Prof. Giovanni Cantoni
Přednáška přednesená v Bratislavě roku 1994 pro Unii slovenské mládeže v rámci semináře Poslání sociálního učení církve při budování státu.
Myslím si, že je velmi užitečné, abychom si tu společně pověděli něco, v takovém vědečtějším duchu, o fenoménu fašismu. Celkem jistě je to problematika, která je zajímavá pro všechny. Zejména pro vás. Přišel jsem na takovouto myšlenku, protože minulý rok se v katolickém deníku v Itálii objevil silný útok na Slovensko, obviňující jej z toho, že je fašistickou zemí. Proto si myslím, že je nanejvýš žádoucí, aby se tyto věci vyjasnily. Jde o termín, jehož používání je různorodější, než bychom si dokázali představit. Často současně není jasný smysl, ve kterém se používá. Někdo z vás se mě ptal na informace z mého života a já jsem v krátkosti odpověděl, že jsem se narodil ve fašistické rodině a značnou část svého života jsem prožil hledaje odpověď na otázku: Co je to fašismus?
Problém lze definovat tímto způsobem. Jedinou jednoznačnou definici fašismu jsem našel jen v komunistické propagandě. To znamená, že co je fašismus, je jasné jen v komunistické doktríně. Ve třicátých letech III. internacionála rozhodla, že pojmenuje fašismem všechno to, co stojí jakýmkoli způsobem proti komunismu. Evidentně tento rozkaz dne dosáhl mnohé úspěchy. Tímto výrazem jsou označovány mnohé režimy na celé Zemi. Od fašismu italského, který dal jméno této propagandistické skutečnosti, až po poslední africký diktátorský režim. Propagandistický úspěch pojmu nám vůbec nepomáhá pochopit tento fenomén. Mezi knihami, které jsem přečetl v mládí, byla i propagandistická kniha od jistého Rusa. Vyšla ve vydavatelství Italské komunistické strany a mluvilo se v ní o tématu fašismu. Definice fašismu vyplývala z posloupnosti dialektického materialismu. V této knize ruské propagandy se fašismus definoval jako nejvyšší stupeň vývoje kapitalismu. Uvědomte si, jak těžko tuto definici může aplikovat africký diktátor. Diktátor v zemi, kde neexistuje nejen kapitalismus, ale ani žádný průmysl.
Osud pojmu fašismus je velmi podobný osudu pojmu kapitalismus. I vysvětlit pojem kapitalismus je velmi těžké. Našel jsem velmi mazanou definici jistého německého autora z přelomu století. Tento německý ekonom píše: „Kapitalismus je ekonomický život viděn očima socialisty.“ Ekonomický život tak, jak se nám představuje, to znamená v každé zemi a na každém místě jiný, dokud ještě neexistuje socialismus, se nazývá kapitalismem. Čili, je to definice velmi polemická a propagandistická, bez definování obsahu. Kdybyste dnes položili lidem z italského politického života otázku: Co je to fašismus?, nedostali byste přiměřenou vědeckou odpověď. Dostali byste jen odpovědi propagandistického charakteru. Představte si, že takový je stav nyní, po 50 letech od konce fašismu. Největší historik, který se v Itálii zabýval fašismem, byl přesvědčený antifašista a profesor na univerzitě v Jeruzalémě: Renzo de Felice. Ten se nedávno v jednom rozhovoru vyjádřil, že nacistický fašismus nikdy neexistoval a je to jen čistý výmysl propagandy.
Kdo dal jméno této propagandistické skutečnosti? Jak víte, jméno této propagandistické skutečnosti vychází z italské politické reality. V měsících, které bezprostředně předcházely první světové válce, došlo v italském socialistickém hnutí k politickému rozdělení. Jedna část italských socialistů byla pro válku s Rakouskem, druhá část pro to, aby Itálie zachovala neutralitu. Můžeme říci, že italské socialistické hnutí se rozdělilo na národní socialisty a na socialisty mezinárodní. Národní socialisty vedl starý socialistický vůdce Benito Mussolini. Mussolini byl rozený socialista, nikdy nepřestal být socialistou a byl jím i během Italské socialistické republiky, která vznikla v severní části Itálie v roce 1943. Důležité je, že socialistické hnutí v Itálii se před začátkem první světové války rozdělilo na dva proudy. Na konci první světové války vznikají v Itálii i v jiných evropských zemích, jako například v Německu, socialistické vzpoury podněcované mezinárodními socialisty a komunisty. Do tohoto období přetrvávají spory mezi dvěma socialistickými proudy. Ze strachu, že se může stát to, co se stalo v Rusku, se spojili liberálové a katolíci s národními socialisty Mussoliniho, aby stáli proti komunistům.
