Institut sv. Josefa

ZMĚNA PAPEŽOVA POSTOJE K TŘETÍMU FATIMSKÉMU TAJEMSTVÍ?
Michal Semín

Letošní mariánský máj přinesl dvě významné události, vztahující se k poselství Panny Marie z Fatimy. Ve Věčném městě se ve dnech 3. – 7. května uskutečnila mezinárodní konference pořádaná The Fatima Center, kde se před zraky více než stovky účastníků, biskupů a kněží ze všech obydlených světadílů, diskutovalo o tom, zda je možné považovat v roce 2000 Svatým stolcem zveřejněné třetí fatimské tajemství za úplné. Přednášející, kteří se této problematice dlouhodobě věnují (Christopher Ferrara, John Vennari či P. Nicholas Gruner), přesvědčivě doložili, že záznam vize, pořízený sestrou Lucií, a zveřejněný v roce 2000, nemůže být ten samý text, o kterém v různých souvislostech hovořily osoby, jež byly s jeho obsahem v minulosti seznámeny. Existují věrohodné doklady o tom, že nezveřejněná část třetího fatimského tajemství obsahuje slova Panny Marie (text, zveřejněný v roce 2000, slova Panny Marie neobsahuje), týkající se budoucí hluboké krize v Církvi. Podstatná část této argumentace je obsažena v knize známého italského novináře Antonia Socciho „Čtvrté fatimské tajemství“ (ten se z důvodu nemoci nemohl římské konference zúčastnit), jež u nás vyšla péči Matice cyrilometodějské pod názvem „Co vlastně řekla Panna Maria ve Fatimě?“ Tato publikace byla odsouzena Českomoravskou Fatimou v Koclířově použitím lživých údajů o kanonickém postavení P. Nicholase Grunera a bez jakékoli snahy vyvrátit argumenty, které Socci, původně zastánce oficiální linie, shromáždil.
Ostudné jednání vedení Českomoravské Fatimy odpovídá tomu, jak k argumentaci kritiků oficiální linie dosud přistupoval Svatý stolec. Navzdory mnohaletým snahám The Fatima Center o diskusi mezi stoupenci obou stran, oficiální kruhy na výzvu k rozhovoru zpravidla ani nereagovaly. O to cennější je, že se letošní římské konferenci zúčastnil Giuseppe di Carli, spoluautor knihy kardinála Bertoneho „Sestra Lucie, poslední vizionářka z Fatimy“, v níž se uvádí, že názory Antonia Socciho postrádají opodstatnění. G. Di Carli dostal příležitost tuto tezi obhájit, což se mu však v přímé konfrontaci s ostatními přednášejícími nepodařilo. Di Carli byl nucen uznat, že The Fatima Center vznáší oprávněné otázky a před opuštěním konferenčního sálu P. Nicholase Grunera objal a poděkoval mu za všechno, co pro Církev a šíření fatimského poselství koná. Čtenáři, kteří rozumí anglicky, si jednotlivé přednášky mohou poslechnout na adrese http://www.fatimachallenge.com nebo si je objednat na CD či DVD.
O tom, že třetí fatimské tajemství nebylo zveřejněno celé, svědčí také slova, pronesená papežem Benediktem XVI. při letu do Portugalska, jen několik dnů po skončení fatimské konference v Římě. Jeho výrok vyvrací tvrzení kardinálského dua Bertone-Sodano, že se vize „biskupa v bílém“ souhrnně dotýká událostí 20. století, vrcholících atentátem na Jana Pavla II. v roce 1981 a že se tedy vše, co Panna Maria ve Fatimě předpověděla, již beze zbytku naplnilo. Otázky, na něž papež již tradičně odpovídá na palubě letadla, má k dispozici několik dní dopředu a může si tak příslušné odpovědi důkladně promyslet. Tentokrát se papež rozhodl, že mezi třemi vybranými otázkami zodpoví dotaz, týkající se třetího fatimského tajemství.
