P. Karl Stehlin FSSPX: O co jde v jednání s Římem

P. Karl Stehlin, představený Kněžského bratrstva sv. Pia X. (FSSPX) pro východní Evropu, přednesl 10. června v Poznani řeč o situaci uvnitř FSSPX a jeho vztazích se Svatým Stolcem. Uvádíme autorizovaný a redakčně upravený text této promluvy.

Drazí věřící,

Chtěl bych Vám přiblížit současnou situaci, jak je zapotřebí ji objektivně vnímat, a to jediným způsobem, který je přípustný.

Nejdříve krátce k historii, abyste zřetelně porozuměli tomu, co se skutečně událo mezi FSSPX a Svatým Stolcem, a co je pouze komentářem kohosi, zaslechnutým útržkem nebo skutečnou dezinformací.

Jistě si pamatujete, že probíhala věroučná diskuse, která byla řádně ukončena, přestože ne všechna projednávaná témata byla vyřešena. Je evidentní, že zástupci Svatého stolce nabyli dojmu, že nemá nyní smysl v této diskusi pokračovat.

Během těchto jednání naše delegace v čele s biskupem Alfonsem de Galarretou předložila všechny naše hlavní námitky k současné nauce, včetně toho, kde vidíme zdroj i příčinu krize. Vyjádřili jsme nejen naše znepokojení, ale předložili jsme rovněž argumenty, které dokládají, že skutečně v konkrétních případech došlo k rozchodu s učitelským úřadem Církve. Doložili jsme, že v tom či onom II. vatikánský koncil zavádí do nitra Církve nekatolickou nauku. Jak sami jistě víte, jde o nauku o náboženské svobodě, nauku o ekumenismu, o nový mešní obřad a obecně o novou orientaci Církve, jejímž přímým následkem je sekularismus. Tradice se nyní prý stala „živou tradicí“, což je pojetí, které vytvořili modernisté, aby katolickou tradici vnitřně spojili se světským duchem. Není našim záměrem popírat potřebu jakýchsi legitimních reforem; ovšem přístup ke světu, který provází církev od II. vatikánského koncilu, nepřipravuje člověka k boji v tomto slzavém údolí, a již vůbec ne pro věčnou spásu. Otázky spásy a jejího ohrožení se stávají druhořadými a jsou světským duchem odstrčeny do pozadí.

Tyto klíčové body byly předloženy tak jasně, jako to dosud nikdy předtím nebylo možné; včetně teologického zdůvodnění, obsaženého v dokumentu o mnoha stranách, který byl předán Svatému otci.  Papež Benedikt XVI. je tedy dobře informován a skutečně se orientuje v každé otázce tohoto sporu. To není názor biskupa Fellaye, ale představitelů Svatého stolce. Toto vědomí je velmi důležité pro pochopení zásadního významu celé naukové diskuse.

Jednání s Římem však nebyla úspěšná. Biskup Fellay dokonce řekl, že to byla spíše série zklamání, protože téměř v žádném bodě nedošlo ke shodě. Zástupce Svatého stolce sice prohlásil, že všechny názory zástupců FSSPX jsou v souladu s katolickou naukou (alespoň toto nám nebylo upřeno!), přičemž proti těmto našim postojům nepadly žádné námitky, ale na konci diskuse o každém jednotlivém bodu nám bylo řečeno, že FSSPX musí zároveň akceptovat tzv. římský pohled. My však nejsme schopni vést debatu v rozporu se zásadami logiky, neboť logicky myslící člověk může přijmout buď jedno či druhé. A u toho také diskuse s Římem skončila. Výstupní dokumentace byla  předložena Svatému otci. Poté byl 14. 9. 2011 biskup Fellay, jakožto představený FSSPX, pozván do Vatikánu, kde mu byla předložena tzv. nauková preambule (tedy věroučný text), a byli jsme požádáni, abychom tuto preambuli podepsali. Tato preambule je mnohem konzervativnější, mnohem více tradicionalistická, než kterákoli z těch, co byly nabídnuty představeným jiných tradicionalistických společností a bratrstev, která se nakonec podřídila komisi Ecclesia Dei.

