Evžen Kindler
Doplňme ještě několik informací týkajících se skloňování.
Z češtiny víme, že samohláska –e–, která je v koncové slabice nominativu, u některých substantiv v ostatních pádech odpadá: sloupek, ale u sloupku, pes, ale se psem. A tak nás ani nezarazí, když se s podobným jevem setkáme i v latině, např. genitiv od pater je patris a ne pateris, jak už víme od 7. lekce, dativ od mater je matri, a ne materi (viz 13. lekce). Ale neplatí to vždy, např. ve slově socer (tchán) zůstává –e– před –r ve všech pádech; dokonce (ne)odstranění takového –e– může určovat význam slova – na příklad liber je jednak kniha a jednak svobodný, zatím co ablativ libro se týká jen té knihy, kdežto libero se vztahuje ke svobodnému.
A tímto příkladem se dostáváme k dalšímu jevu: existuje několik maskulin podléhajících o-skloňování, která v nominativu ztratila koncovku –us. Vesměs před ní končí jejich kmen hláskou –r. Kromě liber (v obou uvedených významech i skloňováních) k nim patří mj. puer (chlapec), vir (muž),adjektiva pulcher (krásný) a ruber (červený) a přivlastňovací zájmena noster (náš) a vester (váš). Jejich ablativy tedy jsou puero, viro, nostro, vestro, pulchro a rubro, genitivy jsou pueri, viri,…(čtenář jistě zaznamenal, že u posledních čtyř slov se vynechává –e– podobně jako výše u matri a patri, i když jde o jiné skloňování). Introit třetí vánoční mše sv. začíná slovy Puer natus est nobis (doslova Chlapec narodil se nám), Offertorium 21. neděle po sv. Duchu začíná Vir erat in terra nomine Job (doslova Muž byl v zemi jménem Job, rozuměj Na zemi byl muž jménem Job). V populární perikopě o Zuzaně v lázni, čtené v sobotu po 3. postní neděli, se píše, že „vzbudil Pán ducha svatého chlapce mladšího“ (čí byl ten duch svatý? toho mladšího chlapce): suscitavit Dominus spiritum sanctum pueri junioris (junior znamená mladší, ostatní jména už bychom měli znát). Chybějící –us má jeden důsledek pro skloňování: vokativ je roven nominativu, nemá koncovku –e. První část 9. verše Zachariášova chvalozpěvu (Benedictus), zpívaného v laudech a známého zejména ze závěru obřadů na Bílou Sobotu, zní Et tu, puer, propheta Altissimi vocaberis (A ty, chlapče, prorok Nejvyššího budeš nazýván).
V tomto úryvku rozumíme genitivu od Altissimus (Nejvyšší), ale co se slovem propheta? Tím se budeme zabývat v další lekci.
Diskuse pod článkem je určena pouze k upřesňujícímu dotazování a poznámkám nad obsahem článku.
Aktuálně >