Sv. Josef a tajemství nejsv. Trojice.
Giovanni Sandigliano
Křesťanské náboženství je náboženstvím hlubokých tajemství; jeho učení předkládá nám pravdy, které třeba přijmouti bez rozumování. Naši protivníci předstírají proto úžas, ba jeví pobouření a říkají dokonce, že tato tajemství znamenají urážku rozumu. Z toho činí pak závěr, že musí odmítnouti náboženství, ježto nemohou věřiti tomu, co nemohou chápati. Tyto výbuchy zuřivosti proti náboženství, tento soud, konaný nad katolickou naukou ve jménu rozumu, pokořeného články víry, jsou naprosto nemístné. Je-li Bůh bytost nekonečná a jsou-li nekonečné jeho vlastnosti, není v tom nic nerozumného, že nám dí o něm Církev věci, převyšující naši chápavost. Ostatně je Církev sv. chráněna Duchem svatým a proto je neomylná, když k nám mluví jako nejvyšší učitelka víry a mravů, a tu již není možné žádné rokování.
Tyto myšlenky probouzí v duši jedna prosba Z litanie k sv. Josefu: »Svatá Trojice, jeden Bože, smiluj se nad námi!« Tato prosba staví nás před nejhlubší tajemství, před tajemství nejsv. Trojice. Dříve než my stál před tímto tajemstvím sv. Josef. Pokorně a uctivě sklonil před ním čelo na znamení klanění. Jsou dnes nevědomci a též nepoctiví učení nevěrci, kteří, místo aby se v mlčení poklonili pravdám náboženským, jim se vysmívají a rouhají. V světle příkladů tesaře nazaretského objasněme si učení katechismu o nejsv. Trojici. Rozjímejme o vztazích, jež poutají sv. Josefa k tajemství nejsv. Trojice.
I. Poznání tohoto tajemství. — I. Katolickou nauku o přirozenosti Boží můžeme zhustiti v tyto krátké věty: Jest jediný Bůh ve třech osobách vskutku od sebe rozdílných, které se jmenují Otec, Syn a Duch Svatý. Každá z těchto osob je Bůh, je dokonale rovna oběma druhým a všechny tři spolu jsou jediný Bůh. Tajemství nejsv. Trojice nebylo zjeveno před Ježíšem Kristem. Sv. Robert Bellarmin píše v své knize o Ježíši Kristu (L. 2. c. 6): »Židé, vycházející z Egypta, kde bylo uctíváno mnoho božstev, byli by snadno uznali v článku víry o nejsv. Trojici více bohů a byli by se oddali modloslužbě.« Veliké toto tajemství zjevil světu teprve Ježíš Kristus. Naznačil je často za svého života, odhalil je pak se vší jasnosti, když před nanebevstoupením vykázal apoštolům jejich úkol na obvodu zemském: »Jdouce… učte všecky národy, křtíce je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého!« (Mt. 28, 19.) Zde je jmenována zvláště každá z tří božských osob. Zřetelně je vysloveno jejich božství. Jednota jejich Boží nedílné přirozenosti je vyjádřena jednotným číslem »ve jménu« (nikoliv »ve jménech«). Vzpomeňme si na tyto pravdy, když se znamenáme sv. křížem!
2. Ačkoliv bylo toto tajemství jasně zjeveno teprve Ježíšem Kristem, přece vidíme skrovné záblesky jeho světla i v Starém zákoně. Některá z nejznamenitějších osob národa Božího poznala je snad i dokonale. Nemohlo býti neznámo na př. Abrahamovi, Mojžíši, Davidovi; tak nám totiž dovolují usouditi jisté výrazy v jejich spisech, jisté činy v jejich životě. Avšak veliká výsada poznání hlubokého a úžasného tohoto tajemství před příchodem Ježíše Krista byla nepochybně poskytnuta našemu sv. Josefu. Dokonalé poznání tajemství vtělení Slova předpokládá poznání tajemství nejsv. Trojice. Co řekl svatému Patriarchovi anděl Páně, když k němu sestoupil v noci plné zmatku a nejistoty a přinesl mír jeho zneklidněné duši? — »Neboj se přijmouti Marii, manželku svou: neboť co v ní jest zplozeno, z Ducha svatého jest.« (Mt. 1, 20.) Tu je řeč o Bohu Otci, o Synu Božím, o Duchu svatém. Neníliž zjeveno sv. Josefu celé tajemství? Jaká to sláva pro sv. Patriarchu!
