Branislav Michalka
Povaha systému, ve kterém se ráčí jeho veličenstvo lid, suverénní to pán a vládce nad svým demokratickým osudem (pomni, že veškerá moc pochází z lidu!), momentálně nacházet, byla dojemně dokumentována tiskovou zprávou ze dne 21. října l. P. 2012. Redakční ťululum a budižkničemu v jedné osobě, patentovaný žlab na ideové splašky tekoucí shora dolů, nám s bohorovným klidem sdělovalo, že ceny tepla a energií se budou od nového roku přece jen zvyšovat. Primární radost nad tím, že svými nicotnými penězi podepřeme sloupy na chrámu Demokracie, byla následně přehlušena veselostí nad zdůvodněním onoho kroku: ceny tepla se budou zvyšovat, protože klesla spotřeba energií následkem toho, že lidé šetří, méně topí a ještě i zateplují svoje domy.
Ó, ty skvělá a krásná bohyně Demokracie! Jaké krásné je přebývat v tvém stanu. Co z toho, že tě pomlouvali takoví podřadní drápalové jako Platón, Aristotelés, Hérakleitos, Aristofanés, sv. Augustin, sv. Tomáš Akvinský, Dante, Suarez, Hobes, Leibnitz, Goethe, Schopenhauer a ještě pár dalších vrtáků, nebudeme to natahovat, to nic, nás hřeje pocit, že mocně třímáme vládu ve svých rukách. Vůle lidu je svatá.
Je to krása! Lichvářská světová i lokální banda je rozhodnuta z vás ty peníze prostě vyždímat, i kdyby vám měli zpoplatnit každé zakopnutí na chodníku. Však oni vám ukáží trucovat! Šetřit se vám zachtělo, rozvratníci! Copak nevíte, že ekonomiku je třeba nastartovat? A že bez neustálého konzumu to nepůjde? Chcete snad, aby nám naše drahá Unie padla? Nebo aby snad soudružka bankéřka nemohla jít otisknout své půlky do písku na Riviéře? A co nové Maserati? To si ho má soudruh manažer kupovat na splátky, nebo co? A soudružka poslankyně Flašíková-Beňová, má snad v europarlamentu sedět zadarmo? Demokracii si rozvracet nedáme! Však vy došetříte. Vaše pohodlnost, znemravnělost a degenerace jsou nejlepší zárukou toho, že bude co zpoplatňovat.
Je to tak roztomilé. Nejprve vám nabulíkují, že máte obkládat domy polystyrenem – s dovětkem, kolik tím ušetříte – založí si firmy na zateplování a výrobu umělohmotných srágor; no, a když už se nabalili na vaší hlouposti, tak vám oznámí, že žádné šetření nebude.
Arogance, s jakou dávají naší liberálně-demokratičtí vládci (a to nemáme namysli jen a právě politiky, ti jsou spíše dobře placenými figurkami) najevo své úmysly, které se skví svým lichvářským pozadím, nás informuje o jejich žulovém sebevědomí. Pevně usazení na vrchu této kupy hnoje, která se nechává nazývat Demokracií, když šlape chodník kolem pekelného bordelu, pevně věří, že je nic nemůže ohrozit, že pyramida kanálií poroste až do nebe. Své zisky si ohlídají, trochu přitáhnou otěže a co si do piva brblá daňová ovce, z toho si smotají kornout na krkání.
Co nám sdělují podobnými zvěstmi? Vždy totéž. Jemnou monotónní melodií, která tu zní, zpívají svou píseň finanční bludičky: nám neuniknete, nám neuniknete… Omotali jsme chapadly svět, budeme vás vysávat pomalu, tolerantně, humánně, svobodně a bratrsky. Jakýpak hněv, jaképak vrásky? Copak jste si to všechno sami svobodně nezvolili? Časy patriarchální péče jsou pryč. Přece nechcete, aby vás někdo vodil za ručičku. Nějaký nedemokratický vládce, kterému byste se museli poníženě klanět. Ukradl by vám svobodu, zničil vaši osobnost, začlenil vás do národa, stavu, rodiny a jiných strašných otročin. Buďte svobodní – a plaťte.
