Ponořme se do latiny 13 – třetí pád maskulin a neuter

Evžen Kindler

Přistupme nyní k dativu singuláru maskulin, tj. k třetímu pádu jednotného čísla mužského rodu. Už víme, že když se to naučíme pro substantiva (podstatná jména), budeme to umět i pro adjektiva (přídavná jména) a tu a tam i pro některá zájmena a číslovky.

V závěru 10. lekce jsme se dozvěděli, že předložka ad se pojí s akusativem. Je to zvláštní případ obecnějšího pravidla, které ocení ti, kdo znají německy [1], neboť tam platí něco podobného; v latině platí (i když s výjimkami):

Na otázku kam odpovídáme často akusativem, na otázku kde nejčastěji ablativem. To platí pro předložky, jako např. in, super, sub (viz později).

Vidíme, že latina zde „ignoruje“ dativ (třetí pád), což se nás zvlášť dotýká už proto, že český ekvivalent předložky ad, tedy k nebo ke, obvykle chápeme my Češi jako předložku pro dativ  typickou. Latinský dativ je jakýsi čistý pád, který sám o sobě vyjadřuje jistý vztah, symbolicky zobrazený i  názvu – dativ je od slovesa dare, tj. dát. Lze obrazně říci, že dativ jakoby případnou předložkou opovrhoval ve smyslu „já si stačím sám, ty dáváš sama o sobě jistý význam a je pod mou úroveň, abych ti do toho příštipkařil, takže si hledej jiný pád“. Pokoncilový teolog by mohl říci (kdyby znal latinu), že „dativ se málo otvírá světu“. A to nám ovšem dělá potíže, když hledáme vhodné latinské příklady, není jich mnoho.

Přesto máme k dispozici krásný příklad: začátek tzv. malé doxologie, tj. první část textu Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, kterým jsou zakončovány kantika (Magnificat, Nunc dimittis,…) a žalmy včetně žalmu 42, recitovaného při stupňových modlitbách. Zní v latině Gloria Patri et Filio et Spiritui Sancto. A máme k dispozici příklady (a to výstižné příklady) hned pro tři skloňování:

Patri nám říká, že v e-skloňování má dativ koncovku –i. Tak se např.v první části Confiteor setkáváme s dativy omnipotenti, Michaeli, Joanni, (na jména Michael a Joannes přejatá z hebrejštiny aplikuje totiž latina e-skloňování, takže např. v druhé části Vyznání vin jsou akusativy Michaelem a Joannem). V druhé strofě hymnu Tantum ergo zpíváme Genitori (Rodiči, Roditeli – viz 9. lekce) a procedenti (vycházejícímu). Mimochodem Patri se vyskytuje i v Credu ve výrazu consubstantialem Patri, kterým vyznáváme, že věříme v Syna „soupodstatného Otci (jde o vazbu stejnou jako např. Syn rovný Otci)

Filio (stejně jako koncové Sancto) nám říká, že v o-skloňování má dativ koncovku –o. Ale tu už známe, že? Je to koncovka ablativu. Ano, pro jména skloňovaná jako Dominus a jako verbum končí ablativ i dativ singuláru stejně, na –o. Confiteor nám nabízí příklady Deo, beato, archangelo, Petro, Paulo. V druhé strofě hymnu Tantum ergo zpíváme Genitoque, kde –que je přípona, kterou známe už od 3. lekce, takže po jejím odtržení zůstává Genito (nominativ je Genitus, (Z)rozený) – vzdáváme chválu Bohu Otci a Bohu Synu – doslova Roditeli a Rozenému. Jeden dativ je v odpovědi Deo gratias (Bohu díky) a hned tři jsou v celebrantově výzvě před prefací: Gratias agamus Domino Deo nostro (Díky vzdávejme Pánu Bohu našemu). Introit pro půlnoční mši sv. na vánoce začíná slovy Dixit Dominus Domino meo (Řekl Pán Pánu mému), tedy hned s dvěma dativy.

Spiritui nám doplňuje znalosti o skloňování toho pro nás zatím exotického substantiva Spiritus. Stačí si ho zapamatovat, nebo lépe, zapamatujme si mnemotechnickou pomůcku:

„Když si nemůžeme vzpomenout na koncovku dativu pro případ maskulin a neuter v singuláru, projděme si honem v mysli začátek malé doxologie“.

Ta pomůcka je však ještě užitečnější: v případě že jde o e-skloňování, lze ji aplikovat i na femininum – vždyť jsme se v 7. lekci dozvěděli. že e-skloňování pokrývá všechny tři rody, tedy i femininum. Takže v Confiteor už zcela přesně rozumíme slovu Virgini (viz 8. lekce). A podnětný příklad je v evangeliu čteném ve středu po třetí neděli postní: je tam kdo by zlořečil otci nebo matce (qui maledixerit patri vel matri) a brzy na to kdokoliv by řekl otci nebo matce (quicumque dixerit patri vel matri), takže máme k dispozici hned dvakrát spojení dativů maskulina a feminina [2].

Další příklady lze najít v evangeliích, zejména v těch úsecích, kde jde o rozhovor. V pašijích podle sv. Jana, zpívaných na Velký pátek rozeznáváme následující výrazy s dativy. V Getsemanské zahradě „řekl tehdy Ježíš Petrovi“ (dixit ergo Jesus Petro), aby si schoval meč. Později u veleknězova dvoru Jan, který „byl znám veleknězi“ (erat notus pontifici), „řekl vrátné“ (dixit ostiariae) a pak „říká tehdy Petrovi děvečka vrátná“ (dicit ergo Petro ancilla ostiaria). Známá výtka Ježíšovi spojená s úderem zní „Tak odpovídáš veleknězi?“ (Sic respondes pontifici?). Pilátovi říká Ježíš: Přišel jsem na svět, abych „svědectví vydal pravdě“ (testimonium perhibeam veritati).  Pilátovi připomněli židé loajalitu tvrzením, že kdo se činí králem, „odporuje císaři“ (contradicit Caesari), a když velekněží nesouhlasili s nápisem na kříži, „řekli tehdy Pilátovi“ (dicebant ergo Pilato). Pod křížem rozdělili vojáci Ježíšův šat na 4 díly, „každému vojáku část“ (unicuique militi partem). Ježíš pak „říká matce své“ (dicit matri suae) a „pak říká učedníkovi“ (deinde dicit discipulo).

Shrňme: Petro, Pilato a discipulo jsou dativy o-skloňování (nominativy: Petrus, Pilatus a discipulus), pontifici, Caesari a militi jsou dativy e-skloňování (nominativy jsou pontifex [3], Caesar a miles), vše maskulina. Setkáváme se i s femininy, a to veritati a matri (nominativy obou už známe) pod e-skloňováním, ale navíc s dativy spadajícími pod a-skloňování: ostiariae a suae (nominativy: ostiaria a sua, to známe z 5. lekce, viz její závěr) a tím už předbíháme: to patří do další lekce.