3. My se dělíme se sv. Josefem o slávu a o štěstí, že smíme proniknouti do hlubin Boží přirozenosti. Ježto jsme se narodili po příchodu Ježíše Krista, těšíme se ze světla evangelia, z plného zjevení tajemství Božích. Do jaké výše povznáší nás křesťanství! Jak je vznešené proti nepravým náboženstvím, jež se vynořila od doby, co svět světem stojí. Jak ubohý pojem o Bohu poskytovala ona náboženství! I samo náboženství židovské jak jest nedokonalé před náboženstvím křesťanským. Tajemství nejsv. Trojice znamená pro nás učení největší důležitosti. S vtělením Ježíše Krista jest předním tajemstvím našeho sv. náboženství; je to článek víry, rozlišující křesťany od stoupenců jiných věr, především od židů, od pohanů, od vyznavačů koránu. Výslovná víra v toto tajemství je potřebná pro skutečné křesťanství, jako jeho vyznávání je nutné k věčné spáse! Snad jsme nikdy ani my nepochopili krásu a důležitost této pravdy, skryté v nejméně proniknutelném a nejposvátnějším tajemství naší víry!
II. Adorace (klanění) tajemství. — 1. Učení o nejsv. Trojici jest tajemství. Jest to pravda neproniknutelná lidským rozumem, kterou nám Církev předkládá jako předmět víry a kterou my musíme pokorně a zbožně přijmouti. Díme-li, že je to pravda neproniknutelná, chceme o ní říci, že převyšuje síly našeho rozumu a že jím proto nemůže býti pochopena tak, jako chápeme pravdy řádu přirozeného. A nemůžeme-li proniknouti žádné tajemství, docela již nemůžeme proniknouti tajemství nejsv. Trojice. Bůh Otec plodí od věčnosti Syna, s ním stejně věčného a jemu dokonale rovného, a z lásky Otce a Syna vychází Duch svatý, třetí osoba nejsv. Trojice, Bůh jako Otec, Bůh jako Syn. Zde lidský rozum jen tápe. Přirovnání objasňující tuto pravdu jsou příliš bledá. Jejich barvami neprohlédneme toto vznešené tajemství. Co jiného nám zbývá než padnouti na tvář jako andělé ve vidění sv. Jana na Patmu a volati: »Svatý, svatý, svatý je Pán Bůh všemohoucí.« (Zjev. 4, 8.)
2. Takové byly zajisté city duše Josefovy, když mu objasnil anděl tajemství, jež se udála v nejsv. Panně. Jaký úžas asi vzbudila v duši sv. Patriarchy ona slova, odhalující před ním řád věcí, o němž dříve neměl ani tušení! A přece neplyne z evangelia, že by byl žádal nebeského vyslance o vysvětlení: Kdo jest tento Duch svatý, o němž mi mluvíš? … A tento Syn Boží, jenž se stane synem ženy, kdo je to? Vysvětli trochu, jaké to tajemství mně zjevuješ! Nedává žádnou z těchto otázek, ač bychom jim porozuměli u Josefa, jenž slyšel po prvé věci tak nepochopitelné a neznámé v jeho náboženství. Vzrušen jsa nebeským viděním probouzí se ze sna, odkládá pochybnosti, jež měl o Marii, a ihned se uklidňuje podle pokynů s nebes: »Učinil, jakož mu byl přikázal anděl. I přijal manželku svou.« (Mt. 1, 24.)
Gaetano Gandolfi: Sen svatého Josefa (1790)
3. Jak krásný příklad pokory a úcty, s nímž máme přijímati přesvatá tajemství svého náboženství, dává nám náš světec! Byl jsem zraněn v hloubi duše, když jsem jednoho dne četl, jak člověk chtějící platiti za filosofa vtipkoval o tajemství nejsv. Trojice slovy: Jedna rovná se třem, tři rovnají se jedné… Sv. Augustin, sv. Hilarius Z Poitiers, sv. Athanáš napsali obšírné knihy o této pravdě a sklonili před ní čelo v hluboké úctě. Církev ji hájila proti všem bludařům, když ji napadli. Vhodně dí sv. Cyril Jerusalemský všem pochybovačům: »Nepoznáváme-li posledních a nejmenších jeho skutků, zdaž poznáme Toho, jenž to vše učinil? … Nemůžeme-li vyzpytovati soudy jeho a cesty, zdaž jeho samého vyzpytujeme?« Toto vznešené tajemství je nad rozum, není však v rozporu s rozumem a zasluhuje nejen souhlasu naší mysli a úcty našeho ducha, nýbrž i upřímné lásky našeho srdce. Vždyť ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého stali jsme se křesťany. Vždyť tento Otec nebeský na nás tak myslí, jako pečuje otec o svou rodinu. Vždyť se tento Syn Boží nabídl velkomyslně pro naše vykoupení. Vždyť tento Duch Svatý nás posvěcuje svými milostmi. Oč lepší je prostinká duše, jež se koří v úctě našim tajemstvím, než bludař, jenž je popírá a než učenec, jenž jimi pohrdá…!
