Ponořme se do latiny 16 – Spiritus, ritus

Evžen Kindler

Nyní už jsme schopni shrnout i koncovky pro substantivum Spiritus:

1. pád –us, 2. pád –u (dlouhé), 3. pád –ui, 4. pád –um, 5. pád–um, a 6. pád –u (dlouhé).

Ale nejde jen o Spiritus. Pomocí tohoto slova jsme se postupně dostali k dalšímu skloňování, zvanému u-skloňování. Ono skutečně existuje a podléhá mu několik slov, jako ritus (obřad – viz dativ ritui, tj. obřadu, v hymnu Tantum ergo [1]), defectus (odpadnutí, dativ defectui tamtéž), sensus (smysl – v Tantum ergo však jde o plurál, kterému se zatím vyhýbáme), domus (dům, invokace Domus aurea – Dome zlatý z Loretánské litanie ilustruje, že jména podléhající  u-skloňování nemusí být jen makulina) a manus (ruka).

Tímto skloňováním se už nyní nebudeme zabývat, podobně jako posledním typem skloňování, ē-skloňováním (opravdu, dlouhé e do něho vnese jiné koncovky), které necháme na později. Stojí za to si však uvědomit jednak to, že koncovka –us v nominativu může odkazovat na tři typy skloňování (viz dominus, latus a spiritus), a jednak několik tvarů zájmen:

Z odpovědí Laus tibi, Christe (chvála tobě, Kriste) a Gloria tibi, Domine (Sláva tobě, Pane) si snadno zapamatujeme dativ osobního zájmena tu (ty); s jeho první osobou jsme se setkali v 8. lekci, avšak použita byla už na konci 3. lekce (Tu es Petrus – Ty jsi Petr). Podle „univerzálního indoevropského“ pravidla m-t-s (můj-tvůj-svůj, meus-tuus-suus, viz lekce 5) odhadneme, že sibi znamená v latině sobě resp. si a – pozor! – mně nebo mi není mibi, nýbrž mihi; na příklad introit 2. neděle po devítníku (tj. neděle před Popeleční středou) začíná Esto mihi Deum protectorem, tj. buď mi Bohem ochráncem (v případě posledních dvou slov je ovšem použit akusativ, tak nějak ve smyslu našeho „dělej mi Boha ochránce“).

Další dativ zájmena známe z věty Pax vobis (Pokoj vám), kterou řekl Ježíš apoštolům, když je navštívil po svém zmrtvýchvstání, a kterou zdraví biskup věřící při pontifikální mši sv. Její modifikaci vyslovuje kněz, když recituje první modlitbu během zpěvu Agnus Dei. Ta začíná Domine Jesu Christe, qui dixisti Apostolis tuis: Pacem relinquo vobis, pacem meam do vobis, v překladu Pane Ježíši Kriste, který’s řekl apoštolům svým: Pokoj zanechávám vám, pokoj můj dávám vám. Poznáváme, že vobis je dativ vám, a hned si můžeme vzpmenout na dativ nobis, s nímž jsme se setkali v minulé lekci. Ten se vyskytuje i na konci mešního kánonu; po vzpomínce na mrtvé se celebrant bije v prsa a vysloví nahlas začátek další prosby: Nobis quoque peccatoribus (Nám pak hříšníkům). Druhá část modlitby Páně to také potvrzuje, když začíná Panem nostrum quotidianum da nobis hodie (Chléb náš každodenní dej nám dnes).

Čtenáře zde ledacos napadne. Jednak se podiví, proč ve výše naznačené modlitbě je pacem meam do vobis a ne pacem suam do vobis (v češtině bychom přece řekli pokuj svůj dávám vám a tak je to i přeloženo např. v Schallerově misálku), nebo apostolis tuis a ne apostolis suis. Vysvětlení tkví v tom, že zvratná zájmena (ta začínající na s) používá latina jen pro 3. osobu. Časem to probereme systematicky.

	Nominativ		Gen.	Dat.	Akusativ		Vokativ		Abl.
o-skloňování	-us	-um	-ī	-ō	-um		-e	-um	-ō
a-skloňování	-a		-ae	-ae	-am		-a		-ā
e-skloňování	???		-um	-i	-em	???	???		-e
u-skloňování	-us		-ūs	-ui	-um		-us		-ū

A druhá věc: čtenáře určitě napadne jako příklad miserere nobis (smiluj se nad námi), ale s tím je to komplikované; víme, že i v češtině má sloveso smilovat se poněkud exotickou vazbu používající předložku nad, a v latině to bylo podobné: v klasické latine platila vazba s genitivem; při nedělním výkropu zpíváme miserere mei (smiluj se nade mnou), kde – jak se časem dozvíme – mei je genitiv), sv. Tomáš, který jistě výraz miserere nobis dobře znal, se přesto ve 13. století v závěru sekvence Lauda Sion k té klasické latině vrátil a nechává zpívat Jesu, nostri miserere (Ježíši, nad námi se smiluj – že nostri je genitiv, se také časem dozvíme), ale v miserere nobis jde o pozdní latinu a tam je dativ.

Ukončíme tuto lekci přehledem pádů slova Jesus, který je velmi jednoduchý: nominativ je Jesus, akusativ Jesum a ostatní jsou Jesu (s dlouhým u). Příští lekcí se vrátíme k e-skloňování.