Evžen Kindler
Dosud jsme pro jednoduchost psali o imperativu, ale on to byl jen jeden z imperativů, totiž druhé osoby singuláru (jednotného čísla). V češtině máme ještě další dva, a to pro první a druhou osobu plurálu (množného čísla). Latina imperativ první osoby nemá (ten se nahrazuje konjunktivem, tj. přacím způsobem – k němu se dostaneme v 29. lekci), ale imperativ druhé osoby plurálu má. Zhruba [1] řečeno, utvoří se z imperativu singuláru velmi podobně jako v češtině (dělej-dělejte, piš-pište, pros-proste, kupuj-kupujte,…): přidáním slabiky –te [2].
Známe to z litanií ke všem svatým: odpovídá se ora pro nobis, ale když se invokace týká více osob, odpovídá se oráte pro nobis (proste na nás). Ano, čárkou jsme zde správně naznačili délku spojenou s přízvukem; ale všimněme si ještě něčeho: jde ve skutečnosti o identickou polohu té čárky jako u infinitivu, jen –r– se změnilo na –t–.
I při mešní liturgii slyšíme něco podobného, totiž Oráte fratres (Modlete se, bratři). S deseti totožnými imperativy se lze setkat v závěru obřadů na Bílou sobotu, konkrétně během zkrácených laud, a to v žalmu 150: každá polovina z jeho pěti veršů začíná slovem laudáte (chvalte) [3].
Stojí za to zde připomenout, že podstatné jméno roráty vzniklo z věty Roráte caeli desuper, která pochází od proroka Isaiáše a tvoří začátek introitu pro 4. adventní neděli. Roráte je také imperativ plurálu odvozený od slovesa roráre, které je dalším příkladem pro a-časování a znamená seslat rosu, rosit nebo i zavlažovat. Uvedená věta tedy v češtině doslova znamená Sešlete rosu, nebesa, shora.
Na osmou neděli po sv. Duchu začíná Communio slovy Gustáte et vidéte, což se civilizovaně překládá jako okuste a vizte. Gustáte (ochutnat, jíst, okoušet,…, infinitiv gustáre) podléhá a-časování. Vidéte je příklad na e-časování (vidére je vidět). Jiný příklad na e-časování je v pašijích podle sv. Matouše čtených na Květnou neděli: při příchodu do Getsemanské zahrady říká Ježíš apoštolům Sedéte hic (seďte zde, infinitiv je sedére). A ke třem apoštolům, kteří šli s ním dále, řekl sustinéte (vydržte, rovněž e-časování, infinitiv sustinére) et vigiláte (bděte – a-časování, infinitiv vigiláre). A když už je před zatčením, říká Ježíš spícím apoštolům dormíte (spěte, i-časování, infinitiv dormíre). A vícekrát se v liturgických i biblických textech vyskytuje exsultáte (překládané do češtiny jako plesejte [4]), např. v žalmovém verši Introitu pro první neděli po velikonocích Exultáte Deo, adjutori nostro…
Na Velký pátek odhaluje celebrant svatý Kříž a lid mu odpovídá Veníte, adorémus (Pojďte, klanějme se). Adorémus si vysvětlíme až ve 29. lekci, nyní nás zajímá veníte, což – jak každý uhádne – je plurál od veni, tedy přijďte, pojďte [5]. Veníte, adorémus se vyskytuje také v refrénu populárního vánočního zpěvu Adeste fideles [6].
Takže už známe tvary a-časování (laudáte, oráte, gustáte, vigiláte), e-časování (vidéte, sedéte, sustinéte) a i-časování (dormíte, veníte). A teď se podívejme na ei-časování:
Ve výše zmíněných Matoušových pašijích, když už přichází Jidáš, vyzývá Ježíš apoštoly surgite (vstaňte). Singulár imperativu surge známe už z 25. lekce a infinitiv surgere také; takže pozor!!! – setkáváme se zde po prvé s tím, že dochází k výše předpověděné záměně „zakřiknutého“ –e–na –i– (i v koncovce –ite není dlouhé, takže nevyslovujte surdžíte ale surdžite s přízvukem (ale ne prodloužením!) na slabice před koncovkou, v našem případě tedy na sur– (tento pokyn dodržujte v dalším i u ostatních sloves podléhajících ei-časování!)
Podobně proti infinitivu dicere stojí imperativ dicite. Jinými slovy, u těch sloves se zkráceným imperativem singuláru (jednotného čísla) – dic, fac – nepřidáváme mechanicky ono pouhé –te (žádné dicte či facte) ale i tu v singuláru „zamlčenou“ samohlásku, zde navíc změněnou ze „zakřiknutého“ –e na krátké –i. Doporučujeme tedy v jakémkoliv případě ei-časování nevázat se na imperativ singuláru ale raději přímo vycházet z infinitivu a nahradit koncovku –ere na –ite (obojí krátké a bez přízvuku!).
K dicite lze poznamenat, že o druhé neděli po Zjevení Páně se v introitu zpívá začátek žalmu 65 Jubiláte Deo, omnis terra, psalmum dicite nomini ejus, dáte gloriam laudi ejus (Plesejte Bohu, všechna země, píseň říkejte jménu jeho, dejte slávu chvále jeho). Jubiláte a dáte jsou příklady na a-časování.