Není to, pravda, nic nového. Je za tím ten starý, obehraný a zároveň věčně zelený protestsong, nazvaný dědičný hřích. Protestuje se samozřejmě proti Bohu a za sladkou svoboděnku. Končí to otroctvím. Bylo to tu tisíckrát; starý Řím měl krásně vypracovaný systém lichvy. Platební neschopnost vyvrcholila ztrátou svobody a propadnutím do otroctví ručitele. Křesťanství nám to trochu narušilo. Otroctví se nám jaksi vytratilo. Legitimního dědice, inovátora a reformátora pohanské lichvy, bloudícího žida, krátícího si čas čekání na antikristovské mesiáše finančním odrbáváním křesťanů, Církev poněkud vytlačila na okraj společnosti. Avšak evidentně ne dostatečně. Poslední osvícené století nás přivedlo zpět ke kýžené pohanské svobodě. Je tu však ta nutnost platit; spolu s vyhlídkou na vesele nám mávající otroctví v mlhavých dálavách. Ve 21. století? Otroctví? To se přece nemůže stát. Pokrok, humanita, tolerance, láska…
Tato kombinace svobody a lichvy má samozřejmě i ve střední Evropě dlouhou tradici. Křesťan měl zakázáno půjčovat na úrok. Pak si do Uher pozval levantské školitele, později renesancí osvícené Taliány a reformací povzbuzené Němce. To byly však jen první vlaštovky. Masově k nám lichva zavítala až s osvícenstvím. Již koncem 18. století se hromadně pouštěli z Haliče do Uher první židovští pionýři, aby nám zvěstovali své sladké evangelium svobody a lichvy. Mentalita drogového dealera slavila svůj první triumf. Je to jednoduché: dáváte nejprve něco zdarma, případně za dumpingové ceny. Když si ovce zvyknou a nedokáží bez toho žít, tehdy jim zvednete ceny. Samozřejmě, že tomu může, či musí, předcházet nejedna kampaň nebo sociální otřes, jehož účelem je zničit patriarchální a agrární způsob života. Ten je vůbec nepřítelem pokroku. A lichvy. Dělá člověka nezávislým na distribuci potravin, neumožňuje vytrhnout ho z komunity, rodiny, stavu a hnát ho s ostatním planktonem do tlamy Leviatana. Opak je však cílem. Člověk svobodný, osamocený, bezprizorní, navyklý na všechny omamné látky demokracie, hekající nad každým omezením svých pudů, migrující z jednoho urbanistického megapelechu do druhého, ten musí být na konci našeho snažení. Opilý svobodou svých prasečin a zapletený do nerozmotatelných kliček utíkání před Bohem a Jeho přikázáními, je donucen platit. A platí. Návrat k Bohu a řádu by byl tak těžký, že bolí o něm jen zapřemýšlet. Nezbývá tedy nic jiného, než platit.
Po prvních hebrejských pionýrech přišli křesťanští učni. Pilně se učili, všechno pochopili, mistry nezradili. Solovjevova slova o tom, že doba je židovská ne proto, že židé jsou mocní, ale proto, že křesťané zžidovšteli, vrhají záplavu světla na dnešní časy. Z tohoto pohledu rozumíme i tomu nekonečnému volání po smíření se „staršími bratry“, jak nám ho servírují koryfejové koncilní idolatrie. Bodejť bychom se nesmířili, když duše, srdce i rozum piští jednohlasně a skutečně rozpoznávají „bratra“ v úmyslech, touhách i skutcích. Mistr si podržel vysoké učení, avšak i učně podrobně zasvětil. Myriády malých lichváříčků se nám rozutekly do světa. Vymysleli nám liberální demokracii, měkký rošt, na kterém nás pomaličku opékají, chlazený hrami a uctíváním rozkroku.
Genialita tohoto koktejlu spočívá v jeho přirozenosti. Akceptuje všechny lidské touhy, v celé jejich pluralitě; tolerantně vás pošle rovnou do Pekla a chce jen vaše peníze. Co byste mu chtěli vyčítat? Vždyť vás osvobodil. Vzpoura je nemožná. Řekněme, že budete chtít potřít tuto sladkou svoboděnku zbraněmi. Kdo vám je bude dodávat? Kdo to bude všechno platit? A co za to bude chtít, až bude po všem? Těch revolucí, co jsme viděli, a převratů. A když hladina opadla, vždy se zase ten starý lichváříček vynořil jako pozlacený Nautilus. Protiví se vám násilí, ó něžný pacifisto, a chcete bojovat jedině zbraní ducha? A kdo bude propagovat ty vaše duchovní vejšplechty? Kdo kolportovat? Kdo sežene klaku, která se utleská k smrti na mávnutí za oponkou? Tvrdíte, že jste mazaní, že s nimi pak zatočíte, až bude po všem? Nuž, jen se podívejte, jak s nimi všichni zatočili – a chystejte si peníze na nové ceny tepla a energií. Chtěli byste, tak jak vám to našeptává vaše pohanská dušička, jen trošku se povrtat ve státní mašince, něco tam reformovat a zničehonic se lichváříček sám rozplyne pod paprsky pokroku? Jenomže, co už se v té ojeté kraksně navrtali všelijací univerzitní švábi, červi, ohlodávači teorií, porodní asistenti receptů na hromadné vylepšování lidstva. A výsledek? Bankovní unie vás srdečně zdraví s přáním hojného zdraví a platební schopnosti.
