Ponořme se do latiny 15 – Dei, caeli, patris, matris

Evžen Kindler

Teď nám ze singuláru (jednotného čísla) zbývá už jen genitiv maskulin a neuter, čili genitiv o-skloňování a genitiv e-skloňování. Když řekneme, že v o-skloňování má koncovku –i a v e-skloňování má koncovku –is, může se někomu zatmít před očima z toho, jak se to plete: v o-skloňování patří ta koncovka genitivu, v e-skloňování dativu, zatím co v tomtéž e-skloňování má genitiv tu koncovku prodlouženou o s, kdežto v o-skloňování je dativ roven ablativu.

Vhodný lék na to je podobný jako u dativu (viz 13. lekci): když zaváháme, jakou vlastně dát koncovku, projděme v mysli gramaticky to, co se říká na začátku mše sv. a před mnoha modlitbami (včetně těch soukromých): In nomine Patris et Filii et Spiritus Sancti, tj. Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Text, který si každý pamatuje i z jiných než lingvistických důvodů, předkládá čtyři příklady genitivu pro tři různá skloňování:

Patris (nominativ Pater) má koncovku e-skloňování –is. Další příklady lze najít např. v Loretánské litanii: Mater Creatoris (Stvořitele), Mater Salvatoris (Spasitele) a Regina pacis (Královno míru, už víme, že pax je femininum). V sekvenci Veni Sancte Spiritus začíná genitivem verš první strofy lucis tuae radium (světla tvého paprsek, srozumitelněji pro nás: paprsek tvého světla – od lux, světlo, viz 9. lekce) a ke konci jsou dva genitivy ve verších Da virtutis meritum (dej ctnosti zásluhu) a Da salutis exitum (Dej spásy odchod) [1].

Filii a Sancti (nominativ Filius a Sanctus) mají koncovku o-skloňování –i. Setkáme se s ní např. během Sanctus v textu in nomine Domini (ve jménu Pána), ve Vyznání víry jednak v textu Factorem caeli et terrae (Stvořitele nebe a země) a jednak v textu Filium Dei (doslova: koho, co? Syna koho, čeho? Boha). V Gloria jsou genitivy slov Deus ve výrazu Agnus Dei (Beránku Boha [2]) a mundus (svět) ve výrazu peccata mundi, které jsou známy i z jiné mešní fáze a ze závěrů litanií. Nadto mundus máme i v úvodu k litaniím: Fíli, Redemptor mundi, Deus (Synu, Vykupiteli světa, Bože). V Loretánské litanii i v některých jiných čteme Sancta Dei Genitrix – opět genitiv od Deus, doslova Svatá Boha Rodičko, kde poslední dvě slova lze najít na mnoha jiných místech liturgických i neliturgických textů. V Loretánské litanii jsou genitivy též v invokacích Mater Christi a  Janua caeli (od caelum, tj. neutra). A tentýž genitiv se zpívá o velikonocích hned na začátku mariánské antifony Regina caeli (Královno nebes).

Na konci Gloria je výraz in gloria Dei Patris (ve slávě Boha Otce), který obsahuje dva genitivy maskulin podle různých skloňování – Dei (o-skloňování) a Patris (e-skloňování). Analogický výraz, avšak s dativem, je v závěru hymnu Veni Creator Spiritus (doslova: Přijď Stvořiteli Duchu): Deo Patri sit gloria (Bohu Otci budiž sláva). Při biskupském požehnání (nebo požehnání sv. Křížem) slyšíme také genitiv: Sit nomen Domini benedictum (Buďiž jméno Pána dobrořečeno).

Co však nám připomíná genitiv při každé přítomnosti na mši sv., to jsou oznámení ke čtení z Písma svatého. Lectio epistolae beati Pauli Apostoli znamená Čtení dopisu blaženého (nebo blahoslaveného) Pavla apoštola; lectio známe už z 8. lekce,  epistola je dopis, epistolae je buď gentiviv nebo dativ, kontext spolu s logikou nám říká, že to dativ nemůže být (nejde o přece čtení komu – dopisu), genitiv je přijatelná interpretace (čtení koho? dopisu), tradičně se to překládá čtení z listu – pro naše poučení už se charakter dopisu dostal do pozadí, česká předložka z se do překladu dává pro zdůraznění, že nejde o čtení celého dopisu, případně čtení na pokračování. Upozorňujeme, že zde jde o „genitiv genitivu“ – lectio (čtení) koho? epistolae (dopisu), dopisu koho? beati Pauli (blaženého Pavla). Plurál (množné číslo) jsme ještě neprobírali, takže můžeme pokračovat jen ad Titum (k Titovi), a ad Timotheum (k Timotheovi) – v latině jsou oba akusativy od Titus a Timotheus. Se záměnou slova Pauli za Petri resp. Jacobi či Joannis už si čtenář jistě sám poradí.

