Michal Kretschmer
Čeští a moravští biskupové vydali 25. dubna dopis nazvaný Slovo biskupů k situaci ve společnosti, kterým se obrací na všechny občany, na něž v současné době doléhá složitá ekonomická situace. Jeho text je k disposici zde. Plně chápu zájem a starost biskupů zvláště o ty, na které tíživě dopadá současná ekonomická situace. Přesto však se musím postavit k tomuto dopisu kriticky, zvláště pak k některým jeho místům.
V dopisu je zmíněna „cesta nezbytných reforem“. Z kontextu dopisu vyplývá, že biskupové mají na mysli reformy s ekonomickými a sociálními dopady. Z toho, že tyto reformy považují za „nezbytné“ pak plyne, že se v principu biskupové staví za ekonomickou a sociální politiku vlády, tedy za řadu konkrétních vládních opatření. Biskupové jako kterýkoli občan mají jistě právo vyjadřovat své názory na konkrétní politické, sociální a ekonomické otázky. Jako biskupům jim přísluší formulovat a hlásat obecné mravní principy správného jednání v těchto oblastech. Jinou věcí je ale aplikace těchto principů na konkrétní situaci společnosti. Tady oprávněně mohou v některých případech existovat různá mínění zastávané katolíky, ať již jednotlivě nebo v nějakých organizovaných skupinách, která nejsou v rozporu s učením církve. Biskupové si zvolili souhlas s „cestou nezbytných reforem“; mohou tak činit jako občané, ne však tento názor požadovat jako jedině správný katolický postoj.
Současná česká vláda dílem pokračuje v tom, co bylo zavedeno za předchozích vlád, dílem připravuje či již zavedla nová opatření, která přispějí ke zhoršování ekonomické situace většiny občanů. Seznam těchto věcí by byl velmi dlouhý. Zmiňuji např. nárůst důchodů nižší než úroveň inflace, zvyšující se spoluúčast pacientů na lékařských úkonech, nedostatečná podpora rodin řádně se starajících o své děti, nárůst daně z přidané hodnoty, nárůst správních a soudních poplatků, nekompetentní a zkorumpované justice, implementace zbytečných a škodlivých direktiv Evropské unie. Další je zvyšování tzv. regulačního poplatku za vyšetření lékařem. Již sám tento název usvědčuje vládu z prolhanosti; neboť co je regulačního na tom, že pacient jej musí platit, i když návštěva lékaře je nezbytná. Jinou vládní lží je tzv. sociální a zdravotní pojištění, které je de facto formou daně, protože není dopředu přesně dopředu definováno, jak je obvyklé v normálním smluvním vztahu, jaké plnění se pojištěnci dostane v případě vzniku pojistné události, jakým jsou zdravotní potíže nebo dožití se penzijního věku, který také se uzpůsobuje podle nápadů vlády.
Vláda se snaží šetřit především na širokých vrstvách obyvatelstva a sama si pěstuje obrovský úřednický aparát a promrhává peníze daňových poplatníků na někdy zbytečných a často předražených státních zakázkách. Stát se věnuje řadě činností, které jsou špatné nebo mu vůbec s ohledem na princip subsidiarity nepříslušejí. Porušováním tohoto principu, který má oporu v katolickém sociálním učení, je též mechanické přijímání evropské legislativy. Připomínám, že současní čeští a moravští biskupové byli před několika roky velmi silně pro vstup do Evropské unie. V rámci šetření (a nejen proto) by tedy předně mělo proběhnout vymezení toho, co stát má dělat, a následně jak to má dělat efektivně. Až na výjimky ve státní (a také veřejné) správě neproběhlo na rozdíl od řady soukromých firem zmapování a zlepšování (příp. až jejich kompletní nový návrh) prováděných procesů. Její personální obsazení z velké míry zahrnuje tři kategorie: osoby odborně neschopné, které by neobstály v konkurenci v soukromých firmách; osoby, které nechtějí nebo nemohou (např. matky s dětmi) naplno pracovat; ti, kdo nepoctivě až protizákonně kořistí ze státu jsouce mezi sebou a s různými firmami propojeni neformálními a korupčními vztahy. Tímto postupem by mohlo dojít k silné redukci úředníků ve státní a veřejné správě a tím i k významným úsporám a celkově k lepšímu fungování státu. To však vláda nečiní, opírajíc se tak o zbytnělý byrokratický aparát. Budou-li současné tendence pokračovat, může dojít i k tomu, že k udržení se moci bude třeba zapojit policii, příp. i vojsko, jak se nezřídka stávalo ve špatných diktátorských režimech.
