Švédsko: Vzdělávání dětí směřuje k totální státní kontrole
Severský model sociálního státu vyznávající antiteze evropských duchovních hodnot není v lepším stavu než sociální krizí zmítaný jih Evropy.
Michal Semín
Česká politická a kulturní levice se ráda dovolává švédského modelu sociálního státu. Jeho intervence do společenského života sice přesahuje míru obvyklou v jiných evropských zemích, ale nejsou prý přitom omezovaná základní lidská práva a občanské svobody.
O míře svobod ve společnosti však kromě jiného vypovídá, je-li rodičům přiznáno právo rozhodovat o výchově a vzdělávání svých děti. A právě v této oblasti se Švédsko vydává na cestu zpravidla totalitních států – k naprosté státní a ideologické kontrole forem i obsahu vzdělávání od nejranějšího dětství.
Nová školská reforma
Kolektivizační důraz při výchově švédských dětí je dán již hustou sítí jeslí, jež navštěvuje víc než 40 procenty dětské populace. Výrazným mezníkem na cestě k totalitarismu je pak před rokem schválená nová školská reforma, jež nedávno vstoupila v platnost. Ta již i tak přísně kontrolované soukromé školy plně podřizuje státní kuratele. A požaduje, aby se ve všech školách bez ohledu na zřizovatele vyučovalo podle jednotných osnov a stejných učebnic.
Tento zákonný požadavek platí i pro školy církevní. Těm je nyní úředně zapovězeno zahajovat výuku modlitbou či vnášet do výuky učivo, jež se neshoduje s tím, co dětem vnucuje státní doktrína multikulturalismu, ideologie menšin a genderová rovnost.
Povolení vzdělávat svoje děti doma je podle nových pravidel ve Švédsku možné jen ve výjimečných případech.
To ve svém důsledku také prakticky znemožňuje přibližně stovce švédských rodin pokračovat ve vyučování svých dětí svépomocí, takzvaným domácím vzděláváním (homeschooling). Povolení vzdělávat svoje děti doma je podle nových pravidel možné jen ve výjimečných případech, například z důvodu šikany či zdravotního hendikepu.
Smutné svědectví
Doma vzdělávající rodiny se rozhodly na nebezpečí ideologicky motivované etatizace švédského školství upozornit také tím, že 13. července zahájily týdenní protestní pochod švédskými městy – Pochod za svobodou. Rodiče diskutovali s místními obyvateli, rozdávali letáky vysvětlující principy domácího vzdělávání a přirozené právo rodičů na výchovu svých dětí.
Někteří z nich na závěr pěší pouti vstoupili i se svými dětmi na palubu lodi, aby odpluli do nového bydliště v souostroví Ålandy. Ač jde o švédsky mluvící region, Ålandy patří do jurisdikce Finska, jež domácí vzdělávání jako alternativu k běžné školní docházce díky politickému úspěchu konzervativních a euroskeptických Pravých Finů zatím plně uznává. Tito švédští exulanti jsou smutným svědectvím, že severský levicový ráj, jenž dnes vyznává antiteze evropských duchovních a civilizačních hodnot a zvyklostí, čímž plodí šílené Breiviky, není v lepším stavu než hospodářsko-sociální krizí zmítaný jih Evropy.
Pokud jde o míru svobody ve školství, je na tom Česká republika lépe než Švédsko či Německo, jež domácí vzdělávání trestá i odnímáním dětí z rodin. Přinejmenším do té doby, než se k moci dostanou Sobotkovi a Chládkovi (stínový ministr školství) sociální demokraté. Těm je Švédsko a vše, co zapáchá nucenou kolektivizací, nebezpečně blízké.
