Michal Semín
Jak víme z Ria, římský biskup František nesoudí gaye. Stejně tak nesoudí heretiky či vyznavače falešných náboženství, jejichž odlišná přesvědčení nejen respektuje, ale i vítá („Mnozí z vás jsou muslimové, či příslušníci jiných náboženství, pocházíte z různých zemí a různých situací. Nesmíme mít strach z odlišností! Bratrství nám odhaluje, že tyto rozdíly jsou bohatstvím a darem pro všechny!“ – 10. 9. 2013, římské uprchlické centrum Astalia, kostel Del Gesú.)
Zdá se, že nás chce František za každou cenu přesvědčit o tom, že předchozí pontifikáty byly pro katolíky věrné tradici ještě snesitelné a že je důvod, abychom na ně vzpomínali se slzou v oku. Třeba i proto, že postoj „kdo jsem já, abych soudil“, aplikuje papež František selektivně. Jde-li o katolíky věrné tradici, má pro ně ve svém srdci, v němž prý není strachu z odlišností, jen slova pohrdání.
Vzpomínáte, když se na setkání s latinskoamerickými řeholníky a řeholnicemi vyjádřil posměšně o skupině katolíků, kteří mu zaslali dopis s informací, že za něj obětovali 3525 růženců? Proč to počítání, ptal se papež, jako by snad nestačilo sdělení, že se za mne modlí? Je to prý proto, že tito katolíci trpí syndromem pelagianismu. Uf. Každý, kdo o herezi pelagianismu něco ví, bude pro tradičně smýšlející katolíky, když už je to třeba, hledat vhodnější nálepku. Opravdu si papež František myslí, že se spolu s Pelagiem domníváme, že ke spáse stačí přirozeně dobré skutky? Že není třeba, abychom žili a zemřeli v milosti posvěcující, díky níž máme podíl na nadpřirozeném Božím životě? Nemá tato výtka směřovat spíše na adresu neomodernistů, vyznávajících Rahnerovy a de Lubacovy omyly o anonymním křesťanství a totožnosti přirozeného řádu s nadpřirozeným?
Tito tradici věrní „pelagiáni“ dělají podle Františka tu chybu, že „touží po návratu postojů a obyčejů z doby před 60 lety.“ Tedy doby, kdy byla katolická církev, navzdory aktivnímu působení modernistů v církevním podpalubí, ještě bez větších problémů rozeznatelná od heretických a schismatických společností, s nimiž dnes heterodoxní František hledá poztrácenou jednotu Církve, jak jsme se mohli dozvědět při jedné z jeho červnových generálních audiencí.
A kdyby se náhodou tito obhájci starých pořádků, kteří ještě pořád věří v jedinost a jednotu Církve, necítili dostatečně zatlačeni do církevního kouta, vystavil jim papež František ve své okázalé pokoře ještě jednu nesoudící nálepku – triumfalisté. „Neznají slovo triumf, užívají pouze »triumfalismus«, protože mají komplex méněcennosti… Podíváme-li se na tyto křesťany a na jejich rozmanité triumfalistické postoje v jejich životě: v jejich promluvách a jejich pastoraci, v liturgii a podobně, vidíme, že je tomu tak proto, že ve svém nejhlubším nitru nevěří ve Vzkříšeného.“ Kde je ona široká pokoncilní náruč, ono „bratrství, jež nám odhaluje, že náboženské rozdíly jsou bohatstvím a darem pro všechny“?
Jak známo, triumfalismus je termín, vzniklý v protikatolickém prostředí, určený k označení katolíků pro jejich víru v plnou totožnost Církve Kristovy s církví katolickou a v Kristův nárok panovat nad celým stvořením, včetně společenských institucí a států, považovanou do éry koncilové revoluce za cosi samozřejmého. Papež František má za projev neblahého triumfalismu i tradiční liturgii, když zpřítomňuje kalvárskou oběť Kristovu bez tanečních kreací, pokleslé populární hudby či plastových kelímků, určených k rozdávání Těla Páně netriumfalistickým katoličkám v bikinách.
