Michal Semín
Sledujeme-li přípravu volby nového papeže optikou světských médií, hrozí, že i my se budeme primárně zaobírat myšlenkami, zda je vhodné, aby se náměstkem Kristovým stal neevropan, zda by měl pocházet z prostředí vně papežské kurie, kolik by měl umět jazyků a zda má účet na Twitteru. Horší je, když otázku geografického původu za jedno z hlavních témat konkláve označí i její účastník, kardinál Dominik Duka. Ten v rozhovoru pro ČT v předvečer zahájení volby papeže za druhé podstatné téma označil dilema, zda se má příští papež primárně věnovat vnitřnímu řízení Církve nebo zda by se měl více profilovat jako mluvčí všech křesťanů a autorita, moderující dialog světových náboženství. V podobném duchu pohovořili do médií i biskup Malý či Mons. Halík, když shodně apelovali na potřebu decentralizovat a demokratizovat řízení Církve. Toto jsou slova Václava Malého pro deník Aktuálně: „Za důležité považuji, zda bude mít odvahu k jisté decentralizaci církve, zda otevře prostor k větší spoluzodpovědnosti biskupů, jestli začne více uplatňovat princip kolegiality. Což znamená, že když většina biskupů se pro něco rozhodne, aby to bylo závazné i pro jeho vystupování. Papež by měl naslouchat nejen těm nejvyšším, svému okruhu, ale dát prostor i grémiím, kde jsou zastoupeni nejen duchovní, ale i katoličtí věřící, kteří nejsou nositeli svátostné služby.“ A v rozhovoru s Václavem Moravcem na rádiu Impuls Tomáš Halík dodává: „Já si myslím, že může dojít ještě k jednomu posunu. To už naznačil Jan Pavel II. Že by byl rád, aby vůbec ten charakter papežského úřadu se stal předmětem ekumenické diskuse. Aby se i ostatní křesťanské církve vyjádřily k tomu, jak si představují, aby ten nástupce apoštola Petra vykonával svoji službu, aby byl nejenom tím reprezentantem římskokatolické církve, ale v jistém smyslu takovým moderátorem a morálním mluvčím křesťanstva jako takového.“
Z těchto slov poučený katolík nemůže nevidět, že za fasádou diskuse o efektivitě práce kurie a formách řízení Církve zuří zápas o pojetí papežského primátu a tedy i Církve samotné. Ne každý je ve svých výrocích tak upřímný jako pražský světící biskup, který otevřeně volá po tom, aby byl výkon papežského úřadu podřízen většinovému mínění biskupů. Diplomatičtěji se vyjadřující preláti volají po větší transparentnosti v řízení Církve, v zásadě však míří stejným směrem – k další relativizaci učení o papežském primátu a autority papežského úřadu.
Proti viru kolegiality, jímž bylo Mystické tělo Kristovo napadeno na Druhém vatikánském debaklu, se lze účinně bránit jedinou cestou: volbou náměstka Kristova, jenž bude konat to, co papež konat má, tj. utvrzovat svěřené stádce ve víře. Je signifikantní, že se z mediální debaty o profilu budoucího papeže zcela vytratilo hledisko nejpodstatnější, totiž jeho věrnost katolické víře v její celistvosti a odvaha ji tváří v tvář vnitřním i vnějším nepřátelům Církve hlásat, což předpokládá i zvýšenou duchovní a bdělost a rozhodnost v boji proti omylům moderní doby. Namísto toho jsme svědky povrchních řečí o tom, co vše musí Církev změnit, aby ji moderní společnost akceptovala jako seriózního partnera v dialogu o budoucnosti světa, což v překladu do katoličtiny znamená dialog o tom, jak se od pravého náboženství a Kristova nároku na panování nad celým světem ještě více vzdálit. Jako bychom zapomínali na to, že když je Církev ve svých lidských údech, zvláště pak v těch údech nejvýše postavených, věrná svému božskému Zakladateli, pak se jí dostává potřebných milostí k tomu, aby i hory přenášela.
V následujících hodinách či dnech se rozhodne o tom, zda bude zvolen papež, jakého potřebujeme, či papež, jakého si zasloužíme. Bůh nám budiž milostiv!