III. Trojice pozemská. — 1. Stvoření, dílo Boží, ukazuje nám všude otisky ruky svého původce. Kdo může popříti Boha při pohledu na vesmír? — Podobal by se člověku, jenž by popřel světlo a teplo, hledě na slunce. Ač méně viditelné, jsou přece i ve tvorech zřejmé stopy velikého tajemství nejsv. Trojice. Tři jsou rozměry prostoru, složky, dávající tvar všem tělesům vesmíru, totiž délka, šířka a hloubka. Věda dovede rozložiti paprsek sluneční v tři základní barvy: červenou, žlutou a fialovou. Slunce má kruhový tvar, paprsky, teplo. Čas se dělí v trojí dobu, minulost, přítomnost a budoucnost… Ale nejživější a nejskvělejší obraz nejsv. Trojice nacházíme v člověku samém: Člověk jest, myslí a chce. Má bytí, z něhož vyvěrá rozum a vůle. Jest sice pravda: Tyto, řekl bych, pozemské trojice, nejsou tak dokonalé, aby nás bez zjevení pohnuly k víře v Trojici nebeskou. Avšak po zjevení, zdaž nám nepřispívají povznésti se k vyššímu poznání vznešeného tajemství naší víry?
2. Abychom našli živý obraz nejsv. Trojice, posílají nás svatí do domku nazaretského. Na nebi, praví, máme Otce, Syna, Ducha svatého, na zemi máme Josefa, Marii, Ježíše! Veliký pařížský učenec Gerson volá v své řeči o narození Panny Marie: »Hluboké a od věků skryté tajemství, obdivuhodná, úctyhodná Trojice, Ježíši, Maria, Josefe! …« Více spisovatelů se snaží objasniti vztahy mezi nejsv. Trojicí na nebi a mezi touto trojicí na zemi. P. Faber píše v svém »Betlemě« : »Láska Ježíše a Marie k Josefovi, láska Ježíše a Josefa k Marii, láska Marie a Josefa k Ježíši tvoří jednotu této trojice pozemské.« Jistě slouží sv. Josefu k slávě, že byl vyvolen přede všemi jinými lidmi, aby svou osobou zjevoval světu tajemství Boha Trojjediného. A jak důstojně splnil svůj úkol pro ctnosti a svatost, jimiž byl okrášlen!
3. Již dříve bylo podotčeno, že člověk zobrazuje zde na zemi lépe než všechno ostatní tvorstvo tajemství nejsv. Trojice. Josef v Nazaretě byl čistým zrcadlem, v němž se toto tajemství dokonale obráželo. Nelze to však říci o ostatních lidech. Vždyť jak byl zakalen obraz Boží v nás, kteří jsme stvořeni k obrazu a podobenství Božímu! Byl hrozně zohyžděn první dědičnou vinou; tento hřích krutě táhl špínu zla přes rysy Boží a téměř úplně je zastřel. My pak jsme dokonali ostatek životem zcela nehodným duší vykoupených. Hledejme obraz Boží v moderním člověku, který přerval všecky styky s nebem a násilně se vytrhává z náruči svého nebeského Otce, hledejme obraz Boží v člověku, který je zabořen do hmoty a žádá jen od země svého štěstí! Pokáním odkliďme bláto, jež připravuje naši duši o krásu! Je-li třeba, obmyjme se v koupeli sv. zpovědi! Byli jsme stvořeni k obrazu Božímu, nosíme v sobě podobu, připomínající nejsv. Trojici. Jako sv. Josef představujme ji co největší dokonalostí v svém křesťanském životě!
Giovanni Sandigliano: Jděte k Josefovi! Praha. 1935.
Pokračování za týden.
Aktuálně >