2. listopadu si připomínáme Památku všech věrných zemřelých (dušiček).
/…/ Bože, otevři mi.
Bože, pusť mne k teplu; bojím se zimy.
Jdou všichni v tebe; děti tvé, ne hosti.
Jen já jsem venku. Draví, tiší jdou a prostí.
Bože, otevři mi. A ne v spánek: do Radosti…
Bože, otevři mi do Radosti.
Nea Marie Kuchařová
Podle katolické nauky nemůže do nebe vejít nic nečistého – žádná duše, která by byla ještě poskvrněna nějakým neodčiněným hříchem, byť by to byl hřích lehký a zdánlivě nevýznamný. Takové duše, které v hodince smrti nejsou zatíženy hříchem smrtelným, ale nejsou ani dokonale čisté, jdou po smrti do očistce, kde trpí tak dlouho, „až bude zaplacen poslední haléř“. Mohou se těšit z vyhlídky na shledání s Bohem, jsou si jisty svým spasením, ale procházejí utrpením, které není ani zdaleka malé. Plameny, které je omývají, sice neslouží k jejich zkáze a nevyjadřují zavržení, ale pálí velmi silně a duše v očistci toužebně prahnou po brzkém vysvobození.
V poslední době pozorujeme v moderních církevních kruzích šířící se přesvědčení, že každý člověk, který alespoň v některých bodech následoval učení Církve, prohlašoval se za křesťana a není znám jako veřejný nekajícník, po své smrti půjde rovnou do nebe (pomineme-li ovšem extrémní variantu této pomýlenosti, kterou je blud o jisté spáse všech lidí, bez ohledu na to, jak těžce hřešili, uráželi Boha a setrvávali v zatvrzelé nekajícnosti či dokonce v nepřátelství a boji proti Církvi).
Následující příběhy svatých a jejich zjevení týkající se očistce nám ukazují, čím je vlastně toto místo, jak velice zřetelný je před Boží Tváří i ten nejmenší lidský hřích a jak důležité je myslet na to, abychom své účty vyrovnávali raději na tomto světě, abychom méně trpěli na věčnosti. Také nás poučují o tom, jak velmi milé, vzácné a potřebné jsou naše modlitby duším, které sice spatří Boha tváří v tvář, ale kvůli větším či menším nedbalostem, lehkomyslnosti a malé ochotě nést na zemi svůj kříž a snášet časné tresty, nyní trpí očistcová muka.
„Zbožná sestra Františka z Pampelony viděla často duše v očistci. Vypravuje, že zbožný biskup pro malou nedbalost ve svém úřadě musel devětapadesát let trpět v očistci. Jiný biskup, který byl tak štědrý, že mu všeobecně říkali almužník, trpěl pět let jen za to, že si přál biskupskou hodnost. Jeden kněz trpěl čtyřicet let za to, že jeho nedbalostí zemřelo několik osob bez svatých svátostí. Táž sestra viděla duše mnohých zbožných karmelitek, z nichž některé za života konaly i zázraky, ale trpěly v očistci již deset, dvacet, třicet, šedesát let a ještě nebyl nablízku konec jejich utrpení.“
Spravedlnost Boží musí žádat dostiučinění, avšak láska Boží si přeje, abychom duším v očistci pomáhali. Proto by naší první reakcí na toto zjištění měla být vroucí touha a snaha těmto duším pomáhat svými modlitbami, posty a sebezápory. Stejně tak ony budou pomáhat nám v našich útrapách.
„Jak můžeme duším pomáhat? Modlitbou; obětí mše svaté – nejsvětější krev Spasitelova hasí plameny očistce. Kdybychom věděli, kolik radosti a útěchy působí tato Oběť v očistcovém vězení, sotva bychom se odvážili vynechat některou mši svatou, na které jsme mohli být přítomni. Církev nám podává z pokladu zásluh Pána Ježíše a svatých milosti, odpustky a přeje si, abychom tyto odpustky získali za duše v očistci. Šlechetné duše tak konají t. zv. hrdinský skutek ve prospěch duší v očistci. Tímto skutkem dávají do rukou Panny Marie všechny svoje vlastní úkony zadostučinění, které za života vykonají, jakož i všecko, co bude po jejich smrti obětováno za ně, všecky mše sv., odpustky, modlitby, dobré skutky, všeho toho se pro sebe zříkají a kladou do rukou Panny Marie, aby s tím naložila ve prospěch duší, kterým to ona bude chtít přivlastnit.“
Podívejme se, jak záslužnost modliteb a obětí za duše v očistci potvrzuje sám Pán a jak štědře se za ně odměňuje:
„Sv. Gertruda také tak učinila, a když umírala, zlý duch jí posměšně pravil: ‚Jak jsi byla pyšná a krutá sama k sobě. Je snad větší pýcha, než když někdo platí cizí dluhy a svoje nezaplatí? Odpykáš svou pýchu, budeš hořet v očistci a já se budu tvé pošetilosti smát.’ Ale vtom se jí ukázal Pán Ježíš, těšil ji a řekl: ‚Abys věděla, jak milá je mi tvá láska, kterou jsi prokázala ubohým duším v očistci, odpouštím ti v tomto okamžiku všecky tresty, které bys měla trpět v očistci. A poněvadž jsem ti slíbil, že ti stonásobně odměním vše, tedy rozmnožím bohatě tvoji slávu, a to pro lásku, s jakou jsi obětovala všechny svoje úkony na zadostučinění mým milým duším v očistci.’”
Příběh ze života svaté Markéty Marie zas ukazuje Boží milosrdenství a velkorysost, kdy náš Pán odměňuje umírajícího za nepatrný skutek lítosti a lásky, který byl však vykonaný s upřímným a pokorným srdcem.
