Radomír Malý
Historie se nikdy neopakuje. To je známo každému, kdo má aspoň špetku inteligence. To ale neznamená, že se neopakují nemravné mentální pochody, které vedly k nějaké konkrétní dějinné tragédii. Naopak bych řekl, že jejich opakování je častější než výskyt pstruhů v řekách.
Před 73 lety byl náš stát „napomínán“ dvěma největšími velmocemi západního světa (Velkou Británií a Francií), že prý Československo porušuje lidská práva českých Němců. Pravda je ve skutečnosti zcela opačná: Byli to henleinovsko-hitlerovští teroristé, kteří ohrožovali majetky, zdraví a životy českých obyvatel našeho pohraničí. Největší demokratické velmoci se ale postavily na stranu nacistického Německa, na stranu lži. Československo bylo 30. září r. 1938 v Mnichově přinuceno svými západními „spojenci“ k hanebné kapitulaci. Tytéž západní mocnosti o 10 let později lhostejně přihlížely, když bolševici sprostým pučem zřídili totalitní diktaturu.
Přesně tentýž myšlenkový pochod probíhá dnes u reprezentantů 13 států, kteří bijí na poplach kvůli homosexuálnímu Prague Pride, ačkoliv ho nikdo nezakazuje, ani jeho účastníkům nevyhrožuje. Probíhá dokonce pod záštitou pražského primátora. Stačí ale, že prezidentův vicekancléř vyslovil kritické poznámky a prezident republiky se jej zastal, aby bylo pro Českou republiku na mezinárodní scéně zle. Lidská práva homosexuálů jsou prý v Česku ohrožena. Jak a v čem? Nikdo se při přijímacím pohovoru uchazeče neptá na sexuální orientaci (to by si tak mohl dovolit zkusit!), homosexuálové a lesby jsou mezi učenci, řídícími pracovníky a politiky. Takže jakápak diskriminace?!
Není tomu spíš přesně naopak? S jasným vědomím mohu říci, že to já jako heterosexuál a katolík, jenž nikdy neměl mimomanželský sex, se cítím diskriminován a ohrožen tímto „pochodem hrdosti“, který jsem v nedávné minulosti zažil v Brně. Nepochybuji, že v Praze proběhne tímtéž způsobem. Především tedy: Sexuální orientace (hetero- i homo) a vše, co s ní souvisí, patří do intimity ložnic a nikoli na veřejnost. Jedná se o posvátnou a skrytou sféru lidského já, s níž lze zacházet buď podle Božího řádu, nebo v rozporu s ním. Jestliže ji skupina lidí manifestuje na „pochodu hrdosti“, potom zde reálně existuje vážný důvod k obavám, že se tu odbourává lidské soukromí – a to už znamená konkrétní hrozbu pro lidská práva (podobně je tomu u každého projevu pornografie).
Viděl jsem na těchto akcích nechutné scény: skoro nazí mužové a ženy, zmalovaní různými barvami od ucha ke kotníku, ostentativně si prokazující vzájemné něžnosti, patřící výhradně za dveře pokojů, muž s mužem a žena s ženou… Z estetického hlediska je i heterosexuální chování tohoto typu na veřejnosti nechutné, jak tedy potom musí působit to homosexuální, nota bene na populaci, která je v drtivé většině heterosexuální? Nebyl jsem sám, komu se něco takového hnusilo, řekla mi to řada lidí, kteří se museli zdržovat tou dobou ve městě a být tak nechtěně svědky Pride. To snad není porušování lidských práv? Nemají snad heterosexuálové, jichž je v této společnosti absolutní většina, nárok, když si to nepřejí, nebýt na veřejnosti obtěžováni takovými výjevy? Těch, jimž se to hnusí, je určitě v české populaci více než těch, kteří cítí nutkání stavět na odiv svoji „sexuální orientaci“.
Chtěl bych se zeptat pražského magistrátu, jestli by např. povolil podobný „pochod hrdosti“ Klubu zdravého vyměšování, jenž by hájil svá „práva“ konat malou i velkou potřebu všude a neobtěžovat se hledáním WC. Odpověď by byla jistě záporná. Není zde ale k Prague Pride paralela? Vyměšování patří zajisté k lidské intimitě, a proto náleží k řádu lidské přirozenosti, že demonstrace tohoto aktu na veřejnosti vyvolává u druhých pocity odporu a hnusu. Neplatí snad totéž – a to v daleko hlubších souvislostech – o veřejné demonstraci sexuality? Jak hetero-, tak i homo-? U homo- potom tím spíše, že naprostá většina občanů je heterosexuálních. Prague Pride by proto patřilo zakázat, to by bylo autentické jednání ve prospěch práv člověka. Tak jednal před lety magistrát Varšavy a nedávno magistrát Moskvy.
Nicméně Prague Pride je u nás přesto povolen. To však pseudoochráncům lidských práv nestačí, oni požadují umlčet každého, kdo se proti propagaci homosexualismu ohradí. To už není „svoboda“ pro homosexuály, to už je ideologie homosexualismu, jak správně poznamenali pan vicekancléř i pan prezident. Ideologie, jež nesnese kritiku. Pokud 13 západních demokratických států vyjadřuje tomuto projevu novodobé totality svoji podporu a peskuje malou Českou republiku za nesouhlasné vyjádření některých jejich představitelů – jak možno tady nevidět analogii k tomu, jak západní velmoci r. 1938 podpořily nacistickou lživou propagandu o potlačování svobody sudetských Němců u nás a zvedly proti naší republice káravě ukazováček? Kam tenkrát jejich počínání vedlo – je známo. Kam povede to dnešní ve věci ideologie gayismu – dosud známo není. Jedno je ale jisté – k ničemu dobrému.
Aktuálně >