Dnes slavíme svátek sv. Gertrudy.
Gertruda je první poselkyní lásky nejsvětějšího Srdce Páně, předchůdkyní svaté Markéty Marii Alacoque. Třetí omilostěnou ženou, které Pán Ježíš odhalil své Srdce plné lásky se stala sestra Faustýna Kowalská. Svatá Gertruda se stala přední středověkou učitelkou vnitřního života, přičemž pro její mystické spojení a nazíraní Ježíšova láskyplného srdce jí po právu přísluší název Veliká.
Narodila se 6. ledna 1256. Od pěti let žila v benediktinském klášteře Helfta, který byl proslulý tím, že se v něm šlechtické dcery učily všem základním dovednostem, potřebným pro život žen. Gertruda byla svěřena do péče a její duchovní učitelkou se stala abatyše Gertruda von Hackerborn, a její sestra svatá Mechtilda, která v té době byla ředitelkou školy a učitelkou novicek, obě pocházející z hraběcí rodiny. Pod jejich vedením získala důkladné literární a teologické vzdělání, osvojila si vynikající znalost latiny a filozofie natolik, až kvůli zájmu o ně zanedbávala duchovní život. Vedlo to nakonec k tomu, že jí postihla velká vnitřní krize – Gertruda se cítila opuštěná, ztracená, pokořená.
V roce 1281 byla omilostněna duchovními dary a zjeveními, v nichž jí Spasitel zjevil poklady svého Srdce a sám k ní přišel v hlubokém mystickém zážitku, kdy ve spojení poutem nadpřirozené lásky jí celou vnitřně proměnil. Bylo to jako výměna dvou srdcí, výměna lásky za lásku. Pro benediktinskou vizionářku vyvstává i poslaní podobné tomu, jakého se dostalo v 17. století svaté Markétě Alacoque, duchovní dceři svatého Františka Saleského. Přece však je rozdíl mezi zjeveními obou hlasatelek lásky Srdce Páně i mezi jejich úkolem. Spasitel nezjevuje svaté Gertrudě propasti svého utrpení jako později (za změněné duchovní situace v lidstvu) svaté Markétě, nýbrž tajemství své milosti a lásky. Svatá Gertuda nespatřila Srdce Páně ovinuté trním. Neviděla své poslání v smírném odčiňování vin hříšného lidstva jako její pozdější družka. Ano, zřela též ránu v Srdci Páně, ale viděla v ní bránu, jíž se vstupuje do svatyně Božství. Pán jí zjevil tajemství mystického spojení se svým Srdcem.
Gertruda začala psát v lidovém jazyku krátké úvahy, aby se s prostými lidmi podělila o užitek z vlastního čtení a rozjímání. Po těžkém onemocnění v roce 1288 z vnuknutí Páně napsala svatá vizionářka v latině obsah svých zjevení v čtyřdílné knize „Posel božské lásky“. Spis vyniká bohovědnou hloubkou, posvátným básnickým vzletem a překvapující jasností. Kniha svaté Gertrudy patří k nejdrahocennějším klenotům duchovního písemnictví a je snad dosud jako rozjímání o božském Srdci Páně nedostižena.
Gertruda bývala často nemocná, nikdy si však nestěžovala. Naopak její slova byla útěchou pro mnohé. Dokázala smiřovat protivníky, posilovat bezradné, těšit zarmoucené. Zevně byl její život řetězem nemocí, zato vnitřně oplývala mimořádnou hloubkou a bohatstvím. Zemřela a byla pochována kolem roku 1302 ve svém klášteře jako prostá, světu neznámá řeholnice, strávena více láskou než nemocí. Označení jejího hrobu zaniklo v době reformačního šílenství a pustošení kláštera, k vydání jejich spisů došlo až po dvě stě letech zásluhou dominikána von Weida a kartuziána Lanspergera.
Do seznamů svatých byla zapsána roku 1678 papežem Inocencem a v roce 1738 papež Klement XII. rozšířil její uctívání pro všechny země. Je jedinou svatou německou ženou, která má titul „Veliká“, který oceňuje její duchovní velikost, mimořádnou osobnost, zázračné duchovní zážitky a mystické spisy. Význam jejího jména ve zastaralé němčině je „silná jako oštěp“. Emblémy svaté Gertrudy Veliké jsou: hořící srdce, kniha, kříž a pero.
Amor meus continuus,
Tibi languor assiduus,
Amor tuus suavissimus,
Mihi sapor gratissimus.
(Má neutuchající láska
je ti ustavičnou únavou,
tvá nejsladší láska
je mi nejpříjemnější pochoutkou.)
Pán ke sv. Gertrudě
Zpracoval Štefan Šmahovský.
Zdroj: catholica.cz; Naše světla; Revue Theofil
Aktuálně >