o. Radim Tutr
Vo imja Otca i Syna i Svjataho Ducha. Amiň!
Slava Isusu Christu!
Drazí bratři a sestry!
Dnes, na třetí neděli velikého postu se klaníme svatému Kříži a s úžasem hledíme na probodené ruce a nohy Syna Božího. Kolik nevýslovných bolestí Jeho svaté ruce a nohy vytrpěly, aby naše hříšné ruce a nohy spasily.
Už v Getsemanské zahradě, kde se Spasitel dobrovolně vydal do rukou židů a zakázal sv. Petrovi, aby Ho bránil mečem, začala bolest rukou Spasitelových. Tady Ho vojáci svázali provazy a odvedli do domu velekněze Annáše. Vojáci jistě nešetřili Spasitelových rukou. Pouta pevně utáhli, takže se Mu provazy zařezávaly až do masa. Celou noc strávil Spasitel se svázanýma rukama. Při bičování byl za ně Syn Boží uvázán ke sloupu a ruce Mu byly uvolněny, až když do nich dostal těžký kříž. Konečně na hoře Golgotě byly svaté ruce probodeny strašnými velikými hřeby. Podle vidění bl. Kateřiny Emmerichové jeden voják klekl na ruku Spasitelovu, druhý vzal hřebík a kladivo, přiložil hřeb k ruce a začal ho přibíjet. Vystříkla krev a strašná bolest pronikla celým tělem Syna Božího. Druhá ruka nedosahovala až k díře předvrtané do kříže, a tak vzali vojáci provaz, přivázali ruku Kristovu a táhli ji, až ji v rameni úplně vykloubili. Pak teprve dosahovala k vyvrtané díře v kříži a mohli ji přibít. A když nakonec kříž postavili, ruce našeho Pána se téměř roztrhly a v nevyslovitelných bolestech, v jedné velké křeči, trpěly až do smrti.
Za co musely tyto svaté ruce tak trpět? Za to, že rozmnožily pět chlebů, aby se najedlo pět tisíc hladových? Za to, že k sobě braly děti a ženaly jim? Za to, že se dotkly očí slepého a uzdravily ho? Nebo za to, že vzaly za ruku mrtvou dceru Jairovu a vzkřísily ji?
Ruce Spasitelovy trpěly, aby zadostiučinily Boží spravedlnosti, aby odčinily prvotní hřích a všechny hříchy naše spáchané rukama. Protože ruka Evy sáhla na zakázaný strom, musely být ruce Spasitelovy přibity na strom kříže. A kolika hříchů se ruce lidí od té doby dopustily!
V první řadě je to hřích zabití nebo poranění. Bůh jasně říká: Nezabiješ! A přesto se zabíjí dnes a denně tolik lidí – a to těch nejslabších, nenarozených dětí, které nechávají jejich matky a otcové zabít dřív, než spatří světlo světa, dřív než poprvé otevřou ústa, aby nemuseli slyšet jejich pláč a mohli žít nerušeně ve své sebelásce a egoismu. Ne nadarmo označuje katechismus tento hřích jako do nebe volající a toho, kdo se z něj nevyzpovídá, čeká strašné peklo.
Druhým hříchem, za který trpěly ruce Spasitelovy, je, když lidé vztahují své ruce po cizím majetku. Boží přikázání jasně říká: Nepokradeš! Ale lidé, a i mnozí křesťané, zvláště v práci kradou, kradou už ze zvyku a ani už to za hřích nepovažují. Pamatujme ale, že ukradená věc nikdy nepomůže, vždy jen uškodí, protože s sebou nese hřích a hřích s sebou nese prokletí. Kdo tedy má doma něco ukradeného, ať pomyslí na ruce Spasitelovy přibité na kříži a věc vrátí nebo nahradí.
Dalším hříchem rukou je práce v neděli. Sám Bůh zakazuje pracovat v neděli, když říká: Pomni, abys den sváteční světil. A sám Bůh nám dal nejlepší příklad, když po šesti dnech stvoření sedmého dne odpočíval. Kdo tedy dobrovolně pracuje v neděli, znovu přibíjí ruce Syna Božího na kříž. (Existuje samozřejmě i dovolená práce v neděli, která hříchem není, ale to jistě každý ví).
