Michal Semín
Uvažuje-li dnes věřící o účasti na exerciciích podle pravidel sv. Ignáce, dost možná začne tím, že si vyhledá informace o jejich aktuální nabídce. A protože jsou tato duchovní cvičení historicky spojena s osobou zakladatele jezuitského řádu, zaměří svou pozornost nejprve tímto směrem. Na internetových stránkách www.exercicie.cz, spravovaných Českou provincií jezuitského řádu, se v článku „Co jsou to exercicie“ mj. s překvapením dočte, že toto „barokní dílko“ je užitečné nejen pro katolické křesťany, ale i pro nekatolíky a „věřící jiných světových náboženství“. A když se následně podívá do seznamu nabízených cvičení, už se vlastně ničemu nediví: Filmové exercicie velikonoční, Sádhana pro začátečníky, Kreativní exercicie určené k sebevyjádření, Ekumenické exercicie. Je tu také nabídka cvičení, z jejichž názvu nelze nic podezřelého vyčíst, vzhledem k výše uvedeným seancím je však zcela na místě pochybovat o tom, že věrně dodržují pravidla vytvořená sv. Ignácem v době barokní, leč ze zásad duchovně nadčasových.
Jakými pravidly se mají ignaciánské exercicie řídit, aby se mohly oprávněně hlásit k odkazu svého tvůrce? Exercicie jsou promyšlenou soustavou duchovních úkonů – modlitby, rozjímání, zpytování svědomí, hodné přijímání svátostí, umrtvování, duchovní četba, porady s duchovním vůdcem – za účelem uspořádání svého života podle Boží vůle. Jak píše Pius XI. v apoštolském listu Meditantibus nobis (1922), „v exerciciích jsou duchovní úkony tak moudře sestaveny a tak těsně mezi sebou souvisí, že každého člověka, jen když neodporuje milosti Boží, jakoby od kořene obnoví a učiní úplně poslušným vůle Boží“. To se děje tím, že exercitant napraví svoji minulost, nakolik je toho zapotřebí, a uspořádá svoji budoucnost, buď volbou životního stavu, nebo nápravou života v tom stavu, který již dříve zvolil. Kdo koná exercicie svědomitě a neklade v jejich průběhu Božímu působení překážky, obnovuje a zpevňuje jejich prostřednictvím základy svého duchovního života a vytváří předpoklady pro jeho další růst. Sv. Ignác rozdělil duchovní cvičení do čtyř týdnů, přičemž každý týden je dílčím stupněm na cestě k duchovnímu zdokonalení. Heslem prvního týdne je „nesprávné napravit“ (deformata reformare). Má-li exercitant stavět svůj život na skále, musí mít pevné základy. A pro ně je zase nezbytné, aby napravil svá předchozí pochybení, pravdivě poznal stav své duše ve světle věčnosti i své postavení před Bohem a obnovil svoje nitro dokonalou očistou duše. Heslem druhého týdne je „napravené připodobnit“ (reformata conformare). Exercitant, očištěný důkladnou svatou zpovědí, může začít stavět. Architektem tu pak není nikdo jiný než Náš Pán Ježíš Kristus, jemuž se chceme ve svém životě co nejvíce připodobnit. Mottem týdne třetího je „připodobněné upevnit“ (conformata confirmare), kdy exercitant u paty Kristova kříže zpevňuje svá předsevzetí a odhodlání k budoucím bojům. Heslem posledního týdne je „upevněné proměnit“ (confirmata transformare), kdy se exercitant sjednocuje s Vítězem nad smrtí v dokonalém poutu vděčnosti a lásky.
Ne každý má možnost vzít si měsíc trvající dovolenou k vykonání pravých ignaciánských exercicií. Z toho důvodu došlo za pontifikátu Pia XI. k úpravě čtyřtýdenního programu do pěti dnů, aby z tohoto pramene duchovní obnovy mohli čerpat i laici. Tyto zkrácené exercicie, obsahující základní témata všech čtyř týdnů, sehrály zcela zásadní úlohu v rámci předválečné Katolické akce, jež přinejmenším v Evropě významně napomohla při prosazování katolických zásad ve veřejném životě.
