Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.
Postquam consummati sunt dies octo, ut circumcideretur Puer: vocatum est nomen ejus Jesus.
Když se naplnilo dní osm, aby Dítko bylo obřezáno, nazvali jméno jeho Ježíš.
Důstojný Otče, drazí věřící,
dnes je tomu právě osm dní, co jsme slavili narození Ježíše Krista. A právě osmého dne byl Kristus Pán obřezán. Tak zněl totiž příkaz, který dal Bůh již Abrahámovi. S ním uzavřel Bůh smlouvu, že bude Bohem jemu i celému jeho potomstvu. Skutečný podíl na této smlouvě mohl mít ale pouze ten, kdo byl vnějším znamením k tomuto Božímu lidu také přičleněn. A tento vnější úkon spočíval právě v obřízce, která měla být dle Božího nařízení vykonána osmého dne po narození.
Tato obřízka měla ale hlavně předobrazný charakter. Jako totiž celý Starý zákon byl dán, aby připravoval a ukazoval na příchod Mesiáše a jeho království, tak byla i obřízka především předobrazem, a to novozákonního křtu svatého. Neboť jako skrze obřízku byl člověk přijímán do onoho starozákonního vyvoleného lidu, tak je člověk i skrze křest svatý přijímán do novozákonního Božího lidu, totiž do katolické Církve.
Slavíme-li dnes tedy obřezání Páně, připomínáme si tímto zároveň i svátostný křest Nového zákona. Velmi vhodně tento svátek připadá na první den občanského roku. Je totiž dobrým zvykem, že v tyto dny si lidé kladou různá předsevzetí pro nový rok, a právě dnešní svátek jim k tomu může být dobrou pomůckou. A jakým způsobem?
Skrze rozjímání o Kristově obřezání můžeme totiž pozorovat také svůj vlastní křest. Jím jsme byli včleněni v jeho mystické Tělo a při něm jsme Kristu také něco slíbili. Něco, co musí být právě základem pro rozjímání o našich předsevzetích do budoucna. A co to je, co jsme slíbili? To není nic menšího, než že se odříkáme ďábla a všech jeho skutků a vší jeho nádhery. Tento slib v sobě zahrnuje i onen trojí boj, který musí každý z nás podstoupit a který vyznáváme i v modlitbě k andělu strážnému. Totiž boj proti tělu, světu a ďáblu. A je to právě osmidenní Ježíšek, který nám dává příklad mnoha ctností, které musíme následovat, chceme-li tento boj úspěšně vybojovat. A jaké že to jsou ctnosti?
Předně pokora. Neboť Kristus přijal sice lidskou přirozenost, ale zůstal přitom stále druhou Božskou osobou. A není právě toto projev velké pokory, když ten, komu je vše poddáno, se nechává obřezat? Kristus Pán měl totiž plné právo pro sebe učinit výjimku. On neměl vůbec zapotřebí nechat se přičleňovat k Božímu lidu, neboť on sám jako Bůh je od věků vlastníkem a králem tohoto lidu. Ale on nám chtěl ukázat skrze své podřízení se zákonu, který je určen nezbytně pouze pro lidské osoby, jak daleko má jít naše pokora. A zde je dobré ptát se sám sebe, zda to nejsem právě já, kdo si méně či více vědomě v pýše přisvojuje práva a vlastnosti, které náleží naopak pouze Božským osobám. Například když považujeme vlastní názory za neomylné. Když si myslíme, že nám náleží vždy prosadit vlastní vůli. Nebo když se domníváme, že jsme všemohoucí, a nabíráme si proto úkoly, které pak nejsme schopni splnit. A právě od toho všeho nás má ochránit příklad pokory Krista Pána. On nejenom že přijal lidskou přirozenost, nýbrž chtěl dodržovat i vše, co by on jako Syn Boží přísně vzato činit nemusel.
Jako další můžeme při dnešním svátku pozorovat Kristovu připravenost snášet utrpení. Jak již bylo řečeno, neznamenala obřízka pro Krista nějaký přínos. A přesto se dobrovolně podrobil tomuto bolestivému úkonu. A opět otázka. Jak je to s námi? Přijímáme také my ochotně trápení a soužení na naší cestě tímto slzavým údolím?
A v neposlední řadě nám pak Kristovo obřezání ukazuje i boží lásku k nám. Jako se totiž dobrovolně nechal přičíst ke zločincům při svém ukřižování nebo jako se dobrovolně postavil do řady s hříšníky při svém křtu v Jordáně, tak chtěl být již od narození s námi ve všem zajedno. Proto také přijal obřízku, která pro něj osobně nebyla žádným přínosem. A opět. Je toto i náš postoj, nebo se snažíme stále hledat pro sebe nějaké zvláštnosti? Snažíme se být skutečně dobrými údy Církve, nebo žijeme tak, jakoby Církev byl pouze společenstvím individualistů, a ne skutečným mystickým tělem?
Drazí věřící,
pozorujme tedy jednání osmidenního Krista Pána a učme se od něho těmto a mnoha dalším ctnostem, ke kterým jsme se sami při křtu svatém zavázali. A prosme také Pannu Marii, jeho Matku, aby se za nás přimlouvala. A to nejen proto, abychom rozpoznali, kde jsou naše největší slabiny, nýbrž i proto, abychom dokázali naše předsevzetí uvést i ve skutek. Amen.
Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.
Aktuálně >