Aktuálně >
Popisované dilema je vlastně k smíchu. Revoluce totiž žádá toto: aby v církvi byly národní jazyky a potlačena latina, ale ve světě se dává přednost globální angličtině (v ČR subglobální němčině); aby v církvi byla demokracie, ale ve světě aby rozhodovaly nezvoleníé nebo pseudozvolené komise a rady; aby v církvi rozhodovlay jakési farní rady, ale ve světě Vám dá padáka jakýsi ředitel, kterého ani neznáte; aby papež poslouchal, ale aby všichni poslouchali manažera; aby v církvi předpisy nebyly, ale aby Neasova + Kaloskova + Scharzenbergova vláda vymýšlela či z Bruselu přejímala stovky předpisů nejdebilnějších a nejkonkrétnějších, farníci si na spolčách hráli a pracující u pásů aby dřeli, atp., krátce, aby církev byla bezvýznmaná a bezmocná, ale aby sekulární svět byl významný a mocný, aby církev byla partikulární, ale svět globalizovaný a globální. Ale toto lze shrnout: aby církev byla sekularizovaná a sekularizace aby se stala náboženstvím. Čím později toto poznání co nejvyšším hierarchům dojde, tím bude hůř. Toto konkláve hodně napoví, protože za posledních papežů se recvoluční tendence v církvi i ve světě krásně rozbujely a už je nepůjde utajit, o čemž svědčí i otevřenost zde uvedených citací. Skryté se konečně zjeví. Už to nepůjde tajit. Voda vře, poklička nadskakuje.
Výstižný komentář! Podle mého soudu se dosavadní wojtylovsko-ratzingerovská linie dostala do slepé uličky, v tom je i podstata demise Benedikta XVI., byť oběma těmto papežům náleží úcta. Oba žili v přesvědčení, že koncilní novoty á la ekumenismus, „dialog“ s jinými náboženstvími a náboženská svoboda v liberálním duchu jsou slučitelné s katolickou ortodoxií. Teď se ale markantně ukazuje, že toto byl omyl, tato ruka je mrtvá. Takže zbývají pouze dvě možnosti: Buď se vrátit k pravověrnosti se vším všudy volbou dobrého papeže s opravdovou katolickou vírou, papeže bojovníka, za což se modlíme, anebo vykročit bez skrupulí na cestu totálního rozkladu Církve a jejího rozplynutí se v moři indiferentismu, multikulturalismu a náboženského synkretismu volbou liberála na papežský prestol, jak chtějí Halík nebo můj jmenovec s mitrou. Ta druhá varianta by byla Božím dopuštěním, nicméně věřím, že i za těchto okolností si Pán svou pravověrnou Církev uchová a udrží, vždyť to slíbil a jeho slova neklamou!
Perfektní o mrtvé větvi-slepé cestě a o dvou cestách jiných. Ale co třeba náš maličký farní blbeček? On si třeba myslí, že ta větev není ještě mrtvá a bude se tvrdošíjně snažit prodírat se houštinou a bahnem dál. Je to skutečně blbeček: zapomíná, nebo nechce vědět, že pod hrncem s vodou přikládá – ano, ďábel. Takže chudáčku: voda uř varem bublá, ďábel na Tvé dojmy kašle.
Ten Váš komentář, Felixi, je opravdu do puntíku výstižný. Před chvílí jsem na TV Noe už poněkolikáté z úst kněze zaslechl, že není čeho se obávat, že papeže si přeci vybírá Duch svatý. Nejspíš pro případ, že by nastala, dle klasifikace Dr. Malého, možnost č. 2 :-) Oremus…
Chvála Kristu,
člověka až mrazí z toho, co (bohužel nejspíš?!) bude, pokud opravdu Duch svatý neosvítí kolegium kardinálů při dnešní a asi i další volbě nového papeže. Již tak je tolik napáchané škody vlivem toho nešťastného II. Vatikánského koncilu. Ale jak píše pan Malý (myslím pana Radomíra!), Pán nenechá, vždyť to slíbil, svoji Církev padnout! Tak, jak prosil Hospodina Noe, tak se třeba i stane. I kdyby bylo jen deset spravedlivých…
S komentářem zcela souhlasím.