Dobře kázané exercicie jsou pravou školou rozjímání a modlitby. Exercitátor, je-li věrný zásadám katolické zbožnosti, poradí, jak rozjímat o věčných pravdách co nejúčinněji, jaké prostředky použít a čeho se naopak vyvarovat. Předpokladem dobře vykonaných exercicií je skutečné a niterné uchýlení se do ústraní od svých každodenních starostí. Je bezpodmínečně nutné, aby byly po dobu duchovních cvičení mobil, počítač, rozhlasový přijímač či jakékoli jiné médium, spojující nás s rušivými vlivy tohoto světa, mimo náš dosah. To však k vnitřnímu ztišení, o něž tu jde především, nestačí. Je třeba, aby se mezi exercitanty nevedly žádné hovory, a tak se mohli věnovat jen jediné podstatné starosti, totiž službě svému Stvořiteli a prospěchu své vlastní duše. V samotě a tichu nachází duše lépe sama sebe a stává se schopnější blížit se Bohu a mít tak užitek z milostí, jež se mu zde v hojnosti dostávají. Ticho lze přerušit jen při osobním pohovoru s knězem (látka duchovních cvičení takové pohovory vyžaduje) či při svaté zpovědi. Exercicie způsobují v duši snaživého exercitanta velké proměny. Ty se nedějí rázem, ani bez vnitřních bojů. Zlý duch se všemožně snaží zmařit ovoce exercicií, k tomu přistupuje lidská nestálost a třeba i dlouhodobý návyk života v hříchu. Proto zkušený exercitátor stanoví jasná pravidla, podle kterých je třeba zápas proti těmto neduhům vést. I v této věci vychází z nadpřirozené moudrosti sv. Ignáce, jehož pravidla pro rozlišování duchů patří k těm nejcennějším klenotům z pokladnice duchovního života.
Každý den má přesně daný program od okamžiku probuzení po ulehnutí ke spánku. Opět by si škodil ten, kdo by daný řád nerespektoval, na přednášky, mši svaté či pobožnosti chodil pozdě či si z programu vybíral jen to, co se mu líbí. Duchovní cvičení sv. Ignáce tvoří organický celek a opravdový užitek z nich mají jen ti věřící, kteří se nechají stanovenými pravidly a exercitátorem plně a bezvýhradně vést.
Součástí exercicií jsou i katechetické přednášky, určené pro vzdělávání ve víře. Ostatní přednášky jsou určeny k rozjímání.
Struktura i duch exercicií jsou do jisté míry odrazem osobních dějin jejich zakladatele. Sv. Ignác byl před svou konverzí vojákem a i jeho dílo je touto zkušeností pozitivně poznamenáno. Přestože jsou exercicie vhodné i pro ženy, na prvním místě slouží mužům k posílení dnes tolik podlomených či podvyživených ctností, jako jsou statečnost v duchovním boji i občanském životě, vědomí osobní odpovědnosti za život své rodiny, společnosti a státu a připravenosti k oběti pro Krista a Jeho Mystické Tělo. Celý duch exercicií je bezvýhradně katolický a vede k upřímné lásce k Církvi. Nevím, co je obsahem „ekumenických exercicií“ či duchovních cvičení s prvky jógy a jiných pohanských nauk Východu, doporučovaných moderně smýšlejícími jezuity, ale pokud není jejich cílem a zamýšleným plodem konverze nekatolíků k jediné pravé Kristově Církvi, pak duch, jímž jsou vedeny, není od Boha.
Sv. Ignác nebyl jen hlubokým náboženským myslitelem a kontemplativní osobou, jeho spiritualita je i veskrze praktická. Proto ani dílo exercicií by nebylo úplné, kdyby nemělo své uplatnění v našem každodenním životě. Každý exercitant volí po poradě s knězem reálně uplatnitelná předsevzetí pro svůj duchovní i osobní život, daný okolnostmi svého povolání. Jsme povoláni k vytrvalé práci na tom, aby Kristus kraloval v našich srdcích, rodinách i celé společnosti. To je náš každodenní úkol, apoštolát osobní oběti, modlitby a dobrého příkladu.