I přesto tato preambule obsahuje závažné nedostatky a nebere v úvahu naše výhrady; naopak požaduje pozitivní přístup v tomto ohledu pro nás nepřijatelný, byť se zároveň tvrdí, že vše v ní obsažené je třeba chápat i vykládat se zřetelem na neměnnou  tradici Církve. Náš představený biskup Fellay tuto preambuli převzal a 7. 10. 2011 svolal do Albana všechny vyšší představené FSSPX. Po tomto setkání byla do Vatikánu zaslána odpověď, kterou byl text preambule odmítnut a jakožto protinávrh byl poskytnut náš věroučný text, který bychom byli ochotni akceptovat a podepsat. O několik týdnů později, tedy na začátku prosince, si Řím k tomuto textu vyžádal písemný komentář. Biskup Fellay odpověděl dopisem ze dne 18. 1. 2012. V něm vysvětluje Římu, že náš text obsahuje všechno, co FSSPX vždy zastávalo, a že tedy trvá na katolické tradici bez výjimky, a zároveň odmítá vše, co stále  považuje za děsivé bludy, které se uhnízdily v Církvi skrze II. vatikánský koncil.

Tento dopis byl poté diskutován v Kongregaci pro nauku víry a 15. 3. 2012 jsme obdrželi z Říma odpověď, která uvedla našeho představeného biskupa Fellaye přinejmenším do rozpaků. Ty byly způsobeny tím, že Svatý stolec z lednové odpovědi vyvodil zcela chybné závěry a na základě této odpovědi nám byly podsouvány názory, které jsme nikdy nezastávali. Například nám bylo mylně podsouváno a zároveň vytýkáno – byť ne takto kategoricky – že odmítáme úplně vše, co se odehrálo v Církvi po roce 1962. To samozřejmě nemá nic společného s realitou. Tyto výtky nás zcela neprávem obviňovaly či alespoň vytvářely zdání, že jsme náchylní k sedesvakantismu. Biskup Fellay byl tedy požádán, aby během měsíce zformuloval odpověď. V tomto čase vydal Svatý Stolec památnou tiskovou zprávu, hovořící o snaze vyhnout se rozkolu a jeho nepříjemným následkům. V odpovědi, která byla Římu doručena v polovině května, biskup Fellay vysvětluje, jaké je skutečné stanovisko FSSPX, přičemž kongregace zhodnotila tuto odpověď jako „mnohem více uspokojivou“ a slíbila, že ji předá Sv. otci, což se také stalo.

Biskup Fellay tedy nepodepsal žádnou deklaraci, ani sám žádnou nevydal. Jediné, co učinil, bylo to, že odpověděl na obvinění ze strany Kongregace pro nauku víry aby vyvrátil nám uměle podsunuté postoje. Pouze vysvětlil, co si FSSPX myslí o II. vatikánském koncilu a o otázkách pokoncilního magisteria, přičemž popřel tvrzení, že snad Mons. Lefebvre, po koncilu odmítal úplně vše. Jestliže uznáváme svrchovanost papeže, tak rovněž uznáváme a přijímáme celé jeho učení, které je ve shodě s Tradicí. Toto jsme vždy tvrdili. Je tedy nepravdivé ono anonymní obvinění, že biskup Fellay něco podepsal, že se změnil náš vztah k Římu, že jsme odvrhli něco z našeho přesvědčení o hlásání či obraně naší víry. Nic takového se nestalo a je to lež, protože zde se nic nezměnilo. Nyní jen čekáme na rozhodnutí papeže.

