Sv. František z Assisi
Vzhledem k tomu, že se nám v poslední době jaksi rozmohly výzvy k chudobě v Církvi, obzvláště radostně přijímané a doporučované různými zanícenými milovníky katolicismu, jako jsou například v bídě a chudobě žijící pisatelé úvodníků renomovaných časopisů, strádající herci a pop-rockové hvězdy, zubožené pracovnice nevládních organizací, vyhladovělí nádeníci parlamentní otročiny a modernističtí teologové z chatrčí, a vzhledem k tomu, že tyto výzvy k banalizaci, odzdobení a zcivilnění Církve a bohopocty se rády zaštiťují jménem sv. Františka z Assisi, dovolili jsme si citovat samotného sv. Františka, aby nedošlo k záměně mezi osobní askezí, tak žádoucí pro každého, a ožebračováním bohopocty. Církev svatá je zde především proto, aby Boha Všemohoucího chválila, ctila a zvelebovala. A to v neposlední řadě i krásou a vznešeností vnější prezentace. Ten, kdo chce na Bohu šetřit, nevzbuzuje přílišnou důvěru. Jak věřit, že dá chudým ten, kdo se Bohu nebál nedat?
O tom, že to s tou chudobou nebude tak horké, svědčí i tato zpráva.
Tam, kde se za krásné moderní „umění“ (viz ukázku) vyhodí 3 miliony Eur, tam by se mohly najít i peníze na vznešené ornáty, ne?
Všimněte si, všichni duchovní, velkého hříchu a nedbalostí, kterých se někteří dopouštějí proti nejsvětějšímu tělu a krvi Pána našeho Ježíše Krista, proti přesvatým jménům a slovům proměnění, napsaným na papíře. Víme přeci, že pouze slovy proměňování se zpřítomní Jeho tělo. Nic nemáme a nic nevidíme na tomto světě tělesně z Nejvyššího, pouze tělo a krev, jména a slova, kterými jsme byli stvořeni a vykoupeni ze smrti k životu.
Všichni ti však, kteří vysluhují taková přesvatá tajemství, zvláště ti, kteří je vysluhují lhostejně, ať si všimnou, jak chatrné jsou kalichy, korporály a šátky, na kterých obětují tělo a krev Pána našeho Ježíše Krista. Mnozí je ponechávají na nedůstojných místech, smutným způsobem nosí po cestách, nehodně přijímají a nepozorně jiným rozdávají. Ba, někdy i po jeho jménech a slovech, napsaných na papíře, šlapou nohama. Věru, „tělesný člověk nechápe, co je boží“ (1Kor 2, 14). Copak nás to všechny nepohne k lítosti, když si pomyslíme, že dobrý Pán sám se dává do našich rukou, že se ho dotýkáme a každodenně přijímáme vlastními ústy? Cožpak nevíme, že jednou i my přijedeme do jeho rukou?
Nuže, napravme se v tomto i v jiném rychle a důkladně. Kdekoliv je přesvaté tělo Pána našeho Ježíše Krista neslušně umístěno a uchováváno, třeba ho vzít, uložit na důstojně vyzdobené místo a zamknout. (Z Listu všem duchovním)
Prosím vás vroucně, když spatříte, že se patří a je třeba to udělat, požádejte pokorně duchovní, aby nadevše ctili přesvaté tělo a krev Pána našeho Ježíše Krista a jeho jména a slova napsané na papíře. Kalichy, korporály a oltářní ozdoby ať mají drahocenné. A kdyby bylo někde přesvaté tělo Páně na místě ubohém, ať ho, jak to přikazuje Církev, uloží na místo důstojné a zamknou. (Z Listu všem kustosům)
Z knihy Spisy sv. Františka, Žilina 1946
Převzato a přeloženo z Dielne svätého Jozefa.
Aktuálně >