochování lidského těla, projevujíce tolik známek smutku, kolik jim jejich přirozenost dovolila. Když lvi odešli, Antonín položil svaté tělo do jámy, pokryl je hlínou a upravil hrob podle křesťanského zvyku. Vzal si na sebe Pavlovu tuniku, utkanou z palmových listů podobným způsobem jako při pletení košů, a používal ji o velkých dnech velikonočních svátků až do své smrti.
Z breviáře Editio XIII přeložila Nea Marie Kuchařová.
Aktuálně >