Aktuálně >
Když se za Marie Terezie zaváděl školský systém, tak šlo především o to, aby se děti naučily číst, psát a spočítat si plat. Jenže už v 19. století bylo jasné, že vlastně jde o boj o dětskou duši. Nejlépe je to vidět na snaze politických elit a státní správy R-U (podléhající bankovním korporacím) vyšachovat ze školství Katolickou církev. Zednářům a bankéřům bylo jasné, že podstatnou proměnu společnosti (revoluci) lze udělat je když si vychovají své generace. Podle hesla „starého psa novým kouským nenaučíš“ čekaly až předešlé generace vymřou a pak vypukne jiný svět s novými lidmi. Dokonce i všechny ty zájmové organizace jako byl Sokol či Skaut byly tomuto zájmu podřízeny, což nevylučuje že to přineslo i jakási „druhotná dobra“. Ale co pěstoval v dětech a mládeži Sokol a Skaut (pomineme-li katolická Orel a některé skautské organizace, které se otevřeně hlásili ke katolické víře)? Pěstovali kult těla, přepjatý romantický nacionalismus, latentní pantheismus a duchovní relativismus. V této fázi šlo především o to, odvést pozornost od katolické víry a morálky, kterou byla společnost ještě značně formována. Ale co to vygenerovalo vidíme dnes. Mládež se stala tupou masou. Manipulovatelným stádem, které se vždy stane nástrojem jakékoliv ideologie, kterou pánové ve smokingu a zástěrách využijí ke společenským revolučním proměnám. Dnes se opět bojí, že by děti, které se učí nezávisle na státní ideologii, tedy v rodině, se jim mohly vymknout z rukou, přičemž by v dospělosti nemuseli skákat, jak oni budou pískají. A to je oč zde běží.
Děkuji, pane Hibschi, za podnětný příspěvek.
Také děkuji, je to velice výstižné. Znám osobně skauty chodící do kotela a žijící jak hovádka. Ostatně – při NOM na tom tolik nesejde, že…
Jen oprava: (pomineme-li katolický Orel a některé skautské organizace, které se otevřeně hlásily ke katolické víře)?
Pokud vím, tak sir Baden Powell britský důstojník a zakladatel skautingu byl přítelem zednářství a jeho bratr aktivním zednářem. B.P. nebyl aktivní jen proto, že se myšlenka skautingu ujala i mezi katolíky v Evropě, a jak víme, za aktivní účast v jakékoliv organizaci spjaté se zednářstvím, byla tehdy exkomunikace. Tudíž by byli sami proti sobě, kdyby se k tomuto duchu otevřeně hlásili, když jim šlo o postupnou převýchovu vědomí nových generací. Sám vztah k přírodě a soužití s ní (poradit si v přírodních podmínkách) na tom není nic špatného a navíc jde vždy o dobrou průpravu k vojenské službě, což byla jedna z příčin a účel vzniku skautského hnutí. Samozřejmě něco jiného je objektivní účel těchto organizací a něco jiného zas, že Bůh trimfuje vždy. Tudíž i mě, kdysi žhavému podzemnímu skautovi a foglarmannovi, skrze toto hnutí nakonec ukáral cestu k pravé katolické víře. Ať se ďábel a jeho tupé ovce snaží sebevíce, nakonec se nad konáním těchto sil vždy nese zvonivý boží smích ….. a to je dobře. :-))
@David Hibsch.
Děkuji. Příspěvek je aktuální i v souvislosti s probíhajícími OH. Snad příliš neodbočím od tématu, ale zajímalo by mne, co si vážení diskutující zde myslí o této zprávě:
http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=16837?
(Zavání mi to pokusem o diskreditaci sv. Pia X.)