„Jdeš přesvědčit druhého, aby se stal katolíkem? O to mi nejde! Jdi se s ním setkat, protože je to tvůj bratr! To stačí. Jdi mu pomoci, zbytek udělá za tebe Ježíš a Duch svatý.“ (z videoposelství papeže Františka k oslavám sv. Kajetána v Buenos Aires).
A nyní mi povězte, kdo z nás tu „ve svém nejhlubším nitru nevěří ve Vzkříšeného“.
Aktuálně >
Výborně napsané. Díky.
Děkuji za podnětný článek. U současného papeže hodně často vidím, že jsou mnohé jeho výroky dvojznačné. Co se týče toho triumfalismu, tak ten je vidět všude. Nesou si jej jak modernisté, tak i někteří tradiční katolíci. Přesně se mi při čtení papežových slov vybavili někteří konkrétní jednotlivci, které jsem viděl jak u indultistů, tak i na mších FSSPX. Jsou zamlklí, odmítají se bavit o jakýchkoliv bohabojných věcech, ale sotva přijmou na mši svaté Tělo Páně, tak vylezou ven a už pomlouvají (papež je modernista, biskupové modernisti, ten to děla špatně, tamten taky, ten špatně pokleká, ten se špatně modlí). Skoro jako by se mi při pohledu na ně znovu vyjevilo podobenství o farizeu a celníkovi v chrámě. Zatímco jeden je vůči Bohu pokorný a přiznává si svou nedokonalost a prosí o odpuštění za vše, co udělal špatně ať už v přítomnosti, tak i hluboké minulosti, druhý se pyšně holedbá a vyzdvihuje se, jak je právě on „ten lepší“.
Toliko asi k tomu. Zásadní výhradu mám podobně jako vy pane Semíne proti tomu, jak se papež ozval k svobodě člověka, která není vázána na Boha a též k tomu, jak nazval nás tradiční katolíky pelagiány. S prominutím – kde na to bere odvahu něco takového říci? Cožpak se za něj málo modlíme? Neměl by být správně potěšen tím, že se za něj dost lidí modlí. Mě připadne, že si současný papež jen libuje v dárcích, které dostane a v tom, jak se mu kdekdo vtírá do přízně, ale to, že se za něj více než 3000 lidí v krátkém čase před setkáním mládeže modlilo, jej nechává chladným a ještě nepřímo označí modlitbu růžence a sčítání těch, co se ho modlí za přežitek pelagianismu? Tak to tedy ne! V tomhle zavádí celou Církev do slepé uličky.
Pojem „triumfalismus“ považuji za hloupý. Co to vlastně je? Tímto označením papež vyjadřuje své osobní přesvědčení. Triufalismus je definován tak, jde o projev arogance. Je-li projevem arogance, tak vůči čemu? Kdo je zde vlastně arogantní ve vztahu k Nejsvětější Trojici, katolické nauce, liturgii a Církvi? Katolík respektující kontinuální nauku Církve, jejímž výrazem je římská liturgie, je tedy arogantním vůči Trojjedinému Bohu? To těžko. Možná se občas projevujeme ostře a razantně, ale nakolik je to projev naší osobní ješitnosti či projev bolesti nad patovou situací v Církvi, kdy je Bůh tupen arogantním přístupem k věroučné a liturgické tradici, to si musí před Bohem zvážit každý sám. Myslím, že ani ti, co tak rádi drbou, nejsou triumfalisté. Jsou to prostě lidé hříšní se svými slabostmi. To jsme ale všichni, ať jde o katolíka, modernistu či ateistu. Pokud se však katolík drží toho, Církev učila vždy a užívá všech Bohem daných spasitelných prostředků, tak stojí na správné cestě. Jen na ní dostává v „plné palbě“ vše potřebné by překonával své slabosti a bojoval s vlastní hříšností. Ve skutečnosti jsou však triumfalisty i pelagiány modernisté. S příslovečnou arogancí ignorují katolickou nauku. Ohýbají ji a normalizují v Církvi vlastní subjektivní věroučné konstrukce, následkem čehož je zničena i liturgie. Trpí komplexem samospasitelnosti, protože se domnívají, že lze spasit sebe i lidstvo pomocí lidských a marketingově pojatých metod (nová evangelizace). Hýří stále „novostí“, ale jde jen o staré bludy. Domnívám se tedy, že papež hovořil o sobě a svých lidech. Vždyť modernisté protestují vůči Bohu tvrdíce, že apoštolové, církevní otcové, učitelé církve, papežové, biskupové a naší svatí do roku 1965 byli partou pitomců, protože teprve oni přece pochopili jak to vlastně je. Tohle tvrdil i Luther, Kalvín a každý zakladatel sekty. A tak zřejmě platí, že triumfalista křičí, chyťte triumfalistu. Rád bych někdy řekl papeži do očí, že je mi úplně jedno cosi na toto téma myslí.