Současná ekonomická a sociální situaci společnosti je z velké míry důsledkem špatného mravního stavu jak jejího vedení, tak i jejích jednotlivých členů. Její náprava není možná jen vládními a legislativními rozhodnutími bez nápravy mravní. I když to není výhradně starost církve, biskupové by měli na nepravosti více upozorňovat a postavit se více na stranu národa proti jeho špatné vládě. Tedy nejen konejšit národ příslibem Boží pomoci, které se mu ovšem dostane, obrátí-li se k Bohu. Servilní prohlášení československých biskupů vůči tehdejší vládě známe z éry socialismu; není důvod je, byť v mírnější formě, opakovat. A ve svých výrocích a činech by biskupové neměli dbát toho, že by tím mohly být ohroženy ony mnoho let stále slibované a odkládané (i když nedostatečné) tzv. církevní restituce, tedy navrácení ukradeného zlodějským státem, jehož současný stát je jeho nejen právním, ale do značné míry i ideovým nástupcem. Kdyby zde byly spravedlivé soudy, umím si představit, že by se církev se státem o svůj majetek soudila.
Prohlášení biskupů nejen, že podporuje tuto asociální vládu, ale ještě se jí snaží chránit, když varuje před těmi, kdo „podněcují ke hněvu a nenávisti“. Tady je třeba říci, že nenávist vůči lži a všem hříchům je (na rozdíl od nenávisti k člověku) je zcela na místě. V Písmu svatém je mnoho míst, kde taková nenávist je žádána nebo chválena, např. Žalm 26,5; 45,8; 97,10 (mějte v nenávisti zlo); 119,128; 119,163; Přísl 8,13; 13,5; Amos 5,15. Ani hněv není vždy hříchem, totiž je-li v souladu s rozumem. Sv. Tomáš Aq. píše (STh II-II q.123 a. 10), že umírněný hněv pomáhá statečnému v jeho skutcích. A v STh II-II q.158 a. 1 výslovně píše, že „hněvá-li se někdo podle správného rozumu, potom hněvati se je chvalné“ Samozřejmě, že existuje špatný hněv, jako byl např. hněv Kainův, než zabil svého bratra (Gen 4,5), ale je tu třeba rozlišování. Chybí-li, pak takové výroky jsou spíše výzvou typu „držet hubu a krok“. O hříšném a nehříšném hněvu poučuje sv. Tomáš v STh II-II q.158 a. 2: „Musí se říci, že hněv, jak bylo řečeno, vlastně označuje nějakou vášeň. Avšak vášeň smyslové žádosti potud je dobrá, pokud je řízena rozumem. Jestliže však vylučuje řád rozumu, je zlá. Avšak řád rozumu ve hněvu lze pozorovati z dvojího. A to, nejprve co do žádoucího, k němuž tíhne, což je msta. Pročež, žádá-li někdo, aby nastala msta podle rozumu, je to chvalná žádost hněvu, a sluje hněv z horlivosti. Jestliže však někdo žádá, aby nastala msta jakkoli, proti řádu rozumu, třebas, žádá-li potrestání toho, kdo nezasloužil, nebo více, než zasloužil, nebo také ne podle zákonitého řádu, nebo ne pro patřičný cíl, jenž je zachování spravedlnosti a náprava viny, bude to neřestná žádost msty a sluje hněv z neřesti. Jiným způsobem se pozoruje řád rozumu při hněvu, co do způsobu hněvání, aby totiž hnutí hněvu nezřízeně nevřelo, ani uvnitř, ani zevně. A jestliže se to opomine, hněv nebude bez hříchu, byť někdo žádal spravedlivou mstu.“
Závěrem bych chtěl jen poznamenat, že je snazší uvést, jak se v současné situaci nemá postupovat než na základě podrobné analýzy se znalostí faktů navrhnout správná opatření ve světle sociální nauky církve. To je jistě velmi obtížný úkol.
Aktuálně >
Skvělé ilustrační foto :)))
Filip se nejprve zúčastnil mítinku, který pořádala v Chomutově jeho strana. Pak byl pozván organizátory akce ČSSD, aby pohovořil i na jejich setkání. „Pozdravil jsem i shromáždění sociální demokracie,“ řekl v úterý Filip Právu.
Tam chce jít pan Kretschmer… Do pekla.
Myslíte, že třetí cesty není?
Obvykle by pana Kretschmera asi nikdo z levicového smýšlení nepodezíral, ale tento text k tomu skutečně vybízí…
Já na tomto článku nic levicového nevidím.
Zajímalo by mne, co je podle pana Šímy na článku levicového. Takhle obecně plácnout umí každý *** (*** = nechytrý).
