Institut sv. Josefa

OSOBNOST OTCE A ŠKOLNÍ VÝSLEDKY DÍTĚTE
Magdalena Nakielska

Začátek školního roku máme za sebou. Naše ratolesti se vrátily ke školním povinnostem a každým dnem se utkávají s novými výzvami. Školní problémy vznikají, když dítě tyto nové výzvy nezvládá a „resty“ se kupí. V tu chvíli není lehkým úkolem být rodičem. Ne všichni rodiče vědí, v čem vězí školní potíže a jak mohou svému dítěti pomoci.

Zvláštní roli v intelektuálním vývoji dítěte hraje otec. Učí dítě zodpovědnosti, dává mu pocit bezpečí, uvádí ho do světa dospělých. Vědomé zapojení otce do učebního procesu dítěte vede k lepšímu rozvoji mladého člověka v oblasti poznávání, což se také odráží na školních výsledcích.

Jakým způsobem může otec ovlivnit intelektuální vývoj dítěte? V první řadě jde o to, vytvořit k učení příznivé prostředí a povzbuzovat k duševnímu úsilí. Výchova v tomto směru vede k „samovýchově“ – daný mladý člověk bude schopen samostatně pracovat nad sebou samým a svou osobností. Čím více se otec zapojuje do práce s dítětem ve školním věku, tím se zvyšuje pravděpodobnost úspěchu výchovy k samostatnosti a vlastnímu uvědomění nutnosti dalšího růstu.

Otec vytváří prostředí vhodné k učení

Aby dítě mohlo být ve škole úspěšné, musí mít především dobré domácí podmínky, prostředí, které by ho povzbuzovalo k duševní práci.

Jedním z rozšířených problémů u školní mládeže je dyslexie a dysgrafie. Tento problém má často kořeny v rodině. Potíže se čtením a psaním začínají o mnoho let dříve, než jde dítě do školy, kdy rodiče zanedbávají rozhovory s dítětem od prvních měsíců jeho života. V pozdějším období vývoje dítěte hraje důležitou roli čtení pohádek a nenásilné povzbuzování k samostatné četbě. Otec, který čte knihu nebo noviny, pracuje na počítači, dítěti ukazuje, že čtení a psaní je zároveň praktická nutnost i zábava.

Na výsledky učení má rovněž vliv přítomnost otce, jeho skutečný kontakt s dítětem. Vědecké výzkumy potvrzují, že intelektuálně nejlépe vyvinutí chlapci mají otce, s nimiž tráví hodně času; jejich otcové před ně stavějí tvůrčí úkoly a ponechávají jim přiměřenou volnost k jejich plnění.

Role otce je také nezastupitelná, co se matematického myšlení týče. Učí ho vnímat jevy v matematicko-prostorových pojmech (na rozdíl od matky, která dítěti ukazuje spíše vnitřní svět). Je důležité, aby otec dítě zapojoval do každodenních prací, k práci na zahrádce nebo při drobné opravě automobilu. To jsou příležitosti, kdy lze řešit jednoduché matematické úkoly, např. kolik pletiva je potřeba k ohraničení zahrádky, kolik se má natankovat benzinu na cestu za babičkou.

Psychologové tvrdí, že nedostatek otcovské péče má větší vliv na špatné školní výsledky u chlapců, než je tomu u děvčat. Na druhou stranu však otec více ovlivňuje tvůrčí myšlení děvčat, neboť tvůrčí přístup je vlastní spíše lidem, kteří zachovávajíce si vlastnosti svého pohlaví, přijímají vlastnosti opačného pohlaví. Tak přítomnost otce rozvíjí u dívek kreativitu.

Otec motivuje k duševnímu úsilí

Motivace spočívá v tom, aby si jedinec uvědomil své možnosti, co se učebních výsledků týče, přičemž u svých nejbližších nachází podporu svých duševních schopností, a to dodáváním odvahy a prokazováním uznání za dosažené výsledky.

Role otce a matky se zde liší. Matka obvykle častěji pomáhá dítěti s učením, proto jsou její pochvaly pro dítě čímsi přirozenějším, běžnějším. Pochvala otce není každodenností, proto je pro dítě více výjimečná, a právě s ohledem na tuto výjimečnost představuje velmi důležitý prvek podpory při učení mladého člověka. Výzkumy potvrzují, že vědomí vlastních schopností u chlapců závisí na tom, jak jejich schopnosti vnímají otcové.

Výsledky psychologických bádání rovněž svědčí o nutnosti probouzet v dítěti osobité tíhnutí k poznání, snahy dosáhnout výsledků.

To ve značné míře závisí na otci a jeho výchovném působení. Nejde o to, aby byl otec zbytečně přísný nebo bezohledný ve svých nárocích na dítě. Je zajímavé, že dívky, které své otce vnímají jako starostlivé, dosahují lepších učebních výsledků než ty, které považují své otce za přísné. Vhodné ztotožnění se s otcem má u synů podstatný vliv na úroveň nároků na sebe sama.

Průzkum mezi mládeží z prvních tříd středních škol ukázal, že mladí, u kterých se projevují výrazné nedostatky ve zvládání školní látky, vnímají své otce jako odtažité a citově chladné. Úspěšnější žáci označovali své otce za milující, chápavé a vstřícné.

Láska matky k dítěti je nezištná, kdežto lásku otce (či přesněji její projevy) si musí dítě v jistém smyslu zasloužit. „Zasloužit si lásku“ je základem rozvoje dítěte. Přívětivá slova otce, např. „Jsem si jist, že dokážeš postavit z kostiček hezčí dům“ nebo „Když ten obrázek ještě lépe vybarvíš, tak mi uděláš radost“, jsou příležitostí k řešení a konzultování problémů, které se vyskytnou. Kritické, ale srdečné zhodnocení výsledků dítěte jej motivuje k přemýšlení, a tím k duševnímu rozvoji. Umírněné prokazování záporných otcovských citů je nezbytné k tomu, aby si dítě uvědomovalo své schopnosti a neochabovalo v intelektuálním úsilí. Díky citové vyrovnanosti otce si dítě snáze osvojuje pravidla společenského života a lépe jej vnímá.

Otec dokáže dítě nejlépe motivovat k učení: kladením požadavků ho učí hledat řešení problémů. Díky přítomnosti otce si dítě uvědomuje vlastní schopnosti a nabývá sebedůvěry. Proto v pozdějším období dospívání rostou i jeho cíle.

Školní rok je výzvou nejen žákům, ale také jejich rodičům, zejména otcům. Už v září je nutné dbát na to, aby přinesl uspokojivé výsledky a povzbudil žáky k dalšímu duševnímu úsilí.


Autorka vyučuje na Lublinské katolické univerzitě.


Převzato z Wychowawca 9/2010.
Přeložila Jana Strnadová. Vyšlo v Te Deum 5/2010.