Dnes slavíme svátek svaté Kateřiny Sienské.
List jistému vznešenému prelátovi
Jménem Ježíše Krista ukřižovaného a sladké Marie. Důstojný a nejdražší otče v Kristu sladkém Ježíši, já Kateřina, služebnice a otrokyně sluhů Ježíše Krista ukřižovaného, píšu vám v drahocenné Krvi jeho, přejíc si viděti vás hladovým po pokrmu tvorstva pro čest Boží, učícím se od prvotní sladké Pravdy, jež z hladu a žízně, kterou má po naší spáse, umírá. Nezdá se, že by bylo možno tohoto neposkvrněného Beránka nasytiti; volá na kříži, jsa sycen potupami, a praví, že žízní. Třebas žíznil tělesně, větší však byla žízeň svaté touhy, kterou měl po spáse duší. O nevystihlá nejsladší Lásko, ani se nezdá, že dáváš, vydávajíc se takým mukám, tolik, aby nezůstala větší touha, kterou měl po spáse duší, dáti spíše všecko. Toho příčinou jest láska. A nedivím se tomu; neboť láska tvá byla nekonečná, trýzeň konečná. Proto větším byl mu kříž touhy než kříž tělesný.
To, vzpomínám si, zjevil kdysi sladký a dobrý Ježíš své jisté služebnici. Vidouc na něm kříž touhy a kříž tělesný, tázala se ho: „Pane můj sladký, která trýzeň byla ti větší, trýzeň tělesná či trýzeň touhy?“ On odvětil sladce a dobrotivě řka: „Dcero má, nepochybuj, neboť ujišťuji tebe, že není nijakého srovnání něčeho konečného s nekonečným. Tak si mysli, že trýzeň má tělesná vzala konec, kdežto svatá touha se nekončí nikdy. Proto jsem nesl kříž svaté touhy. A nevzpomínáš si, dcero má, že jednou, když jsem ti zjevil své narození, viděla jsi mne malým děťátkem, narozeným s křížem na krku? Věz tedy, že když já, Slovo vtělené, byl jsem zaset do lůna Mariina, počal se mi kříž touhy, bych konal poslušnost vůči svému Otci a splnil jeho vůli na člověku; to jest, aby člověk byl znova uveden v Milost a došel cíle, pro nějž byl stvořen. Tento kříž byl mi větší trýzní než všeliká jiná trýzeň, kterou jsem kdy nesl tělesně. Proto zplesal duch můj s největším veselím, když jsem viděl, že spěji ke konci, a zvláště při večeři ve Svatý Čtvrtek. Proto jsem pravil: S toužebností jsem toužil slaviti tuto Velikou Noc, to jest přinésti oběť těla svého Otci. Největší veselí a potěšení jsem měl, vida, že se chystá čas, kdy budu zbaven toho kříže touhy; to jest, čím blíže jsem se viděl bičům a mukám tělesným, tím více mi ubývalo trýzně. Neboť trýzeň tělesná zapuzovala trýzeň touhy, jelikož jsem viděl splněno, po čem jsem toužil.“ Ona odpověděla řkouc: „Ó sladký Pane můj, pravíš, že ta trýzeň kříže touhy odešla od tebe na kříži. Kterak to? Či jsi pozbyl touhy po mně?“ On pravil: Dcero má sladká, nikoliv. Neboť když jsem umíral na kříži, skončila se trýzeň svaté touhy zároveň s životem, neskončila se však touha a hlad můj po vaší spáse. Vždyť kdyby nevýslovná láska, kterou jsem choval a chovám k lidskému pokolení, byla ustala a se skončila, nebylo by vás. Jako totiž láska vytáhla vás z lůna mého Otce, stvořivši vás svou moudrostí, tak láska ta vás zachovává; neboť nejste učiněni ničím než láskou. Kdyby stáhl zpět k sobě lásku s onou mocí a moudrostí, s níž vás stvořil, nebylo by vás. Já, jednorozený Syn Boží, stal jsem se svodem, přivádějícím vám vodu Milostí. Já vám zjevuji zanícenost svého Otce; neboť zanícenost, již on má, mám i já; a co mám já, má on; neboť jsem jedno s Otcem a Otec jest jedno se mnou; a skrze mne zjevil sebe. Proto jsem pravil, že jsem přijal od Otce, zjevil jsem vám. Všeho příčinou jest láska.
