Evžen Kindler
V této lekci dokončíme výklad toho, jak chápat vztah mezi nominativem a ablativem (ale i genitivem, dativem a u maskulin a feminin i akusativem) substantiv podléhajících e-skloňování. Upozorňujeme čtenáře, aby si nedělali starost, když nebudou schopni si skloňování některých konkrétních slov z této lekce zapamatovat; jde v ní spíše o ilustraci různorodosti v oblasti e-skloňování a toho, že vypomáhat si nějakými pravidly je někdy bezůčelné.
V 13. lekci jsme narazili na dativ militi od slova miles (voják – doporučuji čtenáři, aby si řekl i ostatní pády singuláru). Můžeme prozradit, že se skloňuje stejně jako slovo hospes (host), s nímž jsme se setkali ve 14. lekci, (tam ovšem jen v nominativu). V téže lekci jsme se setkali, také jen v nominativu, se slovem sedes (sídlo). Jeho genitiv sedis je skryt v cizím slově sedisvakance, v posledních měsících často používaném, znamenajícím prázdné sídlo.
Můžeme obecně předpokládat, že pro substantiva končící v nominativu na –es a podléhající e-skloňování [1] platí to, co bylo uvedeno v prvním odstavci předcházející lekce. Koncovka –es nominativu se odpojí a v některých případech se prostě připojují ostatní pádové koncovky (příklad: sedes), v ostatních se ještě před tyto koncovky něco vloží, obvykle –it–.
V 15. lekci jsme se setkali se slovem cor (srdce). Je to neutrum a v mešním řádu se s tímto slovem setkáváme např. v modlitbách, které říká celebrant (resp. jáhen) před čtením evangelia. První modlitba začíná Munda cor meum (očisti srdce mé, tedy akusativ) a druhá Dominus sit in corde meo (Pán buď v srdci mém, ablativ). Takže při skloňování se – na rozdíl od jmen, s nimiž jsme se setkali v 9. lekci – vkládá před pádové koncovky souhláska d.
Trochu podobně se chová i femininum laus (chvála), vyslovované jednoslabičně, ne la-us, jako by –us byla koncovka (nepatří tedy k substantivům popsaným ve 12. lekci): V sekvenci Lauda Sion (Chval Sione) pro slavnost Božího Těla začíná 3. strofa veršem Laudis thema specialis (doslovně Chvály téma speciální, rozuměj Téma čeho – speciální chvály), genitiv je laudis, akusativ laudem. Slovo vas (nádoba), které známe z tří invokací Loretánské litanie (a ovšem i z českého váza), je neutrum a pádové koncovky připojuje přímo ke svému nominativnímu tvaru: vasis je genitiv, vasi je dativ, vase je ablativ.
O skloňování feminina mors (smrt) nás poučuje v první řadě závěr modlitby Ave Maria: nunc et in hora mortis nostrae (nyní i v hodině smrti naší – mortis je genitiv). Ablativ je v invokaci A morte perpetua (od věčné smrti) v druhé části litanií ke všem svatým, ale i v některých jiných litaniích. Stejně se skloňuje slovo pars (strana, část), také femininum. Tak 15. strofa sekvence Dies irae končí slovy statuens in parte dextra (stojící na straně pravé, tj. mezi spasenými).
Výraz lac et mel (mléko a med) známý z introitu zpívaného na Bílou neděli (první po velikonocích) obsahuje dvě neutra podléhající e-skloňování. Pro slovo lac se vkládá před pádové koncovky –t– (genitiv lactis, ablativ lacte) a pro slovo mel dokonce –l–, které zdvojuje –l před tím: v introitu zpívaném na Pondělí svatodušní a o slavnosti Božího Těla je ve výraz et de petra melle (a ze sklály medem), obsahující ablativ [2].
[1] Ano, to je důležitý dodatek, někdy později poznáme charakteristickou skupinu substantiv končících v nominativu na –es, avšak podléhajících jinému skloňování.
[2] Jen tak pro zapamatování: všimněte si, jak zvukomalebně zachycuje ono zdvojené l tu sladkou chuť lepicí se na jazyku a patře, při čemž v melodii gregoriánského chorálu je to nejen zdůrazněno zvláštním tzv. likvescentním tónem pro první l, ale dokonce obohaceno před tím likvescentním tónem pro m, takže se zpívá mmelle!
Aktuálně >