Památka Panny Marie Bolestné

 „Ó, vy všichni, kteří jdete cestou, pozorujte a vizte, je-li bolest, jako bolest má.“ (Pláč Jer. 2, 12)

„Jest jako moře veliká pohroma tvá.“ (Pláč Jer. 2, 13)

Dnes si připomínáme památku Panny Marie Bolestné.

Památka Sedmibolestné Panny Marie se nejprve slavila v  pátek před Květnou nedělí – na „květný pátek“. Od poloviny 17. století začal tento svátek slavit řád bratří servitů jako svůj hlavní svátek třetí ne­děli v  září. Když se veliký mučedník pro víru papež Pius VII., kterého císař Napoleon Bonaparte věznil v Savoně, slavně vrátil roku 1814 zpět do Říma, zavedl tento svátek pro celou katolickou církev jako výraz poděko­vání za svůj šťastný návrat. Slovensko uctívá Pannu Marii Sedmibolestnou jako patronku své země.

Richard od sv. Vavřince praví: „Nebylo na světě láskyhodnějšího Syna nad Ježíše a nebylo matky, jež by milovala své dítě více než Maria.“ Nebylo-li tedy na světě lásky rovné lásce její, nebylo ani bolesti, jež by se vyrovnala bolu jejímu. Připomínaných sedmero Mariiných bolestí představuje život naplněný utrpením, kterým procházela ve spojení se Synem Božím jako jeho matka. Tím se podílela i na spasitelném úkolu svého Syna a pátá jmenovaná bolest souvisí s rozšířením jejího mateřství na nás všechny. Všechny jmenované bolesti provází Mariin vnitřní souhlas – v něm můžeme vidět vzor jak dávat svému utrpení cenu odhodlaným spojením s obětí Kristovou.

První bolest zakusila Panna Maria, když jí stařičký Simeon předpověděl, že její vlastní duší pronikne meč, aby vyšla najevo smýšlení mnoha srdcí. Druhou bolest prožila, když utíkala se svatým Josefem a s Ježíškem do Egypta, aby unikli Herodovu vraždění betlémských neviňátek. Potřetí se zaryl do jejího srdce meč bolesti, když se svatým Josefem hledala dvanáctiletého Ježíše, který se ztratil na pouti v Jeruzalémě. Čtvrtou bolest zakusila, když se setkala se svým Synem na křížové cestě. Pátou bolest prožila na Kalvárii, když stála se svatým apoš­tolem Janem u Ježíšova kříže. Pošesté se do jejího srdce zaryl meč bolesti, když jí položili mrtvé tělo jejího Syna na klín. A sedmou bolest zakusila, když Pána ukládali do skalního hrobu.

Když Pán říká svatému Janovi „Hle, Matka tvá“, říká to nám všem. Odkázal nám všem svou Matku Marii, aby se stala i naší Matkou. Je to Kristův živý odkaz a  dar lásky. A právě zde, pod křížem svého Syna, je nám Sedmibo­lestná Matka nejbližší. Od této chvíle bude Matka Sedmibolestná po­mocnicí pro  každou duši, bude svou mocnou přímluvou chránit svou všechny duše – zvláště ty, které toho nejvíce potřebují.

Církev svatá udělila hojné odpustky těm, kteří vykonávají rozličné pobožnosti k bolestné Matce Boží, například růženec sedmibolestný. Tento růženec se skládá ze sedmi oddílů po sedmi Zdrávasech. V každém oddílu rozjímáme o jedné ze sedmi bolestí Panny Marie.

Hleďme vždy s úctou a obdivem na Sedmibolestnou Pannu Marii, která trpělivě a pokorně snesla tolik bolesti. Prosme ji vždy o ochranu a o mocnou přímluvu v bolestech našich!

 Kaple v Praze – Lysolajích (foto: Nea Marie Brkičová)

BEZE SLOV

Neznámé ruky kmit
mě pozvedl na skalní štít
Adrie.

*

Jak dlouho může  v moři tam
hřmít burácení rozvlněných hran,
Marie!

*

Moře je  jako odlesk věčna,
děsím se nekonečna
zvlášť z  těchto  míst!

*

Nad hřmění vod je ticho děsnější,
mě však jen slovo zkonejší,
ne tento svist!

Jakub Deml

Zpracovala Nea Marie Brkičová
Zdroj: Římskokatolická farnost Kardašova Řečice – sekce Duchovní slovo