Jeho slavné jméno.
Giovanni Sandigliano
Posvátné i světské dějiny mají na svých stranách jména opravdu znamenitá a slavná. Jsou to jména dobyvatelů, učenců, umělců, jména spisovatelů, jména hrdinů, jména světců. Tato jména se vtiskují nesmazatelně do mysli i do srdce a my je vyslovujeme jen s pocitem obdivu a hluboké úcty. Jsouť nám tato jména výrazem díla téměř nadlidského, jsou dozvukem života obětovaného pro vyšší cíle, jsou jakousi zkratkou toho, co nejčistšího a nejvznešenějšího se tají ve ctnosti, v lásce k Bohu a v lásce k bližnímu. Jaké pohnutí budí v hloubi duše jména Dante Alighieri, Tomáš Aquinský, Krištof Kolumbus, sv. František Assiský, Napoleon, sv. František Xaverský, sv. Vincenc z Pauly, sv. Kamil de Lellis! A přece mezi jmény všech svatých, všech hrdinů, všech velikých lidí, kteří se objevili na jevišti světa, není jména, jež by se tak živě dotklo našeho srdce, jež by nás tak zajímalo a tak nás dojímalo jako jméno slavného patriarchy sv. Josefa, nejsladší po i jméně Maria.
Naše víra nás naučila spojovati je se jmény Ježíše a nejsv. Panny a vzývati je s věrou v životě i v smrti. Litanie k sv. Josefu uvádí též toto jméno, abychom je vzývali: Svatý Josefe, oroduj za nás! Zamysleme se nad vznešeností původu a významu tohoto přesladkého jména a jistě bude nám pak milou potřebou často je vzývati, zvláště v hodině zkoušky a utrpení!
I. Jeho původ.— 1. Otci Ježíše Krista před zákonem, nejčistšímu choti Mariinu, muži, jehož nebe volalo ke vznešenému úkolu býti zástupcem věčného Otce na zemi, bylo dáno jméno Josef. Jsem přesvědčen, že se přisouzení tohoto jména osobnosti tak vynikající nestalo bez zvláštního zásahu nebes. Kdo zná Písmo svaté, ví, že by to nebylo po prvé, kdy Bůh dal jméno nějaké osobě, anebo změnil něčí jméno v jiné hlubší. Čtěme knihu Genese (17, 5.). Hospodin praví Abrahamovi: »Nebude již jméno tvé zníti Abram, nýbrž slouti budeš Abraham, poněvadž otcem mnohých národů jsem tě ustanovil.« V hlavě 32, 28 mluví Bůh takto k Jakubovi: »Nebudeš se již jmenovati Jakob, nýbrž Israel; neboť byl jsi statný proti Bohu.« Předchůdci Páně nebylo-li dáno způsobem úplně zázračným jméno Jan? Nezměnil-li sám božský Mistr jméno apoštola Šimona ve jméno Petr? »Nebudeš se již jmenovati Šimon, nýbrž Petr — t. j. skála — a na té skále vzdělám Církev svou . . . « (Mat. 16, 18.) Slušelo se, aby podobný božský původ mělo i jméno Josef.
2. Nemůžeme zde rozhodovati, jakým způsobem zasáhl Bůh u sv. Josefa. Někteří spisovatelé se domnívají, že Bůh oznámil skrze anděla rodičům svatého Patriarchy, že má býti dáno novorozeňátku jméno Josef. Zdaž neoznámil Bůh skrze anděla Josefu samému, že má dáti synu své nejsvětější Choti jméno Ježíš? Co je v tom divného, kdyby byl jednal Bůh stejně u rodičů našeho světce? Bůh oznamuje svou vůli i zvláštním osvícením. Můžeme se tedy domnívati, že rodiče sv. Josefa zaslechli v hloubi své duše hlas Boží, aby dali svému dítku jméno tak významné. Úplně jisto však je, že se neodchýlili od dávných zvyků své rodiny a že dali svému synu jméno jednoho z největších mužů národa Božího.
