Dnes slavíme svátek svatých Jana a Pavla.
Stůj pevně ve víře!
Jan a Pavel, rodní bratři, nám dávají nádherný příklad nesnížení se k ústupkům a kompromisům ve víře.
Pocházeli z Říma a zastávali vysoké pozice ve státní správě: byli komořími u dcery císaře Konstantina Velikého, Konstancie. Po nástupu císaře Juliána Odpadlíka k moci složili své úřady, protože nechtěli mít nic společného se zrádcem křesťanské víry. Odmítli císařův nátlak, aby se klaněli se a obětovali zlaté sošce boha Joviše následujícími slovy: „Klaníme se jedinému pravému Bohu a Ježíši Kristu, Synu Božímu, a za něho rádi podstoupíme smrt. Jsme ochotni poslouchati císaře ve věcech pozemských, ale rozkazu jeho, abychom modlám obětovali, uposlechnouti nemůžeme. Jsme křesťané.“
Lhůtu, kterou dostali k rozmyšlení, využili k rozdání majetku chudým a posilnění se svátostmi. Byli sťati v noci – aby nedošlo k nepokojům – ve vlastním domě, který byl přestavěn na kostel. Ostatky mučedníků Jana a Pavla se nacházejí také v pražské katedrále. Jejich jména vzývá kněz každodenně při mši svaté před pozdvihováním.
Slova našeho Pána „dejte císaři, co císařovo jest, Bohu, co je Boží“ dosáhla v životě a jednání svatých Jana a Pavla bohatého naplnění, což poskytuje jasný příklad a vzor k následování dnešním, světskou mocí a smýšlením mnohdy příliš ustrašeným katolíkům.
Štefan Šmahovský
V těch temných dobách ještě nebyla Nostra aetate, nepoznali její „blahodárnost.“ nevěděli, že i k těmto náboženstvím mají mít úctu, že i tam jsou semena pravd.
Měl bych otázku: Komoří – to je něco jako majordomus? Na ty si musíme dávat obzvláštní pozor. A teprve, když jou dva! S jedním si poradit umíme.