Už 500 let hnije, mokvá a krvácí otevřená rána protestantismu na těle křesťanství. Čím více času nás dělí od těch neblahých století, která zplodila onen ohavný blud, tím snadněji se daří falsifikátorům dějin zaměňovat vulgární, agresivní, šílenou a vražednou realitu původu protestantismu za mdlou a nasládlou realitu protestantské duchovní anarchie 19. a 20. století. Tato charismaticko-cukrová patlanina moderního protestantismu, nakládaná v pietistických a kvakerských nálevech, vyválená v nikdy nevysychajícím bahně amerických úsměvů, cudně mlčí o svém hulvátském původu. Vždyť, kdo by uvěřil, že by poživačná, hrabivá, skrz naskrz ordinérní individua, která stála na počátku této arcihereze, mohla někomu imponovat? Kdo by věřil, že tito myšlenkoví pidimužíci, plní banalit a pivních moudrostí, mohli někoho zaujmout? A pokud ano, tak koho? Duchovní blížence své malosti, panské lačnivce po klášterních statcích, majitele věčně hořících lýtek, pivní kumpány, rabující lůzu. Rozvrat, anarchie, nenávist. To bylo jejich dílo. Hulvátství, perverznost a banalita. Jejich metody. Vzájemná nenávist. Jejich křesťanství.
Copak by někoho napadlo postavit je vedle sv. Františka, sv. Vincenta, sv. Kateřiny Sienské, sv. Ignáce? Umí si někdo představit, že by svatí katolické a apoštolské církve o sobě navzájem smýšleli tak, jak o sobě smýšleli protestantští „zakladatelé“ nových „církví“?
Umí si někdo představit katolického zakladatele třeba té nejbezvýznamnější řehole, jak neustále používá s obsedantní posedlostí fekálie a zažívací trakty ve svém slovníku, podobně jako Luther? Kde se vzala ta maniakální koprofilie u zakladatele nové „církve“? Jestliže toto je na počátku, co je na konci?
I v katolické církvi se nacházejí šílenci, kteří se chtějí podílet a účastnit se oslav pětistého výročí hanby. Jen zaslepenec, zbabělec, nebo skrytý nepřítel Církve a spásy duší je schopen podobné trapnosti. Nebo ti, co nevěří v Soud a v hodinu, když si budou přát, aby je raději hory pochovaly. Tehdy jim bude předloženo jejich nekonečné, vlažné kuloárové, konferenční a symposiální bzučení, zaznamenané na rolích jemných a tolerantně zavinutých.
Branislav Michalka
Luther
„Dokud jsem byl katolíkem, žil jsem život přísný a bdělý, postil jsem se, modlil jsem se, zachovával chudobu, čistotu a poslušnost …. Jako reformátor v sobě cítím na tisíc plamenů a ty všechny pálí to bezuzdné tělo. Cítím se puzený k ženám silou až zběsilou. Namísto duševní horlivosti jsem horlivý v nečistotě …. Jako nemohu nebýt člověkem, tak nemohu být bez ženy.“ (Opera, sv. 5, kap. 1, Gal 14 – Tischreden)
„Kdybych byl mladší, hned bych nechal hlásání evangelia a chytil bych se jiného zaměstnání. Ach, kdybych byl předvídal, že mě moje počínání zavede tak daleko, jistě bych byl býval víc držel jazyk na uzdě. Nyní si říkám: Kolik lidí jsi svedl svým učením! Ty jsi původce všech těch nynějších zmatků! Tato myšlenka mne ustavičně znepokojuje. Prožívám velmi často muka pekelná, ale protože jsem se do toho již pustil, musím vytrvat a hlásat, že zastávám věc spravedlivou …. Nemůžu věřit tomu, co učím, i kdyby si lidé mysleli, že jsem o pravdivosti svého učení přesvědčený.“ (Dodatky k Lutherovým spisům, str. 9, mohučského vydání z r. 1827)
„Já ve svém tvrzení neustoupím ani císaři, ani králi, ani ďáblu, ba ani celému světu …. Jen náhodou – a ne schválně – jsem se pustil do těch náboženských bojů. Pozdvihování hostie jsem odstranil ze vzdoru vůči papeži a že jsem tento obřad tak dlouho podržel, stalo se jen proto, abych pokořil Karlstadta …. Vyznávám, že jsem zavrhl přijímání pod jednou způsobou jen proto, abych pohaněl papeže. Kdyby však některý koncil nařídil přijímání pod obojí způsobou, pak já a moji přátelé připustíme přijímání pouze pod jednou nebo raději pod žádnou a zlořečil bych těm, co by uposlechli usnesení koncilu.“ (Respon. ad meledict. reg. Anglor. – Confess. parv. – Forma Missae; Opera sv.7., str. 276, vydání wittembergské)
„Kdyby se Ježíš Kristus zjevil v podobě rozhněvaného soudce nebo zákonodárce a chtěl, abychom mu složili účty ze svého předešlého života, pak jistě víme, že to je ďábel a ne Kristus …. Bůh je to, co tvoří zlo v bezbožných.“ (Comment. ad Galatas – Asser.)
