„Kdokoliv zemře a bude mít tento škapulíř, nebude trpět věčným ohněm.“

Dnes slavíme svátek Panny Marie Karmelské.

„Kdo, ó Nejsvětější Panno – volá sv. Bernard – pochopí délku, šířku, výšku a hloubku Tvého milosrdenství? Vždyť délka jeho až do soudného dne pro ty, kdož se jej dovolávají, trvati bude. Jeho šířka naplňuje veškerý svět, aby jej byl pln. Jeho výška sahá nebe a hloubka přináší prodlévajícím v temnotách smrti vykoupení.“

V první polovině třináctého století se řád Nejsvětější Panny Marie z hory Karmel kvůli obavám z Turků přenesl do Evropy a od počátku zde zažíval těžké chvíle. A to jak kvůli podezřívavosti hierarchie, tak nedostatkem vnitřní disciplíny a dalších potíží. Dřívější poustevník a generál anglické provincie Šimon Stock se kvůli této neutěšené situaci a obavě z možného zániku řádu obrátil o pomoc přímo na Nejsvětější Pannu. Během jednoho z nočních bdění, 16. července 1251, se mu patronka řádu zjevila obklopena zástupy andělů a podala mu suknici škapulíře hnědé barvy se slovy:

„Přijmi, nejdražší synu, škapulíř svého řádu, jako znamení mého bratrství, výsadu pro tebe a všechny karmelitány. Kdo v něm zemře, nepozná pekelného ohně. Hle, znamení spásy, pomoc v nebezpečenství, příměří pokoje a věčného přislíbení.“

Nejsvětější Panna vyslyšela pokorné prosby svého oddaného syna a dává svatému Šimonovi úžasné zaslíbení: kdo v Karmelu složí sliby, dojde věčné spásy a kdo (z neřeholníků) ze zbožnosti se stane členem karmelské rodiny, bude oděn ve „znamení svatého hábitu“ a bude zachovávat určité předpisy o modlitbě a o čistotě (odpovídající jeho stavu), ten v den vstupu do karmelské rodiny obdrží částečné odpustky a v první sobotu po své smrti bude vysvobozen z očistcových muk (Maria tam pro něj osobně sestoupí). Jaká útěcha pro Šimona, který se obával o budoucnost milovaného řádu!

Poté svatý Šimon pokorně předložil svou vizi k církevnímu posouzení. Záležitost zkoumali mimo jiné biskup Jan z Normandie a apoštolský nuncius v Anglii Guido Falconio – pozdější papež Klement IV. Po spatření nepochybných zázraků učiněných za pomocí škapulíře se na pozitivní výrok nemuselo dlouho čekat. Za padesát let byla „suknice Mariina“ známa po celé Evropě. O výsadu ji oblékat se ucházeli papežové, králové, biskupové a další. Nosili ji kupříkladu Lev X., Kliment XI., Řehoř XIII., Řehoř XIV., Pavel V., Lev XI., Řehoř XV., Benedikt XIII., Benedikt XIV., Pius VI., Pius IX., sv. Pius X., Benedikt XV., Pius XI. a Pius XII., svatí Karel Boromejský, František Saleský, Alfons z Liguori, Petr Canisius, Robert Belarmin, Terezie z Avily, Ondřej Corsini, Maria Magdalena z Pazzi, Jan od Kříže, svatý farář Jan Vianney, Don Bosco, svatá Bernadetta a Terezička z Lisieux. V roce 1830 byl na ostatcích papeže Řehoře X., zemřelého v roce 1276, nalezen po 600 letech neporušený škapulíř. Tím však zjevení neskončila. V roce 1316 se Nejsvětější Panna zjevila kardinálu Duesovi. Předpověděla mu brzké zvolení na Petrův stolec, potvrdila všechny dosavadní privilegia škapulíře (mj. plnomocné odpustky pro členy řádu a odpuštění 1/3 časných trestů členům škapulířových bratrstev) a dodala jedno nové:

„Já, jejich matka, sestoupím do očistce první sobotu po jejich smrti a koho tam naleznu, přivedu do nebe.“