I mě to poněkud zavání. Bylo by třeba zjistit, jestli tuto podporu sv. Pius X. skutečně vyjádřil a pokud ano, tak čemu přesně ji dal. Jaké myšlence. Jistě ne obnově něčeho, co by v dlouhodobém horizontu oslavovalo neopohanství a kult těla, přičemž bylo inspirovalo starověkým pohanským sportovním zápolením. Víme přece jaký postoj zaujímala Církev ke gladiátorským zápasům a stejně i ke středověku rytířským turnajům a obecně soubojům (adrelanalinové sporty). Byla vždy kritikem takových projevů. Možná, že sv. Pius X, tuto myšlenku zcela neodmítal, protože sportovní zápolení v duchu křesťaské morálky a při vědomí, že duch předchází tělo, není v rozporu katolickou mravoukou. Jen by mě zajímalo proč se to vytahuje právě nyní s takovou okázalostí. Marketingový trik jak dostat katolíky na Olypiádu do Londýna i s problémovým papežem? Že by lóžoví velmistři v Londýně pořádali nějaký významný ohňostroj? :-))
I mě to poněkud zavání. Bylo by třeba zjistit, jestli tuto podporu sv. Pius X. skutečně vyjádřil a pokud ano, tak čemu přesně ji dal. Jaké myšlence. Jistě ne obnově něčeho, co by v dlouhodobém horizontu oslavovalo neopohanství a kult těla, přičemž bylo inspirováno starověkým pohanským sportovním zápolením. Víme přece jaký postoj zaujímala Církev ke gladiátorským zápasům a stejně i ke středověkým rytířským turnajům a obecně soubojům (adrelanalinové sporty). Byla vždy kritikem takových projevů. Možná, že sv. Pius X, tuto myšlenku zcela neodmítal, protože sportovní zápolení v duchu křesťanské morálky a při vědomí, že duch předchází tělo, není v rozporu s katolickou mravoukou. Jen by mě zajímalo proč se to vytahuje právě nyní s takovou pompou. Marketingový trik jak dostat katolíky na Olympiádu do Londýna i s problémovým papežem? Že by lóžoví velmistři v Londýně pořádali nějaký významný ohňostroj? :-))
AD 5. Giuditta: také rád počkám na erudovaný pohled historika, protože okolnosti o Piu X. příliš neznám, nicméně snad nic nepokazím, když napíšu, že systém diskreditace, jaký máte patrně na mysli, je známý nejvíce od propagandy KSČ, která zdiskreditovala prakticky vše. Od pěveckých sborů (proč asi mají v NOMu tolik obhajované a citově vydírané místo mládežnické pop-sbory?) po vědecké výzkumy. Vše bylo výsledkem práce „socialistického člověka“.
Dnes se všecko vleze pod pojmy „křesťan“ a „křesťanská láska“, což jsou hotová zaklínada pro „tupá stáda“, o kterých píše p. Hibsch. (Ostatně jeho fonetický jmenovec provozoval proslulý „Orchestr Václava Hybše“, který také poslušně sloužil „socialistickému člověku“.)
Ale diskreditace jako taková, má určitě mnohem hlubší kořeny, než teprve od data nadvlády KSČ. Troufám si tvrdit, že i několik století nazpět.
Velmi podnětný a přesný článek M. Semína. Ale nebyl bych to já, kdyby mně na tom cosi nevadilo. Raději bych to totiž četl jako apoštolský list věřícím. A to není možné, protože od jisté doby se Církev straní politiky a tu jde o politiku. Stejně jako u přijímání potratových, homosexuálních … zákonů. S tím souvisí i tato citace: „rodiny … zahájily týdenní protestní pochod:“ kde je tu Církev? Ale ono to bylo i dřív: Kde byla tato při skautingovém nadšení? A tomu článku na VR jsem se taky nijak nedivil: Je to přesně naopak: Církev podporuje novodobé Hry. Proč nepošlou P. Czendika místo do Londýna naopak do Švédska, aby tam podpořil ten pochod? Končím se svým „evrgrínem“: laici žádnou novou, ani ještě novější, dokonce ani tu nejnovější evangelizaci nezmohou. Ani kdyby se modlili od rána do večera a v noci bděli.
Felixovi: Už mnohokrát jsem si umínil, že na váš myšlenkový svět nebudu reagovat, ale jsem jen slabý člověk a nedá mi to.
Laici možná mnoho nezmohou, ale před Božím soudem jim to bude připočítano k dobru, jakožto projev heroické víry, neb plavali proti proudu, tedy duchu světa, narozdíl od „modernistických flanďáků“ a osob zasvěceného života, které pouze brblaly, ale osobně pro nápravu stavu duchovního udělali pramálo.