„Tak jako nikdo nemůže být bez jídla a pití, tak nikdo se nemůže zdržet ženy.“ (Colloqu. ment. in capc. de matrimonio)
„Pohoršení, která jsem dával různým způsobem já a moji druhové – zejména však sám svým životem – byla hlavní příčinou odpadlictví mnohých našinců.“ (Opera, sv. 5, str. 95, vyd. de Wetteho a sv. 2, str. 35, vyd. Rebenstockovo)
„Zwingli se domnívá, že on samojediný osvěcuje svět. A zatím rozlévá tolik záře, jako hovno v lucerně …. Zwingli je dle mého úsudku muž bezbožný, protože nehlásá pravé křesťanské učení.“ (Opera, sv. 20, str. 118, vyd. Hallské)
„Urození i prostí došli už tak daleko, že pohrdají kázáními, slovo Boží je pro ně naprosto zbytečné, naše řeči nemají v jejich očích ceny ani jednoho halíře. Už ani ve věčný život nevěří. Sami však žijí podle své víry; jsou to prasata, věří jako prasata a umírají jako prasata. Nazývají se „reformovaní“, ale spíše by jim patřil název „vtělení ďáblové“. Evangelium je u nich pouhý román, vůle Boží je pro ně ničím, rouhání jim je módou. Jsou to lotři plní pýchy a lakomci špinavější, než byli za dob papežských. Došlo to tak daleko, že kdyby někoho napadlo podívat se na shromáždění lotrů, lichvářů, rozpustilců, rebelantů a bezvěrců, nepotřebuje než navštívit některou obec „evangelickou“; tam najde takových lidí víc než dost. Dle mého úsudku ani mezi pohany, Židy, Turky a ostatními nevěřícími nenajdeš lidí tak urputných a nadutých jako jsou tito „evangelíci“. V nich není jediné počestné myšlenky, není v nich rozhodně ani jediné ctnosti, zato jimi vládne kdejaký hřích. O nápravě mravů u nich není řeči. Zkrátka, ti lidé žijí nezřízeně, žijí jako zvířata.“ (Schol. super primam Dom. Adventus. – Serm. conv. Germ. – in epistol. primam ad Corinth. 15. – Colloqu. fol. 234)
„Jaký je to v nás asi duch, jenž v téže otázce je takový nejistý, takový rozporný, že každý tvrdí: já mám pravdu a můj nepřítel lže. To nemůže být než duch temnot.“ (Vorrede zu der von Agricola übersetzen Syngramma, Opera, sv. 20, str. 721, vyd. d’Alla)
„Jsem přesvědčen, že Karlstadt je posedlý ne jedním, ale mnohými ďábly.“ (Loci communes, díl 5, kap. 15, str. 47)
„V Německu a jinde jsou mnozí dobrými evangelíky proto, že kláštery mají hojnost pozemků a posvátných nádob.“ (Sermo 12 super Lutherum)
„Jak je možné, že pouhá víra může učinit zbožným a dát bez jakýchkoliv skutků takové nesmírné bohatství, když přece v Písmu sv. se nám předepisuje tak mnoho zákonů, příkazů, skutků, ustanovení a poučení? Zde si hned zapamatuj a měj na zřeteli, že pouhá víra bez skutků činí člověka zbožným, svobodným a blaženým, jak o tom ještě dále uslyšíme.“ (O svobodě křesťana, Wittenberg, 1520)