Ještě ad 4, kde Michal Semín zmiňuje slova kněze na TV Noe. To je buď už úplné zatemnění rozumu nebo záměrný klam. Není třeba být teologem, ale stačí znát příklady nepochybně mravně špatných (i pro „liberální katolíky“) papežů např. z období renesance. Také ty si podle onoho kněze vybral Duch svatý? Jako by už nerozlišoval mezi vůlí Boží a mezi jeho dopuštěním, kam spadá všechno zlo, které se na světě kdekoliv vyskytuje.
Protože počínaje Janem XXIII. inspirován radou moudrých tohoto světa, vzal člověk řízení církve zcela do svých rukou, můžeme očekávat jedině Boží dopuštění, přesně podle žalmu 80: Kéž by mě můj lid poslouchal. Ale můj národ na můj hlas nedbal. Nechal jsem je tedy v jejich zatvrzelosti, ať si žijí podle svých nápadů!
7)
To je právě ono. Oni sice vzývají Ducha svatého, ale zároveň Ho vykazují ven, protože oni přece vědí lépe o čem ten svět je a co člověk potřebuje. Dokonce Ducha Pravdy opravují tím, že přikazují jak a co se má věřit. No, není to schíza?
Doc. P. Libor Ovečka z TF JČU a KTF UK dnes večer v TV hNOjE:
„Nový papež musí otevřít Církev světu a pokračovat v reformách DVK. Protože po koncilu se objevily tendence a snahy vrátit se zpět a znovu se uzavřít. …
S tím souvisí ekumenický dialog — katolíci mají často pocit, že jsou lepší křesťané než ti ostatní, to ale vůbec není pravda. …
Nový papež by měl řešit otázky povinného celibátu kněží a postavení žen v Církvi…“
Osobně také očekávám Boží dopuštění a pád do ještě větších… dno.
Má-li přijít vzkříšení, je nutné nechat pacienta dorazit: čekám, že přijde Kaifáš. Ani jsem si nekoupil zatím na bílí dým šampáňo. Petr a Kaifáš zní v aramejštině pokud vím identicky, je to taková pěkná hříčka a reminiscence na posledního židovského velekněze.
Výborný článek, jak je ostatně u Michala Semína pravidlem. A též velmi výstižné a trefné, leč nepříliš nadějné komentáře. Lidsky viděno, situace je skutečně tristní…
P. Libor Ovečka na TF JU neučil a neučí.
Byl ředitelem Jaboku a teď je docentem na KTF UK.
Tak jsme si řekli CO nás čeká (12. v http://www.stjoseph.cz/otaznik.....dikta-xvi/ ), čwkli jsme si PROČ nás to čeká (zde 1. a 2.), a tak teď těsně před volbou pro úplnost dodejme JAK nás to čeká: Nový Svatý otec se obrátí na biskupy celého světa s otázkami ohledně „nazrálých“ problémů s prosbou o stanoviska, A podle převažujících odpovědi „bude muset“ provést ono „co“. A je tomu tak proto, že on bude ten, KDO nás čeká: konservativní (tj. nejlépe Ital) demokrat (tj. nejlépe metropolita). Revoluce se totiž i napříště bude halit do roucha konservativního.
Ilustrativní př., proč nás to čeká. Jistý místně populární starý kněz, konservativní demokrat (srov. o dva řádky výše), sděluje, že jedním z úkolů nového papeže musí být vrátit arcibiskupa Bezáka na své místo. A jeho biskup, ač jeho celkové postoje a „případ Bezák“ dobře zná, jde wojtylovsko-ratzingerovskou cestou zmíněnou zde ad 2: nechává to co je být tím co to je. A tak nám tu cosi bují, jak jinde řečeno.
Hlavně je třeba, aby nový papež byl horlivý pro novou evangelizaci. Vždyť je tolik lidí, kteří ještě nepřijali ba ani nepoznali Pravdu Evangelia.
14. Výborně! A aby mu Pán dal dost síly.
13)“Revoluce se totiž i napříště bude halit do roucha konservativního.“
A k tomu si zvolí jméno Pius XIII aby zmátl tradiční katolíky a my víme co to znamená.
Ad 12.
To psali na TV Noe, že je z JČU. Aspoň je vidět, jak tam desinformují.