Není explicitně levicový, ale, abych tak řekl, ve vztahu k naší politické realitě a jejímu vnímání běžnými lidmi se od této zjednodušené bipolarity nedostatečně distancuje. Evokuje to nutnost té druhé cesty – jak to dokazuje příspěvek od „kobliha“. Nemyslel jsem to nějak útočně – jenom taková myšlenka…
Váš komentář, pane Kretchmere, se mi líbil. Děkuji za něj. K některým diskutérům bych cítil za potřebné poznamenat, že křesťanství není „levicové“ ani „pravicové“ a že zcela legitimní křesťanský postoj může být takový i onaký. Není pravda, že co je levicové, je špatné, a že křesťanství = pravicovost. Princip solidarity a sociální citlivosti mají křesťané s levicovým politickým spektrem společný. Ostatně kdoví, jestli celé levicové politické hnutí nevzniklo v určité historické době tak trochu jen proto, že křesťané sociální stránku svého učení zanedbávali nebo ji zužovali jen na almužnu.
Pojmy „levice“ a „pravice“ jsou dost nepřesné. Myslím, že je třeba rozlišovat „levici“ a „pravici“ v ekonomicko-sociální oblasti a v oblasti ideologii. V prvém ohledu katolické postoje musí jít jak mimo údajně pravicovou naprostou svobodu trhu spojenou s utiskováním nejslabších, tak mimo socialismus. Ostatně i sociální encykliky papežů oscilují mezi odsouzením socialismu a vykořisťovatelského kapitalismu.
V ohledu ideologie, resp. učení o člověku, Bohu, společnosti, přirozeném mravním zákoně atd. je opravdové katolické učení jednoznačně označováno levičáky za (ultra)pravicové.
Já křesťanství rozumím tak, že člověka osvobozuje, důsledkem toho se mi jeví být i uložení velké odpovědnosti na člověka. Jsou to pravá svoboda a pravá zodpovědnost.
Liberálové vydávaje se za konzervativce se pravidelně zakalují proti tzv. sociálnímu státu, který je prý vynálezem levičáků a nikdy v minulosti žádná taková veřejná ochrana slabých neexistovala.
Klientelistické vztahy ve společnosti jsou přirozeným jevem a ancien regime je reguloval patronátním feudálním uspořádáním, které, aby bylo funkční, melo být naplněno ideály křesťanské lásky, nikoliv dekadentního boržoazního hrabání.
Až liberální revoluce tento patronát silnějších nad slabšími zrušila a nahradila bezuzdným liberalismem, který Církev odsoudila.
Problémem sociálního státu je, že jej socialisté zneužívají k forsírování jejich ideologie. Nicméně funkce veřejné ochrany slabých existovala i před liberálními revolucemi. Christianitas tak činila z křesťanské lásky, bří Grccchové proto, aby nepřišel převrat, nicméně všichni si byli vědomi, že ekonomika nese tzv. negativní externality, které je třeba vyvažovat.
Ze židle mne před několika lety doslova vykatapultovalo zveřejněné tvrzení, že Ježíš Kristus byl prvním komunistou na světě. Tak se tak trošku p. Šímovi omlouvám, ale taky mne poněkud zvedl ze židle.
Článek je to dle mého názoru skvělý a s tím, co píše pan Contras, nelze než souhlasit. Poznámce pana Šímy rozumím v tom smyslu, že čtenáře neznalého katolické sociální nauky to může automaticky házet do oranžových a podobných pozic, neboť odtamtud slyší právě ty pojmy okolo sociální solidarity a podobně.
K solidaritě, i té sociální, nelze nikoho nutit. Chceš, přispěj. Nechceš, nepřispívej.
Dřít z kůže daněmi každého (libová je třeba daň z nemovitostí, kde člověk platí státu za to, že něco vlastní) jen proto, aby na druhé straně se nacpaly kapsy těch, kdo makat nemohou nebo nechtějí, zaplácly se díry v rozpočtech a část prachů přistála v kapsách nejrůznějších lobistů, to mi opravdu moc křesťanské nepřijde.
Křesťan má být solidární se slabými proto, že je křesťan. Ne nucen státem odvádět tolik a tolik na to a to. Svobodu!
Tak restituce prošly! Katolíci a jejich pastýři jsou spokojeni, jak se to těm socdem a kominíkům natřelo. A tito odešli ze sálu. natává nová éra, éra rozvoje církve svaté v ČR. A ona sutečně nastává. Nastává finanční nouze církve v ČR. masivně se začíná prohlubovat i již velikí nouze duchovní. Farář je závislý na milodarech věřících. Už dříve se je bál napomenout. Te´d se mění na komediálního šaška, který s mikrofonem na klopě prochází lidem a vypravuje vtipy. Jako v Americe. Jako ve Francii Kostely se zařínají rozpadat. Kraj už nedá a nedá. Kostely se zařínají prodávat. Jako v Americe. Jako ve Francii. Liberálové slaví své vítězství. Nesbude už stačit jeden krajský hejtman kominář. Bude zvolen i tady Hollande a Obama. Budou uznána snad i manžesltví se psy. A socdem i kominíci prozřou: VY jste to chtěli. Nastává doba odluky církve a státu. Odluky, kterou dřívější papežové odsuzovali a nynější podporují. Odluky jako ve Francii. Jako v USA. Co to kecáš? Drž už tu hubu. Největším nepřítelem zůstává Kreml, ty zbabělá kremlovilní babo.