V průběhu svého života jsem se zúčastnil celé řady duchovních cvičení. Jakkoli se verbálně na dílo sv. Ignáce z Loyoly odkazovaly, zpravidla se s ním obsahem přednášek i celkovým duchem rozcházely. Pravé ignaciánské exercicie jsem nalezl teprve po seznámení se s apoštolátem Kněžského bratrstva sv. Pia X., jež se odmítlo přizpůsobit duchu tohoto světa, požadavku, vzešlého z lůna modernisty tunelovaného II. vatikánského koncilu. Boží Prozřetelnost to tak chtěla, že to je právě tato kněžská společnost, založená Mons. Marcelem Lefebvrem, jíž byl tento poklad svěřen do opatrování P. Ludovicem Maria Barriellem, nejbližším spolupracovníkem samotného zakladatele pětidenních exercicií P. Francise de Paule Valleta.
Termíny konání ignaciánských exercicií pod vedením českých kněží Kněžského bratrstva sv. Pia X. jsou k dispozici na internetových stránkách www.fsspx.cz v rubrice „Termíny akcí“. Není v dnešním světě, včetně toho církevního, mnoho akcí, které mohu s čistým svědomím doporučit. Ignaciánské exercicie v Jaidhofu však mezi ně rozhodně patří.
Peter Paul Rubens: Zázrak Ignáce z Loyoly (1617)
Aktuálně >
Jéjej,
našel jsem na těch stránkách tohle:
Mezi duší a Duchem
Exercicie s prvky sebepoznání osobnosti s cílem využít získaných informací k práci na sobě a k nalezení vhodných podnětů pro další sebedotváření. K sebepoznání budou použity nové psychodiagnostické metody (např. enneagram) a v interaktivní skupinové i individuální práci nad výsledky si účastníci ověří, jak se získanými poznatky mohou dále pracovat. Důraz bude položen i na vzájemnou zpětnou vazbu mezi účastníky.
Chyběl mi tam odkaz na taneční kurz Saju George
http://www.gloria.tv/?media=129908 :-((((((
Proč enneagram? Jejich symbolem je přece pentagram.
Proč enneagram nevím, ale
S každým typem je spojován jeden ze Sedmi smrtelných hříchů, vzhledem k tomu, že typů v eneagramu je 9, byly přidány ještě dva: Strach a Klam. Člověk nejvíce podléhá tomu hříchu, s jakým je spojen jeho typ.
Jednička – Jedničky chtějí mít ideální svět a protože se jim to nikdy nemůže podařit, podléhají hněvu (ira)
Dvojka – Dvojky se snaží být důležité a proto podléhají pýše (superbia)
Trojka – Trojky chtějí být v očích ostatních tím nejlepším, uchylují se tak ke klamu
Čtyřka – Čtyřkám vědomí toho, že někdo má něco, co oni nemají a chtějí mít, evokuje představu vlastní chybnosti, proto je jejich hříchem závist (invidia)
Pětka – Pětky díky své přehnané racionalitě často propadají lakotě (avaritia)
Šestka – Hlavní problém šestek je v jejich strachu
Sedmička – Sedmičky jako požitkáři propadají obžerství (gula)
Osmička – Osmičky jsou energické a občas se nedokážou kontrolovat, proto propadají smilstvu (luxuria)
Devítka – Devítky nejsou průbojné, konfliktům se pokud možno vyhýbají a nemají cíle, proto se stávají obětí lenosti (acedia)
http://cs.wikipedia.org/wiki/Enneagram