Nešlo tu o spojení na ideologickém základě, ale o spojení praktické, které mělo zabránit vítězství komunismu. Mussolini napsal, že skutek předběhl ideje. Tato věta je klíčem k pochopení fašismu. Je to výraz, který nám umožňuje sestrojit takový model: Vždy, když nějakému národu hrozí nebezpečí komunismu, všichni ti, kteří nejsou komunisté, se sjednotí, aby čelili tomuto nebezpečí. Nesjednotí se proto, že by stejně přemýšleli, ale proto, že mají společného nepřítele. Protože to je nepřítel, před kterým mají všichni stejný strach. Tento typ politického fenoménu nevzniká na základě jedné ideologie, ale proto, aby byl reakcí na historickou nezbytnost. Tváří v tvář možnosti vítězství komunismu, vzniká v jisté sociální skupině jistá reakce. Tato reakce bude o to homogennější, o co bude homogennější daná sociální skupina. Tato definice je klíčová pro pochopení fašismu. Fenomén fašismu je pojem bez obsahu, fenomén formální. Určitě i ve slovenštině existuje fráze „v jednotě je síla“. Je to fráze, která nemá obsah. Nepopisuje důvod, proč třeba mít sílu, proč by měl každý mít sílu, jen technicky říká, že když se více osob spojí, mají větší sílu. Čili, říci italsky jednota a fašismus znamená totéž. Fare il fascio znamená svazovat. Technicky výraz fašismus pochází z toho, že římští konzulové mívali svazek prutů na bičování, který se nazýval fascio. Fašismus vyjadřuje to, že svázáním prutů získáme více síly. Ale vůbec nehovoří o tom, jaké by to měly být síly. Přítomnost fašismu a spojování ukazuje jen na to, že je tu jisté společenské nebezpečí.
Pojem fašismu nemá obsah. Podívejme se na problém obsahu. Zkusme začít odpovědí na otázku: Je fašismus dobrý, nebo špatný? Proveďme srovnání s komunismem. Položme si otázku: Je komunismus dobrý, nebo špatný? I kdyby byli všichni komunisté dobří, komunismus je věc špatná. Jak odpovědět na otázku o fašismu? Řekl jsem, že fašismus je spojení sil. Uvedu jednu velmi kulturní definici řečenou po domácku: „Fašismus je karbanátek.“ Karbanátky jsou dobré nebo špatné podle směsi, ze které jsou udělány. Když je směs dobrá, i karbanátky jsou dobré. Když je směs špatná, i karbanátky jsou špatné. Toto je jediný možný způsob jak posuzovat fašismus. Protože fašismus neexistuje. Je to čirý výmysl komunistické propagandy. Mějme homogenní sociální subjekt, ve kterém lidé myslí stejným způsobem. Když tyto osoby reagují na komunistické nebezpečí, vytvoří dobré spojenectví. Směs byla dobrá, karbanátky byly dobré. Ale když by byla směs špatná, i karbanátky by byly špatné.
Můžeme říci, že čím méně komponentů má fašismus, tím spíše bude dobrý. Uvedu příklad, protože pouze na příkladu si to můžeme vysvětlit. V minulém století neexistovaly (v Itálii, pozn. ed.) katolické politické strany. Od roku 1870 do roku 1903 Svatý stolec zakazoval katolíkům účastnit se politického života. Byla to odpověď katolického světa na okupaci Říma italským vojskem. V důsledku okupace papežského státu italskou armádou v roce 1870 se katolíci zcela vytratili z politického života. Katolíci se vracejí na politickou scénu v roce 1903 s pontifikátem papeže Pia X. Nastává období spolupráce katolíků s konzervativními liberály proti liberálům progresivním, kteří byli spojení se socialisty. Z této spolupráce vzešlo založení Italské lidové strany (PPI) v roce 1919. PPI je předchůdcem dnešní křesťanské demokracie. PPI byla proti fašismu. Svatý stolec zřídil organizaci katolíků, kteří byli pro fašismus; jmenovala se Centro nacionale. Proto spolupráce katolíků s fašistickým režimem nesouvisela s fašismem obecně a nesouvisela ani s organizací strany. Dá se říci, že spolupráce byla spontánní, podporovaná stanovisky Svatého stolce a zejména nebezpečím komunismu. Z tohoto pohledu můžeme říci, že fašistický režim byl režimem s více částmi, ve kterém různé části – katolická, liberálně-konzervativní a národně-socialistická spolupracovaly, přičemž mezi nimi vznikaly i spory na základě různých okolností a různých problémů, které přišly na přetřes. Podobný vývoj byl ve Španělsku, kde v roce 1936 vypukla reakce proti komunistické vládě. Sociální tělo Španělska bylo prakticky zcela tvořeno katolíky. Postupně vznikly tři frakce: katolíci, liberálové a národní socialisté. Přitom katolíci byli přítomní v mnoha společenských organizacích, nesoustředili se v jedné specifické straně. Katolíci tu byli velmi spokojeni s jednáním fašistického režimu. Stejně jako během druhé světové války byly částečně spokojeni s vyhlášením války Sovětskému svazu. Toto byly šťastné momenty spolupráce.