3. My dnes pod zhoubným vlivem rodícího se pohanství odhazujeme své nejlepší starodávné obyčeje křesťanské. Rodiče dávají svým dětem jména vyhrabaná ze světských dějin, ba téměř z bájesloví. Sladká jména svatých, jména našich hrdinů čpí lidem našeho věku jako přežitá veteš. Jaká to jména zato musíme slyšeti! Proč se máme styděti dávati svým dětem jména světců? Či chceme se tak hned v kolébce zříci povinnosti následovati jich? Či nemá nebe dosti skvělých jmen, jež by zdobila naše děti, takže je třeba slíditi po nich v braku románů anebo vyhrabávati ohavnosti pohanů? Či neměla naše vlast dosud lidi dosti slavné, takže musíme jezditi za moře a dávati svým dětem jména, která dávali naši předkové jen anglickým klisnám a luxusním psíkům? Vytrháme-li ze srdce svých dětí každou stopu křesťanství, uvidíme, jaké bytosti nám z nich vyrostou, jaké radosti se na nich dočkáme!
II. Smysl jména Josef. — 1. Jako je jméno Josef nebeské svým původem, tak je mimořádné svým významem. Studium jmen je velmi důležité, shodují-li se jména tato s vlastnostmi věcí, jež označují. Nejbezpečněji porozumíme významu jmen, zkoumáme-li slova, z nichž povstala. Je však rozdíl mezi jmény osobními a mezi jmény věcnými: jména osobní jsou libovolná; sama o sobě neznamenají nic, buď že nemají smyslu a že nevybavují v mysli žádné představy, anebo že představa, kterou vyvolávají, nevystihuje stav, povahu, vůbec bytost označovanou. Studium osobních jmen uspokojuje obyčejně jen zvědavost. Určování jmen závisí totiž na svobodné volbě lidí; proto je nesnadné udati pro ně nějaký jiný důvod než určitý čas, jako když dostane někdo jméno světce toho dne, kdy se narodil, anebo když rozhoduje příbuzenství, že se dá na př. dítěti jméno otcovo anebo jméno jiného člena rodiny. (Summa theol. III. q. 37. a. 2.) Běží-li však o jména daná Bohem, značí tato jména vždy nějakou milost. Jsou to vždy jména hlubokého významu.
2. Jméno našeho sv. Patriarchy, jsouc původu nebeského, má též hluboký význam, jenž vystihuje světcův život, poslání a ctnosti. Slovo Josef je výraz hebrejský a značí vzrůst. Vzpomeňte si na dojemnou událost z Písma sv. Jakub umíral. K svému lůžku svolal své syny, aby jim udělil poslední požehnání, své pokyny, své odkazy na památku. Přešli Ruben, Levi, Juda, Zabulon… a přichází Josef. Stařec je naplněn pohnutím a pronáší slova, jež jsou hymnem, blahopřáním a proroctvím: Syn rostoucí, Josef, syn rostoucí a krásného vzezření. (Gen. 49, 22.) Naráží na jeho jméno a dí, že je synem, jemuž se daří čím dál tím lépe, jenž má úspěch a postupuje vpřed. Jak krásné a významné je tvé jméno, náš Patriarcho, pěstoune Syna Božího! Ty vpravdě rosteš, prospíváš a postupuješ. Opravdu byl Josefem, to znamená rostl, stoupal po celý život. Rostl ve ctnosti! Jakých ctností jen došel! Rostl v důstojnosti! K jakým hodnostem byl povznesen! Rostl v bohatství! Kolik zásluh nahromadil svým životem, plným obětí po boku Ježíše a Marie! Jméno sv. Josefa je jménem vítězství, jménem slávy!
3. Jméno sv. Josefa je zhuštěním jeho života. I my máme nějaké jméno. Rodiče nám dali jméno některého světce. Pamatujme na světce, jehož jméno nosíme! Známe jeho život. Je naše jméno jménem mučedníka? Kolik zápasů nám připomíná, kolik obětí nám vyvolává v mysli! Je to jméno vyznavače? Představme si v duchu ctnosti, jimiž byla ozdobena jeho duše, plamen lásky Boží, jímž hořelo jeho srdce! Nosíme snad jméno křesťanské panny světice? Jaká krása, jaký jas čistoty zářil v její duši! A což, patří-li nám jméno apoštola? Mluví nám o horlivosti, s níž šířil slávu Boží, o nadšení v hlásání evangelia. Křestní jméno nám praví, že musíme následovati svatých, do jejichž stínu jsme byli postaveni v den sv. křtu, máme-li je nositi důstojně. Uznali by nás za bratry, za sestry svatí v nebesích při pohledu na náš život, či by se styděli, že nám propůjčili své jméno?