Nuže vidíte, důstojný otče, že sladký a dobrý Ježíš láska umírá žízní a hladem po naší spáse. Prosím vás pro lásku Krista ukřižovaného, mějte stále na očích hlad tohoto Beránka. Po tom touží duše má, abych vás viděla zmírati svatou a pravou touhou, to jest, přeju si viděti ve vás tento hlad zanícením a láskou ke cti Boží, spáse duší a vyvýšení svaté Církve tak vzrůsti, až byste z toho hladu padl mrtev. Neboť jako Syn Boží (jak jsme pravili) hladem zemřel, tak vy odumřete všeliké vlastní sebelásce; a vůle a žádostivost odumřiž všeliké náruživosti smyslné, hodnostem a rozkošem světským, zalíbení ve světě a všech jeho okázalostech. Nepochybuju, že obrátí-li se oko poznání, aby zpytovalo vás sama, poznávaje, že vy nejste, shledáte, že vaše bytí jest vám dáno s tak velikým ohněm lásky. Pravím, že srdce a zanícení vaše se neudrží, aby se nesvíralo láskou; nebude tam možno žíti sebelásce; nebude hledati sebe pro sebe, pro vlastní prospěch svůj, ale bude hledati sebe pro čest Boží; ani bližního pro sebe, pro vlastní prospěch, ale milovati ho bude a toužiti po jeho spasení pro chválu a slávu jména Božího. Neboť vidí, že Bůh svrchovaně miluje tvorstvo; a to jest příčinou, že služebníci Boží rázem milují tak tvorstvo, protože vidí, jak Tvůrce je svrchovaně miluje; a podmínkou lásky jest milovati, co miluje ten, koho miluji. Pravím, že nemilují Boha pro sebe, nýbrž milují ho jakožto svrchovanou a věčnou Dobrotu, zasluhují, aby byla milována. Opravdu, otče, takoví dali výhost životu, neboť nemyslí již na sebe. Nechtějí než strasti, potupy, muka a opovržení; všemi mukami světa pohrdají: o tolik je větší kříž a trýzeň, jež snášejí, vidouce urážení a tupení Boha a zatracení tvorů; a tak veliká jest trýzeň ta, že zapomínají na cit vlastního života. A nejen že neutíkají bolestem, ale libují si v nich a vyhledávají je. Jednají ve shodě s oním lahodným zamilovaným rčením Pavlovým, jenž se honosil soužením pro lásku ke Kristu ukřižovanému. Nuže tohoto sladkého hlasatele, chci a prosím vás, byste následoval. Ach! běda, nešťastná duše má! Otevřte oko a pohleďte na zvrácenost smrti, jež zachvátila svět, a zvláště tělo svaté Církve. Ach, roztrhniž se srdce i duše vaše, vidouc tolik urážek Božích. Vizte, otče, že pekelný vlk odnáší tvory, ovečky pasoucí se v zahradě svaté Církve, a nenachází se, kdo by se pohnul a vyrval mu je z tlamy. Pastýřové spí ve vlastní sebelásce, v samé žádostivosti a nečistotě; jsou tak zpiti pýchou, že spí a nevědí o sobě, třebas vidí, jak ďábel, vlk pekelný, odnáší život Milosti v nich i v jejích poddaných. Oni toho nedbají; a všeho toho příčinou jest zvrácenost lásky k sobě. Ó, jak jest nebezpečna tato láska u představených i poddaných. Je-li kdo prelátem a má sebelásku, netrestá chyb svých poddaných; neboť kdo miluje sebe pro sebe, upadá v otrockou bázeň a nekárá. Kdyby totiž miloval sebe pro Boha, nebál by se bázní otrockou, nýbrž směle se srdcem zmužilým by káral chyby a nemlčel by, ani by se netvářil, jako by neviděl. Této lásky chci, abyste byl zbaven, nejdražší otče. Prosím vás, čiňte tak, aby vám nebylo řečeno ono tvrdé slovo s důtkou prvotní Pravdy, řkoucí: „Zlořečen buď, že jsi mlčel.“
Ach, nemlčte již! Křičte stotisíci jazyky. Vidím, že mlčením svět jest zkažen, nevěsta Kristova zbledlá, vzata jest jí barva, neboť jí byla vysáta krev z hrdla; to jest oni Krev Kristovu, jež dána jest z milosti a ne z povinnosti, s pýchou kradou, berouce čest náležející Bohu a dávajíce ji sobě; a loupeží se skrze simonii prodáváním darů a milostí, jež jsou nám dány z milosti za cenu Krve Syna Božího. Ach! umírám a nemohu umříti. Nespěte již v nedbalosti; konejte v době přítomné, co lze. Myslím, že vám nastane jiná doba, kdy vám bude možno také více konati; nyní však pro čas přítomný vás vyzývám, byste svlékl duši svou z všeliké sebelásky a oděl jí hladem a ctností opravdovou a ryzí ke cti Boží a spáse duší. Posilujte se v Kristu Ježíši sladké lásce; neboť záhy se nám objeví květy. Snažte se, aby prapor kříže se záhy vynesl; a neochabuj vaše srdce a zanícení pro nijakou nesnáz, již byste viděl přicházeti; ale tehdy ještě více se posilujte, pomýšleje, Že Kristus ukřižovaný bude vykonavatelem a splnitelem drásavých tužeb sluhů Božích. Více nepravím. Zůstávejte ve svatém a sladkém milování Božím. Utopte se v Krvích Krista ukřižovaného; položte se na Kříž s Kristem ukřižovaným; skryjte se do ran Krista ukřižovaného, vykoupejte se v Krvi Krista ukřižovaného. Odpusťte, otče, mé opovážlivosti. Ježíši sladký, Ježíši lásko.
Přeložil P. Josef Vašica.
Listy sv. Kateřiny Sienské, Praha 1930.
Aktuálně >