Celé období fašistického režimu charakterizovala spolupráce různých sil. Spolupráce, která byla vynucena existencí komunistického nebezpečí. Pokud podle těchto charakteristik prozkoumáme všechno, co se nazývá fašismem, přijdeme k překvapujícím zjištěním. Mluvil jsem o španělském případě. Totéž platí o Portugalsku, kde se také mluví o fašismu, přičemž jediná přítomná skutečnost je skutečnost katolická. Prosím vás, prozkoumejte z tohoto pohledu vaši národní skutečnost. Jistě víte, že když se mluví o slovenském nezávislém státě, jehož prezidentem byl msgre. Tiso, mluví se o fašistickém státě. Toto je třeba přezkoumat s velkou pozorností. Fašismem můžeme nazývat jen spojení rozličných sil. Ale pokud tu jde o homogenní společnost, nelze hovořit o fenoménu fašismu. Pokud bychom podrobili této analýze další případy po první světové válce, potvrdila by se moje slova. Jak víte, ve třech pobaltských zemích – Estonsku, Lotyšsku a Litvě – se dostaly po první světové válce k moci tzv. fašistické režimy. V tomto případě je takové označení zcela pomýlené. Šlo o režimy diktátorské, ale ne fašistické.
Jaký je v tom rozdíl? Diktátorským režimem v klasické politice označujeme režim, který dočasně pozastaví občanská práva, protože čelí národním problémům a těžkostem. Ne proto, že by nechtěl tato práva a svobody, ale proto, že tato práva je třeba dočasně obětovat pro vážnější důvod. Uvedu příklad. Pokud si při nějaké činnosti zlomíme nohu, jdeme do nemocnice a dají nám nohu do sádry. Pokud nám lékař řekne, že je nezbytné jistý čas chodit se zasádrovánou nohou, je to diktatura. Pokud nám však lékař řekne, že takto je to ideální, jedná se o totalitu. Diktaturu charakterizuje dočasnost. Po jistý čas nelze realizovat svá práva, je třeba realizovat důležitější věci. Když je vyřešíme, uvedeme vše do původního stavu.
Rozdíl mezi diktaturou a totalitním státem je v tom, že diktatura je výslovně dočasná, oproti tomu totalita má tendenci k trvalosti. V letech, které následovaly po první světové válce, mnohé národy potřebovaly být takto zasádrované. Nedá se říci, že by to byl nějaký proud fašismů, ale byla to nutnost jistého historického období. Po válce bylo mnoho lidí, kteří se vraceli z fronty a měli zlomené nohy. Proto bylo třeba hodně sádry. Ale nelze říci, že právě tehdy bylo vynalezeno sádrování. Není to novinka, ale vzniklá potřeba, protože válka měla za následek množství zlomených nohou.
Fašismus je tedy režim bez obsahu. Obsah však můžeme vyjádřit negativním způsobem: Fašismus je zajisté antikomunistický a praktikuje diktaturu – dočasné pozastavení určitých práv. Četl jsem některé věci o msgre. Tisovi. Je evidentní, že musel žádat jisté oběti od občanů státu, které však v žádném případě neměly být trvalé. Podobně můžeme porovnat stát Olivera Salazara (Portugalsko) s Třetí říší. Nemluvme teď o Třetí říši. Řeknu jen jedno portugalské přísloví: „Bůh stvořil člověka, Portugalec stvořil mualata.“ Čili nelze dát na jednu úroveň rasistickou Třetí říši a fašistické Portugalsko, které je absolutně rasově snášenlivé. Kdybychom se zeptali nějakého antifašisty, která je principiální charakteristika národního socialismu, odpoví – rasismus. A co je národní socialismus? Odpoví – fašismus. Režim, který byl v Portugalsku, byl fašistický? Odpoví – ano. A kde tam byl rasismus? To není zanedbatelný argument! Nelze mluvit o národním socialismu a nemluvit současně o rasismu. Když charakterizujeme Portugalsko jako fašistický stát, hledejme tuto charakteristiku. Kde je rasismus? Hledejme ho ve Španělsku, v Itálii – je nepřítomen. Hledejme ho v Rakousku, na Slovensku, ve Finsku, v Litvě, Lotyšsku, Estonsku, Polsku – všude je zcela nepřítomen. A toto všechno jsou státy označované jako fašistické.
