Dnes slavíme svátek sv. Agáty.
Panna Agáta, která se narodila na Sicílii ve šlechtické rodině a kterou si nárokují jak Palermo, tak Katánie, obdržela za Deciova pronásledování slavnou korunu mučednictví. Protože totiž byla proslulá jak krásou, tak čistotou, zamiloval se do ní Quintianus, správce Sicilie. Ale když pokoušel všemi způsoby její cudnost a přesto ji nemohl učinit povolnou, nechal ji na základě obvinění z křesťanské pověry zavřít do vězení a předal ji ženě Afrodisii, která ji měla zkazit. Společnost této ženy však nijak neotřásla Agátinou vytrvalostí v křesťanské úctě, ani nezviklala její odhodlání zachovat si čistotu. Afrodisia proto vzkázala Quintianovi, že svým úsilím na Agátu plýtvala nadarmo. Quintianus rozkázal, aby k němu Agátu přivedli. „Ty, řekl, jsi dcera šlechtické rodiny, což se nestydíš žít potupný otrocký život křesťana?“ Agáta mu odpověděla, že pokora a otroctví křesťana jsou ušlechtilejší než majetek a pýcha krále.
Poté se správce rozhněval a dal jí na výběr: buď bude obětovat bohům, nebo se podrobí mučení. Jelikož zůstala pevná ve víře, byla zbita a poslána do vězení. Příštího dne byla odvedena, a poněvadž její rozhodnutí bylo stále neochvějné, byla natažena na skřipec a trýzněna kousky rozpáleného kovu. Poté jí byla uříznuta prsa. Když Agáta utrpěla toto zranění, zvolala s nářkem ke Quintinianovi: „Krutý tyrane, copak se nestydíš činit mi toto, když jsi sám byl živen z matčiných prsou?“ Byla znovu poslána do vězení a spoutána. Té noci starý muž, který nazýval sám sebe Kristovým apoštolem, přišel za ní, a uzdravil její rány. Následujícího dne byla naposledy přivedena před správce. Její vytrvalost byla neotřesena a nepohnuta, a tak ji začali vláčet po ostrých střepech a žhavých uhlících. V té době postihlo celé město veliké zemětřesení a dva z správcových nejmilejších přátel, Silvina a Flaconia, usmrtily padající zdi. Protože se Quintianus obával lidové bouře, když se město pořád silně otřásalo, nařídil polomrtvou Agátu tajně odvést zpátky do vězení. Ona se pomodlila takto: „Ó Pane, který jsi byl mým ochráncem od mého dětství, kdo jsi ode mě odňal všechnu lásku k tomuto světu, který jsi mě posiloval tak, že jsem překonala krutost mučení, přijmi mou duši. A s touto modlitbou odešla do nebe pátého února, v roce našeho Pána 251 a její tělo bylo pohřbeno křesťany.
Z breviáře Editio XIII přeložila Nea Marie Kuchařová.
Aktuálně >