„Mše v papežství je největší a nejhrůznější ohavnost …. Mše je nebezpečná věc, vymyšlená a zavedená bez ohledu na Boží vůli a slovo, bez Božího příkazu …. Vskutku si přeji a toužím vidět a slyšet, že tato dvě slova „svatá“ a „svátost“ jsou chápána jako naprosto odlišná, tak jako den a noc, ano, tak odlišná jako ďábel a Bůh …. Krom toho tento dračí chvost, totiž mše, zplodil mnoho havěti, otravy a všelijaké modloslužby.“ (Schmalkaldské články)
„Nechť se lidem veřejně káže, že mši jako lidský vynález lze opustit bez hříchu; že nikdo nebude zatracen za to, že ji nezachovává; ba právě naopak, že bez ní lepším způsobem může být spasen. A tak mše sama od sebe padne, a to nejen u nerozumných lidí, ale i ve všech pobožných, křesťanských, rozumných a bohabojných srdcích. A to tím spíše, když uslyší, že mše je věc škodlivá, vymyšlená a vynalezená bez Božího slova a Boží vůle …. Zkrátka: mši a to, co z ní vzešlo a s ní souvisí, nemůžeme trpět a musíme zavrhnout, abychom velebnou svátost mohli požívat vírou, přijímat a zachovávat čistou, jistou, jak ji ustanovil Kristus.“ (Schmalkaldské články)
„Z toho vyplývá, že vše, co papež vykonal a k čemu se zaprodal na základě své falešné, drzé, rouhavé, zlodějsky uchvácené moci, toto všechno (kromě světské vlády, kterou Bůh i skrze tyrana a zlého člověka může učinit mnoho dobrého pro lid) bylo a je čistě ďábelským dílem a činem, a to k záhubě svaté církve křesťanské (jelikož na něm spočívá) a vyvrácení prvního hlavního článku o vykoupení v Ježíši Kristu.“ (Schmalkaldské články)
„Tento článek bezpečně dokazuje, že papež je skutečným Antikristem neboli Kristovým protivníkem, který se posadil a povýšil nad Krista a proti Němu, protože nechce dopustit, aby křesťané byli spaseni bez jeho moci, která je vlastně ničím, protože ji Bůh ani nenařídil, ani nepřikázal. To vlastně znamená „posadit se do chrámu Božího a vydávat se za Boha“, jak říká sv. Pavel (2. Tes. 2,4). Vždyť toto nedělají ani Turci ani Tataři, i když jsou ukrutnými nepřáteli křesťanství, ale dovolují věřit v Krista tomu, kdo chce, a vybírají pouze daň a požadují poslušnost od křesťanů. Papež naproti tomu zakazuje věřit a říká, že jeho musí poslouchat, kdo chce být spasen.“ (Schmalkaldské články)
„Konečně: je to skutečný ďábel, který své papežské bludy o mších, očistci, klášterním životě, o vlastních skutcích a vymyšlených službách (vždyť právě toto je pravé papežství) plodí a rozšiřuje nad Boha a proti Bohu; zatracuje, vraždí a ničí všechny křesťany, kteří tyto jeho ohavnosti nechtějí nadevše vyvyšovat a ctít. Proto, jako nemůžeme vzývat samého ďábla jako svého pána a boha, tak ani jeho apoštola, papeže neboli Antikrista, nemůžeme uznat za hlavu nebo pána v Božím království; neboť vlastním vladařením papežským, jak jsem to už v mnoha knihách dokázal, je klamat, vraždit, hubit těla i duše navěky.“ (Schmalkaldské články)
„Já jsem hovno, svět je prdel, přišel čas se rozloučit.“ (V originále „Ich bin Scheisse, die Welt ist Arsch. Es kam die Zeit zu scheiden.“ V Tischreden, 1544, krátce před smrtí)