Tak tedy co je fašismus? Je to formální politický fenomén bez ideologického obsahu. Každý konkrétní režim si chtěl dát nějaké ideologické zabarvení. To je nevyhnutelná úvaha v tom smyslu, že když se nás někdo ptá, proč jsme udělali to či ono, hledáme vysvětlení. Mnohé věci jsme udělali bez toho, že bychom mysleli na to, že je bude třeba vysvětlovat. Opakuji Mussoliniho větu: Při fašismu skutek předchází doktrínu. Reakce tváří v tvář nějakému nebezpečí se nedá nazvat doktrínou, ale je jen jistým postojem. To musíme mít ustavičně na paměti.
Fašismus je politický výraz vlastní moderním státům. Vysvětlení: Pokud je nějaký národ homogenní ve smyslu kulturním, nemůže vytvořit fašismus. Může však, ba přímo musí, tvořit reakce. Fašismus je výsledek reakce u jistého lidu, který je homogenní z kulturního hlediska. Pouze na základě tohoto úsudku můžeme posuzovat jednotlivé fašismy. Zdá se, že sledujete italskou politiku. Mohu vám říci, že politické fenomény, které se zahrnují pod pojem Pólo de la libertad, současná koalice Alianza nacionale, Forza Italia, Liga Lombarda (v roce 1995, pozn. ed.), tento Pólo de la libertad je fašismus. Nemá nic společného s Mussolinim, nemá nic společného s bývalým fašistickým státem. Je spojením všech Italů, kteří se spojili tváří v tvář možnosti, že by Itálská komunistická strana, která disponuje všemi druhy moci tak, jak jsem to již ukázal, vzala do rukou i moc výkonnou. Co mají společné? Velmi málo. Strach před vítězstvím komunistů. Jsou lepší než byli fašisté v roce 1920? Ne. Neříkám to proto, že by mi byl Mussolini sympatičtější než Berlusconi, vždyť socialisté jsou mi obecně nesympatičtí, včetně Mussoliniho. Ale Italové v roce 1920 byli lepší než v roce 1990. Tedy karbanátek z roku 1920 byl lepší. Morální stav Italů byl rozhodně lepší. V roce 1920 v Itálii neexistoval rozvod, potrat, nemluvě o pornografii. V roce 1990 máme rozvody, potraty, pornografii a příchází i eutanazie. Italové v letech devadesátých jsou v horším stavu. Neznamená to však, že je necháme sežrat komunistům.
Abychom se v tomto množství pojmů zorientovali, předestřu základní princip. Je to tento: lze definovat liberální režim. Rovněž lze definovat komunistický režim. Nelze definovat fašistický režim. Lze definovat jisté profily, jisté vedlejší skutečnosti, nelze však definovat obsah, protože je vždy jiný. Opakuji to, co jsem říkal na začátku. Mluvme v procentech. Komunistický režim v Rusku byl z 80 procent komunistický a z 20 procent ruský. Komunistický režim v Německu byl rovněž z 80 procent komunistický a z 20 procent německý. A tak dále. Fašistický režim v Německu byl z 20 procent diktátorský a z 80 procent německý. A tak dále. Tento poměr je zcela opačný. V případě komunismu převažuje komunistická struktura a v druhém případě převažuje historické pozadí. Na začátku jsem řekl, že jsem se narodil ve fašistické rodině, v italské fašistické rodině. Trvalo mi dlouhá léta, než jsem pochopil, že moji prarodiče byli dobrými proto, že byli dobrými Italy a ne proto, že byli fašisty.
Přeloženo ze slovenského jazyka.
Dielňa svätého Jozefa
Aktuálně >
Upřímně řeknu, že jsem se v půlce ztratil a musel začít číst znovu. :-))) Nesouhlasím, že fašismus nelze definovat. Prof. Giovanni Cantoni mluví o karbanátku, ale sám karbanátek vytvořil, navíc si člověk jeho složení musí vyhledávat. Ne, že bych s panem profesorem nesouhlasil. Mnohé z toho co uvádí, uvádí i wiki, http://cs.wikipedia.org/wiki/F.....s#Definice , že fašismus je reakcí na socialismus, přesto mám pocit, že to je spíše obhajoba proč Italové šli za Benitem. Nicméně fašismus, je lehce definovatelný, díky otci zakladateli a následně vytvořenému systému. Takže je škoda, že touto definici článek nezačíná
Vaše závěry mne udivují a naprosto s nimi nesouhlasím. Naopak se ztotožňuji s myšlenkami v článku, které je ovšem zapotřebí poctivě uchopit. Článek je tu zejména proto, aby vyvrátil vaše poslední dvě věty, které se, jak se zdá, opět opírají o jistá vědomostní klišé (…otec zakladatel…), proti kterým článek bojuje. Jako byste přišel, nepochopil, paličatě trval na svém, odešel. Můj pocit.