Jen jedné věci se bojí, jak vidno z jejich průhledných reakcí – zastavení křečka konzumu v jeho nekonečném otáčení v kole. Můžete plácat co chcete, jen kupujte, konzumujte, užívejte. I to křesťanství vám dopřejí, to sladké, sentimentální, tolerantní, neškodné. Vždyť již přes 150 let patří k hlavním producentům devocionálií právě židovské firmy. Vidíte tu toleranci. Dopřejí vám ten růženec, medailku, křížek, i když tím pohrdají, ale musíte zaplatit. To bylo křiku před dvěma lety, když kurie vydala nařízení, aby u chrámu sv. Petra v Římě nebyl trpěn prodej devocionálií, neboť je to sakrální prostor. Stánky se musely stáhnout až za náměstí. A kdo protestoval? Římská Židovská náboženská obec. Že je to diskriminace. Kdo by to jen tušil, kolik anonymních ctitelů růžence máme mezi nekatolíky, to by i doktoři Rahner a de Lubac valili oči.
Ne, je jen jediná cesta: omezit se, přestat konzumovat, sáhnout si na pohodlíčko. Jen tak zlomíte moc lichvy. Kroky, které budou chtít následně přijmout, aby odvrátili kolaps svého lichvářského státu, nebudou stíhat. Nezvládli by masovou askezi. Řetězová reakce krachů by na sebe nenechala dlouho čekat. Dušička ale piští, vzpírá se, nechce se jí do toho křesťanství, do té askeze. Bez toho to ale nepůjde. Pravděpodobnost něčeho takového se, pravda, blíží nule. S takovým materiálem, jaký dnes běhá kolem nás, se dá vzít útokem akorát tak nový supermarket. Útokem lehké kavalérie nákupních vozíků v čele.
Ale ať si nikdo nemyslí, že by v boji proti lichvě šlo o boj za Svobodu. Ne. Člověk má na výběr jen mezi dvěma formami otroctví: buď budeme sloužit Bohu svému Otci, a ten se k nám bude chovat jako otec: laskavý, ale i přísný a spravedlivý, nebo budeme otročit ďáblu a jeho lichvářským nohsledům. Obdobné je to i ve světském státě. Buď budeme mít patriarchálního křesťanského vládce, nebo promyšlené ďáblovo kopyto a plácání jeho ocasu na pohánění osla našich pudů. Pudů, pravda, osvobozených, jen s maličkým zádrhelem: neovladatelných. Ale ovládajících. Tak si vyberte.
Dielňa svätého Jozefa – združenie dobrovoľných robotníkov pracujúcich na obrane Cirkvi, Tradície a Kráľovstva Kristovho.
Překlad: K. I. Š.
Aktuálně >
Brilantní!!! Nemám slov. Gratuluji a tleskám.
Takto zatím nemluví církevní hierarchie; z nejvyšších jejích míst se naopak linou snad každodenní chvalozpěvy na Demokracii, jakožto jediného možného uspořádání kromě diktatury-totality, chvalozpěvy tak jednostranné, že to budí podezření ne nevědomosti, ale záměru …
Souhlasím s Blancou i Felixem. Skvělý článek, smutná skutečnost.
srdce mě plésá
Souhlasím s Blancou, Felixem, Janem Ježkem a chouanem :-)
Článek je napsán krásně a líbivě. Nic proti. Je v tom i mnoho pravdy, ale také falešnosti. Křesťané se nemají starat o tento svět, ten patří někomu jinému. Křesťané v prvních staletích nepoukazovali na špatnost světa a tehdejší morálky, ale žili tak, aby s tím světem a morálkou neměli nic společného. Ukazovali cestu svým životem, ne kritikou toho co je ve společnosti. Kritikou společenských poměrů nikdo nikoho k Bohu nepřilákal. To je historická skutečnost. Jinak, k příjmutí lichvy nikdo nikoho nenutí. Je to svobodné rozhodnutí člověka. Kde není poptávka, tam není nabídka
Při četbě článků od Branislava vskutku slzím smíchy. Avšak abstrahujíc od oné kruté nadsázky je mi zcela jasné, jak šílené to celé je. Docházím k jedinému závěru, že je třeba se chopit sv. Františka s jeho Paní chudobou, která nás osvobodí pro Boha a věčnost. Zároveň je ovšem třeba poslat k šípku onu část Církve, která touží po nebi zde na zemi.