Jubiláte a tři příklady ei-časování nabízejí verše žalmů 34 a 46 (podle Vulgáty) doporučované k antifonám Pueri Hebraeorum zpívaným na Květnou neděli při rozdělování svěcených ratolestí: plaudite (tleskejte), attollite (vyzvedněte, zvyšte, odvozeno od tollite, s čímž bychom si už měli umět poradit [7]) a psallite (původně zpívejte s doprovodem nástroje, v církevní latině zpívejte, zejména žalmy).
Několik imperativů plurálu obsahuje epištola čtená o Popeleční středě; na jejím začátku prorok Joel interpretuje pokyny samotného Boha, v nichž je imperativ scindite (roztrhněte, infinitiv scindere, ei-časování), a o kus dál sám prorok vybízí lid s použitím slovesa canite (trubte, infinitiv canere) podléhajícímu ei-časování a sloves podléhajících a-časování sanctificáte (po prvé ve smyslu čiňte svatým, v druhém případě svěťte, posvěťte), vocáte (volejte, zde ve smyslu svolávejte), congregáte (shromážděte) a coadunáte (připojte, seskupte).
Avšak při každé mši svaté můžeme zaslechnout nebo si alespoň uvědomit slova, která říká celebrant těsně před konsekračními slovy: accipite et manducáte (přijměte a jezte) k proměnění hostie a accipite et bibite (přijměte a pijte) k proměnění vína. Manducáre podléhá a-časování, bibere podléhá ei-časování a accipere – až na výjimky, o jejichž existenci jsme se už zmínili v minulé lekci – také.
Čtenáři doporučujeme, aby si rozmyslel takové imperativy od sloves, s jejichž infinitivy se setkal v 25. a 26. lekci, zejména s těmi, které podléhají ei-časování (např. tribuite od tribuere, concedite od concedere,…). A ještě doplňujeme imperativ plurálu slovesa esse: je to estóte (s dlouhým a též přízvučným –o–). Ti, kdo byli nebo budou přítomni na kompletáři, si snad všimli nebo všimnou, že krátké čtení (Lectio brevis, z prvního listu sv. Petra), které přichází brzy po začátku obřadu, začíná slovy Fratres, sobrii estóte (Bratři, střízlivi buďte). S týmž imperativem se však můžeme setkat v epištolách; tak např. v té pro neděli v oktávu Nanebevstoupení Páně nás sv. Pavel nabádá hned na začátku slovy Estóte prudentes, tj. buďte moudří (ve smyslu opatrní), a nedlouho před tím v epištole pro 5. neděli po velikonocích nás nabádá sv. Jakub slovy Estóte factores verbi, tj. buďte činiteli (resp. vykonávateli) slova. Jiný příklad je ke konci epištoly čtené 8. prosince: estóte sapientes, tj. buďte moudří.
[1] To slovo „zhruba“ je důležité; ono totiž ani v češtině nestačí vždy pouhé přidání přípony –te: viz např. začni-začněte; a podobný jev je i v latině, konkrétně – jak brzy poznáme – u ei-časování, a tam systematicky pro všechna slovesa.
[2] Vlastně jsme se s latinským imperativem plurálu krátce setkali už v předcházející lekci, a to s nolíte, ale už víme, že jde o nepravidelné sloveso.
[3] Ovšem i jiné žalmy obsahují slovo laudáte nebo jím dokonce začínají (112, 116, 146, 148 – číslováno podle Vulgáty).
[4] Latina má více slov podobného významu, jako jubiláre, gaudére a další a čeština s nimi má někdy problémy, takže si překladatelé vypomáhají, jak to jde, často i archaickými výrazy; je na příklad pravda, že plesejte, i když je odvozeno od slova ples, nemá obecně s tancováním nic společného a ani v latinském vzoru nic takového není. Naopak exsultáre (někdy psané i jako exultáre) znamenalo např. i vyskakovat do výšky.
[5] Slovem venite je často překládáno do latiny řecké slovo deute, které bylo chápáno spíše jako naše nesklonná slova nuže, vzhůru, tak do toho,…a podobně lze interpretovat veníte v příslušném kontextu, např. v matutinu (nočních hodinkách) se vyskytuje brzy na začátku jednak v žalmu 94 – Veníte exsultémus Domino (Nuže jásejme Pánu) – odkud přechází i do odpovědí Venite, adorémus za jeho verši a do antifony, která tento žalm obklopuje.
[6] Adeste je sice také imperativ plurálu (rozkazovací způsob množného čísla), avšak od velmi nepravidelného slovesa, tak si s ním nyní nebudeme komplikovat život.
[7] Jen tak pro zajímavost: tentýž úryvek žalmu 23 je i v Offertoriu na svatvečer Narozené Páně a tam je místo atollite přímo slovo tollite; tollere znamená totiž nejen vzít, nést, odnést, snímat apod. něco (např. lůžko, hříchy), jak známe z předchozích příkladů, ale i zvýšit; jednotící faktor těchto významů lze vyjádřit opisem „cosi změnit směrem do výšky nebo ve výšce“.
Aktuálně >