Článek se mi nijak zvlášť nelíbí. Pro koho je psán? Pro širší veřejnost nemá jasnou kostru, kterou ona potřebuje k pochopení, je příliš rozsáhlý. Pro oposici vůči obviněním z fašismu je neúčinný, toto obviňování ani nepřibrzdí. Katolíky, kteří nevědí, co to je katolický stát a jak by měl fungovat, nepoučí. K orientaci mezi pravicí a levicí čtenářům nepomůže. Hybatelem jsou v článku spíše síly sekulární než katolické. (Některé věty se mi i nezdají zcela v pořádku – ale to zde není to hlavní.)
Blanco, nezlobte se na mě,o žádné klišé se neopírám. Článek jsem četl pětkrát než jsem se rozhodl napsat co jsem napsal. Fašismus, když už použiji toto slovo je společenský systém. Ten byl daný nástupem Mussoliniho a následnou praxí. Napsat, že fašismus není definovatelný a pak se tím vyhrazovat oproti ostatním systémům je nefér. Vyhrazovat se mohu proti B, jestliže definuji A. Dnes se často objevuje na různých konzervativních stránkách, že současná EU je ze své podstaty fašistická. Ať už snahou o řízení života a společnosti, tak určitým druhem korporativismu.
Jedná se o přepis přednášky, proto ta specifická kostra. Je to uvedeno hned na úvod článku, aby s tím každý počítal.
Děkuji za vynikající článek. Vnímám jej tak trochu jako rozjímání nad pojmem a jeho recepcí. Z oněch zklamaných reakcí mám dojem, že se skutečně zuby nehty drží nějakého přejatého pojetí (založil to ten, znamená to to a to je dogma), případně omezené účelovosti, aniž by z toho stínu trochu vykročili a zkusili to pojmout také takto „filosofičtěji“.
Bratře Felixi. Ten článek je psán pro lidi a jak napsal admin, je to přepis přednášky.
Jinak to kostru má, fašismus jako pojem a fašismus jako nálepka.
Nic víc v tom nehledejte
Pane Šímo, jestliže fašismus je nedefinovatelný, jak jej chcete srovnávat s jinými systémy? Pro mě to není dogma. Italský fašismus měl svoje specifické rysy a ty byly dány určitou filozofii. Nebo pohledem na to, jak by to mělo být, což je to samé.
No fakt je ten že to slovo je opravdu zdiskreditováno.Já vím že je to blbý ale když o mě řeknou že jsem fašista tak to zapírám.Lidi si pod tím pojmem přectavují něco jiného.No ve skutečnosti opravdu funguje vláda pevné ruky jako to bylo ve Španělsku nebo kdyby se Gajdovi u nás povedl ten puč tak by to také nemuselo být špatné.
Vždyť ten článek je právě o tom, že fašismus není definovatelný takovými prostředky jako ostatní systémy a proto jej nelze s nimi nijak srovnávat.
To, že italský fašismus – jak píšete – měl svoje specifické rysy, stejně jako každý jiný fašismus, jenom potvrzuje různorodé rozpětí tohoto pojmu.
Ovšem na druhou stranu se kontradiktorně jakoby zuby nehty držíte teze, že fašismus založil (nebo snad vynalezl) Mussolini a tím, jak to za jeho vlády vypadalo v Itálii, se tento pojem definoval. A veškerý další fašismus se tomu musí podobat, jinak není fašismem. Přitom sám Mussolini je v článku použit jako protiargument této tezi.
Znovu říkám – zkusme to uchopit jinak a rozjímat nad tímto pojmem v celém jeho chronologickém a obsahovém kontextu. Jestliže trváte na tom, že fašismus je „tamto a ne tohle“, rozejdeme se každý s jiným názorem a nebudeme tady zacyklovat diskusi.
Vztaženo k příspěvku pana Kavky…
Pane Šímo, reaguji pouze na italský fašismus, jiný neznám, takže tahle vaše věta je ze světa světelných střel—–To, že italský fašismus – jak píšete – měl svoje specifické rysy, stejně jako každý jiný fašismus, jenom potvrzuje různorodé rozpětí tohoto pojmu.———————–, jinak nedržím se ničeho zuby nehty. Fašismus jako fenomém a nebojím se tohoto slova je nerozlučně spjat s Mussolinim. Tvrdit něco jiného je obyčejné lhaní. Píšete…Přitom sám Mussolini je v článku použit jako protiargument této tezi………Takže fašismus byl před Mussolinim? V tom případě kdy a kde?