Dík.
A dvakrát dík za střelbu do vlastních řad. Snad se potrefení zamyslí.
Text jako vždy řádně vypečený!
Jen si nedopustím poznámku k příspěvku pana Kavky, na který nikdo nereagoval:
Pane Kavko, již delší dobu pozoruji ve Vašich příspěvcích sklon, který bych nazval jakýmsi blouznivým neomanicheismem.
Ad „Křesťané se nemají starat o tento svět, ten patří někomu jinému“: Podle katolické nauky nejsou věřící členy jen nějké duchovní společnosti, nýbrž také přirozených pozemských společností (dokonalých i nedokonalých), jakými jsou např. rodina či stát. K angažování v tomto světě nota bene vybízejí i papežové ve svých sociálních encyklikách, a nenajdete názor opačný. Pokud se křesťané nemají starat o tento svět, vyplývá z toho, že úsilí křesťasnkých a občas i svatých panovníků a státníků bylo vadné?
Ad „Křesťané v prvních staletích nepoukazovali na špatnost světa a tehdejší morálky, ale žili tak, aby s tím světem a morálkou neměli nic společného“: Dovoluji si podotknout, že křesťané hned od počátku sloužili např. v římské armádě a zastávali i některé úřednické či politické posty, časem i značně významné, jako např. senátorské. Křesťané samozřejmě poukazovali na špatnost, tedy nemravnost panující ve světě, ostatně, najdeme to už v listech apoštolů, následně i u církevních Otců.
Děkuji panu Čejkovi za reakci na pana Kavku. Taky mi tu nějaké takové slovo chybělo.
Ještě by mne zajímalo, jak to myslel pan Hamish. Jaké vlastní řady? Je snad Institut sv. Josefa napojen na nějaké finanční kruhy? Je snad divizí Citibank či Credia? Takto nejasná vyjádření považuji za nekorektní a nekultivovaná až buransky jízlivá. Když se řekne „a“, má se říci i „b“.
Nebo to bylo myšleno na katolické tradicionalisty v šírším pojetí? Nebo to bylo naopak myšleno směrem na katolíky jakožto oběti systému? Co jsou vlastně ty „vlastní řady“?
Vidíte, k jakým rozporům takováto vyjádření vedou.
Byl tu nějaký žvást v tom smyslu, že je článek antisemitský (patrně byl právem smazán, protože se jednalo o nesmyslný útok). Nicméně, všiml si jeho výtrusník toho detailu, že jsou v článku židé psáni s malým „ž“? :)
Myslím, že Martinův výborný komentář k M. Kavkovi by mohl být užitečný i pro Hamishe.
6. 7. 10. Můj ostrý komentář 7. k 6. prošel jen tak tak. 10. to napravil. Řeknu to ještě jednou jednou větou a mírně: U katolíka jsou jakoby spojeny oba světy, přirozený a nadpřirozený, jsou v jednotě a souladu. To jen moderní liberální ghetoid (vysv. jinde) žije ve dvou oddělených ghetech.
Prosím Vás, Blanco, napsala byste mi svoji emailovou adresu na semin@stjoseph.cz.? Děkuji!
Ale kdepak Martine Č. , žádný blouznivý neomanicheismus. Od toho jsem více vzdálen než od čehokoliv jiného. Církev prošla od počátku mnohými cestami. Od pronásledování, přes vliv na tvorbu evropské civilizace. Listy prvních církevních Otců kritizovaly svět, ale ve vztahu varování pro křesťany. Jestliže v prvních dobách docházelo rozšiřování křesťanství a obracení druhých na víru a tím přijetí i určitých morálních pravidel, tak to nebylo kvůli kritice jak pohané žijí, ale šířením Evangelia a osobním životem.
