Ponořme se do latiny 22 – omnipotens, supplex, dulcis

Evžen Kindler

Některá adjektiva podléhající e-skloňování mají nominativ (a vokativ) jeden pro všechny tři rody. Příkladem je supplex, s nímž jsme se setkali v 18. lekci, kde jsme přeložili verš Oro supplex et acclinis ze sekvence Dies irae jako Prosím (já) skromný a pokorný, neboť autor sekvence, který zde zpívá v první osobě, byl muž (Tomaso da Celano); bez jakéhokoliv jazykového podfuku ho však každá žena může překládat jako Prosím (já) skromná a pokorná (jak je to s acclinis vysvětlíme o něco níže). Jiným příkladem je adjektivum felix – česky šťastný – které figuruje jako mužské vlastní jméno hned na několika místech římského kalendáře včetně jména papeže a mučedníka (svátek 30. května), které však lze v ženském rodě zaznamenat na Bílou Sobotu v chvalozpěvu před velikonoční svící: O felix culpa (ó šťastná vina, nebo ve vokativu ó šťastná vino).

Jiným příkladem je misericors (soucitný, milosrdný) – viz závěr textu Indulgentiam…, kterým vyprošuje celebrant rozhřešení ke konci stupňových modliteb a před přijímáním věřících (a ve zpovědnici, když použije latinu). Také vetus (starý, viz 15. lekce) je nominativem pro všechny tři rody.

Podstatný počet těchto tak zvaných jednovýchodných adjektiv končí v nominativu –ns , jako např. clemens (laskavá) na konci antifony Salve Regina (o clemens, o pia o dulcis Virgo Maria – pia známe už z 5. lekce a k dulcis dojdeme už brzy). A můžeme prozradit, že jde často o adjektiva odvozená od sloves, a to podobně jako v češtině pomocí koncovky –ící (zpívající, mající, sedící,…) či –oucí (tekoucí, vedoucí,…). Zatím jsme se setkali se slovy omnipotens (všemohoucí), vivificans (oživující). V Loretánské litanii jsou vokativy potens (mocná, totiž Panno) a už nám známé clemens (laskavá, tradičně překládané jako dobrotivá). Je dobré vědět, že česká cizí slova končící na –nt vznikla z latinských originálů, které sem patří (agent, oponent, segment, rezident, prezident, student,…) a hlásku –t nabízejí češtině ze svých genitivů (agentis, oponentis,…).

Jednovýchodná adjektiva se v jednotném čísle skloňují stejně ve všech rodech a pádech s výjimkou akusativu neutra, kde není koncovka –em nýbrž se použije nominativ; takže v maskulinu a femininu je akusativ např. clementem a supplicem, kdežto v neutru je clemens a supplex.

Setkali jsme se s adjektivy končícími na –is: Např. v této lekci acclinis, o němž jsme prohlásili, že může být mužského i ženského rodu. Nebo – také v této lekci – dulcis (sladká) jako femininum, a ve 14. lekci dulcis hospes animae (sladký) jako maskulinum. Ale tato adjektiva jsou tak zvaná dvojvýchodná, mají totiž pro nominativ singuláru dva tvary, a to jeden společně pro maskulinum a femininum (jak jsme viděli), ale odlišný pro neutrum: ten končí na –e. Na Velký Pátek se při uctívání sv. Kříže zpívá mj. hymnus Crux fidelis, který složil současník sv. Řehoře Velikého Venantius Fortunatus (crux je femininum). V jeho refrénu se ozývá dulce lignum (sladké dřevo) a dulce pondus (sladké břemeno, pondus je neutrum skloňované podobně jako substantiva popsaná ve 12. lekci, konkrétně má genitiv ponderis, ablativ pondere). Tedy neutrum od dulcis je dulce. Vyskytuje se i v sekvenci Veni Sancte Spiritus ve spojení dulce refrigerium, kde o neutru refrigerium (osvěžení) víme už od 4. lekce. A tamtéž jsme se setkali i s akusativem neutra gaudium (radost); je rozvito přívlastkem perenne (trvající, stálý), což je neutrum, jehož nominativ maskulina a feminina je perennis.

Další příklad je z preface, kde na začátku jsou vyjmenována hned čtyři neutra adjektiv: dignum, justum, aequum a salutare (vhodné, spravedlivé, rovné, spasitelné [1]). První tři patří pod o-skloňování a např. první z nich má mužský tvar dignus a ženský digna, čtvrté patří pod e-skloňování a je dvojvýchodné – jeho maskulinum i femininum je salutaris, což známe např. z hymnu O salutaris hostia (ó spasitelná oběti), kde evidentně jde o femininum.

Takových dvojvýchodných adjektiv, končících na –is v maskulinu a femininu a na –e v neutru má latina velké množství. Ve 20. lekci jsme se setkali s originalis, paschalis a similis a jejich neutra jsou tedy originale, paschale a simile. V evangeliu čteme několikrát [2] expozici podobenství ve tvaru známém jako podobno jest království nebeské… a to v latině zní simile est regnum caelorum. Několik adjektiv uvedeného typu je v Loretánské litanii: Mater admirabilis (podivuhodná), Virgo fidelis (věrná) a trojice neuter Vas spirituale – Vas honorabile – Vas insìgne devotionis: vas (nádoba, jak už víme z 19. lekce) je neutrum a jeho shodné přívlastky jsou spirituale (duchovní), honorabile (důstojné, tradičně překládané jako počestné) a insigne (vynikající, tradičně překládané jako vznešené [3]). Adjektivum fidelis ve významu maskulina se vyskytuje v některých společných mešních formulářích, např. pro svátky vyznavačů-biskupů, opatů a církevních učitelů v Communiu Fidelis servus et prudens (Věrný služebník a opatrný), někdy i v evangeliích vybraných z konce 24. kapitoly a z kapitoly 25. podle sv. Matouše. Uvedený text nám nabízí ve slově prudens další příklad jednovýchodného adjektiva, zatím co servus (otrok, služebník) se skloňuje jako dominus.

V oblasti sloves podléhajících e-skloňování zná latina i trojvýchodná přídavná jména, tedy adjektiva mající v nominativu tři navzájem odlišné tvary pro všechny tři rody. V liturgických textech se však téměř nevyskytují, takže se jim nebudeme věnovat.