O své Kateřině řekl dr. M. Luther, že si ji váží více než celého Francouzského království a Benátského knížectví – především proto, že mu byla darována samým Pánem Bohem (to říká odpadlý mnich! pozn. red.) jako dobré Boží stvoření a také on byl jí takto darován. Dále proto, že když poslouchá o jiných ženách, slyší vždy a znovu o mnohem větších chybách, než jsou její. Zatřetí není nutné ji milovat, protože zachovává manželskou věrnost. Konečně, protože je matkou, a to takovou, která snadno počne a rodí. Když si manžel toto často uvědomuje a pozoruje, tak je snadné překonat nejednotnost, kterou mezi manžely rozsévá Satan. (Tischreden, Cordatus, nr. 22)
„Nemám rád mouchy a zlobím se na ně, protože jsou obrazem ďábla a falešných učitelů (quia sunt imago Diabolo et Haereticorum). Když otevřu pěknou knihu, hned přiletí moucha, sedne si na ni a běhá po ní se svým zadkem (Arsch), jako by chtěla říci: ‘Zde si sedím a zde zanechám svého balzámu a špíny (Dreck)‘. Tak to dělá i ďábel. Když jsou srdce nejčistší, tak si přiletí a nasere do nich (und scheisst drein). Když jsem měl největší chuť k modlení a šlo mi to nejlépe, dostal mě v mých myšlenkách až do Babylonie, kde jsem začal budovat jiné zámky a domy.“ (Tischreden, Walch XXII, s. 1016, No. 11.)
„Ale já ubohý hříšný člověk se neumím dokonale těšit ze zvěsti o utrpení a vzkříšení Pána Krista a o odpuštění hříchů. Co ale mohu dobře, je najíst se chleba od našeho Pána Boha a napít se Jeho piva (!?) a vína – ale abych takto uměl přijmout i ten jediný potřebný poklad – odpuštění hříchů z čiré milosti – to se jaksi neděje.“ (Tischreden, Walch XXII, s. 1097, No. 4)
„Pán Bůh za posledních 1000 let neobdařil žádného biskupa tolika velkými dary tak, jako mě – protože s Božími dary je třeba se pochválit. Zlobím se sám na sebe, že se z nich mnohdy nedokážu těšit a ani za ně nedokážu děkovat z hloubi srdce. I když občas našemu Pánu za to zazpívám píseň a trochu mu za to děkuji. (Tischreden, Walch XXII, s. 1303 – 1306, No. 9.)
„Papežské listiny jsou zapečetěné ďáblovým hovnem. Je to strašlivý papežův prd. Kolik uvolněné energie je zapotřebí, aby se vypustila taková hromová rána! Je to div, že si neroztrhne zadek a střeva. (Gobry, str. 45 n)
„Potomek může krásně srát do svých kalhot nebo na kolena svému otci, kvůli tomu nezdědí méně otcovských statků. Není tedy v nás to, co je našim ospravedlněním. Kašlu na to! I když nejsem zbožný, Kristus kvůli tomu nebude méně dbát svého milosrdenství.“ (Tischreden, díl 2 n, 1712)
„Počkejte monsignoři biskupové, ďáblovi zakuklenci, doktor Martin vám dá číst bulu, která bude zle znít vašim uším: lutherskou bulu. Kdokoliv pomůže svojí paží, bohatstvím, majetkem zničit biskupy a biskupskou hierarchii, je dobrý syn Boží, skutečný křesťan, který zachovává přikázání Boží.“ (T. On, Witt, fol. 120).