A jistě si poradí i s úvodem k Evangeliu: Sequentia (femininum, a-skloňování, v pozdní latině to znamená pořadí, my bychom řekli „prezentace ne přímo od začátku“, a pak (prezentace čeho?) následují genitivy sancti Evangelii (od nominativů sanctum Evangelium – svaté evangelium, o-skloňovování) secundum (tj. podle, z 6. lekce už víme, že je to předložka pojící se s akusativem) Matthaeum, Marcum (akusativy od Matthaeus, Marcus – o-skloňování), Joannem (akusativ od Joannes – e-skloňování; Lucam vysvětlíme v 23. lekci). A pro porozumění úvodu k poslednímu evangeliu stačí poznamenat, že Initium (je to neutrum) znamená začátek.

A předpokládáme, že si čtenář poradí i s výrazem, který zaslechne při proměňování kalicha: calix sanguinis mei, novi et aeterni testamenti… Nominativ calix (kalich) je rozvit dvěma odpověďmi na „kalich jaký, kalich čeho?“ jednak sanguinis mei (krve mé – nominativ je sanguis meus, k tomu se vrátíme v 18. lekci) a jednak novi et aeterni testamenti (nové a věčné závěti – neutrum testamentum dostalo ve spojení s adjektivy novum a vetus [3] v církevní latině nový význam, který my nazýváme Zákon).

Z genitivů, které vyslovujeme, když se žehnáme křížem, zbývá ještě Spiritus. Ten se liší od nominativu tím, že u v koncovce je dlouhé (což se v řeči a zpěvu obvykle nepozná). A dodejme, že Jesus má genitiv Jesu, jak nás poučují začátky invokací Cor Jesu (Srdce Ježíšovo) v litaniích k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a často používaný [4] výraz in nomine Domini nostri Jesu Christi (ve jménu Pána našeho Ježíše Krista). A ještě jeden, s nímž se setkáváme vždy, když přijímáme Kristovo Tělo: Corpus Domini nostri Jesu Christi custodiat animam tuam in vitam aeternam – doslova Tělo Pána našeho Ježiše Krista zachovejž duši tvou do života věčného; slyšíme hned tři genitivy podle o-skloňování Domini, nostri* a Christi, Corpus známe už z 12. lekce a ve slovech animam, tuam, vitam a aeternam už snadno poznáme akusativy a-skloňování.

Poklad genitivů představuje první část orace (kolekty) ze slavnosti Božího Těla, která je známa i tam, kde se konají tzv. požehnání Nejsvětější Svátostí (před koncilem to bývalo skoro v každém kostele obvykle večer a někdy i po hlavní mši sv. v neděli dopoledne). Najděme si tu oraci v misálku a sledujme: uvádíme její první větu tak, že ke každému slovu orace je připojen v závorkách překlad a – s výjimkou sloves – gramatický tvar.

Deus (Bože, viz 2. lekce), qui (který, viz 1. lekce) nobis (nám, viz příští lekce) sub (pod) Sacratemto (svátostí, ablativ, viz 4. lekce) mirabili (podivuhodnou, ablativ adjektiva – bude vysvětlen až v 20. lekci) passionis (umučení, genitiv, viz 8. lekce) tuae (tvé, genitiv, viz 5. lekce) memoriam (památku, akusativ) relinquisti (jsi zanechal), tribue (uděl) quesumus (prosíme), ita (tak) nos (nás) Corporis (těla, genitiv, viz 12. lekce) et (a) Sanguinis (krve, genitiv, viz výše) venerari (uctívat [5]), ut (abychom) redemptionis (vykoupení, genitiv, je to  femininum jako substantiva uvedená v 8. lekci) tuae (tvé) fructum (plod, akusativ od fructus) in (v) nobis (nás) jugiter (stále) sentiamus (pociťovali).

Výše uvedené mnemotechnické pomůcky pro genitivy a dativy maskulin jsme shrnuli do přiložené tabulky (k pojmu u-skloňování se dostaneme v příští lekci). Ještě je vhodné si doplnit několik příkladů e-skloňování feminin.

Tak Introit svátků sedmibolestné Panny Marie (jsou dva, jeden v pátek po Smrtelné neděli a druhý 15. září) začíná slovy Stabant juxta Crucem Jesu Mater eius, et soror Matris ejus…, tj. Stály u Kříže Ježíšova Matka jeho a sestra Matky jeho… Předložka juxta (vedle, při, u) se pojí s akusativem, zájmeno ejus jeho si můžeme zapamatovat a sestra Matky obsahuje genitiv Matris od Mater (Mater i soror známe už z 9. lekce). Stejný text je i v Evangeliu týchž svátků a také ve velkopátečních pašijích.

Takže – podobně jako v minulé lekci pro a-skloňování – lze nyní shrnout i koncovky pro o-skloňování:

1. pád –us,  –um, 2. pád –i, 3. pád –o (dlouhé), 4. pád –um, 5. pád –e, –um, a 6. pád –o (dlouhé),

a pro e-skloňování:

1. pád  ?všelicos?, 2. pád –is, 3. pád –i, 4. pád –em, 5. pád = 1. pád a 6. pád –e.

A zapamatujme si ještě: ejus (jeho, její), mei (mě, genitiv), nobis (nám, námi), sub (pod), ita (tak), ut (abych, abys, aby, …) a jugiter (stále, přesně vzato je to cosi jako stáleji).