Moc děkuji panu Semínovi za tento článek. Jedná se o podstatu hlubokého spojení s Bohem v přesném daném programu minimálně několika dnů plně zaměřených na Boha, nikoliv na člověka. Dnes, kdy mnozí hledají exercicie či duchovní cvičení zaměřené spíše horizontálně, je nutné ukazovat hloubku pravých Ignaciánských cvičení ke kterým ovšem je dle mého soudu nutné dorůstat.Osobně se domnívám, jelikož jsem prožil silná duchovní cvičení s otcem Eliasem nebo Jamesem a dalšími, že opravdové plné ponoření se do duchovního zápasu je velmi náročné. Přechod z prostředí denního rozptylování množstvím povinností a úkolů do naprostého otevření se spirituální rovině je velmi náročný, sle současně obdařený úžasnými milostmi a napdřirozenou pomocí shůry. Dnes je na mnoha místech velká nabídka duchovních cvičení, ale těch, které skutečně jdou do hlubin je málo. Vím o skvělých duch.cvičeních ve Staré Haliči,Trenčíně, již zmínených exercitátorů a zcela jistě musí být velmi silné duchovní cvičení v Jaidhofu. Z naší farnosti odchází jedno skvělé děvče do kláštera Betlémských sester do Rakouska, s naprostým odevzdáním se do rukou Božích, dívka úžasné modlitby a příkladné lásky čerpané z Pánova kříže, který dokázala plně obejmout. Je třeba se modlit, aby milost Boží otevřela cestu a také odvahu k rozhodnutí opravdově následovat Pána a přijat Jeho cestu. Osobně jsem přesvědčen, že každý kdo prosí je přiváděn ke zdroji síly podle jeho možností. Vyprošuji POKOJ a DOBRO, děkuji a žehnám. P.Petr Dokládal
Ignaciánské exercicie jsou jistě základ všeho. Ne každý (jak bylo správně připomenuto) má možnost si vzít měsíční dovolenou a celé exercicie si projít, proto se konají různé zkrácené verze. Na Svaté Hoře (mimo jiné) je možnost různých exercicií (pro seniory, zdravotníky, varhaníky, zasvěcené panny, rozvedené atd.). O užitku ecercicií není sporu. Ne každému ale tato forma vyhovuje,i já patřím (a musím to přiznat bez mučení) k těm, komu by asi vadilo silentium. Proto považuji za exercicie Katolickou charismatickou konferenci – ta se dí vlastně považovat za exercicie bez silentia.
Exercicie nejsou trip zhulených smažek. CHO je poměrně nebezpečné hnutí a to jednak simplifikací věrouky, jednak vydáváním přirozených a někdy i patických jevů za nadpřirozené. Ukázkou toho, kam vede CHO je heretický šílenec Antonín Dohnal.
Dnešní charoušské sjetiny nemají s exerciciemi nic společného.
Ad Pan Contras a Renda:
Snažila jsem se o rychlou odpověď, ale blbne nám internet, tak to asi nevyšlo (odpovídala jsem panu Contrasovi).
Tak píšu sem: že je Antonín čili Eliáš Dohnal „mimoň“, o tom myslím není sporu, to je mimo diskusi.(Údajně považuje za okultisty i meteorology, protože „věští“ počasí…)
Chrarismatička nejsem a nebudu, na konferenci jezdím kvůli zajímavým přednáškám – loni např. Raniero Cantalemessa. Líbila se mi i celková atmosféra, ale už ne večerní chvály – to není zrovna můj šálek čaje (zmínila jsem se o tom i ve své reportáži na Christnetu). Nad katolickým chariusmatickým hnutím má teologický dozor mons. A. Opatrný, tak to je záruka, že to nesklouzne někam jinam.
Svůj komentář jsem nemyslela jako provokaci – nerady bych, abyste si to mysleli. Takže pokoj a dobro!