Papežové samozřejmě píší encykliky, které mají morální a náboženský charakter s upozorněním na nebezpečí. Ale tyto encykliky jsou určeny především křesťanům, pokuď je čtou. Je to tedy apel na to, jak se máme chovat a žít. Je mnoho špatností ve světě,svět se totiž v tomto nikdy nezměnil. Změnit se mohou jen lidé. Ale těm lidem je třeba ukázat cestu. Kritika něčeho není cesta, je to jen kritika. Kdyby v Padově svatý Antonín jen kritizoval lichváře a neukázal cestu, tak by nic nedokázal. Nestaral se o svět, staral se o spásu a to i těch lichvářů. Žil ve světě, ale světu nepatřil.
Beru to tak, že například potrat považuji za obyčejnou vraždu, kterým také je. Ale když čtu mnohé argumenty proti potratům, tak je to jen kritika a odsouzení. Jistě je to kritika vedena dobrými úmysly, ale něco mi tam chybí. ………..Láska. Je to jen splnění toho v co věříme. Splnění náboženské povinnosti. Je to jako říci, ale v Písmu se píše……….., ale tohle mohu říci je bratrovi ve víře, který zbloudil, ale nikoli někomu, kdo nevěří.
Vím, že tyto stránky jsou určeny primárně pro věřící, ale také snad i pro ty, kdo bloudí a nebo odmítají víru.
Berte to jak berte Martine, možná neumím přesně vysvětlit jak to cítím, ale za svými slovy si stojím. Pokud chceme obrátit svět, tak světu musíme ukázat, že to obrácení za to stojí. Jako to udělal Davidem zmíněný svatý František a to znamená zříci se světa.
Pane Kavka gratuluji, jste katolík, kterého chtěli mít koncilní otcové 2DVK.
Nezlobte se na mne, ale vaše logika je zvrácená. Proč bojovat proti potratům, kde nebude poptávka nebude nabídka a nikdo nikoho do potratů (veřejně) nenutí ne?
Jestliže jste křesťan a milujete bližního, tak budete jen nečinně přihlížet ???? Nějaká zvláštní láska k bližnímu, když ho necháte padnout do osidel lichváře apod. Co je zlé je zlé a je nutno na to rázně upozornit, kritika totiž mnohdy není nic jiného než obyčejná pravda.
Nesouhlasím s tím, že encykliky jsou především pro křesťany, to zase poukazuje na vaše rozdělování světa, jsou pro všechny, jako dobrá kniha nebo snad chcete říct, že Bible není pro všechny ke četbě ??? To, že to někdo odmítá číst (poslouchat) je věc jiná a nezbavuje určitou autoritu hlásat celému světu nebo jemu svěřenému úseku to co má.
Navíc se mýlíte při srovnání prvních katolíků s dnešními, tehdy společnost neměla katolické kořeny jako dnes a že o nich dnes nechtějí slyšet neznamená, že je nebude nikdo připomínat, to tenkrát nešlo. Dnes je povinnost pranýřovat neduhy, neboť stále jsme křesťanské země. Také nežili mimo tento svět, to je blud, jak psal Martin byli plně integrováni do společnosti, jinak by ji totiž nezměnili, rozhodně ne planým tlacháním o lásce, jako dnešní pokoncilový klérus.
Jinak také doporučuji pasáže z Bible rozhovorů našeho Pána Ježíše Krista s farizeji.
A není to jen kritika co tu zaznívá, kdo chce najde zde i články plné naděje a pravé lásky a pravé cesty.
A na tohle pozor,
„ale tohle mohu říci je bratrovi ve víře, který zbloudil, ale nikoli někomu, kdo nevěří.“ to je pokoncilní zmatení, které rozděluje svět jakoby na více sfér. Samozřejmě, že se musí volit správná argumentace pro různé posluchače, ale rozhodně nelze věřit tomu např., že škodlivost potratu se dá vyvrátit dvěma cestami. Jedna pro věřícího a druhá pro nevěřícího.
Ano Davide, moje logika je zvrácená. Stejně zvrácená byla moje logika před lety, kdy jsem mentálně postižené co neuměli psát učil recepty na vaření za pomocí piktogramů. Lidi, co se smáli Kristu, protože tak to znali. Neříkal jsem jím evangelium, bylo by to zbytečné. Snažil jsem se jím to ukázat. Neukázal jsem jím Krista, ale snažil jsem se o to, aby tu cestu našli.
Omlouvám se Vám, že nemluvím podle vašich představ. Neumím a nechci to. Nechci to umět.
