Milosti a výsady.
Giovanni Sandigliano
Velikost sv. Josefa je závratná. Mluvíme ovšem jen o pravé velikosti, totiž o té, jež činí duše velikými před Bohem, o velikosti milosti a ctnosti. Máme mnohdy nesprávný pojem o velikosti. Nazýváme velikými ty lidi, kteří provádějí podniky budící úžas. Říkáme: Veliký Napoleon, Alexander Veliký, veliký Julius Caesar. Lze zajisté i tyto lidi nazvati v jistém smyslu velikými. Mají však jen lidskou velikost, velikost povznášející lidi zde na světě, což nemá ceny pro život posmrtný. A co prospěje věc, jež nemá ceny pro život věčný? — Náš světec je veliký především před tváří nebes. Jest veliký též v očích těch, kdož jsou utvrzeni ve vědě kříže Ježíše Krista a soudí o všem podle zásad evangelia. Tuto velikost sv. Josefa nemůžeme změřiti! Kdo může sestoupiti do hlubin jeho duše a shlédnouti všechny poklady, jimiž oplývá? Přece však než postoupím k dalším úvahám, rád bych věnoval povšechný pohled tomuto velikánu mezi světci a vzbudil v mysli čtenářů hned co možná nejvyšší ponětí o nejčistším choti Mariině. Nevzbudí tento způsob obdiv nad ním a zároveň lásku k němu?
Po vzývání »Pane, smiluj se nad námi! Kriste, smiluj se nad námi!« voláme v litanii: »Otče s nebes, Bože... Synu, Vykupiteli světa, Bože… Duše svatý, Bože, smiluj se nad námi!« Jakou obdivuhodnou činnost rozvinuly pro sv. Josefa tři osoby nejsv. Trojice! Rozjímejme o této činnosti i o milostech a výsadách, jimiž jednotlivé božské osoby podle svých osobních vlastností vrchovatě naplnily duši sv. Patriarchy! Uzříme, jakou slávou je korunována jeho vznešená postava!
I. Předurčení. — 1. Na svět přichází dítko. Skloněni nad jeho kolébkou, můžeme se tázati s přáteli Zachariáše a Alžběty po narození Jana Křtitele: »Čím asi bude toto dítko?« (Srv. Lk. 1, 66.) Co bude z tohoto maličkého, právě přišlého na svět? Marně se mučíme a hledáme odpověď na tuto otázku. Budoucnost je tajemství, jehož lidský rozum nikdy neodhalí. Můžeme pronášeti přání, ale nemůžeme vyřknouti předpověď s pevným základem. A přece jest nepopiratelná pravda: Toto dítko má již vyměřenu svoji dráhu; Bůh již načrtl linie svých plánů s ním. Jedny určil pro trůn, druhé pro pole; jedny, aby vedli vojska, druhé, aby přistoupili k oltáři. Lidská svoboda není ani v nejmenším omezena tímto Božím předzvěděním. Šťastný člověk, který hledí poznati vůli Boží a snaží se ji vyplniti. Sv. Pavel píše, že Bůh má svobodné právo učiniti z člověka nádobu hanby nebo nádobu cti. Nelze popříti, že je velikým štěstím, je-li člověk vyvolen za vznešenou část veliké stavby, již chce dobudovati Bůh k své slávě ve světě.
2. Jaké místo zaujímá sv. Josef v plánech Prozřetelnosti? Přichází na svět s posláním, nad něž si nelze pomysliti vznešenější, vyjma poslání nejsv. Panny. Boží Slovo se vtělí, aby vykoupilo lidstvo. Jako Syn Boží má Otce na nebesích, jímž je zplozen v záři a slávě věcnosti. Jako člověk musí dostati otce na zemi. Jméno tohoto muže, postaveného po bok vtěleného Slova, jest Josef. Jeho předurčení jest jistou dobu zastupovati první osobu nejsv. Trojice, býti u Ježíše na místě věčného Otce. Toto předurčení vrhá velebné světlo na osobu sv. Patriarchy a ukazuje jednak, že jest vyzbrojen nejvyšší mocí, jednak též hlásá, že je největší ze světců. Která jiná osobnost ať Starého, ať Nového zákona může se vykázati vznešenějším posláním, slavnějším předurčením?