Jusepe de Ribera: Svatý Josef (kolem 1630) – klikněte pro plnou velikost
III. Vzývání svatého jména Josef. — 1. Jméno sv. Josefa, tak vznešené svým původem, tak bohaté svým obsahem, dává duším takovou útěchu, dává srdcím takovou sílu, je štítem tak mocně chránícím, že po jménech Ježíš a Maria nezasluhuje žádné jiné jméno, aby bylo více vzýváno. Proč vzýváme svaté? Proč se dovoláváme jejich jmen? Potřebujeme milostí nebeských, pochybujeme však o svých zásluhách a o účinnosti své modlitby.
S jakými právními nároky můžeme stanouti před Bohem? Naše jméno nelahodí bohužel nijak jeho sluchu. Je to ovšem jméno syna, ale takového, jenž přečasto zarmoutil jeho otcovské srdce, je to jméno syna marnotratného, který na rozdíl od marnotratného syna z evangelia netoliko jednou, nýbrž mnohokráte utekl z domova a promrhal dědický podíl Boží milosti. Proto se bojíme, že budeme nadarmo klepati na bránu domu otcovského. Potřebujeme tedy jména, jež by sladce znělo Srdci Ježíšovu, jež by nám získalo přízeň Boží. Které jiné jméno však by pohnulo lépe Pána nežli jméno sv. Josefa?
2. A co připomíná Ježíši Kristu jméno svatého Patriarchy? Připomíná mu tiché radosti a nejčistší slasti, jež mohl zakusiti On Bohočlověk zde na zemi. Kolikrát vyslovil Ježíš toto jméno! V dalekém Egyptě vyslovil je po prvé a bylo mu štítem v zemi vyhnanství. V Nazaretě, v chudém příbytku, opakoval je též často a slyšel je často na rtech Mariiných. Jméno sv. Patriarchy připomínalo mu chléb, každodenně pro něho vydělávaný prací zbožného řemeslníka. A zvláště připomínalo Ježíši jméno Josefovo jeho nebeského Otce. Jak hlubokou úctu choval proto asi k tomuto svatému jménu! Bude se tedy moci Ježíš zpěčovati a neposkytne nám důkazů milosti a lásky, když před něho předstoupíme se jménem tak sladkým na rtech i v srdci?
3. V jednom velkolepém hymnu ke cti svatého jména Josef vybízí nás Církev, abychom je vzývali, a uvádí důvody k důvěře, že budou vyslyšeny naše modlitby!
Dei qui gratiae impotes coelestium dona expetunt, Iosephi nomen invocent opemque poscant supplices.
Kdo touží milost Boží mít a prosí o ni světců sbor, Josefa jméno vyslovte, jej zbožně proste o pomoc!
A pokračuje:
Joseph vocato nomine Deus adest petentibus, auget piis iustitiam culpamque delet impiis.
To jméno Josef vzývejte a neoslyší Bůh váš hlas, svatosti přidá u dobrých a vinu smaže hříšníků.
Dále dí hymnus:
Joseph pie querentibus dantur beata munera, datur palma victoriae agonis in certamine.
Kdo jeho zbožně vzývají, milosti, dary obdrží, dostanou palmu vítězství po tuhém boji života.
A proč tolik pomáhá, tolik nebeských darů uděluje?
Illo nihil potentius… illo nihil perfectius… Nad jeho svaté jméno není nic mocnějšího ani dokonalejšího… Nuže, kdo by nechtěl míti toto jméno na rtech i v srdci? Po jméně Panny Marie není jména vznešenějšího, krásnějšího a mocnějšího a proto není ani jména hodnějšího úcty křesťanského světa.
Giovanni Sandigliano: Jděte k Josefovi! Praha. 1935.
Pokračování za týden.
Aktuálně >