Pastýři nebo draví vlci?

Radomír Malý

Dnes již není žádnou výjimkou, že mnoho biskupů je organizováno v Rotary klubech, koneckonců sám papež František ještě jako arcibiskup Buenos Aires byl čestným prezidentem místní rotariánské organizace. V sousedním Německu náleží k rotariánům celkem 5 biskupů (kardinálové Marx z Mnichova a Lehmann z Mohuče, biskupové Fuerst ze Stuttgartu a Algermissen z Fuldy a emeritní biskup z Augsburgu Mixa).

Kdo jsou rotariáni? Jejich zakladatelem byl na počátku 20. století svobodný zednář Paul Harris, bohatý advokát z Chicaga. Rotariáni se ale brání tomu, aby byli označováni za zednáře. Sdružují podle svých vlastních ustanovení především zámožnější lidi za účelem finanční podpory nejrůznějším charitativním nebo kulturním podnikům. Nicméně zednářské publikace je považují za své „předpolí“, o to ale v tomto článku nejde. Chceme poukázat na jinou skutečnost, totiž proč je členství v Rotary a jiných podobných klubech přinejmenším nebezpečné a kam daleko až může dojít.

Stalo se to v německém klášteře salvatoriánů ve Steinfeldu (diecéze Aachen), který je zároveň oblíbeným poutním místem. Řeholníci se dostali do finančních potíží v důsledku nedostatku nových povolání. Staré budovy ještě ze 12. století zely prázdnotou a chátraly, kongregace je chtěla prodat. Dnes se ale čím dál častěji v takových případech náhle jako „deus ex machina“ v antickém dramatu objeví „hodný“ pan zachránce s nabídkou velkorysé finanční pomoci. Steinfeldské salvatoriány oslovil zámožný podnikatel v gastronomii a turistickém ruchu Wofgang Scheidtweiler s tím, že zřídí v prostorách kláštera „Centrum pro rozvoj obyvatelstva a reprodukční zdraví“. O zisky z kursů a seminářů pro širokou veřejnost se pochopitelně bude dělit se salvatoriány.

Pan Scheidtweiler je prezidentem místního Rotary klubu a na seminářích, které pod hlavičkou tohoto sdružení pořádá, je neustále plno. Přednášela pro něj i taková esa jako Bill Gates nebo Goeran Grosskopf. To vše se má nyní dít v klášteře, již jsou plánovány miliardové investice do rekonstrukcí objektů. Něco takového by mohlo být v pořádku, kdyby…

Právě toto „kdyby“ je úhelným kamenem. Semináře a veškeré další akce Rotary klubu v Aachen jsou totiž zaměřeny na propagaci a podporu potratů v Německu a v celém světě. Scheidtweiler není totiž jenom prezidentem Rotary klubu, nýbrž stojí též v čele německé sekce „Mezinárodní organizace pro reprodukční zdraví“, jejíž činnost Rotary klub v Aachen mohutně financuje. V klášterních budovách, kde ještě nedávno zněly modlitby mnichů, teď budou pronášet pochybní pseudoodborníci výzvy k maximálnímu rozšíření zabíjení nenarozených dětí a k finančním sankcím vůči státům, jež mají dosud restriktivní potratové zákony. To vše pod patronací salvatoriánských řeholníků, kteří k tomu mají poskytnout své prostory a čerpat zisky z této zločinné aktivity.

Na jazyk se derou slova Spasitelova o zkažené soli, jenže – ač je to k nevíře – situace je ještě horší. Členem aachenského Rotary klubu a zároveň i členem Organizace pro reprodukční zdraví je též jistý Obiora Ike. Kdo je tento pán? Nikdo jiný než generální vikář diecéze Enugu v africké Nigérii a zároveň profesor sociální etiky a církevních dějin v místním semináři. Honosí se titulem „papežský prelát“ a je horkým kandidátem na tamní biskupský stolec. V Německu studoval a tady navázal přátelské kontakty nejen s církevními hodnostáři, ale i s rotariány typu Scheidtweilera a s potratáři výše uvedené organizace. Za své zásluhy o „reprodukční zdraví“ byl vyznamenán cenou „Nafis Sadik Award“, to ovšem nebylo na překážku, aby se účastnil r. 2009 biskupské synody o Africe jako poradce. Netají se tím, že udržuje přátelské vztahy s Ingmar Brueggemannovou, bývalou generální ředitelkou německé pobočky Planned Parenthood, největší mezinárodní organizace na podporu potratů, kterou rovněž Scheidtweilerův Rotary klub štědře dotuje. Ta provozuje v Německu 4 potratové kliniky, v nichž je každoročně povražděno minimálně 5 tisíc dětí. Scheidtweiler dále plánuje, že Rotary klub v Aachen zafinancuje výstavbu 5 potratových klinik v Indii.

Liberální biskup v Aachen Heinrich Musinghof několikrát jednal se steinfeldskými salvatoriány o dalším využití kláštera. Dosud nevydal žádné stanovisko, ačkoliv Scheidtweiler již klášterních prostor využívá pro své některé akce.

Tady již nejde jen o zkaženou sůl, ale přímo o dravé vlky v beránčím rouše. Jak je možné, že steinfeldští řeholníci vůbec s panem Scheidtweilerem jednají a – i když dosud neřekli definitivní ano k jeho nabídce – tváří se vůči ní vstřícně? Zcela určitě vědí, jaké aktivity vyvíjí, jak to, že jim to nevadí? Proč není Mons. Ike postižen za svoji účast v organizacích podporujících vraždy nenarozených, zatímco františkáni Neposkvrněné byli potrestáni pouze za to, že se rozhodli pro tradiční liturgii? Jak máme potom věřit těm pastýřům, kteří sice navenek mluví proti potratům, přitom ale vůbec nepostihují duchovní koketující s propotratovými organizacemi nebo se dokonce přímo v nich angažující? Duchu Svatý, uděl nám, prosíme, dar rozlišení, kdo je tady beránek a kdo vlk v jeho rouše!

Článek byl sepsán podle údajů časopisu Glaube und Kirche 3/2014.