Pokud jde o Církev a skauting. Dokud byli biskupové a kněží, katolickými biskupy a kněžstvem, tak existoval skutečně katolický Orel a skauting. Když se biskupové, kněží a řeholníci změnili z katolíků na ekumenickorelativistické spolčo, šlo to všechno do kytek. Vy raději zpytujte své svědomí a nenavážejte se do laiků, kteří pro svou víru chodí s kůži na trh.
Tvá Máňa :-D
10. David Hibsch:
Díky za rozšíření obzorů okolo skautingu. Z osobních důvodů a zkušeností, které nejsu zrovna povzbudivé, se jím příliš nezabývám.
(Na parazitování Felixe na portálu ISJ je škoda plýtvat intelektem. Rád bych někdy viděl jeho blog s článkem alespoň z 10% tak dobrým, jako jsou články zde.)
Rehek: Není vůbec zač děkovat.
Víte, všechny ty zájmové mládežnické organizace druhé poloviny devatenáctého a dvactého století patří do kategorie, kterou dnes označujeme jako „zábavní průmysl“ (Foglar na tom svého času slušně zbohatl). Jenže děti a mládež té doby ještě byla poměrně svázána s prostředím svých prarodičů, rodičů a katechetů, takže bylo nutné jim dát jiné ideály. Tyto „ideály“ primárně souvisely s liberálním pojetím člověka a světa, který vyvřel Francouzskou revolucí, u nás pak v roce 1848. Byl to falešný humanismus a mylné pojetím co je skutečný řád a co jest hodnotou. Každý mladý člověk je idealista, přičemž je nezkušený a snadno ovlivnitelný. I svět skautingu již tehdá vyvolával jistý generační konflikt (viz. jak psal Foglar o nepochopení rodičů pro skauting). Postupně se ovšem mladí lidé stále více vzdalovali světu svých rodičů a prarodičů (jiné tempo to mělo ve městech a jiné na vesnicích). Podruhé jsme to zažili v šedesátých letech. Ovšem na přelomu 19 a 20 století museli sociální kalkulanti s dětskou duší dát dětem nějaké mírně přiotrávené pozitivní hodnoty, postupně stále více odtažené od víry a náboženské podstaty. Mlhoviny pomalouku přibývalo, takže postupně ani skauti ji přesně nevěděli co to morálka je, kde má příčinu, jaký má účel a cíl (z mnohých skautů se stali svobodmyslí trampové s velmi uvolněnou sexuální morálkou a mnohdy asociálním chováním zvlášť v době světové hospodářské krize). Dnes již kalkulanti s dušemi mladých lidí skauting nepotřebují. Již nepotřebují skauting s jeho řády, vojenskou vizáží (kroje) a pravidly. Dnešní mládeží přeci stačí parta kvílejících hermafroditů s jejich korporátní image. Tyto pak poslušně mládež následuje, přičemž vyznávají jejich ubohé deformované existenciální postoje. Skauting je prostě odepsaný, není-li skutečně založen na katolické víře a mravouce.
Sir Robert Baden Powell dal do štítu skautingu heslo – Sloužit Bohu, králi a vlasti. Jenže v anglikánském prostředí, prodchutém svobodným zednářství skotského ritu a povýšeným snobismem, který si bere jen jako kulisu historické tradice staré Anglie, je Bůh velmi široký pojem, Je to ubohý deistický bůžek a tzv. anglikánská církev je především organizací společenskou, nikoliv náboženskou. Za I. ČSR se o sám princip služby Bohu vedla urputná bitva mezi různými skautskými organizace (šlo o znění skautského slibu), nemluvě o službě králi, když my přeci měli „prezidenta osvoboditele“, krále bl. karla jsme přec vyhnali. Pak přišly další politické vize vzešle s liberalismu; socialismus, komunismus a nacionální socialismus. Taky chtěli mládež pro sebe. Poté mládežníci již sloužili místo Bohu a králi – vůdci a straně. Ale pokud šlo o tu přirozenou zájmovou činnost (aktivity), tak nebylo moc rodílů mezi skauty, HJ či Pionýry, byť Pionýr byl v 70 letech už jen strašná nuda. V podstatě jde vždy jen o to, jaké generace z těchto zájmových zábav vzejdou. Dnes je potřeba začít úplně od nuly, protože ty neperveznejší amorality se staly součásti společenské struktury každé západní země a jsou zákony kodifikovány jakožto normalita. Výsledek pak ukazuje obrázek připojený k tomto článku.