clanok vyborny..
a co ma modernista ine kricat, ako to ze jeho nepriatelom je tradicny katolicizmus, verny nepretrzitej nauke 20 storoci vernych papezov, svatcov, apostolov a samotneho Bozieho Syna, zvestujuceho Otcovo Slovo..??
to co musi nahnat hrozu do duse kazdeho katolika je neucta ku Kristovi v eucharistii..denne sa deju v Katolickej cirkvi take urazky ako ukazuju fotografie..zaujmave ze to sv.otca nechava chladnym…urazame Syna aj Otca neslychanym sposobom, ked sa k Synovi, ktory v eucharistii je trvale pritomny s celym svojim Bozstvom a laskou k nám ,chovame ako k..ani to neviem vyjadrit slovami..
pan Semin, poprosim venovat jedno vydanie Te deum ucte k eucharistii..
Díky, Michale, s tímto článkem se mohu plně ztotožnit, napsal jste to skvěle.
Nedávno jsem diskutoval (proč já jen tyhle blbosti dělám?) s jistým modernistickým katechumenem a přišlo mi na mysl zrovna přesně toto: Ach, ta láska a tolerance k jinověrcům a kacířům…ale ta nesmiřitelná absence lásky a tolerance k (tradičním) katolíkům.
Proč? ptal jsem se sám sebe. Napadlo mě jedině: Protože v nitru vědí, že jejich světonázor nedává smysl.
Ad 5 – K tomu závěru – já to vidím jinak. Myslím, že jsou naopak přesvědčeni plně o své pravdě, jen je tu problém toho, že dík všeobecné masáži jsou naučeni „tolerovat“ všecky okolo, vytvářet s nimi „jednotu“ a cítit přitom blažené pocity a oprávněnost svého počínání. Stejně tak jsou učeni, že kdo tento typ „jednoty“ odmítá, je politováníhodný, odsouzeníhodný zapšklý a nenávistí prosycený zpátečník, protože budoucnost je dle nich ve sbratření všech se všemi a řeči o jediné pravdě jsou dávno pasé.
Jen si vždy kladu otázku, zda by takoví první apoštolové pořádali ekumenické seance s vyznavači Mithry, Odina či Isidy.Nebo že by misionáři, dejme tomu sv. František Xaverský, namísto obrácení budhistů pozval jejich představitele ke slavení ekumenické bohoslužby ve jménu jednoho společného Boha. Tak trochu je všecky jmenované podezírám, že nikoliv. Proto by byli v současnosti dennodenně na pranýři.
Mně se taky článek líbí a jsem rád, že se s modrnistickými katechumeny nemusím vídat. Ke mně do nory nechodí.
Ad 6 Nebo si představte takové sbratření Mojžíše s Pelištejci, Midjánci, Amalekity…
Někteří jedinci to zkusili, poté i celé Severní království a pak i celé Judsko. Jejich osud je dodnes znám všem a uváděn jako odstrašující příklad.
Zkusme si představit, co se asi bude psát za takových sto či dvěstě let o době po DVK.
Nemalujte čerty na zeď, všechno je OK.