A konečně dalším hříchem rukou jsou všechny ty nečisté dotyky, „rukobludstvo“, na těle vlastním či cizím, hříchy, ze kterých se lidé často nezpovídají, ale jsou to hříchy těžké, smrtelné, takže kdo je nevyzná, toho přivedou do pekla. Ne nadarmo totiž říká Spasitel: „Svádí-li tě tvá ruka, usekni ji a odhoď od sebe. Lépe je ti vejít do života s jednou rukou, než být s oběma rukama uvržen do ohně neuhasitelného“. Syn Boží samozřejmě nechce, abychom si usekávali ruce, ale ukazuje nám tím strašnou závažnost těchto hříchů.
Za takové hříchy tedy trpěly svaté ruce našeho Vykupitele. Snažme se proto, abychom jimi už více nehřešili, ale raději je spínali k modlitbě a vztahovali k pomoci našim bližním.
Podobně jako ruce trpěly také nohy Syna Božího. Na nich, vysílených strašným bičováním, ležela celá tíha kříže, a proto třikrát upadly na zem při křížové cestě. Těžce šly na horu Golgotu a zde, stejně jako ruce, byly v strašném utrpení přibity na kříž.
Co zlého učinily tyto svaté nohy, že musely tak trpět? Že chodily po všech městech a vesnicích, ke všem chudým a nemocným a všem přinášely spásu, uzdravení a radost?
Trpěly za hřích Adama a Evy, na kterém se podílely také nohy, když přistoupily ke stromu, ze kterého jim Bůh zakázal jíst. A stejně tak za hříchy nás všech, kterých se dopouštíme svýma nohama. Ale je možné hřešit nohama? Je, protože i nohy mohou být nástrojem hříchu. Adam s Evou by tak snadno nezhřešili, kdyby se nepřibližovali k zakázanému stromu. A stejně tak my hřešíme nohama, když chodíme tam, kam chodit nemáme, nebo naopak když nechodíme tam, kam bychom chodit měli.
Nesmíme chodit především do špatných společností a na hříšné zábavy. Mnoho lidí by nehřešilo, ale protože jsou v nedobré společnosti, postupně odpadají od víry, nedodržují svatý půst, berou Boží jméno nadarmo, mají intimní známosti před svatbou – a proč? Protože „dnes to tak dělají všichni“. Tak špatná společnost přivede duši do pekla. A hříšné zábavy, to jsou např. všechny ty dnešní diskotéky, které jsou pouze pramenem tělesných vášní, opilství a narkotik, duši odnímají vůli k modlitbě a k pokání. Katolický křesťan vůbec nemá svýma nohama chodit na taková místa, kde se znovu křižuje jeho Vykupitel.
Naopak, naše nohy mají chodit do domu Božího, a to každou neděli a svátek. Kdo vynechává sv. liturgii v neděli nebo v přikázaný svátek bez vážného důvodu, dopouští se těžkého hříchu. Také za tento hřích musely trpět svaté nohy Spasitelovy, a mnoho křesťanů se ho často lehkovážně dopouští.
A tak dnes slibme Synu Božímu, že se budeme snažit, aby naše nohy nechodily na místa, která nás táhnou a svádějí ke hříchu, abychom znovu nepřibíjeli jeho svaté nohy na kříž, ale že budeme pilně chodit na sv. liturgii v neděle a svátky po celý rok, abychom tak dali náhradu a polibek na svaté nohy našeho Spasitele, které pro naše hříchy tak strašně trpěly.
Kéž nám pro své strašné rány v rukou i v nohou a pro svůj kříž odpustí Spasitel naše hříchy a dá nám milost, abychom už nikdy neupadli do těžkého hříchu, ale abychom byli těšiteli jeho Božského Srdce, aby se jednou stalo Ono naší odměnou v nebi.
Slava Isusu Christu!
Aktuálně >