Evžen Kindler
Latina má podobný jev, jako jsou v češtině maskulina skloňovaná podle vzoru předseda. Ta se s výjimkou 3. a 6. pádu skloňují jako feminina (podle vzoru žena). Také latina má substantiva, která podléhají a-skloňování, na rozdíl od češtiny dokonce ve všech pádech a přece to jsou maskulina. Příkladem je nauta (námořník, starší čtenáři si pamatují charakteristiku pastor et nauta formulovanou pro Jana XXIII. v tzv. Pseudomalachiášově proroctví). Jiný příklad je scriba, písař; setkáváme se s ním v druhém verši 44. žalmu a také v graduale Speciosus jednak mariánských mší o sobotách po Zjevení Páně, a jednak neděle ve vánočním oktávu, jehož slova jsou z téhož žalmu: lingua mea calamus scribae velociter scribentis, tj. jazyk můj (je jako) pero písaře rychle píšícího; vše už umíme přeložit, jen doplňme, že scribae je genitiv od maskulina scriba (písař).
Do církevní latiny se dostalo mnoho takových slov z řečtiny, což je případ zmíněný na konci předcházející lekce: propheta (nominativ i vokativ, genitiv prophetae, ablativ propheta,…). Příkladem je oznámení Lectio Joëlis Prophetae (čtení Joela proroka) o Popeleční středě. Jiné takového substantivum známe z Confiteor: dativ Baptistae a akusativ Baptistam od nominativu Baptista (Křtitel). Z řečtiny přišla do latiny četná osobní jména hebrejská; jejich české ekvivalenty, pokud existují, končí v nominativu na –áš: Jonáš, Lukáš, Jidáš, Barnabáš, Barabáš, Annáš, Kaifáš, Malachiáš, Kleofáš, Sofoniáš,… (a nezapomeňme na lidové Satanáš). Latinské verse těchto jmen připojují v nominativu obvykle s, takže mají koncovku –as: Jonas, Lukas, Thaddeas,… (včetně Satanas), zatím co jejich ostatní pády už přesně sledují a-skloňování, včetně vokativu končícímu na –a. Takže nyní můžeme zkompletovat to, co jsme uvedli už v 15. lekci: secundum Lucam obsahuje akusativ od Lucas. A podobně u čtení z knih proroků:, Lectio Isaiae Prophetae (čtení Isaiáše proroka – např. v pondělí Svatého týdne a dokonce dvakrát v následující středu). V pašijích podle sv. Jana se setkáváme s tvary socer Caiphae (tchán Kaifáše, genitiv), ad Caipham (ke Kaifášovi, z 10. lekce víme, že ad se pojí s akusativem).a a Caipha (od Kaifáše, s ablativem) od nominativu Caiphas. A tamtéž o něco později čteme přímou řeč židů Non hunc, sed Barabam (Ne toho, ale Barabáše – akusativ; hunc, tj. toho, také akusativ, si zapamatujme) následovanou konstatováním Erat autem Barabas latro (Byl pak Barabáš lotr – nominativ), kde maskulinum latro známe z 8. lekce.
Musíme upozornit, že česká verse jména Athanasius je sice Atanáš, ale mezi výše uvedená jména nepatří; jde sice o jméno původně řecké (Athanasios), ovšem bez hebrejského základu a v samotné řečtině skloňované zcela normálně podle mužského vzoru (logos, Theos,…), takže ani v latině nekončí na –as. Že jména končící na –asius dělají češtině potíže, o tom svědčí podobně stavěná jména milánských světců Gervasius a Protasius.(také původem z řečtiny Gervasios a Protasios), která v Schallerově misálku jsou v litaniích ke všem svatým (v těch pro prosebné dny) „zčeštěna“ jako Gervás a Protás, zatím co tamtéž v rejstříku, kalendáři a poznámce o jejich připomínce na den 19. června jsou uvedena jako Gervas a Protas. Dnešní češtině by bylo asi nejpříhodnější všechna tři jména používat v původním latinském znění: Athanasius, Gervasius, Protasius, genitiv Athanasia atd., podobně jako v češtině zcela bezproblémová slova Julius (genitiv Julia), nuncius, Vergilius, Ovidius,…
Končíme nástin toho, jaké možnosti a záludnosti skrývá latina pro toho, kdo v e-skloňování zná nominativ a chce odvodit genitiv, dativ, ablativ, často i akuzativ. Existuje opačný problém – známe některý z právě uvedených pádů a chceme odvodit nominativ. Situace je podobná, ba lze říci horší. Na příklad zná-li někdo ablativ ordine a není takový machr, aby ihned věděl, že nominativ je ordo, může tápat: orden, ordus, ordin, ors, ordis, ordes, ordinis, ordines,…? Jak historie učí, je pro tuto cestu nejlepší spoléhat se na tu první cestu, tj. od nominativu k dalším pádům, a doufat, že se u některého slova do nám známého pádu strefíme…
Diskuse pod článkem je určena pouze k upřesňujícímu dotazování a poznámkám nad obsahem článku.