„Papeženci umisťují do nebe lidi, kteří se uměli pouze postavit do řady konajících skutky… Celá jejich svatost spočívá v tom, že se hodně modlili, hodně postili, hodně pracovali na tom, aby se umrtvovali tím, že měli špatnou postel a velmi drsné roucho. Také psi a prasata mohou skoro každý den praktikovat tento druh svatosti.“ (Erl., 63, 296, 304 1531)
„Jelikož se nemohu modlit, můžu aspoň proklínat! Místo toho, abych řekl: Posvěť se jméno Tvé, řeknu: Prokleté a zneuctěné buď jméno papeženců! Místo toho, abych opakoval: Přijď království Tvé, řeknu: Ať je prokleté, zatracené a vyhlazené papežství! A skutečně se takto modlím ať už perem, nebo srdcem.“ (Erl., 25, 107-108)
„Nepřipouštím, aby moji nauku mohl posuzovat kdokoliv, dokonce ani andělé. Kdo nepřijímá moji nauku, nemůže dosáhnout spasení.“ (Erl., 28, 144, 1522)
„Aristotelés je bezbožný val papeženců. Jeho etika je nejhorším nepřítelem milosti, je to smrdutý filozof, nezbedný usmrkanec, kterého je třeba zavřít do chléva nebo do maštale pro osly, necudný pomlouvač, komediant, nejlstivější kazitel duchů.“ (Weim., IX, 43, 1510-11)
„Pařížská fakulta je synagoga zatracená ďáblovi; nejohavnější rozumová poběhlice …. Teologové z Louvainu jsou hrubí oslové, prokleté svině, bohurouhavé pupky, epikurejská prasata, heretici, modláři, stojaté kaluže, prokletý pekelný var. Rozum, to je největší k… ďáblův, z povahy svého způsobu existence je to škodlivý k…; je to prostitutka, k…. patřící ďáblovi, k…. sžíraný svrabem a malomocenstvím, který by bylo třeba rozšlapat a zničit, jeho a jeho moudrost . Hoď mu hnus do tváře, abys ho udělal ošklivým …. Zasloužil by si, ohavník, aby ho odklidili na nejšpinavější místo domu, do záchodu.“ (Erl., 16, 142 až 148/1546)
Melanchton
„Strachem se chvěji při pomyšlení na Lutherovy vášně. Ty, co do síly, se vyrovnají síle Herkulově. (Epistola ad Theodor)
„Trnu strachem, když si pomyslím na stáří toho člověka (Luthera), zmítaného tak prudkými vášněmi. (Epist. 315.)
„V naší církvi není pořádku, zavládla pochybovačnost v otázkách nejdůležitějších, nikdo nedbá výkladů čistě věroučných …. Často přemýšlím, jak bych odsud mohl odejít hodně daleko …. Třicet let žiji v tom víru a třicet let pláču. Co jsem prolil slz nad těmi bídami, které způsobila reformace! Celé Labe se všemi vodami by na ně nestačilo. “ (Epistola ad Myconium a. 1528; – ad Camerarium a. 1548. – Ad Nicolaum Buscoducensem a. 1547 – Opera, lib. 4. – Epist. 104, 135)
„Raději bych chtěl zemřít než souhlasit se zwingliány v tom, že Kristovo Tělo může být pouze na jednom místě.“ (ve Vyznání víry, které podal r. 1541 v Řezně kurfiřtu Fridrichovi)
„Měj se na pozoru, můj drahý Luthere, před Melanchtonem, před tou zmijí, kterou sis hřál na svých ňadrech.“ (Armsdorf: Epistola ad Lutherum, r. 1537)
„Melanchton nejenže nesnese odpor, ale snaží se zastrašit své nepřátele urážkami a proklínáním, čímž jeho ústa vždy oplývají.“ (Baumgaertner: Epistola ad L. Spengherum a. 1530)
Kalvín
„Pokud se mi stane křivda, postarám se, že o mně budou mluvit lidé více než pět set let. (Ombre de Rousseau á Kalvin)
„Dokázal jsem již dost jasně, že je to Bůh, kdo se jmenuje původcem všech těch hříchů. (Institutio, kn. 1, kap. 6, str. 366)
„Mé učení je v rozporu se starou (rozuměj „původní“, pozn. red.) Církví, ale přesto nemohu schvalovat obyčeje staré církve. (De Coen Domini, r.. 1597)