A ještě Vám Davide řeknu jednu věc. Poznal jsem ty pravé křesťany, hubu plných slov Krista a Božích zákonu, ale když jsem dostával chlapa z hořícího auta v roce 1993 ( je o tom záznam na policii v Kaplici) tak mi nikdo nepomohl. Nikdo, zůstal jsem tam sám s chlapem v obráceným autě, kterému na hubu kapal benzín. Ověřte si to, nelžu
Při vší úctě k Vašemu šlechetnému činu – jak to s předchozím souvisí? To tam bylo okolo shromážděn hlouček „pravých křesťanů“, z nichž nikdo nepomohl?
16.a d., 17. problém pana Kavky je tento. „neumím přesně vysvětlit jak to cítím“ nechci být zlý, ale o některých ženách se říká, že nevědí co chtějí a nedají pokoj, dokud toho nedosáhnou. radí se toto: mlčet, samota a srovnat si mylšenky. ják dlouho byl sv. Pavel na poušti v Arábii v samotě? a pak se ještě šel poradit zda to už má srovnané (když už má být příklad z prvokřesťanství; středověk už to měl propracované doslova vědecky – a dnes se zase středověkem opovrhuje a jede se metodou pokus-omyl, čili se blbne).
Co má zvyšování cen energií společného s lichvou? Je snad navýšení ceny morálně závadné? A jaká tedy je spravedlivá cena?
Nechci dělat advokáta energetické politice státu, ale mám dojem, že autor z této věci vyvodil příliš mnoho. Pokud spravedlivou cenu nezná, jak může usuzovat na lichvu?
Jde-li o kritiku půjčování na úrok jako takového, tak se přiznám, že této části katolické nauky příliš nerozumím. Co je na úroku závadného? Chápal bych lichvu jako účtování nepřiměřeného úroku, ale jak jsem naznačil výše, otázka přiměřeného úroku je dost záludná.
Jako mnohem problematičtější vidím třeba vytváření peněz z „ničeho“, což dnešní banky ve spolupráci se státem dělají. To je skutečné okrádání lidí.
Nezlobte se na mne pana Kavka, ale to je mi divná argumentace, taková ta nikdy nekončící, jelikož nereagujete na to co jsem vám napsal a mícháte jablka a hrušky. „Normální“ lidi a „postižené“ lidi, nevím co to má společného s problémem „kritiky“.
Znáte to s tím naplňováním zákona a kdo to dělá?
Ověřovat si to nemusím, já vám věřím, ale nemění to nic na tom co jsem napsal. Jinak vám k tomuto hrdinství gratuluji, né každý má tu odvahu.
Romano, vy jste vážně rozumný člověk… Opět vcelku souhlas, jen možná pás slov k tomu úroku: záporný postoj k němu mělo více civilizací, muslimská jej má dodnes. Nevím zda dobře vyjádřím podstatu té nedůvěry, ale jde myslím o to, že peníze zde vlastně fungují jako zboží, ne jako převodník hodnot. Tj. stávají se hodnotou samy o sobě a vzniká skupina lidí, kteří jsou schopni jejich prostřednictvím ovládat druhé mnohem mocněji, než to lze přes klasické hmotné statky. Navíc je na zisk věřitele z půjčky pohlíženo prakticky jako na bezpracný. V muslimském bankovním systému to dnes řeší něčím jako je podíl na zisku dlužníka a podíl věřitele banky na tomto podílu, možná taky něčím jako jsou manipulační poplatky za práci banky (i naše banky v normálním bankovnictví pro lidi – tj. bez hypoték apod. – mají dnes v Česku, jak jsem před časem četl, ovšem asi dvě třetiny zisku z manipulačních poplatků a ne z půjčování peněz). Křesťanský odpor proti úrokům má kořeny v odporu židovském – do židovské kultury se půjčování na úrok dostalo vlastně z nouze, donucením křesťanskou společností, když bylo Židům zkázáno mnoho jiných povolání (zejména selská práce spojená s vlastnictvím půdy) a naopak půjčování peněz jim bylo dovoleno, protože bylo zakázáno křesťanům a přitom jej zejména panovníci a šlechta potřebovali. A půjčky byly myslím zejména od židů křesťanům, myslím že moc ne mezi Židy navzájem (i když asi taky trochu)
Mirku (a pro informaci ostatnim), protentokrat jsem vymazal pouze jedno slovo a komentar ponechal. Priste budu okamzite mazat prispevky obsahujici kleni s uzitim posvatnych slov. To se rovna brani jmena Boziho nadarmo. A to tady skutecne nema misto.