Petr Macek: „Novou engelizaci“? A v čem by měla být jako nová? Než jakoukoliv „novou“ evangelizaci bych především uvítal autentickou evangelizaci, tedy katolicky pravověrnou. Celosvětové marketingové kampaně, ať si strčí za klobouk, tedy za solideo. :-)
Nová Evangelizace může taky znamenat, reevangelizaci odpadlé Evropy a Emeriky.
Hezký koment, díky.
Rovněž nečekám nějakého Burka a podobné.
Agonie musí být zakončena smrtí, jak říká Mr. C.
Ad 19 Contras: Ano, termín reevangelizace je lepší. Rozdíl mezi „starou“ a „novou“ evangelizací vidím především v tom, že ta „stará“ se obracela na pohanský svět, který byl vždy pohanský a Krista nikdy nepoznal. Ohledně té „nové“ jsou horší výchozí podmínky: pohanský svět je tu sice také, ale který (ať již na úrovni jednotlivců nebo národního povědomí) v minulosti Krista poznal a posléze odvrhl, ať již teoreticky (ztrátou víry) nebo prakticky (životem podle těla). Musí se tedy nejen hlásat Kristovo učení, ale také překonávat to, co vedlo k odvrácení se od Krista a mnohdy i zatvrzelost.
21. „překonávat to, co vedlo k odvrácení se od Krista“ a s tím mnohdy související zatvrzelost: to právě lioberálové nechtějí slyšet – podle nich Tradice, která přivedla ke Kristu, dnes v důsledku změněných podmínek vede k odvrácení se od něho. Jde tedy o vyjasnění „změněných podmínek“. Liberál vidí tuto jejich změnu jako cosi nutného, absolutní danost, tradiční katolík ji vidí jako souběžnou s tímto odvrácením se, kdy jedno druhé a druhé první se podporují. Liberál je se změnou podmínek spokojený a hledá něco, co by za tchto podmínek ke Kristu vedlo, něco, co je v soulasu s těmito novými podmínkami. Je tedy patrné, že snažení tradičních katolíků je frontální, celostní; není-li, jsou na vodě. Snažení liberálů se o pdmínky nestará – viz jejich absence v boji proti potratům třeba, nebo celý průběh a dokumenty vč. pozdějších „2VK“. He zapotebí rozvinout tento ideový stet komplexních tradic s liberálního dneška. Liberálové měli možnost půl století vymýšlet reakci na nové podmínky; nic nevymysleli. Tradicionalisté selhali v tomto období teoreticky: nebyla jim dána možnost něčeho praktického, ale asi by to dopadlo špatně, protože nemají teorii jak by se „změněné podmínky“ měly lišit od toho, co tu je. Návrat tridentské mše je zcela nedostatečným řešením, to liberálové pokládají za jisté, a skoro nic jiného jsme od nich neslyšeli. Perlička: Klaus hlásá změnu paradigmatu – cítí její nutnost, ale jeho představy jsou taky nedostatečné (známka 5). Ale pro trdicionalista by znalost, jak napravit světské podmínly měla být i důležitější než jeho boj za tradiční mši-
A omlouvám se za ten skepticismus – s tím konservativním hávem to nebude tak horké.
Tak máme nového papeže!
Není to Pius XIII ani Jan Pavel III , ale František I. Po pravdě řečeno, mnohé z nás tato volba překvapila a nyní se snažíme tuto skutečnost analyzovat prizmatem našich očekávání v konsekvenci naších tradičních postojů. Mnozí z nás vidí věci a souvislosti,které naprostá většina nových pokoncilních katolíků nevidí a musíme si přiznat, že to není vůbec naše zásluha, ale dílo tajemné Boží milosti a na straně druhé, té většinové, působí duchovní slepota. Tím nás mají za sektu a jsme vysmívání a jinak ostrakizování. To říkám, aniž bych si liboval v mučednických pozách. Mnozí z nás , ve svých komentářích, odkrývali své touhy a postoje, které by se daly shrnout do pojmu „satisfakce“.
Studujeme znamení doby, plody tohoto světa, předpovědi světců i naší milé Paní z Fatimy a najednou František!
Žádný biskup v bílém!