Existují dvě varianty, jak se budou věci vyvíjet. Buď Svatý otec prohlásí, že je naše odpověď nedostatečná a vrátíme se k naukovým otázkám a diskusím. Co to bude konkrétně znamenat, to nikdo z nás neví. Nevíme, jestli budeme opět vést tyto diskuse s představiteli Kongregace pro nauku víry a tedy pokračovat v tom, co bylo mezitím ukončeno.. Nemáme o tom ponětí, a jestli tomu tak bude, tak se nic nezmění a náš kanonický status bude stejný, jako byl dosud. Budeme čekat a zároveň pokračovat v naší práci při obraně katolické víry. Druhou možností je, že papež potvrdí, že je naše odpověď dostatečná a že nás přijímá – shodně se slovy biskupa Fellaye – takové, jací jsme, bez jakýchkoli změn, se vším, co jsme a co představujeme. Kdyby se toto stalo – kdyby papež přijal vysvětlení biskupa Fellaye, poté by byla věroučná otázka v tomto ohledu vyřešena. Muselo by se to však také odrazit v praxi. Jestliže by papež uznal oprávněnost toho, co hlásáme, tak v té chvíli bude před námi další etapa velmi těžké práce, přesněji řečeno: vytvoření právních nástrojů, tedy udělení FSSPX reálného statutu jakožto světové diecéze, nebo něčeho podobného. V tomto ohledu již existují jisté nabídky; ale, jak je Vám jistě známo – zvlášť našim právníkům – celé to vyžaduje co nejdetailnější dopracování. Vidíte tedy, že celý proces vyžaduje velikou opatrnost – že není možné připustit, aby teoretické a obecné deklarování „přijímáme Vás“ bylo v praxi vlastním sebepopřením skrze právní opatření, která by mohla být nevýhodná a FSSPX by poškozovala. Pokud by se to takto jevilo, musela by tato snaha o narovnání vztahu s Římem být opět odložena.

V červenci čeká FSSPX generální kapitula. Pokud by již bylo známo rozhodnutí papeže, mohli by se účastníci kapituly zabývat požadavky změn statutu a přizpůsobení požadavkům či návrhům Svatého stolce. Ovšem tyto návrhy by musely zohlednit všechny naše požadavky, postavené mimo jiné na podmínce naší plné nezávislosti na místních biskupech, což dal biskup Fellay zcela jasně najevo. Závislost na episkopátech by byla smrt FSSPX a každý z nás to samozřejmě ví. Takže musíme mít dobré právní záruky, protože pro takovýto případ neexistuje v latinské Církvi precedens. Z hlediska práva zde bude podobnost s východními církvemi (řeckokatolíci), ale tímto směrem nyní nechci tuto debatu vést. Ať tak či onak, máte nyní vhled do této situace, a snad je Vám tedy jasné, že se z naší strany nic nezměnilo, přičemž totéž potvrzuje i nedávno publikovaný rozhovor s biskupem Fellayem na portálu DICI.

Při této příležitosti se chci vyjádřit ještě k jedné záležitosti. Jistě ke každému z Vás dorazila informace o výměně dopisů mezi biskupem Fellayem a dalšími třemi biskupy FSSPX, kteří ho varovali, že dohoda s Římem je (či se může  stát) nebezpečnou pastí. Tito tři biskupové napsali, že jestli chceme zachovat linii FSSPX, pak je nejdříve potřeba dojít k naukové shodě, jinak se vystavujeme velkému nebezpečí. Na tento dopis představený odpověděl, přičemž oba dopisy byly publikovány. Tyto dopisy měly být tajné – tak, jak je to obvyklé u interní a osobní korespondence v každé instituci. Bohužel byly zveřejněny, přičemž se pak staly předmětem mnoha spekulací a „poučených analýz“ různých lidí, kteří o celé věci nemají přílišné povědomí.

V této situaci je důležité vědět, že v FSSPX od samého počátku, ještě z dob Mons. Lefebvra, existují dva proudy či dvě skupiny, které se různí v pohledu na problémy spojené s krizí v Církvi. Že je tomu tak, je zcela určitě výrazem Boží vůle. První skupina přistupuje k těmto problémům takříkajíc „matematicky“. Její členové se dívají na otázku zachování katolické víry způsobem objektivním a připomínají nám, že je nutné uchovat víru. Řekl bych, že je to v jistém smyslu abstraktní – analyzují nějaký text, nějakou encykliku, nějaké vyjádření, a komentují ho a potvrzují, že tento či tam ten bod se protiví víře, že jde o modernismus či jiný filosofický omyl. Tento matematický způsob je jednoznačným a správným objektivním přístupem, protože my musíme dokumenty a různá vyjádření analyzovat – zjistit, jaká jsou skutečná přesvědčení jejich tvůrců. Zde se klade důraz na srovnávání tvrzení toho či jiného představitele Církve se staletou tradicí a katolickou vírou. A když je postřehnuta neshoda, tak se naše stanovisko upevňuje v tom smyslu, že o to více se upevňuje náš závazek poučovat věřící, aby uchovali víru a neupadli do bludů, které se za těmito sofismaty a falešnou argumentací skrývají. Teto přístup je správný a velmi důležitý. Většinou ho reprezentují teologové a vyučující na seminářích, kteří ovšem zase mají méně vazeb se světem kolem nás, jejichž hlavním bitevním polem (netvrdím, že jediným a výhradním) je právě analýza všeho, co bylo řečeno či napsáno. Podtrhuji, že tento aspekt naší práce je velmi důležitý, ale není aspektem jediným.

