Na oltáři bohyně Laicité aneb Velká Valihrachova revoluce

Michal Semín

Francouzští zákonodárci by měli zanedlouho plně zrovnoprávnit homosexuální a heterosexuální páry v rámci rodinného práva a sociálních výhod.

Článek psaný pro čtenáře České pozice (Na Západě začíná tunelování pojmů rodina a manželství >)

Francouzské Národní shromáždění brzy dopíše novou kapitolu v prosazování osvícenských zásad, z nichž se zrodila idea státu, jehož moc neomezuje žádná vyšší autorita. Ten pak dokáže divy – dokonce měnit lidskou přirozenost, podstatu rodičovství či manželství.

Nejnovějším svědectvím bohorovnosti francouzských zákonodárců je právní norma, již začali projednávat 29. ledna. O jejím osudu se kvůli mnoha pozměňovacím návrhům sice bude hlasovat nejdříve za dva týdny, ale vzhledem k výrazné většině levicových hlasů nikdo nepochybuje, že za podpory komunistů a zelených bude schválena v podobě předložené socialistickou vládou Franҫoise Hollanda.

Co obsahuje návrh zákon, který do ulic Paříže a dalších francouzských měst přivedl statisíce občanů z obou táborů, přičemž demonstrace odpůrců byly výrazně početnější? Nikoli legalizaci takzvaného registrovaného partnerství, které je ve Francii uzákoněno od roku 1999, ale plné zrovnoprávnění homosexuálních a heterosexuálních párů v širokém spektru rodinného práva a sociálních výhod včetně stejného přístupu k adopci dětí.

Pojmová ekvilibristika

Tímto opatřením se výslovně popírá přirozenost biologického vztahu rodičů a dítěte. Přijetím zákona se vyjadřuje přesvědčení, že na dítě má právo každý, včetně těch, kdo si je umějí vyrobit či opatřit jiným než obvyklým způsobem. Součástí návrhu zákona je i odstranění pojmů manžel a manželka a otec a matka z francouzského právního řádu a jejich náhrada pojmy druh a rodič.

Tato pojmová ekvilibristika je projevem široce rozšířeného relativismu odrážejícího všeobecnou skepsi v lidském poznání. Přesně v duchu Valihracha, který v knize Lewise Carrola Alenka v kraji divů a za zrcadlem sděluje:

„Když já řeknu nějaké slovo, pak znamená to, co se mi zrovna líbí, aby znamenalo – a nic jiného.“
„Jde o to,“ říká Alenka, „jestli dokážete, aby slovo mělo různý význam.“
„Jde o to, kdo z obou rozhoduje,“ oponuje Valihrach, „to je celé.“

Z této Valihrachovy sofistické líhně vzešly nejen totalitní ideologie 20. století, ale i hypertrofie údajných lidských práv, genderová politika a jiné výhonky levicového liberalismu.

Útok na podstatu lidské identity

Návrh zákona projednávaný francouzským Národním shromážděním je nejen dílčím triumfem ideologů kolektivních práv „menšin“, ale i frontálním útokem politické moci na podstatu lidské identity. Je také důležité si uvědomit, že se tato norma nepodobá naprosté většině ostatních zákonných úprav a že je ve své podstatě něčím jiným než dílčím zákonem – beranidlem Velké antropologické revoluce. Ta je však jen jednou z mnoha hlav mnohem mohutnější saně, kterou ministryně spravedlnosti Christiane Taubiraová pojmenovala „reforma civilizace“.

Návrh zákona projednávaný francouzským Národním shromážděním je i frontálním útokem politické moci na podstatu lidské identity.

V duchu jakobínského stínání tradičních hodnot a norem lidského soužití je proto třeba chápat i socialistickým prezidentem Hollandem ohlášený vznik úřadu Observatoire de la laicité (Dozor nad laickým charakterem státu). Laicismus bývá zcela oprávněně spojován s ideou nábožensky neutrálního státu založeného na odluce státu od církve.

Že však ve skutečnosti nejde o žádnou neutralitu, jež je z povahy věci zcela iluzorní, svědčí výrok francouzského ministra školství Vincenta Peillona, který v článku Přituhuje v posledním čísle časopisu Te Deum zprostředkovává jeho šéfredaktor Martin R. Čejka:

„Laicismus není o pouhé toleranci. Neznamená ,všechno je dovoleno‘. Je to soubor hodnot, které bychom měli sdílet. Abychom je mohli sdílet, je zapotřebí je vyučovat. Musíme je mezi francouzskými dětmi obnovit.“ A po vzoru kazatelů dodal, že „laicistická veřejná morálka spočívá v pochopení, co je správné, a odlišení správného od špatného“.

Trestání šiřitelů „náboženské patologie“

Je však třeba se nad tímto výrokem hlouběji zamyslet. Dosvědčuje totiž, že stát nemůže být hodnotově, a tedy ani nábožensky neutrální. Buď uznává veřejnou hodnotu náboženství, s přihlédnutím k hodnotám pravdy i náboženské snášenlivosti, nebo náboženství a s ním spojené mravní a sociální hodnoty z veřejného prostoru vylučuje – v lepším případě do sféry soukromé, v horším případě do nápravných ústavů a vězeňských cel. Ostatně, k něčemu podobnému se na území „prvorozené dcery církve“ možná schyluje.

Svědčí o tom varování francouzského ministra vnitra Manuela Vallse, že stát bude muset přistoupit k trestání šiřitelů „náboženské patologie“. V této souvislosti uvádí radikální islamisty a ultraortodoxní židy, nejspíš však možná jen proto, aby si vytvořil multikulturní můstek k pojmenování největšího nebezpečí, kterému laická Francie údajně čelí, jímž jsou takzvaní katoličtí tradicionalisté.

Ministr Valls výslovně uvádí Institut Civitas, jehož zákazu se v minulých měsících začali dožadovat někteří levicoví zákonodárci. Shodou nepřekvapivých okolností je to právě tato občanská iniciativa, vzešlá z prostředí tradici věrných katolíků, jež je v čele mohutných protestů proti „sodomizaci“ francouzského právního řádu.

Nepříjemné souvislosti

Čeští neokonzervativci v čele s Romanem Jochem ztotožňují Západ s pravicí a Rusko s levicí. I proto se aktivně zapojili do kampaně za zvolení Karla Schwarzenberga prezidentem České republiky, neboť zaručuje, že zůstaneme politicky a kulturně svázáni se Západem a jeho hodnotami. Podívejme se však, co se na homosexuální frontě údajně levicového Ruska odehrálo 25. ledna.

Mnozí ruští zákonodárci se odvolávali na potřebu chránit výsadní postavení tradiční rodiny.

Ruští zákonodárci schválili první znění zákona zakazujícího propagaci homosexuálního životního stylu (homosexualismu) mezi mládeží, přičemž se mnozí z nich odvolávali na tradiční a křesťanské hodnoty i na potřebu chránit výsadní postavení tradiční rodiny. Ze 450 poslanců Státní dumy 388 hlasovalo pro přijetí této právní normy.

Po zkušenostech z minulých let, kdy velvyslanectví USA po celém světě všemožně podporovala homosexuální lobby a aktivně působila ve prospěch uzákonění homosexuálních svazků, proto nepřekvapuje, že první kritizovala Rusko vláda amerického prezidenta Baracka Obamy. Zdá se tedy, že vedle pojmů rodina a manželství na Západě – a tedy také u nás – začíná i tunelování pojmů pravice a levice. Kdy nám začnou tyto nepříjemné souvislosti docházet?