Dnes slavíme svátek svatého Josafata.
Josafat Kuncevič se narodil ve šlechtické rodině katolickým rodičům Vladimirovým ve Volyni. Jednou, když byl dítětem a jeho matka mu vyprávěla o utrpení Krista Pána, vystřelil z místa krucifixu visícího na zdi oštěp a ranil chlapcovo srdce. Od té doby vzplanul láskou k Bohu, zasvětil se modlitbám a skutkům milosrdenství tak horlivě, že se stal vzorem pro mládež mnohem starší, než byl sám. Když dosáhl dvaceti let, složil sliby mezi klauzurovanými mnichy řehole svatého Basila. Téměř okamžitě učinil znatelný pokrok v evangelijní dokonalosti. Chodil bos, dokonce i v krutých zimách, jaké vládly v jeho zemi. Nikdy nejedl maso, pil víno jen tehdy, když mu to přikazovala poslušnost. Umrtvoval své tělo nošením hrubé žínice až do dne své smrti. Neposkvrnil květ své čistoty, který v mládí zasvětil Panně Marii, Matce Boží. Stal se natolik oblíbeným díky své ctnosti a učenosti, že byl navzdory svému mládí zvolen za představeného kláštera v Byten a archimandritou ve Vilniusu. Nakonec, proti své vůli, ale k velké radosti katolického lidu, byl jmenován arcibiskupem Polocku.
V letech následujících po povýšení do této hodnosti Josafat nijak nepolevil v přísném způsobu života. Nic nebylo tak blízké jeho srdci jako služba Bohu a spása stádce svěřeného do jeho péče. Byl energickým bojovníkem za katolickou jednotu a pravdu. Vynaložil své síly až do krajnosti, aby získal heretiky a schizmatiky zpátky do jednoty s Petrovým stolcem. Kázáním a psaním obhajoval svatého otce a plnost jeho moci před nestydatými pomluvami a bludy bezbožníků. Od laických uzurpátorů vydobil zpět biskupskou jurisdikci a církevní statky. Navrátil neuvěřitelné množství kacířů do lůna svaté Matky Církve. O úspěchu, s jakým usiloval o obnovení jednoty mezi řeckou a latinskou církví, svědčí výroky papeže.
Ochotně věnoval vlastní výživné na obnovení Božího chrámu, zbudování klášterů pro zasvěcené panny a na další skutky lásky a milosrdenství. Byl tak štědrý k chudým, že jednou, když neměl dost peněz, aby obdaroval chudou vdovu, zaplatil svým biskupským palliem neboli omoforem.
Obrovský rozmach a pokrok katolické víry tak roznítil hněv jeho zlých nepřátel, že učinili spiknutí, aby zabili tohoto Kristova bojovníka. V kázání svému lidu Josafat tuto událost předpověděl. Když se vydával na pastorační cestu mimo Vitebsk, jeho nepřátelé vnikli do biskupského paláce, napadajíce útočíce na každého, koho potkali. Tento laskavý muž dobrovolně vyšel vrahům vstříc a vlídně je oslovil.
„Moji synáčkové, řekl, proč jste udeřili mé služebníky? Máte-li něco proti mně, já jsem tady.“ Nato se na něj vrhli, přemohl ho ranami a probodli ho oštěpy. Nakonec ho zabili velkou sekerou a hodili jeho tělo do řeky. To se stalo 12. listopadu 1632, když Josafatovi bylo čtyřicet tři let. Později se jeho tělo, obklopené podivuhodným světlem, vynořilo z nejhlubší části řeky.
Krev tohoto mučedníka přinesla prospěch především všem jeho vrahům, kteří zabili svého duchovního otce. Odsouzeni k smrti za svůj zločin, téměř všichni se odřekli rozkolu a litovali svého skutku. Když skvělý duchovní vůdce Josafat po své smrti zazářil mnoha zázraky, ozdobil ho papež Urban VIII. titulem blahoslavenství. Dne 29. června 1867, během oslavy knížete apoštolů, papež Pius IX. v kolegiu kardinálů, kde bylo přítomno přibližně ještě 50 patriarchů, metropolitů a biskupů všech ritů, kteří se sešli z celého světa, tohoto utvrditele církevní jednoty, prvního z východu, slavnostním ritem ve vatikánské bazilice připojil k řádu svatých. Jeho officium a Mši Lev XIII., nejvyšší velekněz, rozšířil na celou církev.
Z breviáře z roku 1914 přeložila Nea Marie Kuchařová.
Modlitby k sv. Josafatovi
Tropar
Ukázal ses nám jako jasný svícen, biskupe-mučedníku Josafate, neboť jako dobrý pastýř jsi položil svou duši za ovce. Byl jsi ubit od nepřátel milujících spory, vstoupil jsi do velesvatyně a s beztělesnými ve společenství žiješ. Proto tě prosíme: ty, který jsi tolik vytrpěl, pros Krista – vůdce pastýřů, aby nás připočetl k ovcím stojícím po jeho pravici a spasil naše duše.
Kondak
Ohnivou jiskrou od ukřižovaného Ježíše prosvícen v dětství, v řeholním životě ses připodobnil andělům a pobožně jsi prožil kněžství. Jasně jsi hlásal sjednocení, svou mučednickou krví jsi uhasil srdce milovníků sporů, zapálená rozkolem, a od Krista jsi přijal korunu. Proto vzpomeň na nás, kteří ti zpíváme: raduj se, nepohnutelný sloupe jednoty.
Modlitba za jednotu Církve
Hospodine, ty jsi sjednotil různé národy ve vzývání tvého svatého jména. Prosíme tě za křesťanské národy Východu. Víme, jak významné místo kdysi měly ve tvé Církvi. Prosíme tě, nadchni jejich srdce touhou to místo opět získat, aby oni spolu s námi vytvořili jedno stádo pod vedením jednoho Pastýře. Dej, Pane, aby pokorným srdcem přijali učení svých dávných svatých učitelů, kteří jsou i našimi učiteli ve víře. Ochraň nás od těch chyb, které by je mohly od nás oddalovat. Ať zavládne duch shody a lásky, neboť to je znamení tvého přebývání mezi věrnými křesťany. Ať přijde co nejdříve ten den, kdy se naše modlitby sjednotí s jejich modlitbami, aby každý národ a celé lidstvo vyznávalo tebe a zvelebovalo tě jako našeho Pána Ježíše Krista. Amen.
Nea Marie Kuchařová.
Zdroj: Život sv. biskupa a mučedníka Josafata Kunceviče. O. Evžen Kozanevič OSBM. MCM, Olomouc, 1995.
Aktuálně >