Rehek: Všimněte si třeba určitých detailů v knihách Jaroslava Foglara, když píše o své legendární „Pražské dvojce“. Celodenní výpravy oddílu jsou vždy v neděli. Pravda, v sobotu se pracovalo do 13:00 (včetně výuky ve školách), takže jste měl, jako dítě školou povinné, volné sobotní odpoledne a neděli. Pokud nebyl oddíl vyloženě katolický, takže skauti nejdříve zašli společně na ranní mši svatou a pak terpve vyrazili na výpravu, měl jste problém a katoličtí rodiče ho měli také, protože pro katolíka je účast na nedělní mši svaté povinná pod těžkým hříchem. Totéž platí o letních skautských táborech. U nás většinou trvaly měsíc. A zase pokud nešlo o katolický oddíl (společně navštvovali mši svatou každou neděli), tak bylo pravděpodné, že se vaše dítě do kostela v nějakém odlehlém místě nedostane, a to po čtyři neděle. Inu, věci skautingu (kult těla a zábavy) se dostávají do popředí a záležitost spásy duše se zasouvá do pozadí. No, a právě to je ona dlouhodobá manipulace s dětskou duší. A zde bych spíše hledal přičinu, proč měli někteří rodiče pochybnosti své děti do nekatolického skautu přihlásit, přičemž stesky J. Foglara nad jejich nepřejícností přecházím s úsměvěm porozumění ve prospěch rodičů.
Ad 10 až 13: Pozorně jsem si vše přečetl. Jsou tu v naprosté většině rozebírány postupy zla. Ohledně Církve je tu asi jediná věta, že „dokud ..“ dotud tu byl Orel. To mi připadá proti těm všem popisovaným metodám zla chabota. Byly metody Církve opravdu tak chabé, nebo o nich páni rehek a Hibsch nevědí? Výsledky ovem chabé jsou. (Odkaovat na odměnu v nebi je sice útěšné, ale mám pocit, že řeč šla o výsledcích zde na zemi. Pokud o ně nejde, stačí, že to M. Semín napsal jen pro to, aby každý věděl, kde sám stojí; „kdo má uši, sylš,“ co se praví o totalitě – nedá se s ní nic dělat.)
David: vyrůstal jsem právě v těsné blízkosti skautingu, takže vím, co to přinášelo do praktického života – chlad ve vztahu vůči Bohu (jdeme do kostela, protože to je povinnost a už je potřeba se chystat na výlet a moc se tam o Pánu Bohu bavit raději nebudeme).
Felix: ještěže máme v církvi světlé příklady, které se nechovaly jako pštrosové, kteří, když větří nebezpečí, strkají hlavu do písku. A nebo koroptve, které při přiblížení nebezpečí ochotně a poplašeně vyletí z úkrytu a tak prozradí predátorovi místo, kde jsou poschovávané ostatní, takže tomu pak stačí jenom pohodlně, bez velké námahy a dalšího hledání lovit… „Kdo má uši, slyš.“
15: nerozumím; nevím, jak ty světlé příklady (myslíte biskupy a kněze, nebo jen nějaké akční durychovce?) bojovaly se zde podrobně popsaným zlem
To se divím, že jste jako křesťan nepochopil, Felixi. (Nebo se vlastně divit nemám?)
No, nepochopil.
