Ponořme se do latiny 3 – Ablativ

Evžen Kindler

Když čtenář v první lekci procházel Vyznáním víry, jistě ho zaujalo spojení Deum de Deo nebo ještě markantnější Deum verum de Deo vero. Co tedy zde reprezentují ty tvary končící na -o?

V českém překladu jde o „z Boha“, resp. „z Boha pravého“. Tedy v češtině 2. pád. Avšak hned musíme vyslovit důležité upozornění. V češtině se na tento pád ptáme koho? čeho? čí? a bez předložky tedy znamená posesivnost, náležení k nějakému majiteli, resp. nositeli. S předložkou však reprezentuje jiný vztah (z někoho, bez někoho, od někoho, podle někoho …). Latina má sice také 2. pád, ten však – na rozdíl od češtiny – je až na nepatrné výjimky používán bez předložek a jen právě k té posesivnosti. České předložkové konstrukce musíme tedy v latině spojit s jiným pádem. V našem případě jde o pád šestý, zvaný ablativ.

V učebnicích latiny se lze dočíst, že je to pád významem pokrývající naše dva pády, a to šestý a sedmý. Zhruba to platí, avšak on pokrývá daleko více, mimo jiné ty vztahy, na které se v češtině ptáme odkud?, tj. otázkou pro druhý pád s některými předložkami. Ale to není vše, často odpovídá i otázkám kde?, kdy?, za jaké situace? atd. Tehdy může následovat i po předložce in (např. v pozdravu používaném v dopisech nebo e-mailech: in Christo – v Kristu). Je to jakýsi univerzální pád, kdybychom chtěli být velmi povrchní, skoro lajdáci (někdo by řekl tolerantní), vyslovili bychom pravidlo „když nevíš, který pád použít, dej tam ablativ“.

Pro jména skloňovaná jako Dominus tedy platí, že jejich ablativ končí na -o. A vyslovujeme to dlouze, ó, ale opatrně, bez akcentu. V Credu se s tím ještě setkáváme ve tvarech sub Pontio Pilato, Filioque a Filio.

Čtenář se asi podiví, proč Filioque. Latina má totiž něco, co čeština nezná. Naši spojku „a“ umí přeložit jako et a použít jako to „a“ v češtině, na příklad cum Patre et Filio („s Otcem a Synem“), ale může to udělat i jinak, a to tak, že na místě spojky a není vůbec nic, ale za druhý člen spojované dvojice se přidá que, dokonce tak těsně, jako by to byla (další) koncovka. Takže místo ex Patre et Filio lze použít ex Patre Filioque a tak je to v Credu.

S ablativem se setkáváme např. na konci Gloria: Cum Sancto Spiritu… („se Svatým Duchem“ [1]); už je nám jasné, že Sancto je ablativ jako Domino, a poznáváme, že předložka cum („s, se“) se pojí s ablativem, jen ovšem to Spiritu je nějak mimo. Ano, jak jsme v minulé lekci upozornili, jde o jiný vzor. Ablativ od Spiritus je Spiritu, také s dlouhým u.

A když toto víme, tak už plně porozumíme větě z preface o Nejsvětější Trojici, která se tak často o nedělích zpívá: Qui cum Unigenito Filio tuo, et Spiritu Santo, unus es Deus, unus es Dominus (qui – viz první „lekce“, a zapamatujme si es, česky „jsi“ – viz třeba Tu es Petrus).

K zapamatovaným „specialitám“ si tedy připojme ex, de, cum, es, dále to, že předložky ex, de, cum a někdy in se pojí s ablativem a že velmi nepravidelné, avšak nesmírně důležité sloveso „býti“ umíme časovat v jednotném čísle: sum, es, est.

/p