CHO považuji za velmi mazaný a duchovně nebezpečný proud v Církvi postavený na protestantském subjektivismu a udržovaný zlým duchem. Vždyť mezi protestanty CHO taky vznikla a s katolickou vírou nemá nic společného. Netvrdím, že všichni lidé co jsou dnes v CHO ví co se skutečně děje a vědomě jsou účastni něčeho co je objektivně zlé, ale většina z nich nakonec duchovně smýšlí zcela protestantsky, což je to, oč de facto běží. Postupně skrze emocionální prožitky a ekumenickou „teologii“ se dostávají úplně jinak a navíc jsou přesvědčeni, že jsou hluboce zbožní a pravověrní. Když pak narazí na skutečnou katolickou nauku, tak jako kdyby do nich vjel čert a jsou skutečně otevřeně nepřátelští katolické věroučné tradici. To je ona vlastnost bludu, duchovní slepota. Taky jsem svého času byl CHO a „mluvil jazyky“. :-) To neznamená, že CHO nelze překročit a jít dál. Zařadit tohle šílenství do vzpomínak na mládí a jít na hlubinu. Chce to jen poctivost k pravdě. Jsou tací a vážím si jich.
Pan Hibsch má pravdu. Viz též http://ecclesia-tv.cz/informace/files/ch.pdf
Chtěl bych upozornit na jeden článek s názvem – Mediální pastor New Age na pět?
http://vorovka.blog.idnes.cz/c.....a-pet.html
Rád bych podotkl, že srovnání pana Halíka s kultem New Age není ani v nejmenším nadsázka. Tomáš Halík sám nesčetněkrát uvádí své sympatie k mysticismu a okultní tradici. V předmluvě knihy Mystika od Evelyn Underhill několikrát zopakuje termín „hermeneutický“ v souvislosti s hlubším poznáním jsoucna. Hermetika je stará egyptská okultní tradice, z níž vycházejí rosenkruciáni, zednáři atd. Ostatně, mezi zednáři má Halík řadu přátel- jako bývalého kněze Štampacha. Každý, kdo se zednářstvím zabývá, ví, že cíl zednářství spočívá ve zničení křesťanství a nastolení světové vlády pod jedním globálním novopohanským kultem.
————
Má to hodně společného s tím, co píše Michal Semín o jezuitských exerciích.
Jinak jezuitský buletin z roku 2009
http://www.jezuiti.sk/admin/dok/4a4330840f9a0.pdf
Cantalamessa, podle něhož je různost náboženství BOHEM chtěná? O modernistovi Opatrném nemluvě..
Paní Farná, nejdou dávat dohromady skutečný exercicie s charouškým třeštěním, kde je prostor pro kdejakýho heretika,charo jsou většinou ekumenicky orientovaní,je nějaká nauka tolik nezajímá, spíš prožitek, zatleskání, blábolení v jazycích. CHO byla dotáhnuta do církve od protestantů. Tak asi na tom katolickýho moc nebude.
Paní Farná, Vaše přirovnání duchovních cvičení svatého Ignáce z Loyoly k charismatickým heretickým orgiím je natolik nehorázné, že hraničí s porušením pravidel zdejší diskuse. Snažte se, prosím, zamyslet nad ústřední myšlenkou článku.
Děkujeme všem za reakce.
Nechtěl jsem na toto téma původně už nic psát, ale diskuse nabrala určitých obrátek, a tak zopakuji svůj názor: také vedení exercicií je téma navýsost kněžské a laik může úvahu na toto téma tak nanejvýš pochválit. Ale jsme svědky toho, že dnes to bývá kolikrát naopak, exercicie dává byv laikem kdejaká Lapka Kachmanová, a tak není divu, že jiný laik začne o tomto tématu také uvažovat. Ale ideální to není a dá Pán Ježíš, že se postupně vrátíme i v této věci k ideálu.
Haničko Farná, možná to je líbivé, ale prázdné. Stejně jako to bouchnutí …….DS, pro jistotu. Je to jen davová psychóza. Něco jako se šamani navozují do transu. Věřte mi, něco o tom vím. Také se mi to před 15lety líbilo ;-)
Bratře Felixi, nedával náhodou sv. Ignác z Loyoly duchovní cvičení už dlouho předtím, než byl vysvěcen na kněze?
A něco proti mně samému: A nemáme v breviáři více promluv sv. Bernarda, který knězem nikdy nebyl? Radši bych četl Vaše návrhy na to, „co dělat“, než překládat své, věřte mi. Těším se tedy.
Co dělat?
Modlit se a postit.
A pokud jít na exercicie, tak na opravdové ignaciánské.