Lombardi: Svatý otče, jaký význam má zjevení ve Fatimě pro nás v dnešní době? Když jste zveřejnili text třetího tajemství v červnu 2000, byl jste tázán, zda je možné toto poselství chápat i jinak než jen optikou atentátu na Jana Pavla II. Je tedy možné fatimskou předpověď utrpení Církve dát do souvislosti s hříchem sexuálního zneužívání mladistvých?
Benedikt XVI: Mimo tuto velkou vizi utrpení papeže, jíž lze ve své podstatě vztáhnout na Jana Pavla II., tu lze hovořit o budoucích událostech v Církvi, jež se postupně, krok za krokem, uskutečňují. Pokud jde o novost, kterou můžeme dnes ve fatimském poselství odhalit, pak se týká toho, že útoky na papeže a Církev nepřicházejí jenom zvenčí, ale že přicházejí i zvnitřku Církve, z hříchu, který v ní existuje.“
Tento výklad odporuje závěrům, ke kterým se Benedikt XVI. hlásil ještě jako prefekt Kongregace pro nauku víry, když se ve zveřejněném výkladu třetího fatimského tajemství výslovně vyjádřil v tom smyslu, že události, zachycené vizí sestry Lucie, jsou zasazené do nedávné minulosti. Je také zcela zřejmé, že tato vize neobsahuje nic, co by napovídalo o existenci vnitřních nepřátel Církve či hříchů, pramenících z řad katolíků, o nichž hovořil Benedikt XVI. při své květnové cestě do Fatimy. I z tohoto faktu plyne, že existuje dosud nezveřejněný text, který o nebezpečí pro víru, vycházející z prostředí Církve, vypovídá.
O tom, že Benediktův postoj k aktuální naléhavosti fatimského tajemství není totožný s názorem kardinála Ratzingera z roku 2000, svědčí i výrok z homilie při papežské mši svaté ve Fatimě (13. května 2010): „Ten, kdo by si myslel, že prorocké poslání Fatimy skončilo, by se mýlil.“ Srovnáme-li to s jeho výrokem z roku 2000 „třetí fatimské tajemství neobsahuje žádná proroctví, jež se dosud nenaplnila“, musíme připustit, že se jedná o dva věcně rozdílné postoje. Má-li mít Benediktova „hermeneutika kontinuity“ nějaký smysl, pak jedině za předpokladu, že neruší princip sporu.
Stanovisko Svatého stolce z roku 2000 také konstatuje, že Rusko bylo zasvěceno Neposkvrněnému Srdci Panny Marie v plném souladu s tím, jak to Panna Maria požadovala. Mělo k tomu dojít již v roce 1984 při zásvětném aktu, konaném v Římě papežem Janem Pavlem II. Že při tomto obřadu nebylo Rusko výslovně jmenováno, fatimské revizionisty, jakkoli je to zcela nepochopitelné, očividně netrápí. Plodem zasvěcení Ruska mělo být jeho obrácení a období celosvětového míru. Vzhledem k tomu, že ani jeden z Mariiných příslibů se dosud nenaplnil, lze z toho usuzovat i na neúplnost zásvětného aktu z roku 1984. Patrně si je toho vědom i Benedikt XVI., který svoji fatimskou homilii ukončil těmito slovy: „Kéž těchto sedm let, které nás dělí od stého výročí zjevení, urychlí předpovídané vítězství Neposkvrněného Srdce Mariina ke slávě Nejsvětější Trojice.“
Papež tedy vrátil váhu fatimských proroctví z minulosti do přítomnosti i let budoucích. Pštrosí politika z roku 2000 je tím snad definitivně opuštěna. Stupňující se útoky proti Církvi, doprovázené prohlubujícím se věroučným i mravním úpadkem v Církvi samotné, snad již tohoto papeže přivedou k použití nástrojů politiky nadpřirozené – zveřejnění celého fatimského tajemství, šíření úcty k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie modlitbou svatého růžence, pobožností pěti prvních sobot a slavnostní zasvěcení Ruska papežem a biskupy. Dej Bůh, ať již se to brzy stane.

Článek vychází v časopise Te Deum 3/2010