3. Zamysleme se poněkud sami nad sebou a nad velikostí svého povolání. Dnes vládne směšná věda — kdyby to nebyl protiklad v slovech, nazval bych ji vědou nevědomou — která nás snižuje a vrhá do bahna a která chtějíc nás osvoboditi, jak říká, od starých předsudků, staví nás na roveň zvířatům. Ale jak vznešené a veliké je naše povolání podle učení naší víry! Nejsme-li povoláni jako Josef za pěstouny vtěleného Slova, jsme všichni povoláni, abychom byli učedníky Ježíše Krista, dítkami jeho srdce, abychom byli křesťany. Mnozí si ovšem nepokládají za čest jméno tak krásné a tak slavné, a zříkají se společnosti synů Božích. Musíme nad nimi zaplakati, ale sami musíme držeti vysoko vztyčený prapor své víry a svými skutky musíme dokazovati, že nejsme nehodni svého povolání. Uprostřed tohoto světa zrádců vlastní víry rozpomeňme se na napomenutí sv. Petra: »Dal nám převeliké … dary, abyste se skrze ně stali účastnými božské přirozenosti… Právě proto vynaložte všecku píli a ukažte v své víře činnost, v činnosti poznání, v poznání sebevládu, v sebevládě trpělivost, v trpělivosti zbožnost, ve zbožnosti bratrskou lásku, v bratrské lásce lásku vůbec.« (2. Petr 1, 4—7.)
II. Urychlené vykoupení? — 1. Bůh Otec, první osoba nejsv. Trojice, volí sv. Josefa za svého zástupce na zemi. Slovo se má vtěliti v lůně Mariině; Ježíš Kristus má býti svěřen ochraně Josefově; jak slavnými přednostmi ozářil asi čelo sv. Patriarchy! Ježíš Kristus je podstatně Vykupitelem. Přišel vykoupiti svět. Proto jej pozdravujeme v litanii: Vykupiteli světa… Jeho vykupitelské dílo, jež osvobodilo lidstvo od viny a vrátilo je do náruči Boží, projevuje se třemi způsoby, z nichž jeden je dokonalejší nad druhý. První způsob: Bůh udílí duším milost v den sv. křtu… Druhý způsob: Jistým vyvoleným bytostem, jako Janu Křtiteli a Jeremiáši, daruje Bůh toto drahocenné roucho duše, dříve než spatří světlo světa… Třetí způsob: Bůh je na stráži, aby se zlý duch nedotkl ani prahu svědomí, uchrání člověka i samé viny dědičné. Tato výsada byla popřána nejsv. Panně a my zdravíme Marii Pannu jako královnu bez poskvrny hříchu prvotního počatou. Co máme souditi o sv. Josefu?
Bartolome Esteban Murillo: Svatý Josef vede Ježíška (mezi 1670 a 1675)
2. Bez rozpaků vylučme u něho výsadu poskytnutou Matce Boží. Bez váhání a rádi bychom přijali takovou domněnku, domněnku tak čestnou pro našeho světce, avšak nic nás k tomu neopravňuje. Ani jediné slovo Písma sv., ani rozum nenapovídá opravdovou vhodnost takové výsady. Zdaž však nemůžeme připustiti, že bylo sv. Josefu poskytnuto to, co bylo dáno Janu Křtiteli a Proroku nářků? Myslím, že milost posvěcení v životě mateřském byla poskytnuta sv. Josefu co nejdříve po jeho početí. Tento názor vyslovují mnozí učenci a světci, jako sv. Jan Zlatoústý, Jan Gerson, bl. Carinzio. Církev jerusalemská nám to praví otevřeně v své liturgii: »Josef po dědičném hříchu byl posvěcen v životě křtem žádosti…« Ostatně máme velmi vážné důvody, jež nás přesvědčují o této nauce. Bylo-li popřáno takové štěstí sv. Janu Křtiteli, poněvadž měl býti předchůdcem Ježíše Krista a proroku Jeremiáši, poněvadž náležel k nejdokonalejším předobrazům božského Mučedníka, musilo se ho dostati i sv. Josefu, jenž jako otec Kristův před zákonem převyšoval v důstojnosti i sv. Jana i Jeremiáše.