Druhá skupina v FSSPX jsou misionáři, tedy Ti, kteří byli vysláni do světa, přičemž mají především pečovat o spásu duší a nacházet vhodné způsoby, jak lidi oslovit. Ti právě přemýšlejí, jakým způsobem onen poklad katolické víry a tradice nejen neporušený uchovat, ale také jak ho veškerými vhodnými metodami dále předávat. I já se mezi ně počítám a přemítám o tomto úkolu každý den, když se s lidmi setkávám. Pohled takového misionáře je zase jiný, protože on se zabývá především tím, jak předat pravdy víry druhým, tedy oním převedením teorie do praxe. Misionář má co do činění s lidmi a může pozorovat, jak reagují, jak se proměňují, jak člověk, který byl kdysi nepřítelem, se pomalu stává přítelem.

Právě zde je onen rozdíl. Biskupové Tissier de Mallerais a Alfonso de Galarreta jsou vlastně kontemplativními typy v tom smyslu, že udržují minimum kontaktů s tímto světem. Příznačné je třeba to, že nikdy neměli počítač ani přístup na internetové sítě, nepoužívají mobilní telefony a své znalosti čerpají z knih a vlastních úvah či rozjímání. I jejich apoštolát byl vždy obrácen do nitra FSSPX, což znamená, že prakticky znají jen ty, kteří jsou přímo kolem nich, tedy primárně z našeho prostředí.

Náš představený biskup Fellay, který z moci našich stanov – a tedy i vůle Mons. Lefebvra – má udržovat kontakt se Svatým stolcem, se samozřejmě stýká s lidmi z těchto struktur. S rozvahou pozoruje, co se uvnitř odehrává, včetně probíhajících změn, tedy co se skutečně událo od roku 2000, od časů prvních kontaktů FSSPX se Svatým stolcem od vysvěcení biskupů na konci osmdesátých let. A na to se také odvolává ve svých vyjádřeních. Změna, která nastala na straně Svatého stolce, je skutečně něčím reálným a její popírání je skutečně v rozporu s realitou.

Je samozřejmé, že mezi reprezentanty těchto dvou způsobů vidění současného stavu Církve dochází k jistému jiskření, a to se děje i nyní, kdy je v nabídce Svatého stolce viděno určité nebezpečí, přičemž se zvažuje, je-li toto ta správná chvíle, kdy ji přijmout. Právě nyní je hlas obou skupin velmi důležitý. Právě z tohoto důvodu se nemohu nikterak pohoršovat nad hlasem těch, kteří varují a doporučují opatrnost, aby nebyla nezodpovědně vydána v nebezpečí naše víra.

Nyní však dospívám k nejdůležitější otázce: zda postup našeho představeného biskupa Fellaye ohrožuje naši víru, či ne. Moje víra by mohla být ohrožena dvěma způsoby: pozitivně, kdybych byl nucen činit a hlásat něco, co je s ní v rozporu – nebo negativně, kdyby mi bylo bráněno hovořit o nebezpečích, která víře hrozí. Pokud bych nemohl varovat ovce před vlky, byl bych podoben lékaři, který může pacientovi říci pouze jakým způsobem zlepšit jeho zdraví, ale není mu dovoleno stanovit diagnózu „zde se v tomto místě rozvíjí nádor“, ani poskytnout lék. To by zcela určitě naši víru ohrožovalo. I Svatý otec ví velmi dobře, že podmínkou „sine qua non“ biskupa Fellaye (a jím stále připomínanou) je, abychom se v takové situaci neocitli. Musíme mít záruku svobodného hlásání víry a apoštolátu. Scénářů dalších událostí může být skutečně hodně. Nejlepší variantou by bylo, kdyby nám Řím přiznal, že máme ve všem pravdu a odvrhnul koncilní bludy, ale samozřejmě jen člověk naivní může žít iluzí, že k tomu může dojít bez zázračné Boží intervence. Nejčernější scénář zase vidí či předpokládá jen samé pasti, které na nás číhají, aby bylo s námi otřeseno zevnitř. Pravděpodobně je realita někde mezi těmito krajnostmi. A právě proto má náš generální představený oprávnění se o dosažení cíle pokoušet, pokud uváží, že se situace překlápí ve prospěch Tradice.