Romanovi bych doporucil precist si clanek jeste jednou a pokud mozno pozorne. Takhle to vypada, ze jste si precetl nekolik (ani ne celych) nahodile vybranych vet. Dale doporucuji dalsi texty B. Michalky na tema demokracie. Jsou snadno k nalezeni na internetu
23. Mirku, díky za odpověď. Myslím, že tyto námitky při současných znalostech ekonomie příliš neobstojí. Např. peníze nejsou převodníkem hodnot a naopak jsou ekonomickým statkem. Pracnost nebo bezpracnost není měřítkem hodnoty, což bylo známo už v 16. st. atd. Zajímá mě právě, zda se kritika úroku nějak vypořádává se současným stavem vědění o této věci.
24. Admine, četl jsem i jiné články pana Michalky. S jeho kritikou demokracie a nezdravého propojení státu a bank souhlasím, jen ta lichva mi v tom nesedí. Půjčování peněz v normálně fungující ekonomice zůstává v rozumných mezích, nevede k nepřiměřenému nárůstu dluhů. Skutečným zlem tohoto kartelu státní a finanční moci je monopol na peníze. Emise nových peněz snižují hodnotu úspor, vedou k nadměrné spotřebě a investicím a v konečném důsledku podporují všechno to zlé, co pan Michalka kritizuje.
Proto podle mého soudu není třeba volat po všeobecné askezi a návratu k rustikálnímu způsobu života, který by většinu z nás stejně neuživil. Pro začátek by stačilo, kdyby taková základní věc, jako jsou peníze, měla svou skutečnou hodnotu.
Trochu k tomu politickému ekumenismu ze slov pana Haška (ČSSD, Jižní Morava):
– „Z programů neshledávám nějaké významnější rozdíly mezi KDU-ČSL a KSČM.“
– „I lidovci dobře vědí z různých koalic, že v řadě měst a obcí sedí spolu s komunisty v radách.“
– „Ani jednou jsem nezaznamenal při našich návrzích námitky kolegy Juránka (tzv. křesťanský demokrat), když pro to hlasovali zastupitelé KSČM.“
21. romano Píšete, že nerozumíte katolické nauce půjčování peněz na úrok. Řeknu Vám to jednoduše, půjčování peněz na úrok je vždy lichva i když budete chtít třeba jen 1% p.a. Vzhledem k tomu, že lichvář chce vždy záruku a tak nepodstupuje žádné riziko.
Pokud se jedná o zvyšování cen energií, jde spíše o podvod pokud demokratická vláda prodá lukrativní enegetické podniky /zbudované za peníze daň poplatníků/ zahraničním korporacím a ty potom zavádí nespravedlivé ceny.
Předtavte si, že vlastníte malou vodní elektrárnu dodávající ročně energii v hodnotě 30 tisíc Kč a vy ji prodáte zahraničnímu investoru, který vám za roční dodávku bude účtovat 50 tisíc Kč.
Dost dobré.
Vážený pane Branislave,článek je napsán přímo půvabným stylem, ale jak chcete lidem vysvětlit, že Království Boží nemohou hledat ve světě, ale hlavně ve svém srdci, když jim neustále média mlátí o hlavu, že tzv. demokracie je to nejlepší z možných cest vládnutí. Vždyť máme zákon, který uzná volby, i když dvě třetiny národa nevolí, čímž dali lidé rudochům, kteří jsou ve všech politic. stranách zelenou.Ženy dostaly právo volit teprve v roce 1918, kde byly v posledních volbách? Uvědomují si vůbec, co svou absencí způsobily? Kde jsou moudří lidé, aby ustavili volební zákon, kde musí být u voleb alespoň 51% účast? Současné volby jsou podvod a další budou zase. Blbá nálada nikoho ještě nespasila. Marně vyhlížím novodobé „šalamouny“. Chlapci (pan Martin,Jan,Felix, David, Michal)sleduji Vaše komentáře a názory k článkům dost často a je mi smutno z vašich občasných nedorozumění. Nechcete se spolu sejít a vyjasnit si některá stanoviska z očí do očí?Magdalena.
28. Matouši, obávám se, že se mýlíte. Lichvář se jistě snaží riziko snížit, ale nikdy ho nemůže zcela odstranit. Kromě toho, co je na takové snaze v principu špatného?