Jak včera pravil známý římský biskup: „Odvažuji se říci, že církev si nikdy nestála tak dobře, jako nyní.“
Církev si možná stojí dobře ve smyslu instituce, která je tak či onak přijímána světskou veřejností. Ale to je politika a politika je dnes především marketing. Papež František je dobrý právě v tom marketingu. Myslím, že o to mi jako katolíkovi příliš nejde. Jak si stojí křesťanství? Domnívám se, že stále stejně: nic moc! Termín ‚okázalá pokora‘ je k papeži Františkovi docela přiléhavý, ale i když říká, že nesoudí a přitom soudí, kdo jsme my, abychom soudili jeho. Všechno zlé je k něčemu dobré a platí to samozřejmě i naopak. A křesťanské společenství je přece především duchovní záležitost. Spřízněnost určuje Pán. Ten, kdo se úlisně snaží proniknout do tohoto společenství navenek, přece nemá šanci. Může to být papež nebo obecně uznávaný duchovní, může to být kdokoli z blízkého okolí, klidně i ‚já‘.
Ad 8 – Jak řekl žertem jeden můj známý kněz – Patronem ekumenismu je prorok Eliáš, který na jednom z prvních ekum. setkání pobil všechny Baalovy proroky. :)
Taky si jako Martin Čejka myslím, že je ŘKC na dobré cestě. A mimochodem, obraz nesmiřitelnosti ke zlu symbolizovaný nesmiřitelností Židů k jiným kulturám, to ano. Zabíjení nevinných dětí a starců, jenom proto, že jsou příslušníci jiné kultury, podle posuzovatele „nedostatečné“, to rozhodně ne.
Hele, dane, neskrývej se za Pattersona, toto jsem již čet předtím.
Myslím, že dnes dosť chýba prijatie postoja, aký zastával aj apoštol Pavol, t. j., že stále existuje svet Cirkvi a svet mimo Cirkvi, t. j. aj svet pohanov, čo dnes mnohým znie až tak trochu arogantne. Táto hranica tu však stále bude. Lenže apoštol Pavol kladie vyššie nároky práve na kresťanov, vrátane toho, že sa nemajú stýkať s bratmi, kresťanmi, ktorí síce patria do spoločenstva kresťanov, ale sú napr. smilníci, a pod. Tým potom v niektorých prípadoch hrozilo aj vylúčenie zo spoločenstva rozhodnutím cirkevnej autority. S druhou skupinou, teda so smilníkmi tohto sveta, teda s pohanmi, sa ani nedá nestretnúť, tých však bude súdiť Boh. Prvý list Korinťanom v 5. kapitole teda nehovorí, že sa so smilníkmi na strane pohanov nemáme stretávať, ale že ich bude súdiť Boh, teda ide o inú jurisdikciu. Dnes sa akoby tieto dva rozličné svety zmiešavajú na škodu oboch. Svet spoločenstva Cirkvi v záujme akejsi politickej korektnosti už ani nehovorí o vylúčení jednotlivcov zo spoločenstva Cirkvi kvôli spáchaným hriechom. Tým sa oslabuje aj príťažlivosť Cirkvi voči ľuďom zo sveta pohanov, ktorí po zásahu Ducha svätého túžia byť v spoločenstve Cirkvi, ktorej svätí budú súdiť svet spolu s Pánom Ježišom. Lenže ak sa dnes oba tieto svety zahaľujú do dymu všeobjímajúcej jednoty, ktorá zakrýva ich zreteľné hranice, tápajúci ľudia ani nevedia, kde stoja. Potľapkávanie pohanov po pleci im nepomôže vyhnúť sa Božiemu súdu. Nečudujem sa diablovi, že chce vytvárať túto hmlu. Okrem ľudí, ktorí kvôli tej hmle neprejdú do skutočnej Cirkvi, získa mnoho ľudí, ktorí zo skutočnej Cirkvi prejdú do diablovej zóny. Možno je dnes práve tá druhá skupina pre sily zla zdrojom potešenia pre svoj rozkvet.