Ponořme se do latiny – exkurs 4: porovnání výslovností

Evžen Kindler

V prvních třech exkursech jsme popsali tři hlavní druhy výslovnosti latiny. Je to množství informací, ty se mohou plést, a tak v tomto exkursu nabízíme čtenáři jejich porovnání ve formě tabulek.

Každý řádek tabulky má 5 míst. Na prvním místě je písmeno resp. skupina písmen, kterou budeme dále nazývat reprezentantem. Ten porovnáváme obecně s nějakým úsekem slova, o jehož čtení nám jde. Tento úsek nazýváme zdrojem. Na druhém místě je zakódována podmínka; zatím co jak reprezentant a podmínka se vztahují k tomu, co vidíme jako vytištěné resp. napsané, na dalších třech místech jsou způsoby čtení zdroje v příslušných třech druzích výslovností (v tabulce zkráceně S – středoevropská, Ř – římská a K – klasická). Porovnání může mít kladný výsledek (tak zvané přijetí) jen tehdy, když zdroj se rovná reprezentantu, a dále když zdroj splňuje podmínku.

Chceme-li porovnání udělat, nebo chceme-li si ujasnit, zda při čtení daného slova ve stanoveném druhu výslovnosti nechybujeme a nevnucujeme do něho něco z jiného druhu výslovnosti, doporučujeme úseky písmen (od začátku slova do konce) porovnávat nejprve pěkně svrchu dolů v tabulce skupin písmen a pak v tabulce jednotlivých písmen, a to tak dlouho, až na některém řádku některé z tabulek nastane přijetí. Začneme se zdrojem jakožto úsekem tří písmen a pokud nenarazíme na přijetí vůbec [1], zkusíme to se zdrojem o dvou písmenech (ubereme totiž to poslední a ponecháme ho do následujícího zdroje), a pak případně se zdrojem redukovaným na jediné písmeno (totiž to první z původní trojice); tehdy už na přijetí určitě narazíme. V případě přijetí jsme poznali, jak zdroj  číst, a můžeme přistoupit k následujícímu zdroji, který následuje za posledním písmenem dosavadního „úspěšného“ zdroje.

Je-li místo pro podmínku prázdné nebo obsahuje-li hvězdičku, znamená to, že pro přijetí stačí pouhá shoda reprezentantu se zdrojem. Číslice na tomto místě je odkaz na popis této podmínky mimo tabulku.

Pořadí, v němž hledáme přijetí, tedy postupné procházení tabulky skupin písmen a pak případně tabulky písmen, je vždy shora dolů; je důležité to tak dělat. Prázdné místo pro podmínku a místo obsahující hvězdičku se liší v podstatě jen psychologicky: hvězdička říká toto: zřejmě jste už na některých řádcích nalezli shodu zdroje s reprezentantem, avšak nebyla splněna podmínka; tak nechť konečně nyní nastane přijetí. Proti tomu prázdné místo říká: nastává přijetí, a to „rovnou“, tj. zřejmě jste se nesetkali na žádném předešlém řádku ani s textuální shodou zdroje s reprezentantem.

Vysvětlíme nyní podmínky kódovaných číslicemi (je jich celkem šest):

1. následuje E, I, AE nebo OE (k písmenu Y se dostaneme v následující kapitole);

2. skupina je na začátku slova a za ní se vysloví samohláska;

3. následuje samohláska;

4. nepředchází S, T ani X a následuje samohláska;

5. písmeno je mezi dvěma samohláskami;

6. předchází L, N nebo R a následuje samohláska [2].

Na závěr tohoto výkladu uvádíme příklad, a to čtení slova excelso. Jak radí poznámka 1, začneme rovnou zdroji o dvou písmenech.

EX je sice v tabulce skupin písmen, avšak náš zdroj nesplňuje příslušnou podmínku (nenásleduje za ní samohláska). Další dvojice EX už v tabulce není, takže zdroj omezíme na první písmeno, tedy E. V tabulce písmen je určeno, že se čte jako e ve všech třech výslovnostech.

Po E následuje jako zdroj dvojice XC, tu v tabulce skupin najdeme a dokonce zjišťujeme, že je příslušná podmínka splněna, takže od začátku už známe čtení exsc, ekš a eksk ve výslovnosti po řadě erasmovské, římské a klasické.

Dále vybereme zdroj EL, ten v tabulce dvojic svůj obraz nemá, takže hledáme E v tabulce písmen, najdeme jej a ke všem třem výslovnostem připojíme e. Podobně dále nevyjde nic se zdrojem LS, takže pracujeme se zdrojem L a najdeme (a přidáme) vyslovené l. Stejně tak to dopadne se zdrojem SO: nenajdeme ho, zkrátíme ho tedy na úvodní písmeno S: podmínka 5 není splněna, ale v následujícím řádku tabulky podmínka 6 splněna je, takže přidáme vyslovené z v erasmovské a římské výslovnosti a s ve výslovnosti klasické. Dostáváme ekscelz pro erasmovskou, ekšelz pro římskou a ekskels pro klasickou výslovnost. Na konec zbývá samo písmenem O a to se dle tabulky písmen vyslovuje jako o.  Takže výsledek je ekscelzo, ekšelzo a ekskelso po řadě pro erasmovskou, římskou a klasickou výslovnost.