Špatné jistě je, když za úvěry bank ručí stát, ale to není normální součást úvěrového byznysu, nýbrž výmysl naší „osvícené“ doby, který v USA vedl k hazardnímu úvěrování a následnému krachu realitního byznysu. Je možné, že legislativa je nastavena spíš ve prospěch věřitele než dlužníka. Zatímco v Evropě je obvyklejší, že věřitelé v případě neplacení dosáhnou na všechen (i budoucí) majetek dlužníka, v USA existuje možnost tzv. osobního bankrotu a možnosti začít znovu. Nic z toho ovšem nehovoří proti půjčování na úrok jako takovému.
Energetický byznys je strategické odvětví státu. Pokud nejsou tyto podniky státem přímo vlastněny či spoluvlastněny, zasahuje stát alespoň prostřednictvím regulací. Díky tomu nelze hovořit o konkurenci, ceny jsou pokřivené, neví se, kolik, kde a jak je potřeba v tomto odvětví investovat. Konkrétně u nás se experimentovalo s fotovoltaikou, a proto se zvýší ceny energií. Položte si otázku, proč se něco podobného neděje třeba v IT branži nebo jiných odvětvích.
Malá poznámka na závěr ohledně tzv. spravedlivé ceny. Jezuitský kardinál Juan de Lugo prý napsal v roce 1643 ohledně pokusů stanovit takovou cenu, že „záleží na tolika okolnostech, že ji může znát jenom Bůh“.
Romano, lenze lichva vzdy nakoniec dospeje k tomu, ze zozreie civilizaciu.
Zobrete si kalvinov, ti zrusili tabu lichvy, avsak neprisli s modernym poziciavanim na spotrebu, ale s pozicivanim na podniknie, za sucasneho obmedzenia spotreby. Cize zacalo to nevinne, avsak boli prelomene hradze, a nakoniec ludska povaha toto zdegenerovala to lichvarskej mentality, spotreby na dlh, statu na dlh.
To je neodvratne.
Podobne tak, ked sa lamalo tabu rozvodov, najskor to mali byt len vynimocne pripady, a dnes sa uz vacsina manzeltiev rozpada a rozvadza, tam to ludskou prirodzenostou nakoniec nevhnutne dospelo…
31. Já jsem nebyl volit a ani napříště se žádných všeobecných voleb zúčastňovat nebudu, protože projekt „volby“ považuji za historický (a geniální) vynález liberálů, sloužící k sekularizaci společnosti. (Výjimku bych udělal jen kvůli úctě k panu Karasovi, když on si myslí, že svou kandidaturou může něco zlepšit – nemám patent na rozum.) (Už referenda o „vstupu“ do EU jsem se neúčastnil, zde navíc kvůli tomu, že nejsem oprávněn rozhodovat o bytí a nebytí svého národa a státu – podobně mi připadá nemožné hlasovat o vstupu své rodiny do nějaké jiné rodiny.)
32. mlp, proč myslíte, že je půjčování na spotřebu menší zlo než půjčky na kapitálové statky?
Já se nedomnívám, že je současné přehnané žití na dluh výsledkem půjček jako takových. Příčinou je spíš neustálé znehodnocování peněz. Spoření se díky tomu stává méně výhodným než půjčky.
Dokud rostla hodnota peněz (zhruba do konce 19. st.), k žádnému boomu úvěrů nedocházelo, přestože úrokové míry klesaly. Trend spotřebních úvěrů je fenoménem druhé poloviny 20. století. Znamená to snad, že protestatské úvěrování fungovalo skoro 400 let docela dobře a najednou se zvrtlo? Ne, zato v průběhu 20. století vlády postupně opouštěly zlatý standard a přecházely na čistě papírové měny, které jsou snadno manipulovatelné. A tu je, myslím, zakopaný pes.
Možná namítnete, že papírové peníze jsou důsledkem zmíněné lichvářské mentality. Na to se ovšem dá odpovědět, že lichva a podvod jsou dvě různé věci, a že znehodnocování peněz může docela dobře fungovat i v prostředí, kde je půjčování peněz zakázáno. Stojí taky za zmínku, že pomocí tohoto mechanismu se ekonomické chování lidí ovládá lépe než pomocí lichvy.
33. To máte pravdu. Já volit byl, ačkoliv nejsem zcela přesvědčen o smyslu tohoto počínání. Jenom si nejsem jist, jak to souvisí s otázkou lichvy.