Za pár dní se předpověď splnila a Jacques Duese již jako papež Jan XXII. potvrdil 3. března 1322 ve slavné bulle Sacratissimo uti culmine, též zvané Sabbatina, poslední výsadu škapulíře. V následujících stoletích tak rovněž učinili: Klement VII. (In clementi), sv. Pius V. (Superna dispositione), Řehoř XIII. (Ut laudes). Nakonec v XVIII. století papež Benedikt XIII. prohlásil svátek blahoslavené Panny Marie Karmelské (16. července) za závazný pro celý křesťanský svět. Papež Pius XII. v r. 1950 řekl celému světu, že škapulíř je znamením zasvěcení Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. To označil za nevyhnutelné, protože Srdce Panny Marie uchráněné dědičné viny nás chce stále přivádět k Srdci Ježíšovu a k jeho milosrdenství.

„Kdokoli jej bude zbožně nosit a v něm zemře, nepozná pekelného ohně.“

Papež Pius XII. však varuje před případným nepochopením či zneužitím tohoto přislíbení: „Z toho důvodu však ti, kteří nosí škapulíř, neměli by smýšlet, že mohou dosáhnout věčné spásy dlíce v hříchu a zanedbávajíce svou duši, neboť apoštol varuje: „s bázní a chvěním pracujte na své spáse“.“

Aktuálnost důležitosti škapulíře připomíná i svědectví sestry Lucie z Fatimy o tom, že 13. října 1917 držela Panna Maria v ruce karmelitánský škapulíř a chtěla tím vyjádřit přání, aby její nabídku a výzvu přijali všichni.

„Škapulíř a růženec je neoddělitelně spojen (…) Každý by jej (škapulíř) měl nosit (…) je to znamení oddanosti Neposkvrněnému Srdci Mariinu“, řekla sestra Lucie.

Chopme se tedy i my této jedinečné pomoci, která přišla z rukou Panny Marie jako odpověď na pokorné prosby, a stejně jako svatý Šimon prosil o zachování karmelského řádu, prosme i my o zachování katolické tradice, věrných katolických kněží, dobrých a pravověrných pastýřů, a také o upevnění naší víry, která je dennodenně ohrožována špatným příkladem společnosti vyznávající bezbožné ideologie a zrazující zákony našeho Pána a jeho Neposkvrněnou Matku prostřednictvím zhoubného modernismu a liberalismu.

Několik výroků světců a papežů o škapulíři:

Sv. Alfons z Liguori – „Tak jako jsou lidé hrdi na to, když druzí nosí jejich znak nebo livrej, tak Nejsvětější Matka vidí ráda své sluhy oděné škapulířem.“

Pius XI. – „Nepropadne věčné smrti ten, koho podpírá Nejsvětější Panna, zejména v poslední hodině života. Tento názor učitelů Církve, ve shodě s přesvědčením křesťanského lidu a potvrzen zkušenostmi staletí, se zakládá na spoluúčasti Bolestné Matky v díle spásy Ježíše Krista.“

Pius XII. – „Je to znamení naprostého oddání se Neposkvrněnému Srdci Mariinu, doporučeníhodné zejména v našich nebezpečných časech.“

Sv. Ludvík Maria Grignion z Montfortu. (o velikých svatých, které Panna Maria povolá v posledních časech) – „Tyto veliké duše, plné milosti a horlivosti, budou vyvoleny, aby se postavily na odpor Božím nepřátelům, kteří budou křičet ze všech stran. Budou oddány zvláště zbožně svaté Panně, osvěcovány jejím světlem, kojeny jejím mlékem, vedeny jejím duchem, podpírány její paží a střeženy její ochranou, a to takovým způsobem, že jednou rukou budou bojovat a druhou stavět. Jednou rukou budou přemáhat, porážet a drtit bludaře s jejich bludy, rozkolníky s jejich rozkoly, modláře s jejich modlami a hříšníky s jejich bezbožností. Druhou rukou pak budou stavět chrám pravého Šalamouna a mystické Boží město, to je svatou Pannu.“

Nea Marie Brkičová

Zpracováno podle: Zalewski, Wojciech. Signum salutis (online).