Ponořme se do latiny 21 – sanctus, sancta, sanctum

Evžen Kindler

Když máme k dispozici nějaké podstatné jméno jistého rodu, máme s jeho převodem do jiného rodu potíže. Někdy to nejde (otec je maskulinum a ani ten nejzoufalejší zastánce genderového šílení z něho přijatelné femininum či dokonce neutrum nevytvoří), jindy na to musíme hledat to vhodné z více pravidel (právník – právnička, ale domovník – domovnice, neutra vytvářet nelze). Proti tomu adjektiva, tedy přídavná jména, lze převádět z rodu do rodu s použitím jasně formulovaných a velmi jednoduchých pravidel.

A podobně je tomu i v latině. V ní lze klasifikovat adjektiva do dvou typů, lze říci vzorů, a to typu sledujícímu o-skloňování a a-skloňování a typu sledujícímu e-skloňování. Do toho prvního typu jsme vpluli více méně automaticky už v prvních šesti lekcích. Jeho rod je určen v nominativu koncovkami –us pro maskulinum, –a pro femininum a –um pro neutrum a skloňují se po řadě jako substantiva dominus, regina a verbum. Kdo tato skloňování zná, nemá problémy ani se skloňováním takových adjektiv ani s jejich převáděním z jednoho rodu do jiného.

Tak po prefaci zpíváme Sanctus, sanctus, sanctus Dominus Deus v maskulinu, v loretánské litanii a na začátku druhé části modlitby Ave Maria říkáme Sancta Maria ve femininu a v závěru Alleluia na svátek Nejsvětějšího Jména Ježíš (stejně jako v žalmu 144) se setkáváme s neutrem nomen santum ejus (jméno svaté jeho). V Andělském pozdravení je hned dvojice femininum-maskulinum téhož adjektiva, které se běžně překládají jako požehnaná/ý ale přesně to znamená dobrořečená/ý: Benedicta tu in mulieribus et benedictus fructus (doslova dobrořečená ty v ženách a dobrořečený plod). A neutrum tohoto adjektiva můžeme slyšet v úvodním dialogu k některým způsobům požehnání: Sit nomen Domini benedictum (Buď jméno Pána dobrořečeno).

S odlišnými problémy se setkáváme u adjektiv podléhajících e-skloňování. O něm už víme, že se vztahuje na všechny tři rody, což každý přijme s potěšením, ale víme i to, že první, pátý a u neuter i čtvrtý pád se od jiných pádů odlišuje tak „chaoticky“, že se musíme „ke každému slovíčku učit dvě“ – nominativ a ablativ (nebo genitiv, ten totiž bývá uváděn ve slovnících).

Z prvního poznatku vychází, že bez ohledu na rod jsou koncovky genitivu –is, dativu a ablativu –i a – pro maskulina a feminina – akusativu –em. Tak v Confiteor používáme dativ omnipotenti (všemohoucímu), Credo nabízí akusativ omnipotentem téhož adjektiva, k němu navíc consubstantialem (soupodstatného) a lze přidat i vivificantem, což se překládá jako substantivum oživovatele nebo opisem jako dárce života, avšak nejpřesnější překlad, který  zachovává to, že jde o adjektivum, je [1] oživujícího (…v Ducha Svatého, Pána a oživujícího, který…).

Příklady ablativů jsme uvedli už v minulé lekci.

Diskuse pod článkem je určena pouze k upřesňujícímu dotazování a poznámkám nad obsahem článku.