„Mezi stovkou evangelíků by se těžko našel jediný, který by se byl stal evangelíkem proto, že má pak lepší možnost zbavit se všeho hýření a nezdrženlivosti. Pohled do budoucnosti mě natolik děsí, že se ani neodvažuji na to myslet. Tak se mi alespoň zdá, abych pravdu řekl, že už vidím hořet pochodeň barbarství po celém okruhu zemském, pokud snad nějakým zázrakem nepřijde pomoc shora …. Ale daleko horší pohroma je toto: Naši pastoři, kteří vystupují na kazatelnu kázat slovo Boží, dávají dnes ten nejohavnější příklad zvrácenosti a zkaženosti. Proto také jejich kázání nemají větší víry ani vážnosti než tlachání herce na jevišti. A pak se ještě opovažují ti pánové stěžovat, že si jich nikdo neváží a že posměváčkům slouží za terč. Já se zase divím, že ženy a mládež vůbec nehází po těch pánech blátem a neušpiní je od hlavy k patě. (Commentarius in secundum epištoly Petri cap. 2. – Catechismus Ecclesiae genevensis, praef. – Sermo 10, 30, super epist. ad Ephesios)
„Je nanejvýš směšné, že my, kteří se stavíme na odpor celému světu, od samého počátku reformace odporujeme sami sobě.“ (Epistola ad Melanchtonem)
Zwingli
„Bezbožníci hřešili proti zákonu, ale ne jako původci hříchu, nýbrž jako nástroje, jimiž Bůh podle své svobodné vůle může vládnout …. Bůh to vnukne loupežníkovi, aby zabil nevinného člověka …. Snad řekneš, že ten loupežník byl nucen k hříchu; připouštím, že byl „nucen“, a sice: Bůh sám přinutil, přiměl ho k tomu, aby nevinného člověka zavraždil. Nejen, že vybízí a nutí Bůh tak dlouho, až dojde k vraždě nevinného člověka, ale on i jinak k tomu napomáhá …. Tedy, kdo je k něčemu nucen, koná bez vší zločinnosti a nepodléhá zákonu. (De Providentia, sv. 1, kap. 18, § 8.)
„Nedokázal jsem v sobě potlačit plamen, který mě pálí a nutí mě k nezdrženlivosti; musím to vyznat. Pro tuto nezdrženlivost mě velmi často stíhaly pokořující výčitky mé církve. (Paraen. ad Helvet, sv. 1, str. 113)
„Pokud čtu některou Lutherovu knihu, zdá se mi, že vidím nečistou svini chrochtající a očuchávající květinky v krásné zahradě. Právě s takovou nečistotou, bohoslovnou nevědomostí a neslušností mluví Luther o Bohu a svatých věcech.“ (Opera, sv. 2, str. 434)
„Luther píše a mluví velmi drze a hanebně; ba co víc, má zálibu v nadutých výhrůžkách.“ (Respons. ad confess. Luth.)
„Jako je zřejmé, že Bůh je Bohem, tak je jisté, že je Luther ďáblem …. Ve své zuřivosti si odporuje na každé stránce. Nekřivdím ti, Luthere, když tě nazývám svůdcům nebezpečnějším nad samého Marciona.“ (1. c.)
Brencius
„Pokud se v církvi Boží zrodí opět blud Nestoriův, nebo zmizí ty články naší víry jeden po druhém a pokud místo nich nastoupí pohanství, nebo talmud, nebo korán, tím bude vinno jen učení Zwingliho.“ (In recognit. prophet. et apostol. 1544)
„Zwingliho dogmata jsou ďábelská, plná bezbožnosti, zkaženosti a urážek; jeho bludy ohledně Svátosti oltářní jsou kořenem mnoha jiných, a to bezbožných bludů. (In recognit. prophet. et apostol. 1544)
Andres
„Nikdo se nediv, když uvidíš, že v Polsku, Sedmihradsku, Maďarsku a leckde jinde se přidávají se k arianismu nebo dokonce k mohamedanismu. Věz, že učení Kalvínovo vede k takovéto nevěře.“ (Praefatio contra apolog. Danaei)
Knox
„Reformovali jsme opatství Lincoln patřící mnichům v černých hábitech. Zbourali jsme jim oltáře, zničili jsme jim posvátná roucha a mešní knihy a pobrali jim mnišské šatstvo.“ (V dopise Anně Lorcheové, r. 1559)
A bylo doreformováno.
Zdroj: Dielňa svätého Jozefa
Aktuálně >