Setkání duší spřízněných v Bělči nad Orlicí 2013

Vladimíra G. Šimková

Zprvu jsem chtěla napsat, že se mi poštěstilo zúčastnit se krásného setkání. Jenomže tím bych míru svého nadšení ilustrovala naprosto nedostatečně. Tedy lépe: považuji za mimořádnou Boží milost a rovněž za jeden ze svých vůbec nejkrásnějších zážitků, že jsme se mohli já i moje rodina účastnit letošního Setkání duší spřízněných spolupořádaného Institutem svatého Josefa a Kněžským bratrstvem svatého Pia X. Byl to již třetí ročník této jarní akce, z nichž první proběhl nedaleko Rožmitálu pod Třemšínem a další dva v krásné přírodní lokalitě nedaleko Bělče nad Orlicí na Královéhradecku. Přestože jsme se tentokrát potýkali s nepřízní počasí (to ostatně již během slavnosti Božího Těla den předtím v Brně), nikomu to ani v nejmenším nezkalilo nadšení z tohoto setkání, ani to díky vynikající atmosféře nijak výrazněji nekomplikovalo stěžejní body celého programu.

Jak již jsem uvedla v úvodu, setkání pořádal Institut sv. Josefa a FSSPX. Většina účastníků tedy pochopitelně pocházela z řad rodin či jednotlivců, kteří jsou pod stálým duchovním vedením kněžského bratrstva a navštěvují kaple FSSPX v Českých zemích. Velkou radostí – a z pohledu některých pozorovatelů možná až nedocenitelným přínosem – pro tyto věřící jsou však rovněž takovéto společensko-vzdělávací akce, které jim umožní udržovat kontakt „napříč kaplemi“, vytvářet stabilní společenství, navazovat přátelství mezi dětmi i dospělými, podělit se o své radosti i starosti, navzájem si pomoci dobrými radami do života i další péče o rodinu, pobavit se a odpočinout si v láskyplné a bezelstné atmosféře.  Jsem ISJ a FSSPX vděčná za to, že tuto příležitost máme.

Nyní k samotnému průběhu. Hrstka účastníků, především samotní organizátoři, dorazili na místo již ve čtvrtek, aby mohli rekreační areál, kde se akce od začátku do konce odehrávala, pro všechny co nejlépe připravit. Tím se účinně předešlo zmatkům či logistickým problémům, které podobně mohutné akce zpravidla provázejí.

Během pátečního odpoledne začali přijíždět další účastníci, někteří veřejnou dopravou a pěšky, vícečlenné rodiny pak především auty. Odpoledne a v podvečer byl volný program, kdy se během ubytovávání nově přišedších zejména živě konverzovalo. Následovala večeře, na níž již byla přítomna většina účastníků setkání. Po večeři pokračovala volná zábava, většina pánů a menšina dam se občerstvovala znalecky vybranými nápoji, ostatní se pokoušeli zahnat nejmenší děti, které se mezitím radostně rozutekly okolo, na kutě. Ti, kterým se to podařilo, pak mohli shlédnout v na místě sestaveném biografu film For Greater Glory: The True Story of Cristiada, který tematicky navazoval na obsah přednášky Michala Semína z minulého roku.

V sobotu ráno po společné modlitbě růžence sloužil P. Luděk Čekavý FSSPX mši svatou. Otec Čekavý měl lví podíl na úspěchu celé akce, o tom však ještě později.

Po snídani dostali účastníci instrukce ohledně programu. Několik dobrovolníků a dobrovolnic mělo připravený pestrý program pro děti všech věkových kategorií. Během krátké chvíle bylo několik desítek dětí rozděleno do skupinek, pouze některé z nich nevěděly, kam se vrtnout, neboť by nejraději byly na více místech najednou. Pro jednu skupinu dětí byl nachystán výtvarný kroužek, kde pod dohledem starších děvčat probíhala všestranná umělecká tvorba. Jiné děti připravovaly pod vedením principála loutky na podvečerní divadelní představení, v němž také účinkovaly. Zbývající dětský program byl zaměřen především na pohybové aktivity.

Díky tomu si dospělí mohli poslechnout první zajímavou přednášku, kterou si pro nás připravily matka představená Michaela a sestra Blandina z Kongregace smírných sester Ducha svatého. Vzhledem k tomu, že matka představená je Němka, byl její příspěvek překládán P. Čekavým. Život a poslání zmíněné v Sársku působící kongregace, zaměřené na péči o seniory, je pro nás zajímavý zvláště ze tří důvodů – vznikla ve Slezsku (pamětnice sestra Blandina hovoří plynně česky), prožila pronásledování komunistickým režimem a nikdy se nepodvolila duchu koncilové revoluce. Oběma sestrám se pobyt v Bělči, navzdory deštivému počasí, velice líbil, zvláště pak byly nadšené přítomností tolika dětí a početných rodin.

Po dopoledním programu následoval vydatný oběd a nedlouho po něm program pokračoval. P. Čekavý si připravil katechezi s projekcí, kterou vedl natolik zajímavou a záživnou formou, že mu po celou dobu doslova visely na rtech nejen děti všech věkových kategorií – včetně těch nejmenších – ale i někteří dospělí, kteří svoje ratolesti doprovázeli.

