Dnes slavíme svátek sv. Kléta, papeže a mučedníka.
Klétus pocházel z Říma, byl synem římského Emiliána z patricijské čtvrti a byl žákem svatých apoštolů. Od svatého Petra byl prý vysvěcen na biskupa spolu s Linem, prvním nástupcem Petrovým. Papežský úřad přijal až na naléhání významného římského křesťana, svého nástupce svatého Klementa. Předtím působil mezi křesťany z římských předměstí, za jeho pontifikátu proniklo křesťanství i do římských šlechtických rodin (Pomponiů, Aciliů a Flaviů). Nad hrobem svatého Petra pořídil pomník, na statku Aciliů bylo zřízeno nejstarší pohřebiště pro všechny pokřtěné – cemeterium svaté Priscilly.
Klétovo jméno je zkráceninou jména Anakletus, proto někdy dochází k mýlce, že se jedná o dvě osoby. Řídil Církev za císařů Vespasiána, Tita a Domitiána, v letech 77 – 88. Za vlády surového Domitiána vypuklo nové pronásledování křesťanů, jemuž padl za oběť mučednickou smrtí i svatý Klétus. To bylo asi roku 88. Pohřben byl vedle hrobu apoštola Petra.
Pohanský římský stát přijímal všechna náboženství a bohy podmaněných zemí a byl shovívavý k pověrám, horoskopům, magii, a všemu nekřesťanskému. Sám Domitián se dal nazývat „pánem a bohem“. Křesťané, nesmiřitelní k mnohobožství, považovali různé bůžky a božstva za klamná a úctu k nim za blud a hřích. Ve snaze získat co nejvíce duší pro spásu chtěli vymýtit z duší a myslí obyvatel Říma falešné vybájené bohy a všechny vést ke klanění se jedinému pravému a živému Bohu. To byla jedna z příčin pronásledování křesťanů.
Papežové, nejvyšší viditelné hlavy Církve a pastýři oveček Kristových jsou nejvíce vystaveni nástrahám a úkladům pekla, neboť na skálu Petrovu, na které je Církev postavena, je stále útočeno a jejími základy otřásáno. Jenom láska ke Kristu a jeho ovečkám dává schopnosti vydržeti tento boj. Většina papežů zemřela jako světci nebo v pověsti svatosti a mnohý z nich jako mučedník. Svému Náměstku klade Kristus sám v ústa to, čemu má učit. Odevzdal mu duchovní vládu nad všemi národy a královstvími, aby svým slovem vytrhával a ničil všecky povstávající bludy a neřesti, a naopak zase stavěl duchovní život svého stádce a svými pokyny zasazoval mu do duše ctnosti, které by je učinily Bohu milými.
Ofertorium (Jerem. I, 9 až 10)
Hle, vložil jsem slova svá ve tvá ústa. Hle, ustanovil jsem tě nad národy a nad královstvími, abys vytrhával a ničil, stavěl a sázel. (Aleluja.)
(Schallerův Římský misál, Praha 1947)
Štefan Šmahovský.
Aktuálně >