Církev zde poslouží jako bílý kůn těm, kdo tak o restituce usilovali – nějaký motiv tam u Kalouska a spol. být musel. Navíc se proslýchá, že stát bude chtít, aby skutečně financovala své sociální služby a nedá na ně již dotace.
16. Dokud tam budou Kalouskové, budou dotovat své lidi na penězovodech, naproti tomu krajští Bubeníčkové budou podporovat nanejvýš tak Pacem in terris. Až padnou naši katolíci Kalousci, podpora se nejvýš na Pacemáky omezí celkově. Možná by si měl už nyní věřící lid kupovat do zásoby prostředky proti vším a blechám, protože pak už na to nebude mít. A nebo si připravit průkazné odznaky s Plojharem.
Takže by bylo lepší, aby majetek zůstal v rukou státu? Toho státu, který s majetkem z principu hospodařit neumí? A opravdu katolíci chtějí, aby byl církevní majetek financován z daní nekatolíků? A naopak jiné církve z peněz katolíků?
ad16. ano na záběrech po hlasování má největší radost chemik z MF.
ad18. a vy myslíte že dnešní církevní instituce hospodařit umí ?
Ad 18.
Jen malá terminologická poznámka:
Neexistují žádné „jiné církve“. Církev je jen jedna.
18. Na tom, zda církev umí či neumí hospodařit nijak teď nesejde. Ale platí dvojí, obojí stejně důležité: 1. majete církvi ukradený je správné jí vrátir. 2. ohluka církve a státu je prapůvodem většiny státních špatností. Je zlem, je-li zde restituce + odluka. A takové zlo nechci.
19. To už je problém konkrétního vlastníka a nikoliv daňového poplatníka.
21. Opravte mě, pokud se mýlím, ale nepřipadá mi, že by stát v současnosti garantoval katolické církvi nějaké privilegované postavení, které by jí jistě mělo náležet. Není to spíš tak, že k odluce došlo už dávno? A nebylo by za takových okolností setrvání v náruči státu něčím jako spoluvinou?
22. Já to vidím tak, že stát by měl být v náručí církve. K odluce státu došlo sice už různě dávno v různých státech, ale to neznamená, že to je správné a že to s Boží pomocí nebude napraveno. Kolaps dnešního Západu nenapraví ani ta Nejnovější evangelizace, ale jedině a pouze to, když se státy vrátí do náruče církve. A pokud je zde odluka, pak i tzv. kooperace je jen sen, a navíc je to sen dočasný, který se ztrácí nevyhnutelným procitnutím do tvrdé Obamovsko-Romneyovsko-Hollandeovské reality. Všimněte si, prosím, že ve Španělsku ani vláda lidovců už nic nesvedla se Zapaterovnkou definicí homomanželství: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=17425
Na počátku marasmu Španělska je vypovězení konkordátu. Na prvním místě je třeba mluvit o tom, že národy jsou zrazeny zástupy prelátů a kněží, kteří vyměnili Církev za svět.
24. A. Odkud jsou tyto citáty z poslední doby?
„budoucnost míru, spravedlnosti a demokracie, kterou si všichni Syřané zaslouží“
„Pod vedením prezidenta Thein Seina země vykonala pár prvních kroků k demokracii“
„Velký počet našich spoluobčanů chápe nárok homosexuálního manželství jako další krok demokratického boje proti nespravedlnosti a diskriminaci v kontextu boje pro rasismu.“ (demokracie je tedy dobrá, ale tyto špatné jevy nejsou demokratické)
„Nyní by se do konce roku měly uskutečnit první svobodné a demokratické volby“
„Je ale jedinou formou, která se ukázala podporovat demokratický proces a liberální vládu zákona. “
„Vzdálenost mezi voliči a vládci a to v každé demokratické zemi je totiž pro jedny i druhé takřka nedozírná.“ (pozn. tedy menší vzdálenost by asi byla lepší, aby voličovy choutky nebyly omezovány tak velkou vzdáleností)
„v zemi, která se definuje jako laická a současně chce být demokratická“
B. Magna charta definitivně a natvrdo: „výběr vedoucích činitelů je ponechán svobodné volbě občanů.“ To opravdu nevím, jak by to šlo číst jinak, jaká hermeneutika by s tím mohla cokoliv uděla.