„Věci ovšem nejsou tím, čím se zdají být…“ A my se nechcem podobat těm zákoníkům, kteří se utvrzují v tom, že přeci z Nazareta Mesiáš nepříjde neb…
Tedy František. Prosťáček Boží, snad nejchudší ze všech s houroucím srdcem a láskou ke všem tvorům. Na žádného z předešlých papežů František neodkazuje. Je jedinečný! Je plný lásky a pochopení k sociálním potřebám těch nejchudších.Chce sjednocovat církev i církve, být přítelem světa.
Chtělo by se optimisticky zvolat: “ Máme svatého Papeže…, co na to ti všichni proroci zkázy?“ Máme Františka a ne Pia XIII, Jana Pavla III ani Petra Římského.
Biskup v bílém se nenápadně vytrácí v jedné římské uličce aby již nebyl diskreditován „spikleneckými teoriemi“ a jeho příběh tiše zapomenut.
„Jenže ty spiklenecké teorie mají tuhý kořínek a materiálu k analýzám je přehršle.Oni si fakt nedají pokoj a lidská fabulace nezná mezí.“
Přznám se, že k nim taky patřím, ale v tom způsobu, že věřím naší milé Paní i našemu Pánu a věřím takovou víru, kterou se věřilo téměř dva tisíce let a ani František I a ani jásající davy na svatopetrském náměstí to nezmění. A ta víra mi doporučuje zkoumat duchy a stav světa a jeho plody a vidím, že čas nazrál k setbě neb houfec je více než malý a falešné světlo se šíří více a více.
Nemylme se! Zednář neponechal nic náhodě a jeho cíl je jasný. František byl dekorován kardinálským kloboukem Janem Pavlem II a ten měl velice pevnou ruku ve výběru všech biskupů. O zdánlivých konzervativních postojích víme všichni své a to nás nezmýlí a proto budeme ostražití a zkoumat každý jeho krok.
Tragedie františkova předchůdce je v tom, že ač viděl plody stromu DVK, který pomáhal sázet, nechtěl si připustit chybu a tak se stal podoben těm soudruhům, kteří před popravou volali : “ ať žije Stalin a komunistická strana…!“ a tak si myslím, že svůj hořký pohár ještě nevypil až do dna ač si on sám myslí, že bude v pokoji meditovat a modlit se za církev. Toto zdánlivé odbočení má svůj důvod, protože se již poohlížím kam se nám poděl náš biskup v bílém, kterého jsme nechali odejít ze scény skoro s hanbou.
A tady je to místo, které si vyhradím pro svou spekulaci, protože věřím, že naše milá Paní má pravdu.
Myslím, že jmenovec Pia X je Josef Ratzinger a jeho vidění dává smysl.
Ale co s naším Františkem? Zde musíme důvěřovat pevnému Božímu vedení, který má vše pod kontrolou a ani se nemusíme pozastavovat nad třemi géčky v jeho jméně, což je zmnožení písmene, které obsahují satanské insignie a totiž kružítko a uhelník a jak jistě uznáte, k šestce toto písmeno má blízko.
První dojmy z nově zvoleného papeže:
1. „Buona sera“ místo katolického pozdravu.
2. První společná modlitba nebyla v latině, nýbrž vulgární italštině.
3. Zásadně o sobě mluvil jako o biskupovi, tudíž se asi můžeme „těšit“ na rozvoj kolegiality.
4. Ta zmínka o všeobecném bratrství smrdí sírou.
První rešerše:
1. Přijal „požehnání“ od kacíře na ekumenickém setkání: http://breviarium.blogspot.cz/.....oglio.html
2. Ani ne před 3 měsíci slavil v židovském templu Chanuku s jarmulkou na hlavě a zapaloval svíce:
http://www.youtube.com/watch?f.....keaWNH2kCE
První svědectví:
„I live in Buenos Aires. Bergoglio has destroyed the archdioceses, persecuting every single orthodox priest. He despises sacrality, and has de facto prohibited the application of Summorum Pontificum. He is an utter enemy of Tradition, ill-minded, almost maffiosi.
This has to be a severe chastisement from God to us all.
Antonio“
(Komentář z http://cathcon.blogspot.cz/)
Pán Bůh nás potěš.