Fiume?
Ale to nemá smysl. Vy si prostě budete trvat na svých definicích a limitech a nic s vámi nehne. Proto, jak psal p. Šíma, nechme toho. Některé ty přestřelky jsou jak mor.
Děkuji.
V kontrastu vůči pojmovému rozmachu tohoto článku působí vaše stanovisko stejně limitně, jako byste tvrdil, že socialismus založil Lenin. A basta. Víc nevidím, neslyším.
Máte pravdu Blanco, budu si trvat na definicích. Stejně jako Andělský učitel, který definoval co je co a co není to.
Víte Blanco. Definice jsou součástí pochopení. Andělský učitel když psal o něčem, tak nejdříve uvedl definici co to není a pak co to je.
Za prvé. V tomto článku JE DEFINOVANÝ fašismus, jenomže jinak, než jej definujete vy (resp. než jakou definici ctíte jako jedinou přípustnou, ba jedinou existující). Vůči tomu se buďto nedokážete argumentačně postavit, nebo to vůbec nechápete, proto raději popíráte, že je zde jakkoli definovaný. To je váš základní kámen úrazu, resp. limit. Takže vaše narážky na absenci definice jsou naprosto liché.
A za druhé tím pádem ani nemusíme pokračovat…
…jenom poznamenávám, že odkaz na Andělského učitele je z vaší strany falešný, neboť vy k tématu žádnou myšlenkou nebo argumentem od takovéto (nebo srovnatelné) autority nedisponujete (fašismus A. u. nedefinoval). Je to tedy jen takové nabubřelé plácnutí do vody. Mluvíte o Andělském učiteli, avšak zaklínáte se Wikipedií. To působí směšně.
Přátelé, uklidněte se, ať tu nemáme flame war (když už byla zmíněna wikipedie :-).
Blanko, sám autor píše, že fašismus se nedá definovat…tedy ne autor, ale přednášející. Kde se zaklínám wiki? Tu jsem naopak uvedl na potvtzení některých tezí pana profesora….Ne, že bych s panem profesorem nesouhlasil. Mnohé z toho co uvádí, uvádí i wiki, http://cs.wikipedia.org/wiki/F…..s#Definice , že fašismus je reakcí na socialismus, přesto mám pocit, že to je spíše obhajoba proč Italové šli za Benitem.,………….takže prosím nelžete!
Vy asi opravdu nerozumíte psanému textu. Autor říká v podstatě to, že se nedá definovat OBSAH fašismu ve smyslu obvyklé klasifikace politických systémů, nikoli POJEM fašismu (který představuje výše popsanou formu). Ještě pořád budete tvrdit něco jiného? Pouze řečnická otázka.
Moje poslední narážky jste také evidentně nepochopil, proto svoji účast končím.
Ještě máte tu drzost/hloupost mne osočovat z nějaké lži…
Omlouvám se Adminovi i ostatním. Žádnou poznámku na mne již nesměřujte. Děkuji.
Ano, nerozumím psanému textu. :-) A reagovat budu na tohle ((Autor říká v podstatě to, že se nedá definovat OBSAH fašismu ve smyslu obvyklé klasifikace politických systémů, nikoli POJEM fašismu (který představuje výše popsanou formu). Ještě pořád budete tvrdit něco jiného? Pouze řečnická otázka.)). Jestliže nejsem schopen něco děfinovat z hlediska obsahu, tak těžko to pak mohu srovnávat s něčím, kde obsah definuji.
Fašismus není pojem. To je systém a obsah.
A ze lři Vás obviním už z toho, že…….Mluvíte o Andělském učiteli, avšak zaklínáte se Wikipedií. To působí směšně.
Lži, oprava.