Mons. Lefebvre si 5. 5. 1988 také myslel, že lze podepsat dohodu, ale když viděl, co se děje již následujícího dne svůj podpis stáhnul. Samozřejmě mu to mnozí vyčítali – ale to bylo vše, co mohl Řím dělat. Takže kdyby se ukázala římská nabídka jako past, i my se můžeme zase jednoduše stáhnout. To považuji za absolutně přirozenou a mravně obhájitelnou reakci. Ovšem nepřipouštím možnost, že by kterýkoliv z vyšších představených byl schopen zradit víru a zaprodat poklad, který jsme získali a po čtyřicet let jej chráníme, a podepsat jakýkoliv text v rozporu s vírou, například o náboženské svobodě. Doktor Pawel Milcarek je svědkem našeho odhodlání. Před několika dny jsem s ním debatoval v klášteře dominikánů v aule sv. Tomáše v Krakově o otázce náboženské svobody. Pan doktor mi tvrdil, že až získáme kanonický status, bude FSSPX muset akceptovat Dignitatis humanae. Odpověděl jsem, že to nepřichází v úvahu. Nelze akceptovat něco, co jsme uznali (samozřejmě jsem naše stanovisko podložil řádnými argumenty) za perfidní (zvrácené) a škodlivé pro Církev. To by byl nejen akt zrady, ale rovněž i hlouposti.

Všechno ostatní, co je v nesouladu s tím, co jsem Vám dnes řekl, jsou jen pouhé drby. Ti, kteří podléhají senzacím prezentovaným na internetových portálech, jsou velmi snadno chyceni do pasti. Vnímají, že biskup Fellay řekl to a jiný biskup zase něco jiného, a okamžitě mají potřebu vše komentovat a šířit. Bohužel nikdo z nich – ani laici, ani kněží, či dokonce biskupové, kteří důvěřují internetovým senzacím – není uchráněn před špatnými vlivy těchto dezinformací. Je zjevné, že za vyvoláváním tohoto informačního šumu stojí dvě skupiny lidí, kteří nejsou FSSPX zrovna přátelsky nakloněni. Od těch prvních jsme slyšeli v květnu tohoto roku: „V této chvíli je biskup Fellay v Římě aby už jen doladil konkrétní podobu dohody“, což je lež, protože já v té době v Římě byl také a vím o tom své. Je to obyčejná lež. Druhá skupina, která není o nic méně nebezpečná, jsou sedesvakantisté, kteří mají minimum vlastních věřících, tudíž se snaží získat vliv na katolíky, kteří jsou s námi spojeni. Užívají podobnou metodu jako lidé z první skupiny: informace ohýbají, vytrhují věci z kontextu jednotlivých vyjádření biskupa Fellaye, přičemž se ho snaží „demaskovat“ jakožto zrádce katolické tradice. Tyto útoky mají jediný cíl, totiž destabilizovat FSSPX a jako takové je nelze přehlédnout a už vůbec ne bagatelizovat.

Nemám vhled do myšlenek a záměrů našeho generálního představeného a tudíž nehodlám domýšlet – jak činí různí internetoví experti – další scénáře, ale v jednom jsem si jist. Jestliže uchováme poklad, který nám odkázal Mons. Lefebvre, jestli zachováme naši víru, tak pokud přijmeme římskou nabídku, může z toho vzejít velmi dobré ovoce. Viděl jsem na vlastní oči, jakožto účastník světového kongresu o Fatimě, který zorganizoval P. Nicolas Gruner, že biskup Fellay není naivním snílkem a rozhodně se nenechá ošálit pouhým úsměvem z Říma, jak mu mnozí podsouvají. Na tomto kongresu i jinde jsem viděl lidi, kteří skutečně hledají pravdu, kteří jen čekají na to, až budeme mít kanonický status, a opravdu chtějí poznat katolickou Tradici. Oni touží po pravdě, které obdrželi zoufale málo. Zároveň vidí ten strašlivý úpadek duchovního života v diecézích a klášterech a hledají prostředky proti této otravě. Velmi po nich touží, ale stále o nich příliš málo vědí.

