Institut sv. Josefa

BOŽÍ TRESTY? DNES CENZUROVÁNO!
PhDr. Radomír Malý

Témat, která jsou v dnešní demokratické společnosti "nekorektní", neustále přibývá. Homosexualita, smilstvo, satan a peklo… k tomu se řadí i Boží tresty. Toto platí ne pouze v bezbožeckém prostředí, ale i v samotné neomodernismem kontaminované církvi. Boží tresty jsou zkrátka tabu. Po nedávné tragédii v německém Duisburgu, kde dav při Techno Party ušlapal několik lidí, se němečtí biskupové předháněli v ujišťování, že se nejednalo o žádný Boží trest, neboť je prý absurdní, aby milosrdný Bůh "trestal" za pouhé projevy radosti mládí. Jen rakouský světící biskup Msgr. Andreas Laun ze Salcburku měl odvahu říct, že duisburské události mohly být i Božím trestem, neboť nešlo o žádnou "nevinnou" radost. Co se děje při Techno Party na celém světě, je dostatečně známo: alkohol, drogy, hetero i homosexuální orgie - to tvoří nedílnou součást zábavy za řevu monotónní klaksonové muziky.
Média se do biskupa Launa okamžitě pustila jako do "otrlého cynika", jenž prý nemá dostatečnou úctu k obětem tragédie. Své si "přisadili" i zastánci "progresivních" proudů uvnitř Katolické církve. Scénář byl skoro navlas stejný jako u Msgr. Gerharda Wagnera, faráře ve Windischgarstenu v linecké diecézi počátkem loňského roku. I on se stal "mediálním vyvrhelem", neboť připustil, že hurikán Kathrine, jenž zpustošil americké New Orleans, mohl být Božím trestem za tamní obří potratové kliniky a pochod homosexuálů, nejmasovější v celých USA. Kvůli tomu se nesměl stát lineckým světícím biskupem, navzdory původnímu papežskému jmenování. Nakonec i Řím kapituloval.
Bůh netrestá, tak zní dogma současného liberalismu, mimocírkevního i vnitrocírkevního. Bůh pouze shovívavě a nečinně přihlíží, jak se mládež baví na Techno Party a jak se v celém světě legalizují potraty, eutanázie a homosexuální svazky (třeba právě toto je onen "pokrok" směrem k bodu omega, jímž je podle Teilharda de Chardina kosmický Kristus). Katolický katechismus však učí pravý opak: Bůh dobré odměňuje a zlé trestá. Ne až na věčnosti, ale často už tady na zemi. Písmo sv. poskytuje k tomu dostatek důkazů a katolík, chce-li jím opravdu být, je vázán mu věřit. Sodomu a Gomoru zničil Bůh ohněm a sírou pro hříchy smilstva, zvláště homosexuálního, Egypt sužoval deseti ranami, protože odmítal dát svobodu vyvolenému národu a dokonce vraždil jeho narozené chlapce. Jeruzalém nechal zničit Nabuchodonosorem, neboť Židé se poškvrňovali modloslužbou pohanským bohům a konečně - přesně podle předpovědi Kristovy - dopustil likvidaci Jeruzaléma Římany, když židovští předáci setrvali v odmítnutí Ježíše jako Mesiáše a Syna Božího. Že by Bůh v moderní době už přestal trestat? Smířil se nakonec s těmi hříchy, za něž dříve tak tvrdě trestal a které dnes narostly do obřích rozměrů? Nedokážu samozřejmě s jistotou říci, jestli tragédie v Duisburgu byla Božím trestem, nicméně vyloučit to nemohu, naopak s ohledem na svědectví Písma sv. to musím pokládat dokonce za vysoce pravděpodobné. Totéž se týká i povodní v naší zemi a ve světě poslední doby, jakož i dalších katastrof. Leccos už ve svém věku pamatuji a mohu s jistotou říci, že za mého dětství a mládí živelní pohromy v tom rozsahu, jak je známe dnes, se nevyskytovaly. Jakoby jich přibývalo přímou úměrou k nárůstu bezbožectví a rouhání Ježíši Kristu, hetero i homosexuálního smilstva, pornografie, vražd nenarozených dětí a starých lidí. Ostatně Panna Maria ve Fatimě i v dalších zjeveních to potvrzuje. Bůh ve své veliké lásce však odhaluje své tresty i jako přímý, přirozený důsledek hříchu. Epidemie AIDS by dávno zmizela (a ani nevznikla), kdyby lidé respektovali 6. a 9. přikázání.
Jenže člověk současnosti to všechno ignoruje. Když Jonáš v Ninive upozornil na hrozící Boží trest zničení města jako následek hříchů jeho obyvatel, ninivští se obrátili a konali pokání. Kdyby Jonáš takto vystupoval dnes, média by ho nejspíš okřikla jako "cynika" (případně by jej postihlo i něco horšího) - a připojili by se i neomodernisticky smýšlející zástupci kléru. Boží tresty jsou ale realitou, potvrzenou Písmem sv., Tradicí i prostou lidskou zkušeností těch, kteří dosud nepropadlí hříchu natolik, aby ztratili smysl pro realitu. Boží tresty nechtějí člověka zničit, zatratit, ale pomoci mu k obrácení, neboť jeho největším neštěstím není postižení živelní katastrofou nebo dokonce smrt v ohni či ve vodě, ale ztráta věčného života s Bohem, peklo. Čím dříve to lidstvo pochopí (církevní liberály nevyjímaje), tím lépe pro něj.