Pro Blanku, pana Šímu a Felixe. Beru tento článek jako článek k zamyšlení a jsem tomu rád na stránkách Stj. Nicméně, fašismus jako takový byl proticírkevní, podporoval potraty, i rozvody. Něco o tom psal Michal Semín i pan doktor Radomír Malý. Fašismus neměl problém s rozvody, nevěrou a potraty. Potlačení tohoto bylo bráno jako ústupek Vatikánu a italskému lidu. Sám Mussolini….. Také italský fašistický diktátor Benito Mussolini, původně marxista a osobní přítel Leninův, se veřejně před občany chlubil svojí sexuální „výkonností“, podobně jako v nacistickém Německu Joseph Goebbels a Hermann Goering. http://katolikrevue.ath.cx/civ.....r_maly.htm
Tak jsem si přečetl komentáře a dost zírám. Vlastně už jsem to naznačil. Základní otázka zní: Proč se tím (tj. fašismem) vůbec zabývat? To opravdu nevím. Vím, že to hodně lidí přitahuje, na Národní myšlence bylo video o Zlatém úsvitu, taky tam mají dost těch manifestací a bouří … Proč? Copak někdo nechápe, že sekulární systém nemůže nic vyřešit? Žádný. Dokonce ani ten Frankův – a jaké byly úzké vztahy s katolíky tam?! Hodně lidí si myslí, že nějaká osvícená, v lepším případě zbožná diktatura může něco trvale zlepšit. Sen. Sen. Sen. Náprava nemůže přijít odjinud než od katolické církve. A ne od někoho, kdo bude s katolickou církví nějak spolupracovat. Jedině a jedině od katolické církve. Vůbec přemítat třeba o fašismu, nesmysl. Dnenší humanisti i různí katoličtí třeba sociologové zkoumají všechno a nevědí nic. Ztráta času a zabředání do ilusí. Zbytečný článek. Tedy abych nějakého rýpala neurazil: člámek přečtený nebo zapsaný někde na přednášce.
Br. Felix: Nemyslím, že jde o zbytečný článek už jen proto, že autentický katolicismus mediální hvězdy typu Dr. Solferna velmi často označují za jakýsi klerofašismus II. republiky. Takže zamyšlení nad tím, co fašismem je a co naopak ne a nakolik souvisí s katolickými principy jak spravovat společnost a stát je zcela na místě. Jinak si nemohu pomoci, bratře, ale stále Vás podezřívám z mentální lenosti. Podle Vás by asi bylo nejlepší, kdyby politickou vládu nad světem prostě přebrala Církve, protože jen ona, dle vašeho mínění, zajistí ten skutečně správný politický systém. Pokud by toto bylo vyznáním našich předků, pak jaksi nerozumím několikasetleté snaze optimálně vymezit vztah moci duchovní a světské. Mimochodem, když duchovní spravovali i politické záležitosti, tak to mnohdy byla tragédie. Skutečně dobrá období byla, když zbožný král a zbožný papež se vzájemně doplňovali a počestně spravovali oblasti života v v sobě vlastních kompetencích.
Fašismus je z nouze ctnost, je totiž rovněž produktem liberální revoluce, přičemž v různých zemích na sebe přijal také pozitivní prvky, neb do určité míry byl skutečně reakcí na militantní bolševismus (a někteří si uvědomovali, že jen návrat k pravé katolické víře je oním vnitřním řešením). Myslím, že ve XX. století z té ideologické nouze byl asi tím nejméně problematickým pro Církev, byť s výhradou, tu větší, tu menší. Osobně si myslím, že kdyby nacionální socialisté (nějaký sudeťák Otto Planeta) nezavraždili Engelberta Dollfusse v Rakousku, zřejmě by došlo k zajímavému vývoji. Jenže to jsou už jen ta historická kdyby.
Tak už dost (začal jsem psát dříve, než napsal svůj příspěvek p. Hibsch – vztahuje se to k předešlému obsahu). Chci se – s ohledem na svoji zdejší roli – vyhnout expozici vlastních názorů jako takových, ale vnímám tady zásadní nepochopení smyslu i obsahu článku. Je to zamyšlení se nad tím, jaký má pojem fašismus obsah v – abych tak řekl – obecném historickém a společenském kontextu, resp. jak je vnímán etc.; nikoli diskuse nad vznikem té které totality, její mravní problematikou, perspektivou a já nevím čím vším. Vnímám tady poměrně obvyklý jev – přisouzení článku jiný význam a jinou myšlenku, než ve skutečnosti má, a následně zkritizování téhož. Jak veverka na kruhu. Namísto přijetí roviny filosofického pojednání to tu někoho svádí k polemice ze zcela opačného směru – nejdříve si ukotví definici ve vztahu k historické reálii a pak to všelijak kriticky srovnává. Všechny strany tu navíc přemílají to svoje a navzájem se zcela míjí v ukotvení pojmů a následně i v cílení argumentů, což vedle nutkavých potřeb posledního slova a odpovědi za každou cenu devalvuje celý tento diskusní prostor. Místy se tu rychleji píše než myslí, o invektivách a některých trapných výstupech nemluvě. Vrcholem všeho je nepochopení smyslu celého tohoto webu a výzvy k uzavírání se před vzděláním o zásadních společenských tématech. Článek přecí není ani v nejmenším nějakou výzvou nebo návodem na společenské řešení, pouze pojednáním o významném historicko-společensko-politickém fenoménu! Věřím, že to jsou jenom dětské nemoce tohoto webu, resp. jeho prostoru pro komentáře. Chci se stále ještě vyhnout nutnosti plošného promazávání diskusí a tím zákonitě způsobeným kontroverzím, nedorozuměním a antipatiím. Zkuste proto, prosím, přehodnotit svoji diskusní iniciativu s ohledem na skutečný smysl tohoto textu.