Právě v této skupině lidí, kteří jsou zaujatí Tradicí, bychom mohli pracovat s větší svobodou a přinášet Církvi velké dobro. Pokud se našich ignaciánských exercicií, které jsou tak úžasným darem od Pána, v našem priorátu v Bavorsku zúčastní pět mužů, jsem spokojený a velmi šťastný. Avšak pomyslete, kolik dalších by dokázalo čerpat z pokladu Tradice, kdyby mohly tytéž exercicie proběhnout v kterémkoliv semináři pro diecézní či řádové duchovní. A právě tento misijní pohled, tato starost pracovat pro dobro celé Církve, se nachází ve všech vyjádřeních našeho generálního představeného.

Samozřejmě musí mít na paměti, že mohou existovat ony pasti, a nedopustit, aby naše pomoc Církvi nebyla obrácena proti nám. Nelze připustit, abychom byli nuceni mlčet či podepsat se pod lež, protože by šlo o jednoznačný akt zrady. Na druhou stranu nemůžeme – odvolávajíce se na čistotu víry – nevykročit z úkrytu ze strachu z ušpinění rukou, ze strachu před modernisty, protože bychom se zřekli  misijního ducha, jehož jsme obdrželi od Mons. Lefebvra. A skrze tohoto misijního ducha máme předávat poklad katolické Tradice nikoliv jen uprostřed našich lidí, ale všem věřícím na celém světě. A pokud existuje taková možnost a my budeme mít svobodu v počínání bez ujmy na víře, pak nevidím důvod, proč bychom ji neměli využít.

Takže jistě chápete, že pasti na nás čekají jak na jedné, tak i na druhé straně. A proto je tu naše modlitba zasvěcení FSSPX Nejsvětějšímu srdci Ježíšovu s prosbou o pomoc naší Matky Boží, aby tyto dva pohledy („matematický“ a misijní) byly spolu těsně spojeny, což je i má osobní starost. V tuto chvíli se tedy modleme, aby vše, co zaznívá od biskupa Tissiera de Mallerais a Alfonsa de Galarety i mnoha další kněží a profesorů seminářů, se vzájemně doplňovalo s pohledem našeho představeného a všech kněží a misionářů tak, jak tomu bylo vždy od chvíle vzniku FSSPX. Na základě toho může naše kněžské bratrstvo z těchto obtíží vyjít posílené a připravené pomáhat Církvi v jejím misijním poslání. Pokud by však mělo být obětováno cokoliv z naší víry, ať už by šlo o jakýkoliv kompromis v kterékoliv oblasti, tak jasně říkám, že naše víra je přednější a důležitější. Potom bychom museli odpovědět „non possumus“ a dál čekat. Co se dál bude dít, je v rukou Božích, a my si musíme zachovat ducha pokoje. Jestliže některý z biskupů nebo kněží budou nazírat jen temné stránky celé věci, což se mnohdy bohužel děje, je potřebné se za ně modlit. Podstatné je zachovat si střízlivý pohled a mysl a zároveň usilovat o to, aby se tyto dva pohledy na krizi doplňovaly a nezavedly nás do vnitřního střetu. Pevně věřím, že nám v tom Matka Boží pomůže.

Je možné věštit konec FSSPX a stále opakovat, že FSSPX kráčí do chaosu a že za několik týdnů z něj nic nezůstane. Ale je možné se na to podívat ještě z jiné perspektivy: jestliže jsme se stali svědky tak silného útoku, tak to znamená, že tato situace a možnosti s ní spojené ďábla dráždí. Jestliže ho to dráždí, tak to zároveň znamená, že je pro nás připraveno mnoho velkých milostí. A o tyto milosti vytrvale prosme.

Překlad z polštiny: D. Hibsch
Wiadomości Tradycji katolickiej