3. Toto urychlené vykoupení nebo — přesněji řečeno — urychlené přivlastnění zásluh Ježíše Krista nebylo poskytnuto žádnému jinému tvoru, ani Janu Křtiteli, ani proroku Jeremiáši v té míře jako sv. Josefu. — Zásluhou krve Ježíše Krista byla však obmyta i naše duše. Na křtu sv. jsme byli očištěni od dědičného hříchu. Kdo však pamatuje vážně na tuto milost? Kdo myslí na to, aby zjednal novorozencům co nejdříve štěstí a milost dítek Božích? — Předsudky, zvyky, nedbalost zbavují častokráte vlastní děti celé měsíce největšího dobrodiní sv. křtu. — A nikdo nemyslí na nebezpečí, že zemře maličké robě beze křtu! Lidé nevědí, co znamená přijmouti hodnost dítek Božích, míti o hodinu dříve šat milosti. Jsou dnes ještě rodiče, podobní těmto otcům a matkám, kteří provázeli své děti na mučednictví? Ó krásné doby živé víry, jak dávno jste minuly!
III. Dílo Ducha svatého — 1. V každém srdci zuří boj vášní. Když přichází člověk na svět, přináší si i rejdiště těchto šelem, které napadají jeho duši bez oddechu po celý život. Jaké nářky pronášejí proto svatí! Když je na př. sv. Pavel sužován tímto bojem, přeje si smrti jako milosti: »Kdo mě vysvobodí z těla smrti této?« (Řím. 7, 24.) Této náklonnosti, jež nás unáší k smyslovým věcem způsobem výstředním, odporujícím rozumu, říkáme žádostivost. Ačkoliv jest následkem dědičného hříchu, není zrušena ani křtem. I když není chybou, i když je dokonce zdrojem zásluh — jako válka je pro vojína příležitostí k dobytí vavřínů a slávy — je vždy strastí, pokořením a snad hanbou. Jak šťastni byli prarodiče naši, kteří v krásných dnech rajských nepociťovali před pádem tohoto ostnu satanova! Maria Panna, jež byla vyňata ze zákona dědičné viny, žila též prosta tohoto pokořujícího zápasu, jehož výsledek je tak nejistý, v němž je tolik nebezpečí.
2. Co souditi o tomto boji u sv. Josefa? Svatí a spisovatelé, kteří se zabývají touto otázkou, mají za to, že plamen zlé žádostivosti byl u něho uhašen v okamžiku přijetí první milosti. Bylo to dílo Ducha Svatého, jemuž jsou přivlastňována zvláště díla lásky. Plameny nebeského ohně, sestoupivše v duši Josefovu, spálily i nejhlubší kořeny zla, jež proniká srdce synů Adamových. V témž čase dostal jako důsledek prvního daru utvrzení v milosti. Poněvadž byl určen, aby žil s Marií Pannou, aby tiskl k svému srdci Ježíše, bylo velmi příslušné, že byl vzdálen nebezpečí hříchu a nemohl uraziti Ježíše Krista, dřímajícího na jeho otcovském srdci. S jakým štěstím a s jakou radostí vznášela se jeho duše na perutích nepotřísněných kalem, jenž tíží křídla naší duše, přelétala hvězdné dráhy a vrhala se ve spojení s Bohem!
3. V nás není udušena žádostivost, ani nejsme utvrzeni v milosti. Podle slov básníkových podobáme se lovci, spícímu na štítech hor, kde je vydán všem vichrům, kde snáší krutost všech bouří. A přece je i pro nás uchystána milost Boží, jež nám přispívá, jež nás posiluje v zápasech duše. Padá jen ten, kdo chce padnout, padá, kdo se nemodlí. Kdo bojuje velkomyslně a prosí o pomoc s nebe, nespatří na svém šatu ani kapky bláta. Když mluví kněží s evangelickou svobodou a hřímají proti neřesti, slýchávají výmluvy sta obětí nepravosti nejpotupnější a nejhanebnější: Nemohu! Není opravdu možná ubrániti se nečistotě? A jak svatí? Jak mohl sv. Augustin? Čtěme jejich životopisy! Prchali před nebezpečím! Oddali se nejtužšímu mrtvení. Ani jeden den neustali v horlivé modlitbě. A takovým způsobem byli schopni. Povznesme se, vybředněme z bahna! Jsouce stvořeni pro nejvyšší vrcholy, proč bychom si měli libovati v bahnitých vodách tohoto světa?
Giovanni Sandigliano: Jděte k Josefovi! Praha. 1935.
Pokračování za týden.