„Zemřel šlechtic, otec jedné novicky, tak prosili řeholní rodinu, aby se za jeho duši modlila. Svatá Markéta Marie Alacoque byla právě novicmistrovou a horlivě se modlila za tohoto zemřelého. O několik dní později prosila dcera zemřelého znova o modlitbu. Světice však odpověděla: ‚Nermuťte se! Váš otec nám může svými modlitbami pomoci, nepotřebuje již naše modlitby.’ K tomu ještě dodala: ‚Zeptejte se své matky, jaký hodnotný čin vykonal váš otec před svou smrtí. Tento dobrý skutek způsobil, že božský Soudce mu byl milosrdný.’ Dlouhou dobu se dcera nedověděla, jaký to byl dobrý skutek. Teprve když matka přišla do kláštera k slavnosti slibů, vypravovala: ‚Když mého manžela zaopatřovali, přišli lidé, kteří doprovázeli Svátost oltářní, až do světnice umírajícího. Mezi nimi byl také jistý řezník, který se skromně skryl v koutku světnice. Nemocný uviděl řezníka, zavolal ho laskavě, podal mu přátelsky ruku a prosil ho s pokorou u šlechticů nezvyklou za odpuštění; před nějakým časem ho urazil několika hrubými slovy.’ Z toho poznala dcera, že světice mluvila pravdu, a těšila se z blaženosti svého otce.“
Ale Bůh není jen milosrdný, je také spravedlivý. Na následujícím příběhu vidíme, že člověk, který za svého života nelitoval tvrdosti svého srdce a nesklonil se k chudým v blíženské lásce, nemůže spoléhat, že díky modlitbám druhých půjde rovnou do nebe.
„Když se jednou svatá Markéta modlila za dvě osoby vznešeného stavu, bylo jí zjeveno, že jedna z nich ještě několik let bude trpět v očistci, třebaže za ni bylo obětováno mnoho mší svatých. Proč ty mše svaté a modlitby nic nepomáhaly zemřelé osobě? Za živa z nedostatku lásky poškodila několik rodin svých poddaných. Tito lidé teď byli tak chudí, že neměli, co by obětovali za blaho svých zemřelých. Proto Bůh ve své spravedlnosti všecky modlitby a mše sv., které byly obětovány za onu bohatou paní, udělil těm chudým zemřelým.“
Na těchto několika krátkých, ale výmluvných událostech ze života svatých vidíme, že očistec není místo úlevy a jásotu, ale drsného očišťování duše, která musí splatit veškerý dluh svému Stvořiteli, než vejde do nebeské slávy. Vidíme, že v očistci trpí i duše, kterým se ve zbožnosti může rovnat málokdo z nás, za provinění, vedle kterých se ta naše jeví jako mnohem závažnější. Zároveň však vidíme, že Bůh odpouští mnoho tomu, který, byť v posledních chvílích svého života, dokáže upřímně litovat a milovat bližního, vidět v něm samého Krista, vzdát se své pýchy a padnout jako žebrák ke Spasitelovým nohám.
Mrtví
Krásné a spravedlivé jest umírání,
mrtvých úsměv jest jako z pastvin vání,
jako půlky jablek zimních kosti jich skrání.
Jejich ruce jsou jako svadlé podzimní listí,
všecky žilky a cévy možno si v nich sčísti,
jako z listu bílého lze jim z dlaní čísti.
Ruce jejich jsou tiché a studené
jako luna, jako úsvit dne,
pokojny, že úzkost žádná jimi nepohne.
Mrtví jsou ovoce ze slunných snětí,
uzrávše do klína Panina letí,
mrtví jsou nejprudší naděje děti.
Mrtví jsou zora, mrtví jsou kuropění,
mrtví jsou jako rosa, mrtví jsou ptáci, mrtví jsou východu rdění,
mrtví jsou paprskové ze tmy chtíčů vykoupení,
mrtví jsou Světlo, jež z této země už není.
Odpustky pro zemřelé
Od 1. do 8. listopadu lze získat plnomocné odpustky pro duše v očistci návštěvou hřbitova spojenou přinejmenším s vnitřní modlitbou za ně.
2. listopadu lze získat tytéž odpustky při návštěvě kostela nebo veřejné kaple, pokud se tam pomodlíme na úmysl Svatého otce Vyznání víry a Otče náš.
- K tomu musí být splněny řádné podmínky pro plnomocné odpustky:
- svatá zpověď do osmi dní předem nebo potom (stačí jedna pro více odpustků);
- svaté přijímání (nejlépe v den získání odpustků, ale stačí i jiný den; pro jeden plnomocný odpustek je nutné jedno sv. přijímání);
- modlitba na úmysl Svatého otce;
- zřeknutí se dobrovolné náklonnosti ke každému, i lehkému, hříchu
(Předepsané modlitby je nutné, není-li uvedeno jinak, se modlit ústně.)
Denně lze získat pouze jeden plnomocný odpustek, který lze buď formou přímluvy přivlastnit konkrétnímu zemřelému, nebo dle Božího úradku obecně duším zemřelých.
- Citace převzaty z Našich světel.
- Obrázek: William-Adolphe Bouguereau – Le Jour des morts (1859)
- Úvodní verše: Reynek, Bohuslav: Smutek země. In: Básnické spisy. Zlín, Archa 1995, str. 110
- Závěrečné verše: Reynek, Bohuslav: Smutek země. In: Básnické spisy. Zlín, Archa 1995, str. 75
- Odpustkový řád: www.fsspx.cz