Institut sv. Josefa

"REÁLNÝ" A "POTENCIÁLNÍ" ČLOVĚK?
Radomír Malý

Nejvyšší soud mexického státu a zároveň hlavního města Mexika Ciudad de Mexico nejenže schválil legální potraty, ale stanovil také tresty vězení pro zdravotníky, kteří z důvodů svědomí je nebudou chtít provádět nebo na jejich průběhu spolupracovat. Zdůvodnil to, jak uvedl polský "Nasz Dziennik", velmi svéráznou právní argumentací, jež zní: "Lidská práva reálného člověka musí mít přednost před lidskými právy člověka jen potenciálního."
Škoda, že se toho nedožil A.C.Lewis. Jeho "Rady zkušeného ďábla" mohly být obohaceny o další finty pekelníků, neboť tato právní filozofie jakoby přímo vzešla z Luciferovy advokátní kanceláře. Rafinovaně se tady nepopírá, že člověk je (nebo může být) už od početí člověkem, takže argumentace odpůrců potratů se v tomto směru stává bezpředmětnou. Novinkou je ale rozlišení mezi "reálným" a "potenciálním" člověkem. Tím prvním je těhotná žena, tzn. nezávislá, samostatně jednající, rozumně uvažující a s ostatními lidmi komunikující bytost. Tím druhým má být dítě v jejím lůně, závislé na životě matky a dosud neschopné samostatného života a jednání. Protože není jisté, jestli dožije do doby, kdy bude schopno samostatného života, myšlení a jednání, je pouze "potenciálním" (možným) člověkem. Má sice svá práva včetně práva na život, ale když ta se dostanou do kolize s právy matky, přestávají platit. Matka jako "reálný člověk" má právo na život, ochranu zdraví, sociální zabezpečení atd. Jestliže těhotenství a porod ohrožují kterékoliv z těchto jejich práv, nastupuje na jejich ochranu další z "lidských práv", tj. "právo ženy" rozhodnout sama o svém těhotenství.
Tato argumentace Nejvyššího soudu mexické metropole není zcela nová. Setkáme se s ní např. ve spisech pověstné potratářky a rasistky Margareth Sangerové i jinde, ale dosud se žádný justiční orgán neodvážil přímo a bezprostředně sáhnout k tomuto právnímu rozboru. Ten otevírá prostor ještě mnohem dál. Je-li "reálným člověkem" pouze dospělá osoba, která samostatně myslí a jedná, tak potom "pouze potenciálním člověkem" není jen dítě pod srdcem matky, ale i narozené dítě, nemluvně, jež se přece také k tomu, aby mohlo žít, neobejde bez dospělých lidí. Jestliže jeho matka náhle "zjistí", že starost o ně jí působí psychické problémy, čili ohrožuje její zdraví (a nenajde se nikdo, jenž by dítě adoptoval), tak z logiky této právní filozofie vyplývá, že může své dítě beztrestně usmrtit. Jeho "právo na život" musí ustoupit jejímu "právu na ochranu zdraví", ona je přece "reálným člověkem", kdežto nemluvně pouze "potenciálním". A jsme v antice, ta dovolovala usmrcovat narozené děti. Tato zrůdná logika jde ale ještě dál. Starého dementního člověka s Alzheimerem těžko nazvat "reálným člověkem", neboť také není schopen samostatného života. I on je člověkem pouze "potenciálně" (možná) a jestliže je ostatním na obtíž, čili ohrožuje např. jejich "právo" na profesní seberealizaci, tak padá i jeho právo na život - zákon o eutanazii vše vyřeší. A nejen to. Když myslivec na čekané v lese zastřelí omylem člověka místo divočáka, protože ve tmě to nerozeznal, jednal vlastně v souladu s touto právní logikou, protože nevěděl, je-li tam zvíře nebo člověk. I tady se jednalo o člověka pouze "potenciálního", jehož "právo na život" se v daném momentě ocitlo v rozporu s "právem myslivce" (tj. reálného člověka) střílet škodnou zvěř.
Vážně zvažuji, bude-li tato drzá a cynická mexická argumentace někdy u nás oficiálně použita, žalobu na základě zákona proti rasismu. Dělit lidi na "reálné" a "potenciální" je totéž jako nacistická nauka o "nadřazených" a "méněcenných" národech nebo komunistická teze o "pracujících" a "vykořisťovatelských" třídách. Ty "méněcenné" národy a tzv. "vykořisťovatelské" třídy byly předmětem vyhlazování právě tak jako dnes tzv. "pouze potenciální" lidé. Boj ve jménu katolické nauky o rovnosti všech lidí proti těmto zločinným názorům je svatou povinností nás všech!