Admin, proč se trápíte? Vždyť zrovna diskuse u tohoto článku není nijak afektovaná; u předešlých mi to připadalo napjatější. Aniž bych ma svém druhém komentáři cokoliv měnil, má pan Hibschá pravdu stran Dolfusse, má pravdu i stran rozdělení moci. Na podporu jeho stanoviska je dokonce vhodné připomenout „patera presidenta“ před půl stoletím na Slovensku, kdy tento myslím ani sám nevěděl, zda je spíš president nebo pater.
Nesouhlasil bych s tím italským autorem, že fašismus co do obsahu fakticky neexistuje. Mussoliniho fašismus měl zcela vyhraněnou ideologii na podkladě nauky Georgese Sorrella (Francouz) a Giovanniho Gentileho (Ital). Gentileho spisy dalo Svaté oficium na index. Italský fašismus ve svých počátcích byl protikřesťanský, ale tuto svou orientaci v průběhu 20. let změnil – podobně jako Mussolini měnil své ideové postoje skoro ze dne na den. Lateránské dohody r. 1929 jsou faktickou kapitulací fašistického režimu před katolicismem italského národa, s nímž musel počítat, byť se jednalo o pouhý utilitarismus Duceho. Soužití italského fašistického státu s Církví nebylo bez problémů, už r. 1931 musel Pius XI. vydat protifašistickou encykliku „Non abbiamo bisogno“, kde si stěžuje na snahu vnutit mládeži fašistickou nauku Gentileho včetně protikatolických invektiv, které obsahuje. Krom toho fašistické úřady nutily školní mládež k brannému cvičení v neděli dopoledne, kdy měla být na mši sv.
Pravdou ovšem je, že kdybych měl volit mezi italským fašismem a komunismem, neváhal bych ani vteřinu a volil to první. V Mussoliniho Itálii neexistoval trest smrti, nebyly tam vyhlazovací tábory, političtí vězňové měli zvláštní statut podobně jako ve formálně demokratických zemích. Komunista Gramsci si v „krutém fašistickém vězení“ napsal všechny své spisy, měl na práci klid, protože nemusel těžce pracovat jako v nacistických nebo bolševických lágrech, když onemocněl rakovinou, dostalo se mu exkluzivního léčení v nejlepší státní klinice. N ostrově Lipari se mohli vězňové volně pohybovat po celé ploše ostrova, dokonce dostávali i kapesné, aby si mohli dopřát občerstvení v některé z místních kavárniček. Italský fašismus nebyl také rasistický a až do obsazení země Němci v létě r. 1943 odmítal vydat Židy k deportaci do hitlerovských táborů smrti. Tato s nacismem nesrovnatelná mírnost italského fašismu je dána právě jeho kapitulací před katolicismem a silným vlivem Církve, což je na základě písemných pramenů doložitelné.
Mně se článek velice líbil, myslím si, že obsah je pochopitelný. Jen se udivuji, že někteří lidé v diskuzi nevidí rozdíl mezi pojem fašismus a charakteristika fašismu.
Článek a komentáře jsem přečetl. Naprosto souhlasím s tím, že záleží na úhlu pohledu. Kdo byl prvním fašistou? Který stát byl jako první fašistický? Dle argumentace a definic uvedených v článku to byl ten stát, který se ocitl v takových existenčních nebo ekonomických problémech, že je mohl řešit pouze jako „svazek“ občanů (lidí) jdoucích „stejným směrem“. A ti co nejdou tímto směrem …. . No a k takové cestě je třeba vůdce.
Nástup fašismu, jak je definován v článku a komentářích, je vždy
iniciován souhrnem vnějších a vnitřních faktorů, které na stát (národ) působí. V německu to byla porážka v I.světové válce a následné nastavení reperací v kombinaci s komunistickým povstáním a zasažení ekonomickou krizí. V itálii, španělsku, chile a tak by se dalo pokračovat to bylo obdobné. A můžete nacházet další státy.
A závěr mého komentáře? Nejsem fašista. Leč zneužít a zneužito bylo vše. Zvlášť jestliže někdo umí vést a manipulovat skupiny lidí a je-li to v zájmu elity.
nevím jak dlouho jsem chodíte komentovat, ale 2 stejné to není dobré