Tak zkoumejte: http://catholica.cz/
Opravdu nechápu, jak sv. Petr Chrysolog bojoval proti socialismu ve Švédsku ani předtím proti skautingování či Sokolu. Nechci Vás dráždit, ale v tom článku jsou slova: „V zájmu míru a víry nemůžeme naslouchat řečem o víře bez souhlasu římského biskupa.“ A nevím ani, jak se proti uvedeným věcem postavil římský biskup. Ale mám pocit, že po SSSR a Islandu byli Švédi třetí, kteří si demokraticky uzákonili potraty, ještě před 2. světovou válkou. Ani to nevím, jak se k tomu tehdy stavěl římský biskup. Pořád se mi prostě jeví jako nadějné poslat P. Czendika místo do Londýna na ten pochod do Švédska.
Poslat si (třeba pro pivo) můžete klidně i Rendlíka, pane učiteli. Já jsem jenom rád, že nám tu otevřeně ukazujete, co ve Vás dřímá za skvosty ducha. :-)
Revoluce 20. století ve světle Fatimy
http://katolikrevue.ath.cx/mar....._semin.htm
Michal Semín: Je ten článek i někde tady nebo jsem ho skutečně fakticky nenašel? Myslím si, že by stál za reedici, zvláště když je více než zřejmé, že ruský blud obletěl celou zemi.
Ale nebylo už zasvěcení učiněno?
Převzato a přeloženo z The Fatima Crusader č. 91, únor 2009.
http://www.vendee.cz/texty/zasveceni_ucineno.html
Rovněž dobrá úvaha.
21: Tak vidíte, sám uznáváte, že stačí ten pochod a tento článek a je hej. A že je dobře, že P. Czendika poslali právě do Londýna. Ale trvalo Vám to.
Felixi, čo to táráte? :D
Jen si ještě dovolím zdvořile upozornit pana Felixe, že tu je něco jako bod 3 v pravidlech, kde se píše mimo jiné něco o tomto:
3. Vyvarujte se vzájemnému podsouvání úmyslů ostentativním spekulacím o (ne)schopnostech diskutujícího protějšku.
Tak já nevím, zda mráz přichází ze Švédska. Zákaz domácího vzdělávání v Německu zavedl pan Hitler a v této domovské zemi Svatého otce (domovské, protože Bavorák Benedikt XVI. při návštěvě Bavorska zpíval hymnu ne bavorskou, ale německou) trvá dosud. A právě čtu na štvavém vysílači pana Putina Hlas Ruska: „Německé ministerstvo spravedlnosti připravilo návrh zákona zbavující trestní odpovědnosti osoby, které pomáhají odejít ze života svým těžce nemocným příbuzným nebo přátelům.
Kromě toho, trestní odpovědnosti mohou být zbaveni i lékaři a zdravotní sestry, pokud se mezi nimi a pacientem vytvořil osobní vztah. Jinými slovy, jedná se o povolení eutanazie v těch případech, kdy se bude provádět na nekomerčním základě.
V současné době je v Německu aktivní napomáhání dobrovolnému odchodu ze života trestným činem. Spolu s tím a v souvislosti s verdiktem soudu z června 2010, se pasivní pomoc ukončení života pacienta při jeho souhlasu, za trestný čin nepovažuje (na rozdíl od aplikace smrtící injekce se v daném případě jedná o odpojení lékařských přístrojů které zabezpečují život pacienta). V současné době je eutanazie povolena pouze ve čtyřech členských státech Rady Evropy: v Belgii, Nizozemí, Lucembursku a ve Švýcarsku.“ myslím, že tamní parlament ovládají křesťanští demokraté. V takovém případě se trochu bojím, až s nimi dojdeme k jednotě ve víře. Je jich tam mnohokrát víc než u nás.
Možná přichází ještě větší mráz: V roce 1936 byly také slavné olympijské hry, v Berlíně, krátce před napadením ne Sýrie nebo Íránu, ale Polska …
Mráz přichází nejen ze Stockholmu, Berlína, Paříže a Londýna, ale i z Helsinek: http://czech.ruvr.ru/2012_09_30/89755683/
Spoléháme na soudy: http://czech.ruvr.ru/2012_09_30/89753743/