V téže době přednášel pro dospělé David Hibsch, člen III. řádu sv. Františka z Assisi – Terciářů Serafínských. Přednáška nesla název Sv. František z Assisi – socialista, environmentalista, ekumenista? Na základě historických pramenů a přímých citací z textů sv. Františka přednášející nezvratně doložil, že současný pohled na sv. Františka je zatížen mnoha dezinterpretacemi a účelovými karikaturami. Skutečný sv. František byl vždy neohroženým a pevným obráncem čistoty víry a současný mezináboženský dialog mu byl něčím zcela cizím. Oproti představám současných františkánů vždy důsledně dbal na důstojnost liturgie a kultu, proto představa, že by souhlasil s pokoncilní vytunelovanou liturgií a pokud jde o vnitřní výzdobu kostelů a liturgických předmětů, s falešně chápanou chudobou, je zcela absurdní.

Když odpoledne pokročilo, byla část dětí již tolik urousaná z mokrého hřiště, že se přesunula pod střechu a roztáhla si různé manuálně dovednostní hry.

Druhou odpolední přednášku měl toho dne extrémně vytížený P. Čekavý – téma znělo „Je nový mešní obřad sám o sobě špatný?“ Na hlase otce Čekavého se již tou dobou podepsalo celodenní zatížení, přesto dokázal toto téma podat natolik záživnou a zajímavou formou, že ho „vyprodaný sál“ na závěr žádal o přídavky. Jádrem přednášky bylo dokazování zhoubnosti degradovaného a zprotestantizovaného nového mešního řádu i pomocí argumentů filosofického charakteru. Přestože se důkazy o tom, že nová mše je příznakem, ale i jednou z příčin úpadku víry a problémů v Církvi, stále znovu a znovu vynášejí na světlo, je zavilost modernistů a zaslepenost mnohých věřících taková, že se tento zkázonosný ritus stále plošně slouží a někdy i vyzdvihuje (sic!) nad ritus tradiční latinský („tridentský“). I když se věřící navštěvující kaple FSSPX v tomto tématu většinou dobře orientují, umožnil jim otec Luděk podívat se na věc ještě z jiné perspektivy, čímž jim ještě více upevnil jejich vnitřní postoje, argumenty a praktická stanoviska.

Série přednášek a skupinových programů pro děti v tuto chvíli skončila a všichni se již těšili na divadelní představení Českého královského vlasteneckého divadla Sluníčko „Tři drachmy“, které se s ohledem na počasí muselo přesunout také pod střechu, tudíž se letos museli diváci obejít bez obvyklých pyrotechnických efektů. Principálovi Petru Bahníkovi a kostymérce Františce Kindlerové, jakož i všem malým a velkým hercům, patří dík za velmi vtipné a aktuální dílko!

Tím byl řádný denní program uzavřen, následovala večeře a volná zábava. Tedy nikoli pro otce Luďka, který podstatnou část večera zpovídal přítomné kajícníky. Nakonec se objevil v pozdních večerních hodinách, již poněkud znavený, avšak stále okolo sebe šířící pokoj, útěchu, ale i „obyčejnou“ dobrou náladu. Na scéně se také mezitím objevily rozličné hudební nástroje a celá společnost se vkusným způsobem bavila dál.

Nedělní ráno bylo zahájeno modlitbou svatého růžence. Nedlouho po mši svaté, sloužené P. Čekavým, při níž kázal o duchovních plodech hodného svatého přijímání, byl podáván oběd a po krátké siestě se již někteří účastníci, především ti, kteří přijeli z druhého konce republiky, chystali k odjezdu. Ti, kdo neměli tolik naspěch, si ještě vypůjčili vodácké vybavení a šli se plavit po malebném rybníce vzdáleném pouhých několik desítek metrů od hlavní budovy areálu. Během loučení se všichni shodli, že celá akce měla jedinou chybu – příliš rychle utekla. Záplava dotazů směřujících na organizátory se týkala plánů na další podobné akce s jedním dechem vyslovovaným ujištěním o budoucí účasti a podpoře.

Nebudu snad mluvit jen za sebe, když řeknu, že Setkání duší spřízněných znamenalo pro většinu účastníků jeden z nejmilejších momentů letošního roku. Ráda bych poděkovala Institutu sv. Josefa za znamenitou organizaci i Kněžskému bratrstvu sv. Pia X. za aktivní účast P. L. Čekavého a za to, že nám zprostředkoval účast obou smírných sester. Toto setkání, ostatně jako ta předchozí, pro mne bylo velkým přínosem. Přestože počet tradičních katolíků, snad i díky akcím tohoto typu, stále roste, v průběhu roku jsme my i naše děti obklopeni vůči katolickým zásadám více méně nepřátelským prostředím. Proto je tak důležité se alespoň čas od času v takovémto počtu sejít a navzájem se v našem nelehkém zápase o spásu vlastních i svěřených duší povzbudit. Pán Bůh zaplať všem, kteří k tomu bez jakýchkoli nároků na odměnu či společenské uznání přispívají!

Fotografovali P. Richtár a V. Hladil.